8 Tdo 940/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. srpna 2010
o dovolání, které podal obviněný U. E. N. E., proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 11 To 75/2009, jako odvolacího soudu v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 30/2008, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t
á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 45 T 30/2008, byl
obviněný U. E. N. E. uznán vinným pod bodem I. pokusem trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8
odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.,
pod bodem II. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a
odsouzen podle § 187 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí
svobody na deset let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o
vině a trestu a částečně i o zproštění obžaloby z důvodu uvedeného v ustanovení
§ 226 písm. c) tr. ř. ohledně spoluobviněné V. T. O. a zproštěna obžaloby z
téhož důvodu byla i spoluobviněná L. Č. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
byl rozhodnuto o zabrání 29,638 gramů kokainové směsi v koncentraci 35,6 %
zajištěné na Celním úřadu v P. 5 dne 20. 7. 2007.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli státní zástupce Městského státního
zastupitelství v Praze a obviněný U. E. N. E. odvoláními. Obviněný brojil proti
výroku o vině oběma trestnými činy, státní zástupce v odvolání podaném v
neprospěch obviněného nesouhlasil s právní kvalifikací jednání obviněného pod
bodem I.
Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze
dne 2. 11. 2009, sp. zn. 11 To 75/2009, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2
tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného zrušen ve výroku o vině
v bodě I. a v celém výroku o trestu. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení
§ 259 odst. 3 tr. ř. bylo při nezměněném výroku o vině pod bodem II. nově
rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným pod bodem I. trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a odsouzen za tento
trestný čin a za trestný čin uvedený v bodě II. rozsudku soudu prvního stupně
podle § 187 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na
deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice
s ostrahou.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 18. 12. 2009, jeho obhájci
dne 26. 11. 2009.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dne 6. 1. 2010 prostřednictvím
obhájce dovolání, jež bylo doručeno Městskému soudu v Praze dne 8. 1. 2010 (č.
l. 1529 až 1531). Dovolání směřovalo proti výroku o vině pod bodem I. trestným
činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §
187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a obviněný v něm
odkázal na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s
tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Namítal, že provedeným dokazováním nebyla vůbec prokázána existence
organizované skupiny, tedy nejméně tří osob splňujících kritéria pro
organizovanou skupinu. Pokud ani jeden ze soudů nebyl schopen definovat kromě
obviněného a M. Č. třetí osobu jinak než jako neznámou osobu či osoby žijící v
N., nebylo možno dospět k závěru o existenci organizované skupiny. Měl též za
to, že organizovaná skupina by musela existovat i bez něj, aby ve spojení s ní
mohl spáchat trestnou činnost. Bylo by tedy třeba kromě jeho osoby prokázat
existenci dalších tří osob. Právní kvalifikace podle § 187 odst. 4 písm. c) tr.
zák. by podle dovolatele měla být užita jen v případech, kdy se orgánům činným
v trestním řízení podaří ztotožnit osoby tvořící organizovanou skupinu. Jinak
by uvedená právní kvalifikace mohla být používána, kdykoliv se droga
rostlinného a prokazatelně mimoevropského původu objeví v Evropě, neboť tuto
drogu musel někdo vypěstovat, zpracovat, převézt, někdo v Evropě převzít.
Dovozoval, že mezi takovými osobami musela existovat nějaká koordinace a
řízení, v důsledku čehož by v takových případech znak organizované skupiny
působící ve více státech byl dán vždy, což podle dovolatele nebylo záměrem
zákonodárce. V další argumentaci obviněný odkázal na písemné vyhotovení
odvolání a žádal, aby dovolací soud posoudil případnou existenci dalších
dovolacích důvodů mimo důvod explicitně uvedený. Navrhoval, aby bylo rozhodnutí
odvolacího soudu, event. i soudu prvního stupně, zrušeno a věc vrácena
odvolacímu soudu, event. soudu prvního stupně, k dalšímu projednání a
rozhodnutí.
Předsedkyně senátu Městského soudu v Praze vyzvala obhájce k doplnění dovolání
podle § 265h odst. 1 tr. ř. ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, výzva byla
obhájci doručena 14. 6. 2010 (č. l. 1535).
Dne 17. 6. 2010 obhájce podal jako poštovní zásilku doplnění dovolání (došlo
Městskému soudu v Praze dne 18. 6. 2010 – č. l. 1536-1537). V něm obviněný
zopakoval, že napadá výrok o vině učiněný odvolacím soudem, a dále též vytkl,
že odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání. S výrokem o vině nesouhlasil proto,
že jeho jednání nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 4
písm. c) tr. zák., nebylo prokázáno, že trestný čin spáchal ve spojení s
organizovanou skupinou působící se více státech. Navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala ve stěžejní části včas oprávněná osoba a že splňuje
náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že
dovolání obviněného je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti že k němu nelze
relevantně přihlížet, jelikož jím byly uplatněny námitky měnící důvody dovolání
po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Podle § 265f odst. 2 tr. ř. platí, že rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním
napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání
dovolání. V textu doplnění dovolání obviněný mimo jiné zcela nově namítl, že
odvolací soud nerozhodl o jeho odvolání. Ve skutečnosti tak vytkl, že v
rozhodnutí odvolacího soudu takový výrok chybí, čímž uplatnil námitku
podřaditelnou pod důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k)
tr. ř. V konkrétní situaci však byla tato výhrada měnící dosud uplatněný důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedena po uplynutí lhůty k
podání dovolání. Nic na tom nemění ani okolnost, že předsedkyně senátu vyzvala
obhájce obviněného k odstranění vad a doplnění dovolání, aniž upřesnila, jaké
vady mají být odstraněny. Významné totiž je, že dovolání mohlo být doplněno a
případné vady odstraněny jen ohledně důvodu dovolání obsaženého v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na nějž obviněný ve včas podaném dovolání
výslovně odkázal. Jelikož byla výtka o absenci rozhodnutí o jeho odvolání
uvedena opožděně, dovolací soud se její opodstatněností nezabýval. Svoji
pozornost soustředil toliko k těm námitkám, jimiž byla odůvodněna existence
důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom smyslu, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku jako trestný čin nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1 se dopustí, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze,
proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed; podle odst. 2 písm. a) tr. zák. se ho
dopustí, spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny nebo ve větším
rozsahu, a podle odst. 4 písm. c) tr. zák., spáchá-li takový čin ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech.
Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s
odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní
skutková zjištění, která bez pochybností zahrnují všechny zákonné znaky tohoto
trestného činu spočívající v tom, že obviněný neoprávněně zprostředkoval, jinak
jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou látku, takový čin spáchal ve
větším rozsahu a ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu, jež oproti skutkovým zjištěním
soudu prvního stupně nedoznala žádných změn, se obviněný trestného činu
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. dopustil tím, že počátkem
května 2006 v P. dojednal s další přesně nezjištěnou osobou či osobami žijícími
v N. dovoz dodávky kokainu do České republiky za účelem jeho další distribuce a
k jeho převozu zjednal jako kurýra M. Č., jenž byl od počátku seznámen s pravým
účelem této cesty, a podle pokynů obviněného pak M. Č. odjel do N., kde se v A.
měl setkat s osobou působící tam pod jménem „I.“, přičemž podrobnosti cesty a
místo setkání s osobou zajišťující předání kokainu telefonicky dojednal, z
důvodů neznalosti anglického jazyka částečně i prostřednictvím své sestry L.
Č., a dne 9. 5. 2006 převzal v A. zásilku kokainu, který v kontejnercích
spolykal s úmyslem jej takto dovézt do České republiky, a na zpáteční cestě byl
dne 9. 5. 2006 kontrolován na hraničním přechodu A. ve Spolkové republice N. a
při této kontrole bylo zjištěno, že ve svých útrobách přepravuje dodávku 93
kusů kontejnerků s kokainovou směsí o celkové hmotnosti 643,56 gramů s obsahem
účinné látky 199,83 gramů hydrochloridu kokainu, v důsledku čehož byl zadržen a
následně v souvislosti s dovozem omamných látek do SRN byl odsouzen Zemským
soudem v D.
Obviněný soudům vytkl, že nebyla prokázána existence organizované skupiny,
jelikož soudy nebyly schopny identifikovat kromě něj a M. Č. třetí osobu jinak
než jako neznámou osobu či osoby, což shledával nedostačujícím. Upozornil též,
že měl-li trestný čin spáchat ve spojení s organizovanou skupinou, musela by
existovat i bez něj, z čehož vyvozoval, že bylo třeba prokázat kromě jeho osoby
existenci dalších tří osob.
Námitky obviněného však neobstojí. Soudy obou stupňů v odůvodnění rozsudku
věnovaly právnímu posouzení skutku pod bodem I. náležitou pozornost a vyložily
existenci obviněným zpochybňovaného zákonného znaku „spáchá-li takový čin ve
spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“.
Soud prvního stupně konstatoval, že se obviněný činu dopustil jako člen
organizované skupiny působící ve více státech, jelikož se na jednání podílelo
více osob. Kromě obviněného to byly i osoby, které měly kokain jednak v zemi
původu obstarat a předat kurýrovi, jednak jej přivézt do České republiky. Znaky
organizovanosti jsou podle něj dány zejména rozdělením úkolů mezi jednotlivé
osoby působící v rámci skupiny – zajištění dodávky kokainu a finančních
prostředků na jeho úhradu, projednávání výjezdu kurýra s osobami či osobou
působící v zahraničí, zajištění kurýra, jeho příprava na cestu, zajištění
vzájemné komunikace a předávání pokynů. S odkazem na ustálenou judikaturu soudů
a výklad znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“
soud dovozoval, že byl jednoznačně naplněn (strany 11, 12 rozsudku). Tento
názor sdílel též odvolací soud. I on akcentoval, že se na popsaném jednání
podílelo více osob. Výslovně připomněl, že nemá na mysli osoby, které listy
koky vypěstovaly, zpracovaly a přepravily do Evropy, ale jde vedle obviněného o
osoby, které musely kokain opatřit v N. a která jej musela přivézt do České
republiky. Osoba, která v N. kokain opatřila a předala kurýrovi M. Č., je
označována pod jménem I. a třebaže nebyla fyzicky ztotožněna, ze způsobu jejího
jednání, tj. telefonická komunikace, převzetí kurýra na území N., předání
drogy, je zcela zřejmé, že šlo o člena organizované skupiny. I on se ztotožnil
s hodnocením, že rozdělení úkolů mezi jednotlivé členy skupiny – zajištění
dodávky kokainu z N., projednání výjezdu kurýra s osobou působící v N.,
zajištění kurýra, jeho příprava na cestu, zajištění vzájemné komunikace a
předávání pokynů dokládají organizovanost skupiny. Odvolací soud reagoval i na
pochybnosti obviněného, zda byl naplněn požadavek, aby organizovaná skupina
působila ve více státech, když se jednalo o státy Evropské unie s bezcelním
režimem a režimem volného pohybu osob. Argumentoval, že ani tato okolnost nemá
na použití § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. žádný vliv, jelikož Evropská unie
není sjednoceným územím bez hranic mezi členskými státy a na tom nic nemění ani
změna režimu ochrany státních hranic mezi členskými státy projevující se
absencí fyzické kontroly pohybu osob a zboží (strana 11 rozsudku).
Ani dovolací soud nemá důvod zpochybnit tyto úvahy soudů a odchýlit se od nich.
Aby došlo k naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené
v ustanovení § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák., pachatel musí čin uvedený v odst.
1, 2 nebo 3 spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech, a proto musí vědět, že jde o organizovanou skupinu vykazující tuto
povahu. Je zjevné, že tyto předpoklady byly v posuzované věci splněny. V obecné
rovině je vhodné připomenout, že k naplnění znaku "ve více státech" uvedeného v
§ 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. o trestném činu nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů postačuje, pokud organizovaná skupina
působí alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká
republika (k tomu rozhodnutí č. 34/2005 Sb. rozh. tr.).
Pokud se týká pojmu „ve spojení“, ten podle stávající praxe soudů, na
niž soudy odkazovaly, znamená, že dostačující je taková forma spolupráce s
organizovanou skupinou působící ve více (tj. alespoň dvou) státech, která nemá
rysy vyšší míry koordinace činnosti - typické pro vazby mezi vlastními členy
této skupiny, která však má pro činnost této skupiny význam, tj. její činnost
podporuje, usnadňuje, napomáhá jí apod. Dostačuje-li pro trestnost ve smyslu
zvažované kvalifikace podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. tato forma
spolupráce, poté je zřejmé, že tuto formu trestné součinnosti naplňuje jednání
vlastního člena skupiny. Nejvyšší soud (viz např. usnesení ze dne 26. 1. 2005,
sp. zn. 7 Tdo 1411/2004) také vyložil, že k naplnění znaku kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr. zák.,
spočívajícího ve spáchání tohoto činu „ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech“, zákon nevyžaduje, aby se pachatel dopustil činu jako
její člen, ale postačí i volnější forma spolupráce pachatele s takovou
skupinou. Tím spíše je tento znak naplněn v případě, jestliže se pachatel
dopustí uvedeného činu přímo jako člen organizované skupiny tohoto charakteru.
Nejvyšší soud současně dodal, že pro naplnění znaku, že jde o spojení s
organizovanou skupinou „působící ve více státech“ ve smyslu výše uvedené
kvalifikované skutkové podstaty, není nutné, aby taková skupina měla trvalejší
charakter a vyvíjela svou činnost opakovaně či soustavně. Tento znak může být
naplněn i jednorázovým působením organizované skupiny ve více státech.
V této souvislosti je také na místě připomenout, že se nevyžaduje, aby
skupina působící ve více státech měla pevnější strukturu, resp. materiální
zázemí na území (obou či více) států, na jejichž území k nedovolené činnosti
při nakládání s omamnými a psychotropními látkami dochází. Smyslem a účelem
trestního postihu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. je efektivní postih
nadnárodní kriminality v oblasti obchodu s drogami a ten je třeba beze zbytku
vztáhnout i na postup skupiny, která operuje (jako organizovaná skupina)
převážně na území jednoho státu, přičemž některé činnosti, jako je obstarání a
dovoz drogy, uskutečňuje prostřednictvím osoby, která má kontakty na dodavatele
psychotropních a omamných látek působících na území jiného státu. Dochází-li k
tomu, že droga je činností člena organizované skupiny získávána na území jiného
státu, a to od osoby, se kterou je v kontaktu, poté není důvodu k tomu, aby
obstarání drogy na území tohoto (cizího) státu bylo vyňato z obsahu pojmu, že
je takto uvažovanou skupinou působeno i na území jiného státu (k tomu též srov.
rozh. č. 48/2006 Sb. rozh. tr.).
Předpokladem pro naplnění znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní
sazby spočívající ve spáchání činu jako člen organizované skupiny je, aby šlo
nejméně o tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná
součinnost na realizování trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti
jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že
tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím
i jeho nebezpečnost pro společnost (k tomu rozhodnutí č. 46/1986 Sb. rozh.
tr.). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při
plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany
některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně
závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro
způsobení následku. Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem
toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo
zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji.
Soud prvního stupně i odvolací soud správně zdůraznily, že se obviněný
posuzovaného činu dopustil jako člen organizované skupiny, a to organizované
skupiny navíc působící ve více státech. Vedle obviněného se jednalo o osoby či
osobu, která musela kokain v N. opatřit, a nejméně o osobu, která jej musela do
České republiky přivézt. Osobou, která v N. kokain opatřila a předala kurýrovi
M. Č., kterého vyslal obviněný, byl člověk vystupují pod jménem I. Odvolací
soud výstižně poznamenal, že se sice nepodařilo fyzicky tuto osobu ztotožnit,
ale ze způsobu jejího jednání – telefonické komunikace, převzetí kurýra na
území N. a předání drogy je zřejmé, že tato osoba byla členem organizované
skupiny. Se zřetelem na povahu vzájemných vazeb mezi obviněným, M. Č. a osobou
vystupující pod jménem I., jasné rozdělení úloh od projednání výjezdu kurýra s
osobou působící v N., přes zajištění kurýra, jeho přípravu na cestu po
zajištění vzájemné komunikace a předávání pokynů vystupují do popředí právě ty
znaky, jež jsou pro organizovanou skupiny příznačné, tedy rozdělení úkolů mezi
více spolupachatelů jako předpoklad toho, aby po spojení všech dílčích činností
jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a
spolehlivěji. Vzájemná provázanost členů organizované skupiny, povaha jejich
úloh i vědomí sledovaného cíle nevzbuzují žádné pochybnosti ani o tom, že každý
z nich věděl, že je členem organizované skupiny, která působí na území nejméně
dvou států.
Sama skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů
organizované skupiny, ještě nevylučuje posouzení této skupiny jako organizované
skupiny. Pro takovou kvalifikaci postačí, pokud bylo prokázáno, že mezi nejméně
třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími existovala
vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazující takovou míru
plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úloh jednotlivých
účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení
trestného činu, a to zjištění soudů evidentně potvrzují.
Obstát nemůže ani námitka obviněného, že organizovaná skupina by musela
existovat i bez něj, aby ve spojení s ní mohl trestnou činnost spáchat, pročež
je třeba kromě osoby obviněného prokázat existenci dalších tří osob. Dovolací
soud již upozornil, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty
trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a
jedů podle § 187 odst. 1, odst. 4 tr. zák., spočívajícího ve spáchání tohoto
činu „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, může dojít
jednak tím, že pachatel není členem organizované skupiny, ale postačí jen
volnější forma jeho spolupráce s takovou skupinou, jednak že tento zákonný znak
může být naplněn v případě, jestliže se pachatel dopustí uvedeného činu přímo
jako člen organizované skupiny tohoto charakteru. V posuzovaném případě se
jednalo právě o tu alternativu, kdy pachatel byl současně členem organizované
skupiny působící ve více státech. Za takových okolností musel být jeho čin vždy
spáchán ve spojení s organizovanou skupinou a není třeba prokazovat existenci
dalších tří osob, které by ji – vedle něj – tvořily.
Dovolací soud souhlasí rovněž s odůvodněním odvolacího soudu, kterým
odmítl pochybnosti obviněného o naplnění zákonného znaku uvedeného v § 187
odst. 4 písm. c) tr. zák. v části vyžadující působení organizované skupiny ve
více státech s ohledem na členství obou států, v nichž měla organizovaná
skupina působit, v Evropské unii, v důsledku čehož se jednalo o státy s
bezcelním režimem a režimem volného pohybu osob. Přiléhavě zdůraznil, že
Evropská unie není sjednoceným územím bez hranic mezi členskými státy, jak
dokládá Smlouva o Evropské unii, z jejíhož obsahu se mimo jiné podává, že Unie
respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním
územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti
(Článek 4 odst. 2.). Proto závěr, že byl čin spáchán ve spojení s organizovanou
skupinou působící ve více státech, nemůže relevantně ovlivnit zjištění, že se
tak stalo ve státech, jež jsou členskými státy Evropské unie.
Pro úplnost nutno dodat, že nebylo přihlíženo k té části dovolání, v níž
obviněný obecně odkázal na námitky uplatněné v jeho odvolání, navíc s
požadavkem, aby dovolací soud „posoudil případnou existenci dalších dovolacích
důvodů mimo důvodu explicitně uvedeného“. Dovolání, jak již bylo uvedeno, lze
podat jen z taxativně vymezených důvodů, čemuž musí odpovídat mimo jiné i
podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován.
Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací,
neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný. Obviněný navíc ani
v doplnění dovolání neuvedl nic konkrétního ve vztahu k těm výhradám, jimiž by
bylo možné argumentovat ve prospěch existence dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Protože zjištění soudů i podle přesvědčení dovolacího soudu naplňují znak
skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. „ve
spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ jak po stránce
formální, tak i materiální, Nejvyšší soud dovolání obviněného (jako celek)
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a)
tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková