8 Tvo 14/2025

8 Tvo 14/2025-477

USNESENÍ

Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o stížnosti obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), nyní ve vazbě ve Vazební věznici Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 10/2025, v trestní věci nyní vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, původně u Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 8/2025, t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého AAAAA zamítá.

Podle § 49 odst. 1 z. s. m., § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se písemný slib obviněného mladistvého AAAAA nepřijímá.

1. Soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež (dále „vrchní soud“), usnesením ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 10/2025, rozhodl o dalším trvání vazby obviněného mladistvého AAAAA (dále „mladistvý“) tak, že se podle § 47 odst. 1, 3 z. s. m. lhůta vazby prodlužuje o šest měsíců, tedy do 19. 2. 2026 (viz č. l. 404 spisu sp. zn. 2 Tm 8/2025).

2. Nejvyšší soud shledal, že takto rozhodl ve věci původně vedené u Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež, pod sp. zn. 2 Tm 8/2025 (dále „okresní soud“), v níž bylo usnesením Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 9/2025, podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto (viz č. l. 397 spisu), že je k jejímu projednání příslušný Krajský soud v Hradci Králové jako soud pro mládež, jenž však ke dni 15. 8. 2025, kdy věc byla Nejvyššímu soudu jako soudu pro mládež (dále „Nejvyšší soud“) předložena k rozhodnutí o stížnosti mladistvého proti rozhodnutí o prodloužení vazby, tuto trestní věc ve své rejstříkové evidenci neevidoval, a nestalo se tak ani dosud. Proto je tato věc stále označena jako věc Okresního soudu v Chrudimi se sp. zn. 2 Tm 8/2025, i když fakticky na základě předmětného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2025 (proti němuž není řádný opravný prostředek přípustný) pravomocně patří Krajskému soudu v Hradci Králové.

II.

3. Z obsahu uvedeného spisu okresního soudu Nejvyšší soud rovněž shledal, že tato trestní věc mu byla předložena, aniž by do té doby bylo rozhodnuto o stížnostech mladistvého a jeho matky (srov. č. l. 399 a násl.) směřujících proti usnesení Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež, ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 2 Tm 8/2025, jímž bylo rozhodnuto, že se podle § 72 odst. 3 tr. ř. mladistvý ponechává ve vazbě (č. l. 388). Nejvyšší soud s ohledem na tento nedostatek, který se však netýkal rozhodnutí, proti němuž stížnosti, s nimiž mu věc byla předložena, směřovaly, ale nedostatečného postupu soudů nižších stupňů v posuzovaném vazebním řízení, zajistil, aby do doby, než bude sám rozhodovat, byl tento nedostatek zhojen (viz č. l. 15 a násl. spisu sp. zn. 8 Tvo 14/2025), což se stalo, neboť Krajský soud v Hradci Králové ? pobočka v Pardubicích, soud pro mládež (dále „krajský soud“), při obdržení předmětného spisu na popud a výslovný požadavek Nejvyššího soudu rozhodl usnesením ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. 14 Tmo 16/2025, tak, že stížnosti mladistvého a jeho matky podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl (č. l. 421 a násl. spisu sp. zn. 2 Tm 8/2025).

III.

4. Nejvyšší soud z obsahu spisu po učinění těchto opatření shledal, že mladistvý stížnost, o níž je povinen nyní jako stížnostní soud rozhodnout, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 Ntm 10/2025 o prodloužení vazby (č. l. 404), podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě. Ve stížnosti brojil proti tomuto usnesení (č. l. 410 až 413 spisu sp. zn. 2 Tm 8/2025), protože se neztotožnil s důvody, které vedly vrchní soud k prodloužení vazby. Má za to, že se tak stalo v důsledku vadného vyhodnocení podmínek § 67 písm. c) tr. ř. Soud podle něj dostatečně nebral na zřetel, že jde o předstižnou vazbu, jejímž hlavním účelem je zamezení opakování trestné činnosti, pro kterou je stíhán. I když vrchní soud hlediska stanovená v § 46 a 47 z. s. m. i § 67 písm. c) tr. ř. v napadeném usnesení konstatoval a tvrdil, že byla splněna, neřídil se jimi.

5. Mladistvý vrchnímu soudu vytýkal, že i když vymezil obecně pět podmínek určujících, kdy může být vazba prodloužena, a zdůraznil, že musí být kumulativně splněny, v bodě 12. tohoto rozhodnutí shrnul, že k jejich naplnění v posuzované věci došlo. Následně se jimi zabýval ve čtyřech odstavcích, ale nezkoumal naplnění poslední podmínky (propuštěním na svobodu mladistvého bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání), k čemuž absentuje jakákoliv úvaha, na jejímž základě by bylo možné dospět k závěru, že by jeho propuštěním z vazby k takovému zmaření došlo.

6. Z tohoto důvodu shledal napadené usnesení nepřezkoumatelným, neboť z hlediska smyslu vazby jako subsidiárního opatření, které nesmí trvat nepřiměřeně dlouhou dobu, je třeba zvažovat při následném rozhodování o jejím trvání její účel, a to obzvlášť u mladistvé osoby, u níž má pobyt ve vazbě nepříznivý vliv na její další vývoj. Protože vrchní soud tato kritéria nerespektoval, došlo podle mladistvého k porušení jeho práva na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1, 5 Listiny.

7. Kromě uvedeného mladistvý namítal při prodloužení vazby nedodržení zákonného procesu v § 47 odst. 3 z. s. m., podle něhož o prodloužení vazby rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který ji již projednává, a současně návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu po mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty. Pochybení shledal v tom, že dne 15. 7. 2025 bylo rozhodnuto vrchním soudem, že k projednání věci samotné je příslušný Krajský soud v Hradci Králové, proto již vrchní soud nemohl rozhodovat o návrhu Okresního soudu v Chrudimi na prodloužení vazby, jelikož takový návrh rozhodnutím o věcné příslušnosti ztratil účinky. Přitom nelze říci, že by v daném případě věcně příslušnému soudu něco bránilo v podání takového návrhu.

8. Z uvedených důvodů mladistvý považuje řízení o vazbě za zatížené vadami, které nelze odstranit, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu této stížnosti napadené usnesení zrušil.

IV.

9. Nejvyšší soud jako stížnostní soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) nejprve zkoumal, zda jsou splněny formální podmínky pro věcné přezkoumávaní stížnosti, a shledal, že je přípustná podle § 74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 143 odst. 1 tr. ř.). Mladistvý je osobou oprávněnou k podání této stížnosti (§ 142 odst. 1 tr. ř.). Proto z jejího podnětu podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl mladistvý stížnost podat, i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že stížnosti nelze vyhovět.

V.

10. Nejvyšší soud považuje za vhodné popsat průběh vazebního řízení vyplývající z obsahu spisu dosud vedeného u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 Tm 8/2025, z něhož shledal, že trestní stíhání mladistvého bylo zahájeno nejprve pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 10. 3. 2024 společně s dalším pachatelem, a to usnesením policejního orgánu podle § 160 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 6 odst. 1 z. s. m. ze dne 24. 9. 2024, které se stalo pravomocným na základě usnesení Okresního státního zastupitelství ze dne 21. 10. 2024, sp. zn. 1 ZT 163/2024 (srov. č. l. 1, 9 spisu). Následným usnesením téhož policejního orgánu ze dne 19. 2. 2025 (viz č. l. 11) bylo zahájeno trestní stíhání pro provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 16. 2. 2025 společně s dalším pachatelem.

11. Mladistvý byl do vazby vzat na základě usnesení Okresního soudu v Chrudimi, soudu pro mládež, ze dne 21. 2. 2025, sp. zn. 0 Ntm 601/2025 (č. l. 39 spisu 0 Ntm 601/2025), z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř.; vazba započala dne 19. 2. 2025 v 10.30 hodin (č. l. 40 tamtéž). Stížnost mladistvého proti tomuto usnesení byla rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 13 Tmo 1/2025, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (srov. spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 0 Ntm 601/2025).

