8 Tdo 980/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném
zasedání konaném dne 11. září 2008 o dovolání obviněného mladistvého A. Ď.,
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 31. 1. 2008,
sp. zn. 4 Tmo 274/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 14 Tm 28/2004, t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného mladistvého A. Ď.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 10. 9. 2007, sp.
zn. 14 Tm 28/2004, byl obviněný mladistvý A. Ď. (dále převážně jen „mladistvý“,
příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v období nejméně od měsíce ledna 2003 do měsíce května 2003 v O. na svých
internetových stránkách, které prezentoval jako stránky pro rasisticky
smýšlející, propagoval hnutí skinheads a jiných neonacistických a rasistických
hnutí, která hlásají rasovou zášť vůči rómskému etniku a příslušníkům jiné
rasy, stejně tak jako vůči osobám židovského vyznání, a to zveřejňováním
článků, zčásti vlastních, zčásti jiných autorů, podněcoval k nenávisti vůči
výše uvedeným příslušníkům, vybízel k tzv. svaté rasové válce „Rahowa“,
informoval o termínech a místech konání srazů českých neonacistů, které se měly
uskutečnit dne 19. 4. 2003 v O. za účelem společných oslav narozenin Adolfa
Hitlera, a dne 6. 7. 2003 v B. za účelem srazu nacionálně smýšlejících lidí,
dále na svých stránkách uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové
stránky s obdobnou tématikou, vyzýval čtenáře svých internetových stránek, aby
se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním článků a fotografií na jím
zřízené e-mailové adresy, součástí uvedených internetových stránek byl i odkaz
s názvem Kniha návštěv, jejímž prostřednictvím byla umožněna diskuse, kde mj.
prezentovaly své rasisticky a neonacisticky zaměřené názory osoby vystupující
pod různými pseudonymy.“
Takto popsané jednání mladistvého soud právně kvalifikoval jako provinění
podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §
260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a podle § 260 odst. 2 tr. zák., § 31 odst. 1
zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zák. č. 218/2003 Sb.“), mu uložil trestní opatření odnětí
svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podle § 33 odst. 1 zák. č.
218/2003 Sb., § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání
šestnácti měsíců.
Mladistvý podal proti tomuto rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě,
soud pro mládež, rozhodl rozsudkem ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 4 Tmo 274/2007,
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v
celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že mladistvého
uznal vinným, že:
„v období nejméně od 24. února 2003 do 22. května 2003 v O. na své internetové
stránce, kterou prezentoval jako stránku pro rasisticky smýšlející lidi,
informoval o srazu, který měl proběhnout dne 19. 4. 2003 v O. v souvislosti s
oslavami narozenin Adolfa Hitlera a o srazu nacionalistů dne 6. 7. 2003 v B.,
dále na své stránce uváděl odkazy na domácí i zahraniční internetové stránky s
nacistickou, neonacistickou a rasistickou tématikou, vyzýval čtenáře svých
internetových stránek, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek zasíláním
článků a fotografií na jím zřízené e-mailové adresy, jejichž součástí byl i
odkaz na Knihu návštěv, jejímž prostřednictvím byla návštěvníkům, vystupujícím
pod různými pseudonymy, umožněna diskuse, v rámci které mj. prezentovaly své
rasistické, nacistické a neonacistické názory“.
Odvolací soud takto popsané jednání mladistvého právně posoudil jako provinění
podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle §
261a tr. zák. a uložil mu podle § 261a tr. zák. za použití § 31 odst. 1 zák. č.
218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon
podle § 33 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně
odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Mladistvý nesouhlasil ani s rozhodnutím odvolacího soudu a prostřednictvím
svého obhájce JUDr. V. J. podal proti němu dovolání, v němž uplatnil dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítl, že soud druhého stupně nesprávně aplikoval stanovisko
Nejvyššího soudu Tpjn 302/2005, protože zveřejnění informace, že má proběhnout
shromáždění, není aktivní účastí na takové akci. V opačném případě by podle
jeho názoru páchali trestný čin proti lidskosti i novináři informující o tom,
že na určitém místě má proběhnout shromáždění u příležitosti narozenin Adolfa
Hitlera. Navíc prý v odůvodnění rozhodnutí není vysvětleno, proč bylo do
skutkové věty zahrnuto, že „uváděl odkazy na jiné internetové stránky, vyzýval
čtenáře, aby se podíleli na tvorbě stránek i umožnění diskuse“. Dále uvedl, že
informace o existenci stránek s rasistickou a obdobnou tématikou není
schvalováním genocidia. Stejně tak nemůže být trestným činem vyzývání čtenářů k
tvorbě stránek nebo umožnění diskuse.
Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení dovolatel považoval to, že soud
vycházel z nepoužitelných důkazů, za které považoval materiály z internetu na
č. l. 134 – 1663. Ve spise se totiž nenachází žádný protokol, který by
zachycoval úkon, jímž byly obstarány.
Mladistvý dále upozornil na údajně vadný procesní postup odvolacího soudu,
který poté, co zrušil rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), b) tr. ř. pro
nejasnost a nesrozumitelnost skutkových zjištění, sám ve věci rozhodl na
podkladě skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně.
V závěru svého podání mladistvý navrhl, aniž citoval konkrétní zákonné
ustanovení, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež, zrušil napadený rozsudek a
vrátil věc soudu prvního stupně s tím, že „hmotně právně usiluje o zproštění
obžaloby“.
K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a
uvedl, že argumentace mladistvého je prakticky stejná jako jeho dosavadní
obhajoba, přičemž na výhrady uplatněné v jeho odvolání náležitě reagoval již
soud druhého stupně.
Státní zástupce vyslovil souhlas s názorem dovolatele, že zveřejnění informace
o nějakém plánovaném shromáždění není totéž jako aktivní účast na této akci.
Zároveň však uvedl, že takový úkon mladistvého nelze hodnotit pouze v
akademizované formě, nýbrž je třeba přihlédnout i k souvislostem, za nichž byl
realizován (jakou formou a v jakém prostředí byl uveřejněn, jaká byla povaha
avizované akce apod.); v rámci tohoto případu jednání dovolatele jednoznačně
směřuje k propagaci myšlenek směřujících k potlačení práv a svobod člověka a k
setkání členů a příznivců hnutí, která se přidržují nenávistných rasistických
asociálních teorií. Totéž hodnocení pak přísluší i dalším projevům mladistvého,
pokud na svých webových stránkách (tj. způsobem, který fakticky znamená
celosvětově dostupné zveřejnění) uváděl odkazy na jiné internetové stránky
zaměřené k podpoře a propagaci nacismu, fašismu a podobných hnutí směřujících k
potlačení práv a svobod člověka, vyzýval čtenáře, aby se sami aktivně
dopouštěli protiprávního jednání tím, že by se podíleli na tvorbě jeho stránek,
a poskytl jim na nich prostor pro rozvíjení úvah a názorů v tom smyslu, v jakém
byly jeho internetové stránky zaměřeny.
Státní zástupce v zásadě souhlasil s dovolatelovou námitkou procesní povahy
týkající se absence protokolu o pořízení tisků internetových stránek v tom
smyslu, že o tomto úkonu měl zřejmě být pořízen protokol se zachycením údajů
analogicky odpovídajících obsahu ustanovení § 88 odst. 4 věta první tr. ř.
Ovšem – jak již k obdobné otázce judikoval Nejvyšší soud – citované ustanovení
trestního řádu je již zastaralé a v něm obsažená právní úprava neodpovídá svou
povahou současné technice pořizování záznamů telekomunikačního provozu (který
se děje automaticky bez přímého zásahu fyzické osoby). Ještě vzdálenější duchu
tohoto ustanovení je technologie počítačových sítí a sdělovacích a informačních
možností, jež v sobě nesou. Na toto informační médium trestní řád v této
souvislosti vůbec nepamatuje a ohledně záznamů internetových stránek by
nejspíše mohlo být postupováno analogicky podle ustanovení § 88 odst. 4 věta
druhá tr. ř., jež řeší problematiku „ostatních záznamů“. Požadavkům zde
vysloveným by zřejmě forma tisku obsahu internetových stránek online
vyhovovala. Z praktického hlediska je třeba poznamenat, že při této metodě
tisku se automaticky zaznamenává datum a čas získání obsahu vytištěné
internetové stránky. Vedle toho státní zástupce připomenul, že mladistvý nikdy
nenamítl, že by vytištěné internetové stránky obsahově neodpovídaly tomu, co
sám vyprodukoval a zpřístupnil na internetu. Jak sám dovolatel uznává, vzhledem
k rychlé variabilitě obsahu internetových stránek bude zřejmě zachycení jejich
konkrétního aktuálního znění v každém případě neodkladným úkonem. Státní
zástupce také upozornil, že pokud dovolatel napadl konkrétní formulaci vyňatou
z odůvodnění soudního rozhodnutí, je v tomto ohledu jeho dovolání nepřípustné
(§ 265a odst. 4 tr. ř.).
S ohledem na uvedené skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud,
soud pro mládež, podané dovolání mladistvého odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné, a aby takové rozhodnutí učinil za
podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, souhlasil
ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném
zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněného mladistvého je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr.
ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a
splňuje i obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud, soud pro mládež, dále posoudit otázku, zda
dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z
důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto
zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání
tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v
právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §
265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav
je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež se v prvé řadě zabýval podstatou dovolacích
námitek. Shledal, že mladistvý v podaném dovolání uplatnil některé námitky,
které jsou vysloveně procesního charakteru, např. že soud vycházel s
nepoužitelných důkazů, a to z listin – internetových stránek, které nebyly
pořízené v souladu s trestním řádem. K těmto výhradám dovolací soud
nepřihlížel, protože se nejedná o výhrady směřující proti nesprávnému právnímu
posouzení skutku ani jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a proto
nejsou pod uplatněný dovolací důvod (ale ani pod žádný jiný) podřaditelné;
jedná se naopak o námitky, které by případně bylo možné namítat v rámci jiných
mimořádných opravných prostředků.
Za relevantní však dovolací soud považoval tu část argumentů mladistvého, která
směřovala proti správnosti právní kvalifikace jeho jednání požité soudem
druhého stupně; současně však shledal, že jde o námitky zjevně neopodstatněné.
Mladistvý v dovolání především soudům vytýkal, že informace o existenci
nějakých internetových stránek není totéž, co jejich tvorba, že vyzývání
čtenářů k pomoci při tvorbě stránek a zasílání textů či informací o událostech
nemůže být z podstaty schvalováním čehokoliv. Tomuto tvrzení by dovolací soud
mohl za jistých okolností přisvědčit, jednalo-li by se o jiný kontext a
posuzovala-li by se tato fakta odděleně od ostatních. Soudy nižších stupňů při
svém rozhodování však musely vzít v úvahu celou řadu skutečností, především to,
že mladistvý založil webové stránky, že v úvodní prezentaci těchto stránek
konstatoval, že stránka je určena pro rasisticky smýšlející, že uživatele
těchto stránek zdravil nacistickým pozdravem „heil“, nebo že v souvislosti s
ukončením těchto webových stránek je označil za „nazi“. To, zda se jedná o
stránky s rasovými projevy výlučnosti, nesnášenlivosti a zášti, zda se na
těchto stránkách vyskytují symboly používané v historii nacistickým Německem,
apod., bylo předmětem znaleckého zkoumání znalce z oboru politologie, historie,
sociologie PhDr. Z. Z. Z pohledu znalce se na stránkách nalézaly nejrůznější
texty, vyobrazení, symboly, záznamy různých diskusí a rozhovorů, které se
tématicky neustále vracely k nacismu, neonacismu, bílému rasismu,
antisemitismu, k radikální kritice současné politiky, atp. Znalec dále
konstatoval, že se průběžně ve všech materiálech objevovala symbolika
nacistického Německa a symboly používané hnutím Skinheads (dále srov. rozsudek
soudu prvého stupně na str. 7 až 9). Po posouzení všech těchto skutečností ve
vzájemných souvislostech soudy obou stupňů důvodně dovodily, že se v případě
mladistvého nejednalo pouze o to, že by na svých stránkách v rámci nějakých
obecných novinek toliko informoval o oslavách narozenin Adolfa Hitlera;
mladistvý totiž prostřednictvím uvedených webových stránek umožňoval jejich
čtenářům diskusi a prezentaci rasistických, nacistických a neonacistických
názorů, umožňoval jim zasílání článků a fotografií s touto tématikou, vyzýval
je, aby se podíleli na tvorbě těchto stránek a odkazoval na další stránky s
obdobnou tématikou.
Soud druhého stupně při hodnocení jednání mladistvého bral v úvahu připadající
skutkové podstaty provinění podle § 198, 198a, 260, 261 a 261a tr. zák. jakožto
provinění, jejichž objektem je ochrana základních lidských a občanských práv a
svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, etnické skupiny, národnost,
jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociální příslušnosti
nebo původu. Pokud svým rozsudkem k odvolání mladistvého překvalifikoval jeho
jednání z provinění podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a
svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. na provinění podpory a
propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr.
zák., musel se zabývat všemi teoretickými východisky a rozhodnými hledisky; to
také učinil a v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě rozebral nejen všechny
formální zákonné znaky uvedené skutkové podstaty, ale i znak materiální.
Vycházel přitom rovněž ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006 sp.
zn. Tpjn 302/2005, uveřejněného pod č. 11/2007 Sb. rozh. trest., a zkoumal
všechna kritéria, na která je v něm poukazováno. Takovému jeho postupu rozhodně
nelze ničeho vytknout.
Trestného činu (v případě mladistvého provinění) podpory a propagace hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák. se dopustí
ten, kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit
nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo
komunistů proti lidskosti.
Objektem tohoto trestného činu je ochrana základních lidských a občanských práv
a svobod, rovnoprávnost lidí bez rozdílu rasy, národnosti, náboženské
příslušnosti, sociální příslušnosti nebo původu. Především jsou to základní
práva a svobody uvedené v Listině základních práv a svobod. Po subjektivní
stránce se u něho vyžaduje úmysl.
Aby byl pachatel trestně odpovědný skutkovou podstatou tohoto trestného činu
(provinění), musí jeho projevy sympatií směřovat k zaniklému hnutí, přičemž
jsou postihovány pouze ty nejzávažnější projevy zásahů do sféry lidských práv
(genocidium, zločiny proti lidskosti).
Jestliže odvolací soud v právní větě shledal, že mladistvý „veřejně schvaloval
nacistické genocidium a jiné zločiny nacistů proti lidskosti“, vycházel ze
zjištění uvedených shora a také z toho, jak mladistvý sám sebe na webových
stránkách prezentoval (pseudonym S.88, přičemž číselné označení 88 v prostředí
Skinheads znamená označení pořadí písmen v abecedě, v překladu „heil Hitler“;
v.88, atd.). Na webové stránky umístil odkazy na domácí i zahraniční webové
stránky pravicových extremistů, hooliganské stránky, černý rasismus, na stránky
s neonacistickou tématiku. Dovolatel se sám účastnil diskusí na diskusním fóru,
kde bylo prezentováno množství rasisticky a xenofobně zaměřených názorů. Soud
sice nedospěl k závěru, že by mladistvý jednoznačně podporoval stávající
konkrétní pravicové extrémistické organizace; užíváním historických symbolů
nacistického Německa, reprodukcí myšlenek rasové výlučnosti, nesnášenlivosti a
zášti však jednoznačně vyjádřil sympatie k hnutím již zaniklým i k
nejzávažnějším násilným projevům těchto hnutí. Odvolací soud tedy nepochybil,
pokud jednání mladistvého kvalifikoval jako provinění podpory a propagace hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i
odst. 2 tr. ř.) dovolání mladistvého podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a