8 Tdo 996/2025

8 Tdo 996/2025-377

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání obviněného R. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 26/2024, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 51 T 26/2024, byl obviněný R. G. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že

1) dne 6. 2. 2024 ve 14:59 hodin v Praze XY, XY, se nezjištěným způsobem vloupal do skladu ve 3. patře budovy D, odkud odcizil 63 ks různých deskových her v celkové hodnotě 82 750 Kč ke škodě poškozeného P. Š.,

2) dne 8. 2. 2024 ve 14:49 hodin v Praze XY, XY, se nezjištěným způsobem vloupal do skladu ve 3. patře budovy D, odkud odcizil 92 ks různých deskových her v celkové hodnotě 90 600 Kč ke škodě poškozeného P. Š.,

celkem tak způsobil škodu ve výši 173 350 Kč,

a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 10 T 24/2022, který nabyl právní moci dne 25. 10. 2022, mimo jiné i pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 10. 9. 2023.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř. Namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném právním posouzení.

5. Konkrétně dovolatel vytkl, že soudy nižších stupňů jednaly v jeho nepřítomnosti, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu, nadto když neměl obhájce. Předně konstatoval, že ve věci bylo vedeno zkrácené přípravné řízení, proto nedošlo k prostudování spisu po jeho ukončení. Z toho důvodu si prostudování spisu u soudu zařídil na den 11. 3. 2024, kdy mu také bylo předáno předvolání k hlavnímu líčení, které mu bylo společně s návrhem na potrestání zasláno na jinou adresu, ačkoliv při svém výslechu doručovací adresu sdělil. Hlavní líčení se pak konalo bez jeho přítomnosti i přesto, že předmětného dne ráno se z něj omluvil a doložil lékařskou zprávu o jeho ošetření z předchozího večera se zjištěním, že trpí akutní bronchitidou. Soud se rozhodl konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, když měl za naplněné podmínky pro takový postup s ohledem na absenci vyjádření obviněného, že se líčení účastnit chce, a žádosti o jeho odročení. Dovolatel však měl za to, že dostavením se k soudu k prostudování spisu, vyžádáním kopie DVD i přípisem s hodnocením dosavadního průběhu trestního řízení projevil opravdový zájem o obhajobu. Soud prvního stupně tudíž neměl předpokládat, že pouze z důvodu absence formální žádosti o odročení líčení na své účasti netrvá, nadto když ve své omluvě též uváděl, že soud bude informovat o dalším vývoji jeho zdravotního stavu. V tomto smyslu poukázal i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též „ESLP“), podle níž se lze vzdát práva být přítomen u hlavního líčení jen nezpochybnitelným způsobem jednoznačně vyjadřujícím skutečnou vůli (rozsudek pléna ESPL ze dne 10. 2. 1983 ve věci Albert a Le Compte proti Belgii, stížnost č. 7299/75 a 7496/76, bod 35), což z jeho e-mailu dovodit nelze. Doplnil, že u hlavního líčení hodlal důkazy nashromážděné v průběhu přípravného řízení vyvrátit, neboť se závěrem o vině nesouhlasí.

6. Obviněný měl za to, že odvolací soud naznačený nedostatek zapříčiněný soudem prvního stupně nenapravil, a navíc posléze sám rozhodl opět v jeho nepřítomnosti, ačkoli předtím k jeho žádosti veřejné zasedání několikrát odročil, čímž se dopustil v podstatě stejného pochybení. Postup soudů označil za příliš formalistický a upřednostňující rychlost řízení před jeho právem osobně se hájit a před potřebou řádného objasnění věci. Odvolací soud si byl přitom dobře vědom skutečnosti, že obviněný byl trvale nemocen (od 1. 4. 2024 byl na nemocenské až do doby přiznání starobního důchodu v listopadu 2024).

7. Navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2025, sp. zn. 7 To 202/2024, a současně i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 51 T 26/2024, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Současně požádal o odložení výkonu rozhodnutí podle § 265o tr. ř.

8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného konstatoval, že námitky, jež dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. postrádají opodstatnění, a současně že pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. žádná z obviněným přednesených námitek nespadá. Státní zástupce dále zdůraznil, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného.

Může být uplatněn toliko za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením. Připomněl podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, uvedené v § 202 tr. ř. Tyto podle jeho názoru splněny byly. S ohledem na konání zkráceného přípravného řízení pak odpadla podmínka upozornění na možnost prostudování spisu. Upozornil, že se nejednalo ani o žádný případ vyjmenovaný v dalších odstavcích citovaného ustanovení, které vylučují konání v nepřítomnosti obhájce, obviněného či bez jeho výslovné žádosti o konání jednání v jeho nepřítomnosti.

Doplnil, že se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“) by měl soud zvážit, zda je v konkrétním případě namístě konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li jinak podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. splněny. S ohledem na okolnosti konkrétního případu a nutnost zachování práva na spravedlivý proces totiž podle povahy věci nemusí přicházet v úvahu provedení hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného v situaci, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno.

9. V aktuálně projednávané věci však měl státní zástupce za to, že konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nic nebránilo. Trestní řízení bylo vedeno pro spíše banální a spolehlivě objasněný trestný čin. Obviněný byl k hlavnímu líčení nalézacím soudem řádně a včas předvolán, přičemž z účasti se sice soudu prvého stupně v den konání hlavního líčení omluvil pro nemoc, na své účasti však netrval a o odročení nežádal. Soud tak logicky předpokládal, že svého práva využít nehodlá. Ostatně – jak to plyne z judikatury Nejvyššího soudu – zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného tak, jak jsou vymezeny v § 202 tr. ř., nejsou nijak vázány ani na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co je důvodem jeho nepřítomnosti. Za podstatné pak považoval, že se jednalo o skutkově velmi jednoduchou věc, v níž bylo možno spolehlivě rozhodnout i v nepřítomnosti obviněného. V případě druhé krádeže proběhlé dne 8. 2. 2024 byl totiž bezprostředně po činu zajištěn přímo poškozeným P. Š. a svědkem J. K., přičemž krádež byla zachycena na kameře a odcizené věci byly nalezeny v kanceláři, do které je dovolatel nanosil. Pachatelství prvního skutku proběhlého dne 6. 2. 2024 pak potvrzuje kromě jiného kamerový záznam zachycující obviněného při krádeži, stejně jako zjištění, že odcizené deskové hry poté nabízel a následně i odprodal společnosti TLAMA Games. Výši způsobené škody pak bez pochybností prokazuje odborné vyjádření Ladislava Smejkala, odborníka v oblasti deskových her, a tedy osoby naprosto kompetentní k ocenění těchto specifických věcí. Obviněnému byla také policejním orgánem dána možnost vyjádřit se k věci, a to u výslechu prováděného v rámci zkráceného přípravného řízení. Splněny byly konečně i zbylé formální předpoklady pro konání hlavního líčení, neboť kromě předvolání byl obviněnému doručen též návrh na potrestání. Uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud hlavní líčení provedl a ve věci rozhodl v nepřítomnosti obviněného.

10. I ve vztahu ke konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného po připomenutí podmínek, kdy lze veřejné zasedání takto konat, státní zástupce konstatoval, že k žádnému pochybení nedošlo. Poukázal na to, že obviněný nebyl soudem k veřejnému zasedání předvolán, nýbrž o něm byl toliko vyrozuměn, čímž dal odvolací soud zřetelně najevo, že nehodlá realizovat dokazování a nepovažuje osobní účast obviněného za nezbytnou. Zmíněné vyrozumění bylo obviněnému řádně a včas doručeno a byla zachována lhůta k přípravě ve smyslu § 233 odst. 2 tr. ř. Pokud státní zástupce vycházel z protokolu o veřejném zasedání dne 9. 4. 2025, pak měl za to, že obviněný nezaslal omluvu a o odročení veřejného zasedání nežádal. Nelze tedy dovodit, že by se řádně omluvil a stejně tak z ničeho nevyplývá ani to, že by obviněný na své účasti trval a s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti výslovně nesouhlasil. Na podkladě uvedeného lze tedy podle státního zástupce učinit závěr, že odvolací soud nepochybil, jednal-li v nepřítomnosti obviněného, neboť pro takový postup měl splněny zákonné podmínky.

11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento uplatnil dovolatel toliko formálně, neboť mu žádná z jím předestřených námitek neodpovídá. Státní zástupce zároveň nenabyl žádných pochybností o správnosti právního posouzení skutku, jímž byl dovolatel uznán vinným.

12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a současně nevyhověl návrhu dovolatele na odložení výkonu rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř.

15. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce uvedeného znění je zřejmé, že se jedná o situaci, kdy bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je především zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

16. Obviněný vytkl, že soud prvního stupně konal dne 27. 3. 2024 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoliv mu v účasti bránila nemoc, kterou prokázal lékařskou zprávou z předchozího dne.

17. Podle § 202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr.

ř.). Protože obviněného nelze nutit k výpovědi žádným způsobem a může ji bez újmy na svých právech kdykoli odepřít (čl. 40 odst. 4 Listiny, § 33 odst. 1 věta první, § 92 odst. 1 věta druhá tr. ř.), nevyžaduje uvedená podmínka, aby skutečně ohledně skutku vypovídal, ale postačí, že mu byla dána možnost vyjádřit se v rámci jeho výslechu za podmínek § 91 a násl. tr. ř., i když odmítl výpověď. Jakkoliv je v ustanovení § 202 tr. ř. zmiňováno zahájení trestního stíhání, obžaloba a její doručení, vyrozumění o možnosti prostudovat spis a navrhnout důkazy, nelze než souhlasit s názorem státního zástupce, že hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení.

Zde platí, že pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání se zahajuje doručením návrhu na potrestání (§ 314b odst. 2 tr. ř.). Je ale třeba respektovat jisté zvláštnosti a odchylky, které se týkají tohoto způsobu řízení, a jak správně poznamenal státní zástupce, nemůže se proto uplatnit požadavek, aby byl obviněný upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování.

18. Dále nutno zmínit, že odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§ 202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v posuzovaném případě nejednalo.

19. Pokud jde o materiální podmínky umožňující konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, soud musí především dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti. Jde zejména o to, zda nepřítomnost obviněného nepoznamená průběh a případné výsledky hlavního líčení do takové míry, že by nebylo možné provést v potřebném rozsahu dokazování, dostatečně zjistit skutkový stav pro rozhodnutí a spravedlivě ve věci rozhodnout, a to nejen v otázce viny, ale i o trestu nebo o upuštění od potrestání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR uveřejněné pod č. 57/1972-II Sb. rozh. tr.). To vše při dodržení práva obžalovaného na obhajobu (§ 2 odst. 13, § 33 odst. 5 tr. ř.) a při zachování zásady rovnosti stran (čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 37 odst. 3 Listiny). V tomto směru bude nutné zvážit důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci zažalovaného skutku, charakter, význam, obsah a rozsah důkazů, jejichž provedení přichází v úvahu u hlavního líčení, i důkazů dosud opatřených, dosavadní stanovisko obžalovaného k věci a k opatřeným důkazům, způsob jeho obhajoby atd. Soud musí mít zároveň za to, že účelu trestního řízení lze dosáhnout i bez přítomnosti obviněného u hlavního líčení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR uveřejněné pod č. 70/1980 Sb. rozh. tr.), kdy je nutno zohlednit i dostatečný výchovný a preventivní vliv na obviněného, ale i rychlost a hospodárnost řízení (viz ŠÁMAL, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2555, 2556).

20. Nejvyšší soud konstatuje, že formální podmínky pro konání hlavního líčení dne 27. 3. 2024 v nepřítomnosti obviněného podle § 202 odst. 2 tr. ř. byly v dané trestní věci splněny. Jejich splnění ostatně obviněný ani nezpochybnil. Lze jen připomenout, že obsahem spisového materiálu je doloženo, že obviněnému byl dne 11. 3. 2024 řádně doručen návrh na potrestání, jakož i předvolání k hlavnímu líčení (viz doručenka na č. l. 103), přičemž obviněný je převzal přímo na Obvodním soudu pro Prahu 10. Splněna byla i podmínka předchozího výslechu obviněného, který byl k věci podle § 179b odst. 3 tr. ř. vyslechnut dne 8. 2. 2024, kdy využil svého práva a odmítl vypovídat (viz protokol na č. l. 25–28). Vadným však neshledal Nejvyšší soud ani závěr soudu prvního stupně, že existovaly také materiální předpoklady pro aplikaci § 202 odst. 2 tr. ř., neboť bylo možné věc spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení.

21. Obviněný sice svoji nepřítomnost v hlavní líčení konaném dne 27. 3. 2024 téhož dne brzy ráno omluvil s tím, že ke své omluvě přiložil lékařskou zprávu a konstatoval zhoršující se progres svého zdravotního stavu, jakož i skutečnost, že bude soud nadále informovat o vývoji zdravotního stavu (č. l. 128, 129). Jak ovšem zdůraznil i soud prvního stupně, obviněný k této omluvě nepřipojil žádost o odročení hlavního líčení a neinformoval soud o své vůli se hlavního líčení účastnit. Jeho žádost o odročení hlavního líčení nelze dovozovat toliko ze skutečnosti, že se obviněný dříve dostavil k soudu, aby si prostudoval spis a následně se písemně (prostřednictvím e-mailu) vyjádřil k dosavadnímu řízení (č. l.

104). Naopak jeho předchozí vyjádření mohlo vést soudy k závěru, že obviněný již upozornil soud na nedostatky, které v řízení shledával, v důsledku čehož nepokládal za nezbytné spolu s omluvou žádat též o odročení hlavního líčení. Netřeba však spekulovat, zda soudu prvního stupně mělo či mohlo být zjevné, že obviněný se, i přes absenci žádosti o jeho odročení, hlavního líčení účastnit chtěl. Soud by ani při existenci takové žádosti totiž neměl povinnost o odročení hlavního líčení rozhodnout. Nadto soud prvního stupně omluvu obviněného považoval za ryze účelovou, když z lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Bulovka, kde byl ošetřen dne 26.

3. 2024, vyplývá toliko to, že obviněný trpěl silným kašlem a byla u něj shledána bronchitida s doporučením klidového režimu a pití velkého množství tekutin, naopak z ní nevyplynulo, že by se obviněný nebyl schopen dalšího dne účastnit jednání u soudu. Přitom pro potvrzení o relevanci omluvy z hlavního líčení z důvodu zdravotních komplikací je právě taková skutečnost důležitá. Nic, co by obviněnému mělo skutečně v přítomnosti v hlavním líčení bránit, se však z doložené lékařské zprávy nepodává. Relevantní je, že soud prvního stupně zcela opodstatněně vyvodil, že v hlavním líčení lze i bez přítomnosti obviněného spolehlivě rozhodnout.

Byť v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí podrobnější úvahy (tyto nedoplnil ani soud odvolací, který se s odkazem na relevantní judikaturu pod bodem 5. odůvodnění svého usnesení věnoval naplnění zejména formálních podmínek postupu podle § 202 odst. 2 tr. ř.), s ohledem na důkazní situaci, povahu, rozsah a právní kvalifikaci žalovaného skutku, jakož i způsob obhajoby obviněného, který ve zkráceném přípravném řízení odmítl k věci vypovídat, nelze mít o naplnění zákonem stanovených předpokladů pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného pochyb.

Obviněný byl při dílčím útoku spáchaném dne 8. 2. 2024 přistižen poškozeným i svědkem J. K., strážným v areálu, v němž došlo k projednávané krádeži. Tito obviněného neznali a neměli důvodu proti němu vypovídat nepravdivě. Osoba pachatele pak byla zachycena i na kamerových záznamech, a to v obou případech (tedy jak dne 6. 2. 2024, tak dne 8. 2. 2024), deskové hry odcizené dne 8. 2. 2024 byly nalezeny v kanceláři obviněného, zatímco deskové hry odcizené dne 6. 2.

2024 byly zajištěny v prodejně deskových her a bazaru TLAMA Games, který je vykoupil od obviněného (jak je zjevné z e-mailu zaslaného z e-mailové adresy obviněného předmětnému bazaru na č. l. 71) a vydal policii, výše škody byla stanovena na základě odborného vyjádření. Konečně pokud jde o recidivu, ta byla prokázána výpisem z rejstříku trestů i relevantními rozhodnutími soudů.

22. Není pochybností ani o tom, že tuto skutkově (ale ani právně) nikterak složitou věc bylo možno spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Provedené důkazy soudů umožňovaly, aby bylo ve věci spolehlivě rozhodnuto jak o vině, tak i trestu obviněného. Jelikož se jednalo o recidivu, nelze předpokládat, že samotné projednání hlavního líčení v přítomnosti obviněného by mohlo mít významný vliv na naplnění výchovné a preventivní funkce trestního řízení. Ani Nejvyšší soud žádné pochybení na straně nalézacího soudu neshledal a ve shodě s ním dospěl k závěru, že formální i materiální podmínky postupu podle § 202 odst. 2 tr. ř., tedy pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného, byly naplněny, aniž by zásadním způsobem došlo k narušení jeho práva na obhajobu či obecně k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Postup soudu prvního stupně tak rozhodně nebyl nekorektní.

23. Dovolatel nesouhlasil ani s postupem odvolacího soudu a své výtky zaměřil nejen proti jeho aprobování postupu soudu prvního stupně, ale polemizoval i s naplněním předpokladů pro konání veřejného zasedání o odvolání obviněného opět v jeho nepřítomnosti.

24. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou upraveny v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu; není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Z dikce § 263 odst. 4 tr. ř. se podává, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti ve veřejném zasedání vzdává. O takovou situaci však v posuzované věci nešlo.

25. Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány; vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob. Z ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vyplývá povinnost předsedy senátu soudu druhého stupně předvolat obviněného k veřejnému zasedání o odvolání či ho o konání takového veřejného zasedání vyrozumět. Vždy je však nutné jasně stanovit, zda má být obviněný (či jiná osoba) k veřejnému zasedání předvolán či jen o jeho konání vyrozuměn, neboť toto rozlišení má důležité procesní důsledky. Předvoláním osoby dává předseda senátu zpravidla najevo, že účast osoby u veřejného zasedání je nezbytná a že v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. V ostatních případech, když osobní účast obviněného při veřejném zasedání není nutná, se obviněný o jeho konání pouze vyrozumí.

26. Z obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl o konání veřejného zasedání o odvolání ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v § 233 odst. 2 tr. ř. toliko vyrozuměn (viz doručenka na č. l. 177 a verte) vzorem č. 14 (vyrozumění o veřejném zasedání podle sdělení ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř., doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení).

Veřejné zasedání odvolacího soudu bylo nařízeno na den 31. 7. 2024 (viz předkládací zpráva na č. l. 177). Dne 31. 7. 2024 zaslal obviněný Městskému soudu v Praze žádost o odročení veřejného zasedání nařízeného na 31. 7. 2024 ze zdravotních důvodů, k čemuž přiložil neschopenku i lékařskou zprávu, v níž ošetřující lékař konstatoval neschopnost obviněného účastnit se soudního jednání do konce srpna roku 2024. Na základě žádosti obviněného rozhodl Městský soud v Praze o odročení zasedání na den 11. 9.

2024 (č. l. 215). K další omluvě a žádosti obviněného soud odročil zasedání na den 9. 10. 2024 (č. l. 225), k další žádosti bylo zasedání odročeno na 13. 11. 2024 (č. l. 232), a dále na dne 4. 12 2024 (č. l. 234), dále na den 15. 1. 2025 (č. l. 237), dále na 26. 2. 2025 (č. l. 269) a posledně na den 9. 4. 2025 (žádost i záznam o odročení na č. l. 273). Svou nepřítomnost na veřejném zasedání nařízeném na den 9. 4. 2025 obviněný neomluvil, ani soudu nezaslal žádost o jeho odročení, proto Městský soud v Praze veřejné zasedání o odvolání obviněného dne 9.

4. 2025 konal (viz protokol o veřejném zasedání na č. l. 284– 285), když obviněný byl o jeho nařízení řádně a s dostatečným předstihem vyrozuměn (viz doručenka na č. l. 286, podle níž bylo obviněnému vyrozumění doručeno fikcí dne 16. 3. 2025). Z uvedeného je zjevné, že odvolací soud udělal vše, co bylo objektivně možné, aby obviněnému umožnil účast na veřejném zasedání, přestože obviněný o tomto byl toliko vyrozumíván, z čehož je zjevné, že odvolací soud jeho účast nepovažoval pro rozhodnutí za nezbytnou a sám přistoupil ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného až poté, co obviněný nevyužil svého práva na osobní obhajobu a z nepřítomnosti na nařízeném zasedání se neomluvil ani nepožádal o odročení.

Nutno poznamenat, že obviněný ani v souvislosti s podaným dovoláním nedoložil, že by se dne 9. 4. 2025 nebyl schopen veřejného zasedání účastnit.

27. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, když toto konal v jeho nepřítomnosti poté, co ho řádně a včas o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal najevo, že účast obviněného u veřejného zasedání není nezbytná, neboť věc je možno s přihlédnutím k jejímu charakteru spolehlivě rozhodnout a účelu předmětného trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti. Obviněný tentokrát svou osobní neúčast ani neomluvil a nedal najevo, že si přeje být přítomen veřejnému zasedání. Ostatně dovolacímu soudu také nevysvětlil a nedoložil, že se veřejného zasedání o odvolání skutečně nemohl z objektivních důvodů účastnit. Konal-li odvolací soud veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, nejednalo se z jeho strany o žádnou svévoli, v jejímž důsledku by byla obviněnému odňata možnost vystupovat před soudem, hájit své zájmy a využívat svých práv. Postup odvolacího soudu tak nebyl v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny, a konal-li veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, řízení jako celek nepozbylo rysy spravedlivého procesu.

28. Dovolání obviněného, odkazoval-li na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je v této části proto zjevně neopodstatněné.

29. Přestože dovolatel formálně uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neuvedl, v čem spatřoval nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, proto se Nejvyšší soud posouzením skutku z hlediska hmotného práva nezabýval (a ani tak nemohl učinit).

30. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dovolání obviněného (jako celek) podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

31. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, poněvadž obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Samosoudce soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 11. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu