8 Tdo 99/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2010
dovolání obviněného T. Z . , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 55 To 273/2009, jako odvolacího
soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 18 T
226/2008, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 55 To 273/2009, a rozsudek
Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 18 T 226/2008,
zrušují.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v České Lípě přikazuje,aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 18 T
226/2008, byl obviněný T. Z. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle
§ 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle
§ 247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s
dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit
na náhradu škody poškozenému J. H. částku 3.700,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr.
ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve
věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný pokusu trestného
činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zák. dopustil tím, že dne 15. 8. 2008 v době od 13.15 hod. do 13.30 hod. v Č.
L. v B. ulici na parkovišti před obchodním domem OBI, se záměrem odcizit osobní
automobil Škoda Octavia, v hodnotě 176.000,- Kč, vypáčil nezjištěným předmětem
zámek dveří řidiče uvedeného vozidla, následně do automobilu vnikl a zde vytrhl
a rozlomil spínací skříňku, takto hodlal vozidlo nastartovat a odjet s ním, což
se mu nepodařilo, neboť byl při uvedeném jednání přistižen majitelem vozidla J.
H., načež z místa utekl.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil proti
všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v
Liberci ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 55 To 273/2009, bylo odvolání obviněného
podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v
zákonné lhůtě dovolání, v němž s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti
obviněného v hlavním líčení.
Dovolatel měl za to, že svoji neúčast u obou hlavních líčení řádně omluvil tím,
že soudu prvního stupně faxově zaslal potvrzení o pracovní neschopnosti. V
prvém případě soud jeho omluvu v podobě dokladu o pracovní neschopnosti
akceptoval a hlavní líčení odročil na 16. 3. 2009. Dne 13. 3. 2009 odfaxoval
soudu prvního stupně potvrzení pracovní neschopnosti vystavené 12. 3. 2009; v
té době trpěl vysokými horečkami, byl schopen pouze zajistit odeslání
„neschopenky“. Soud prvního stupně tuto stejnou omluvu neakceptoval a konal
hlavní líčení v jeho nepřítomnosti s tím, že nežádal o odročení hlavního
líčení. I kdyby tuto argumentaci soud přijal, nebyly podle jeho názoru splněny
předpoklady § 202 odst. 3 tr. ř. pro přečtení znaleckého posudku ke stanovení
výše škody bez jeho souhlasu, poněvadž svoji nepřítomnost omluvil. Odvolacímu
soudu vytkl, že toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil a naopak
konstatoval, že se neomluvil žádným způsobem, že zaslání neschopenky je
naprosto nedostačující a soud prvního stupně s ním jednal správně jako s
obviněným, který se sám svou nekázní zbavil možnosti účastnit se hlavního
líčení. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v
Ústí nad Labem – pobočky v Liberci a aby tomuto soudu přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že s přihlédnutím k materiálům, které měl v dané věci k
dispozici, shledává dovolání obviněného důvodným. Hlavní líčení bylo původně
nařízeno na den 21. 1. 2009. Před jeho konáním zaslal obviněný soudu prvního
stupně faxem bez jakéhokoliv doplňkového komentáře kopii své pracovní
neschopnosti, na což soud reagoval odročením hlavního líčení na den 16. 3.
2009. Soud nezjišťoval podrobnosti o pracovní neschopnosti obviněného a ani
obviněného neupozornil na nedostatečnost takové omluvy či na potřebu výslovně o
odročení hlavního líčení požádat. Před konáním odročeného hlavního líčení dne
16. 3. 2009 zaslal obviněný soudu prvního stupně opět faxem bez jakéhokoliv
doplňkového komentáře kopii své aktuální pracovní neschopnosti. Soud prvního
stupně s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. konal hlavní líčení v
nepřítomnosti obviněného, přičemž navíc provedl podle § 211 odst. 5 tr. ř.
důkaz čtením znaleckého posudku. Ani v tomto případě soud nezjišťoval
podrobnosti o pracovní neschopnosti obviněného a z obsahu spisu neplyne, že by
existovaly nějaké pochybnosti o její věrohodnosti. Jelikož v předchozím případě
nalézací soud zvolený způsob omluvy obviněného akceptoval a hlavní líčení
odročil, je jeho rozhodnutí ze dne 16. 3. 2009 o konání hlavního líčení v
nepřítomnosti obviněného rozhodnutím překvapivým a porušujícím právo obviněného
na obhajobu. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení
odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a aby soudu
prvního stupně přikázal věc nově projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle § 265i
odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo
dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení
napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Z hlediska obsahu dovolání je s poukazem na uvedený dovolací důvod významná
otázka, zda byly splněny podmínky pro konání hlavního líčení dne 16. 3. 2009 v
nepřítomnosti obviněného.
Z obsahu spisu je zřejmé, že Okresní soud v České Lípě nařídil konání hlavního
líčení na den 21. 1. 2009. Obviněný byl k hlavnímu líčení předvolán vz. č. 5a
tr. ř., jehož obsahem je i poučení o možnosti konat hlavní líčení v
nepřítomnosti obviněného, dne 1. 12. 2008 (doručenka č. l. 176). Dne 20. 1.
2009 bylo Okresnímu soudu v České Lípě doručeno telefaxem rozhodnutí o dočasné
pracovní neschopnosti obviněného (A 3043025) vystavené MUDr. J. V. (č. l. 178).
V hlavním líčení dne 21. 1. 2009 samosoudce konstatoval potvrzení pracovní
neschopnosti a vyhlásil usnesení, kterým bylo hlavní líčení „za účelem
opětovného předvolání obžalovaného“ odročeno na 16. 3. 2009. K tomuto hlavnímu
líčení byl obviněný opět obeslán vz. č. 5a tr. ř. (doručenka č. l. 179). Dne
13. 3. 2009 odeslal obviněný Okresnímu soudu v České Lípě telefaxem další
rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti (A 3043086) vystavené dne 12. 3.
2009 MUDr. J. V. (č. l. 180). Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 3. 2009
se podává, že samosoudce „konstatoval fax s potvrzením pracovní neschopnosti“,
načež vyhlásil usnesení, že podle § 202 odst. 2 tr. ř. bude hlavní líčení
konáno v nepřítomnosti obžalovaného (č. l. 182).
V odůvodnění rozhodnutí Okresní soud v České Lípě konstatoval, že se obviněný k
hlavnímu líčení nedostavil, zaslal již podruhé faxem pouze potvrzení o pracovní
neschopnosti, o odročení hlavního líčení nepožádal, a proto bylo jednáno v jeho
nepřítomnosti (strana 2). Odvolací soud označil procesní postup soudu prvního
stupně za správný. Podle jeho názoru již první faxová zpráva nemohla sloužit
jako řádná omluva neúčasti obviněného v hlavním líčení. Přesto soud prvního
stupně hlavní líčení odročil za účelem opětovného obeslání obviněného na den
16. 3. 2009, ale ani v tomto případě se obviněný nedostavil a stejně jako v
předchozím případě doručil doklad o pracovní neschopnosti. Protože se obviněný
k hlavnímu líčení nedostavil, aniž by svoji neúčast u soudu řádně omluvil a
případně požádal o jeho odročení, byly splněny předpoklady ustanovení § 202
odst. 2 tr. ř. pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného (strany 2,
3 usnesení).
S těmito závěry v konkrétním případě souhlasit nelze.
Podmínky, za nichž může soud provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného,
jsou upraveny v ustanovení § 202 tr. ř. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v
nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že
lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez
přítomnosti obviněného, a obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný
byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem
obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení
vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr.
ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na
doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.). Podle § 202 odst. 3 tr. ř.
nedostaví-li se obviněný bez řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o
tom, že se hlavní líčení bude konat v nepřítomnosti obviněného, lze v hlavním
líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za
podmínek uvedených v § 211 tr. ř.
Odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti
obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo
jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní
hranice převyšuje pět let (§ 202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v
posuzovaném případě nejedná.
Právní závěry soudů nemohou obstát, neboť nekorespondují s dikcí čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod (nadále „Listiny“), v němž je obsažen jeden z
ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces, a potažmo
jsou v rozporu i s čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále „Úmluvy“).
Podle čl. 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy každý, kdo je obviněn z trestného činu,
má právo mít přiměřený čas a možnosti k přípravě obhajoby a obhajovat se osobně
nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má
každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v
jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Čl. 38 odst. 2 Listiny nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každý, o
jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, má mít v rámci
práva na soudní a jinou ochranu možnost osobně se účastnit jednání, v němž se
rozhodne. Musí mu být reálně umožněno, aby se jednání mohl účastnit, vyjádřit
se před soudem k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je
obžaloba založena (k tomu přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 238/2000, II. ÚS 145/02 aj.). V posuzované věci se tak nestalo a řízení jako
celek tak pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu.
Dovolací soud nezpochybňuje, že potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti se
vystavuje především pro účely sociálního zabezpečení a pro pracovně právní
účely (viz § 4 odst. 3 vyhlášky č. 31/1993 Sb.) a že ještě nikterak
neprokazuje, že obviněný není schopen se hlavního líčení účastnit (viz
přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 442/2003). Samo o sobě jistě
nepředstavuje řádnou omluvu nepřítomnosti v hlavním líčení ani žádost o jeho
odročení a není ani možné chápat je bez dalšího jako projev vůle obviněného
zúčastnit se hlavního líčení.
Ovšem za situace, kdy soud prvního stupně první faxově zaslaný doklad o dočasné
pracovní neschopnosti obviněného akceptoval a hlavní líčení dne 21. 1. 2009
odročil, implicitně obviněnému signalizoval, že zaslaní takového dokladu jako
řádnou omluvu jeho účasti v hlavním líčení přijímá a nebude hlavní líčení konat
v jeho nepřítomnosti. Nepoučil jej totiž o tom, za jakých okolností vnímá
dočasné potvrzení pracovní neschopnosti jako omluvu jeho nepřítomnosti a že ani
jeho odeslání bez prohlášení obviněného, že se chce hlavního líčení účastnit,
neznamená, že hlavní líčení nelze v jeho nepřítomnosti provést. Pokud následně
v hlavním líčení dne 16. 3. 2009 za stejné situace potvrzení o dočasné pracovní
neschopnosti neakceptoval, aniž by z obsahu spisu vyplývaly nějaké pochybnosti
o jeho věrohodnosti (soud si potřebná zjištění ani neopatřoval), a konal hlavní
líčení v nepřítomnosti obviněného, pak takové rozhodnutí bylo pro obviněného
překvapivé a nepředvídatelné a porušující zásadu právní jistoty (k tomu např.
nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 102/03). Ve svých důsledcích pak je takové
rozhodnutí i rozhodnutím porušujícím právo na spravedlivý proces podle čl. 36
Listiny základních práv a svobod.
Námitky obviněného, jimiž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř., jsou proto důvodné a k odstranění podstatné procesní vady,
jejímž důsledkem bylo porušení práva obviněného na obhajobu, je nezbytné
provést hlavní líčení znovu, a to za důsledného respektování ustanovení o
přítomnosti obviněného v něm a respektování jeho práv zakotvených v čl. 36 a 38
odst. 2 Listiny.
Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci i jemu předcházejí rozsudek
Okresního soudu v České Lípě, poněvadž tato rozhodnutí vzešla z řízení, jež je
zatíženo vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu
soudu v České Lípě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení
vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího soudu i jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v České Lípě byly zrušeny jen v důsledku dovolání
podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně
rozhodnutí v jeho neprospěch.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková