8 Tdo 947/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2009 o dovolání obviněné M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 7 To 147/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 189/2008, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. K. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 2 T 189/2008, byla obviněná M. K. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou, že
„od přesně nezjištěné doby nejméně však od 18. 6. 2008 do 3. 7. 2008 vědomě a opakovaně poskytovala J. Š., prostory domu č. na ulici D. ve Š., okr. B.-v., jehož je majitelkou a uživatelkou, a to za účelem nedovolené výroby metamfetaminu-pervitinu ze strany jmenovaného způsobem uvedeným v bodě 1 a současně po uvedenou dobu umožnila jmenovanému v uvedeném domě přechovávat předměty, suroviny a látky sloužící a určené k této výrobě, mimo jiné prázdné obaly a blistry od léků Modafen a Nurofen, varné baňky, plastové láhve a kanystry s usazeninami, skleněný odměrný válec, injekční stříkačky s obsahem červené látky, plastovou láhev s injekční stříkačkou v hrdle a další“.
Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil jí podle § 187 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Současně podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. obviněné zabral plastovou injekční stříkačku.
Dlužno dodat, že tímto rozsudkem byl rovněž uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. [skutek popsaný ad. 1)] rovněž spoluobviněný J. Š., jemuž byl za tento trestný čin a taktéž za trestný čin neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 89 T 128/2008, uložen podle § 187 odst. 1 tr. zák., za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání padesáti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věcí (v rozsudku přesně specifikovaných). Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2008, sp. zn. 89 T 128/2008, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl usnesením ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. 7 To 147/2009, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněná ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím obhájce Mgr. J. P. podala proti němu dovolání, které opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčena, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, na základě čehož pak došlo k chybnému právnímu posouzení celé věci.
Dovolatelka namítala, že v průběhu soudního řízení nebyla beze vší pochybnosti prokázána především ta skutečnost, že by jí bylo známo, že se v komoře, která je situována ve dvoře předmětné nemovitosti, nacházel nějaký pytel s věcmi sloužícími k výrobě drog. Vyslovila rovněž přesvědčení, že u hlavního líčení zcela logicky vysvětlila, proč v přípravném řízení vypovídala odlišně (uvedla, že byla pod nátlakem, kdy jí mělo být vyhrožováno, že pokud neřekne, co se od ní chce slyšet, bude zadržena její matka). Navíc zdůraznila, že byla ve velmi špatném psychickém stavu, což doložila soudu lékařskou zprávou MUDr. R. M.
V této souvislosti obviněná uvedla, že pravidelně docházela a i nadále dochází na léčení, nejprve do nadace „Po. r.“ a nyní k MUDr. R. M. do psychiatrické ambulance v zařízení „E.“ v B. – Ř., a upozornila, že na obou místech podstupovala a i nadále podstupuje testy na přítomnost drog ve svém těle, a to včetně namátkových, a že všechny tyto testy byly a stále jsou negativní. Rovněž uvedla, že navštěvuje Probační a mediační službu.
V závěru svého podání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud „dle § 243b odst. 3 o. s. ř.“ (maje zřejmě na mysli ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř.) napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že obviněná podala dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zdůraznila, že tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale jen proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Skutkový stav je při rozhodnutí o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, resp. zda-li došlo ke správné aplikaci trestního zákona na soudy zjištěný skutkový stav. S poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu nebo prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Státní zástupkyně poté uvedla, že obviněná v dovolání nenamítla nic v tom smyslu, že by učiněná skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům pomoci k trestnému činu, kterou byla uznána vinnou, a založila své námitky pouze na polemice s tím, jak byly provedené důkazy hodnoceny. Její námitky jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnila již v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Je proto zřejmé, že obviněnou vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci.
Státní zástupkyně je přesvědčena, že v posuzované věci se nejedná ani o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy.
V závěru svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a takové rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněné, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřela, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně směřují proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, zejména odlišné výpovědi obviněné v přípravném řízení a v řízení před soudem, a proti tomu, že jí (údajně) nebyla beze vší pochybnosti prokázána skutečnost, že by jí bylo známo, že v komoře jejího domu se nacházející věci sloužící k výrobě drog. Obviněná ve svém podání v návaznosti na takovéto námitky konstruovala vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů, a teprve v závislosti na ní zpochybňovala závěry soudů o správnosti použité právní kvalifikace jako pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a vyvozovala vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Z povahy vytýkaných vad je tak mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obviněná v dovolání v této části formálně deklarovala dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnila toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch; teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozovala údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byla uznána vinnou.
Lze tak shrnout, že obviněnou vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatelka neuplatnila žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle § 265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatelky, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a