12. Z obsahu spisu sp. zn. 0 Ntm 802/2025 Okresního soudu v Chrudimi bylo zjištěno, že žádost mladistvého o propuštění z vazby byla usnesením tohoto okresního soudu ze dne 16. 5. 2025, sp. zn. 0 Ntm 802/2025, podle § 71a tr. ř. a § 48 z. s. m. zamítnuta, písemný slib nebyl přijat. Stížnost mladistvého proti němu podaná byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 13 Tmo 2/2025, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (viz č. l. 21, 36 spisu sp. zn. 0 Ntm 802/2025).

13. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 3. 6. 2025, sp. zn. 0 Ntm 701/2025, bylo podle § 72 odst. 1 a § 73b odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o ponechání mladistvého ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. Jeho stížnost proti tomuto usnesení byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 13 Tmo 3/2025, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (viz č. l. 6, 20 spisu sp. zn. 0 Ntm 701/2025, též č. l. 342, 344 spisu sp. zn. 2 Tm 8/2025).

14. Dne 20. 6. 2025 byla podána Okresnímu soudu v Chrudimi na mladistvého obžaloba, zapsaná pod sp. zn. 2 Tm 8/2025, a to pro provinění vyplývající z usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy jednak 1) provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že mladistvý s další osobou napadl poškozeného údery pěstí do obličeje, čímž mu způsobil lehké zranění, a vyzval jej, aby mu vydal všechno, co má u sebe, a jednak v bodě 2) provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku v souběhu s proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, když v přítomnosti dalších osob poškozeného uhodil pěstí do obličeje, kopl ho do hrudníku, užil další fyzické násilí a nakonec mu ležícímu na zemi dupnul na levou stranu hlavy, čímž mu způsobil zlomeninu kostí lební klenby a další poranění hlavy, v jejichž důsledku byl poškozený vážně ohrožen na životě a jen díky včasné odborné lékařské péči nezemřel (č. l. 368 spisu).

15. Okresní soud při vazebním zasedání konaném dne 8. 6. 2025 (č. l. 379) rozhodl tak, že se jednak podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc mladistvého předkládá Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, protože skutek v bodě 2) může být posouzen jako pokus vraždy podle 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení sp. zn. 2 Tm 8/2025 na č. l. 383 spisu), a jednak že se mladistvý podle § 72 odst. 3 tr. ř. i nadále ponechává ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř. (srov. usnesení sp. zn. 2 Tm

8/2025 na č. l. 388 spisu). Proti tomuto poslednímu usnesení podal mladistvý dne 10. 7. 2025 stížnost (č. l. 399 spisu), o níž bylo rozhodnuto až dne 10. 9. 2025, na základě požadavku Nejvyššího soudu (viz shora v bodě 3. tohoto usnesení). Spis Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. 2 Tm 8/2025 byl tímto soudem dnem 8. 7. 2025 předložen Vrchnímu soudu v Praze (č. l. 393 spisu), jenž usnesením ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 9/2025 (viz č. l. 397 spisu), vyhověl požadavku okresního soudu a podle § 24 odst. 1 tr. ř. rozhodl, že příslušným k projednání věci je Krajský soud v Hradci Králové, soud pro mládež.

VI.

16. Když Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu uvedený průběh vazebního řízení, posuzoval námitky mladistvého uplatněné v nyní posuzované stížnosti a shledal, že nelze spatřovat vadu v tom, že o prodloužení vazby rozhodoval Vrchní soud v Praze. Je třeba přisvědčit mladistvému, že nejde v této věci o zcela typickou situaci, ale jak již bylo výše uvedeno, Vrchní soud v Praze rozhodoval dne 15. 7. 2025 (viz usnesení č. j. 1 Ntm 9/2025-397) o tom, že je podle § 24 odst. 1 tr. ř. k projednání merita věci příslušný Krajský soud v Hradci Králové. Jeho usnesení o věcné příslušnosti nabylo právní moci téhož dne, tj. 15. 7. 2025. Na základě stejné předkládací zprávy (č. l. 393), kterou mu byla věc okresním soudem předložena (tedy nejen k rozhodnutí o věcné příslušnosti), mu byl předmětný spis předložen i s návrhem na prodloužení vazby ve smyslu § 47 odst. 3 z. s. m. Vrchní soud proto, když předmětného dne 15. 7. 2025 rozhodl o tom, že je jako soud prvního stupně v této věci oprávněn rozhodovat věcně příslušný Krajský soud v Hradci Králové, vycházel z toho, že když se stal nadřízeným stížnostním soudem Krajského soudu v Hradci Králové, považoval se vrchní soud věcně příslušným a oprávněným rozhodnout i o prodloužení vazby. Uvedený postup se nabízel jako jediný vhodný a možný i s ohledem na dodržení pravidel stanovených pro běh lhůt podle § 47 odst. 2 z. s. m. Ze všech těchto důvodů byl podle § 47 odst. 3 z. s. m. důvodně nadřízeným soudem, jenž byl o prodloužení vazby oprávněn rozhodnout, právě Vrchní soud v Praze. Tuto okolnost ani on sám nepominul a vypořádal se s ní v bodě 6. nyní přezkoumávaného usnesení.

17. Nejvyšší soud k tomuto v daných souvislostech správnému závěru doplňuje, že Krajský soud v Hradci Králové, jenž od 15. 7. 2025 byl soudem příslušným věc rozhodovat jako soud prvního stupně, již nemohl po tomto datu (zde 23. 7. 2025) se současně stavět do role věcně příslušného stížnostního nadřízeného soudu podle § 47 odst. 3 z. s. m. Nadřízeným soudem, jehož soudce je ve smyslu § 47 odst. 3 z. s. m. oprávněn rozhodnout o prodloužení vazby mladistvého, je ten soud pro mládež, vůči němuž je podřízeným soud, který věc mladistvého projednává v prvním stupni. Koná-li v prvním stupni řízení okresní soud pro mládež (§ 16 tr. ř.), pak je tímto nadřízeným soudem příslušný krajský soud pro mládež; je-li k projednání věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud pro mládež, je pak tímto nadřízeným soudem příslušný vrchní soud pro mládež (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 8 Tvo 42/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, sv. 8 pod č. T 726).

18. V dané věci o prodloužení vazby mladistvého rozhodl soudce Vrchního soudu v Praze jakožto nadřízený soud Krajského soudu v Hradci Králové, před nímž se bude nadále konat v této trestní věci řízení v prvním stupni, protože předmětem trestního stíhání byl trestný čin (provinění), o kterém měl podle § 17 odst. 1 tr. ř. v prvním stupni konat řízení a rozhodnout krajský soud (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2008, sv. 47 pod č. T 1110.). K uvedenému zde Nejvyšší soud rovněž připomíná, že rozhodl soud vyššího stupně, a tedy o uvedenou vadu spočívající ve věcné nepříslušnosti nejde, neboť namísto krajského soudu rozhodl o návrhu samosoudce Okresního soudu v Chrudimi na prodloužení vazby vrchní soud, tedy soud instančně nadřízený (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3156).

19. I když mladistvý vytýkal vadnost rozhodnutí vrchního soudu v závěru o prodloužení lhůty trvání vazby o dalších šest měsíců (srov. § 47 odst. 1 z. s. m.), je třeba předeslat, že stížnostní řízení je založeno na revizním principu, a proto i Nejvyšší soud v této věci posuzoval všechny skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, zda takový postup byl správný.

20. Podle obsahu přezkoumávaného rozhodnutí shledal, že Vrchní soud v Praze se zabýval správností postupu soudu nižšího stupně se závěrem, že neporušil pravidla stanovená v § 47 z. s. m., jakož i správností dalších okolností rozhodných zejména pro přezkum důvodnosti vazby, jež jsou stanovena mj. v § 72 odst. 1 tr. ř. Nutné je k tomu uvést, že tento přezkum soud prvního stupně respektoval a o nutnosti dalšího trvání vazby rozhodoval (jak plyne i z části v tomto rozhodnutí popsané v bodě 3. a oddílu III. shora). Tím byla dodržena povinnost soudů ve věci mladistvých zajistit automatický přezkum vazby ve stejném tříměsíčním intervalu, který trestní řád zaručuje dospělým trestně stíhaným osobám, čímž byl splněn požadavek plynoucí z rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 6. 2024 ve věci Spišák proti České republice, stížnost č. 13968/2022. Z obsahu spisu dostatečně plyne, že soudy všech stupňů se v odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, která v tomto vazebním řízení byla vydávána (viz č. l. 404 až 406 a č. l. 423 až 427 spisu), zabývaly jak důvodem vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., tak i všemi dalšími skutečnostmi, k nimž mají povinnost přihlížet, a správně ve lhůtách podle § 72 odst. 1 tr. ř. o dalším trvání vazby rozhodovaly, když rozvedly důvody, které je vedly k závěru o trvání vazby i o jejím prodloužení o dalších šest měsíců do 19. 2. 2026 (viz č. l. 404 až 406 a č. l. 423 až 427 spisu). Nejvyšší soud proto shledal, že řízení, které předcházelo vydání nyní přezkoumávaného rozhodnutí, proti němuž směřuje stížnost mladistvého, netrpí nedostatky, které by bránily posouzení správnosti závěru o prodloužení lhůty trvání vazby ve smyslu § 47 odst. 1 tr. ř.

21. Nejvyšší soud nejprve shledal, že když se nyní řízení vede o pokusu provinění vraždy podle § 21 odst. 1 § 140 odst. 1 tr. zákoníku (srov. usnesení Vrchního soudu ze dne 15. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 9/2025) a původně šlo o provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku, vždy se jednalo o zvlášť závažné provinění ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku. V souladu s § 47 odst. 1 z. s. m. proto platí, že vazba v tomto řízení může trvat nejdéle šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení pro mládež.

22. Podmínky § 47 odst. 1 z. s. m. byly v této věci splněny, protože jak u provinění podle § 145 odst. 1, tak i u § 140 odst. 1 tr. zákoníku, jde ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku o zvlášť závažné zločiny. Zde je vhodné zmínit, že s ohledem na vymezení pojmu provinění v § 6 odst. 1, 2 z. s. m., se pro určení, zda jde o zvlášť závažné provinění, postupuje podle definice, jak ji stanoví pro zvlášť závažný zločin § 14 odst. 3 tr. zákoníku, tzn. že se použijí pro posouzení podmínek § 47 odst. 1 z. s. m. trestní sazby v trestním zákoníku uvedené u jednotlivých skutkových podstat. Vychází se z dikce § 6 odst. 1 z. s. m., podle níž se trestný čin spáchaný mladistvým nazývá proviněním, a proto se pro určení formálních znaků provinění vychází z obecných pravidel určujících formální stránku trestného činu, jak ji definuje § 13 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008, sp. zn. 8 Tdo 743/2008). Jde tedy o ta úmyslná provinění, na něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (viz § 14 odst. 3 tr. zákoníku) a to, aniž by se užilo snížení trestních sazeb u mladistvých ve smyslu § 31 z. s. m. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 755, 756).

23. Pokud se v této trestní věci stíhání mladistvého vede mimo jiné pro provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku (dříve) [sazba činí tři až deset let,] a nyní se usuzuje, že by se mohlo jednat o pokus provinění vraždy podle § 21 odst. 1, § 140 odst. 1 tr. zákoníku [sazba činí deset až osmnáct let], jde v obou případech o zvlášť závažná provinění ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku, a proto je lhůta trvání vazby dána šesti měsíci (viz § 47 odst. 1 z. s. m.).

24. Trestní stíhání mladistvého bylo zahájeno dne 19. 2. 2025 (viz č. l. 11). Mladistvý byl vzat do vazby dne 21. 2. 2025, sp. zn. 0 Ntm 601/2025 (č. l. 39 spisu), z důvodu podle § 67 písm. c) tr. ř., vazba započala dne 19. 2. 2025 v 10.30 hodin. Usnesením vrchního soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 10/2025, bylo rozhodnuto o prodloužení a dalším trvání vazby mladistvého až do 19. 2. 2026, tedy došlo k jejímu prodloužení o dalších šest měsíců. Rozhodoval-li vrchní soud o prodloužení lhůty trvání vazby dne 23. 7. 2025, učinil tak ještě před tím, než původní šestiměsíční lhůta dne 19. 8. 2025 uplynula.

25. Nejvyšší soud posuzoval trvání důvodu vazby mladistvého. Tímto důvodem je od počátku jeho vzetí do vazby důvod podle § 67 písm. c) tr. ř., podle něhož musí být dána důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil. V posuzované věci jde o alternativu, že mladistvý bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je souzen.

26. Ve zkoumané trestní věci z dosavadních výsledků provedeného řízení lze dostatečně usuzovat na to, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutky, pro něž se v bodech 1) a 2) obžaloby toto řízení vede, byly spáchány, a je důvodné podezření, že je spáchal mladistvý. K tomu je možné připomenout, že jednání popsané pod bodem 2) mladistvý při vazebním zasedání doznal, útok je zachycen i na kamerovém záznamu a byla mu přítomna řada svědků. Rovněž učiněná zjištění dokladují důvodnost obdobných závěrů i u bodu 1). Oba činy mají všechny znaky uváděných provinění, v bodě 2) může jít i o přísnější právní kvalifikaci ve smyslu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 1 Ntm 9/2025, podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy trestní stíhání mladistvého pro zvlášť závažné provinění je důvodné.

27. Soudy, které o trvání vazby v předchozích stádiích řízení rozhodovaly, se důvodem jejího naplnění vždy dostatečně zabývaly, a jak odůvodnil i v nyní přezkoumávaném usnesení vrchní soud (viz body 13. až 15.), považoval za stále existující hrozbu, že se mladistvý bude i nadále obdobných jednání dopouštět. Důvody, pro které na tento závěr usuzoval, spočívaly v tom, že i když mladistvý dosud nebyl soudem trestán, byl již několikrát stíhán pro přestupky proti majetku a proti občanskému soužití. Je dlouhodobě nezaměstnaný, z úřadu práce byl sankčně vyřazen, měl vždy jen krátkodobé příležitostné brigády.

V minulosti již byl ve středisku výchovné péče. Na duševní stav mladistvého byl vypracován znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví pedopsychologie, Mgr. Lenkou Čermákovou, která shledala, že osobnost mladistvého se vyvíjí disharmonicky, se socializovanými poruchami chování, má nízkou toleranci k frustraci a nízký práh pro spouštění agrese včetně násilných činů, má tendenci klamat druhé nebo nabízet přijatelné vysvětlení pro frustraci. Znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví dětské psychiatrie, MUDr.

Alena Gayová u mladistvého konstatovala přítomnost psychické deprivace, disharmonického vývoje osobnosti s citovou deprivací, agresi a abúzus návykových látek s relativně vysokým rizikem rozvoje závislosti. V jeho osobnostním profilu vystupují do popředí rysy bezcitnosti, egocentrismu, nezdrženlivosti, lehkovážnosti, nezodpovědnosti, disociality a agrese, která je u něj i přes relativně nízký věk zažitým způsobem dosahování vlastních zájmů, posilování sebevědomí, zajištění kontroly nad druhými, případně obrany a řešení konfliktů.

Na zvýšenou zátěž reaguje zejména pod vlivem návykových látek podrážděně, impulzivně a vznětlivě. Z hodnocení mladistvého ze strany Probační a mediační služby vyplývá, že volný čas netráví smysluplně, není aktivní ve změně životních hodnot a riziko opakování trestné činnosti je zvýšené. Činu v bodě 2) se dopustil v afektu, přičemž k podobným formám jednání je silně disponován a jeho ponechání na svobodě je podle znalců nebezpečné, protože hrozí zvýšená obava, že by mohl trestnou činnost opakovat.

Dokonce ani zahájení trestního stíhání pro skutek pod bodem 1) obžaloby, které předcházelo trestné činnosti pod bodem 2), jej od dalšího jednání neodradilo.

28. Nejvyšší soud tyto argumenty považuje za opodstatněné. K nutnosti trvání vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. v souladu s dosavadními zjištěními soudů nižších stupňů shledal, že od počátku byly dány a existují i v tomto stadiu trestního řízení, když již byla ve věci podána obžaloba. Svědčí o tom zejména opakovanost agresivního jednání mladistvého, přičemž jeho agresivita se s ohledem na jeho dosavadní historii chování stupňuje. Pro přehlednost lze uvést, že pokud soudy své závěry opíraly o to, že mladistvý již v minulosti páchal přestupky, lze odkázat na č. l.

326 spisu, z něhož plyne, že byl do spáchání trestných jednání potrestán za pět přestupků. Nejvyšší soud tuto skutečnost ověřil mimo jiné i tím, že si vyžádal přestupkové spisy týkající se přestupků spočívajících v ublížení na zdraví. Ze spisu Města Hlinsko sp. zn. S-KKPP/45682/2023/PR-97 a Statutárního města Jihlava sp. zn. PR 2023/0823 (č. j. MMJ/SPO/5688/2024), k nimž se státní zástupce i mladistvý písemně vyjádřili, zjistil, že ve věci Města Hlinsko sp. zn. S-KKPP/45682/2023/PR-97 byl mladistvý postižen za přestupky proti občanskému soužití spočívající v tom, že se dopustil hrubého jednání podle § 7 odst. 1 písm. c) a ublížení na zdraví podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 251/2016 Sb.“), tím, že dne 12.

8. 2023 společně s dalšími osobami jiného občana napadl fackami a údery do oblasti hlavy, a způsobil mu drobná zranění, za což byl potrestán pokutou 1.000 Kč. Ze spisu Statutárního města Jihlava sp. zn. PR 2023/0823 (č. j. MMJ/SPO/5688/2024) zjistil, že mladistvý byl potrestán za přestupek ze dne 30. 9. 2023 spočívající v tom, že v budově nádraží způsobil pohmoždění levého spánku a lehký otřes mozku jinému občanovi, jehož udeřil rukou sevřenou v pěst do hlavy, za což mu byla uložena pokuta 4.000 Kč. Z ostatních přestupkových spisů vyplynulo, že byl ještě za přestupek spočívající v násilí proti druhé osobě podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb. potrestán i Městem Hlinsko pod č. j.

S-KKPP/19324/2023PR-38. V dalších dvou přestupkových řízeních šlo o majetkové přestupky podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., za něž byl potrestán finančními pokutami. Je zřejmé, že tyto majetkové sankce na mladistvého neměly žádný vliv, mimo jiné zřejmě i proto, že nikde nepracuje a spoléhá na svou matku, u níž před vzetím do vazby žil, dopad majetkové sankce sám zcela nepocítil. Pro jeho nápravu však zjevně tato projednání neměla očekávaný vliv. Matka na výchovu mladistvého nestačí, jejich vztah byl spíše kamarádský, její výchova je mírná, benevolentní, bez potřebného výchovného efektu.

Obdobně negativně se vyjádřila i probační úřednice V. P. K. (č. l. 324 spisu), která s ohledem na skutečnosti vyplývající z proběhlé mediace po spáchání činu v bodě 1) s ohledem na dosavadní chování i postoje mladistvého u něj spatřuje zvýšené riziko opakování trestné činnosti.

Rozhodné jsou závěry vyplývající z jeho osobnostní charakteristiky podané znalci, z níž je zjevné, že se u něj projevuje zvyšující se nebezpečnost jeho jednání v podobě agresivních útoků, což vyplývá i z toho, že není schopen sebereflexe, nemá žádné dlouhodobé zájmy, čas tráví s kamarády, užívá návykové psychoaktivní látky, které podmiňují rovněž i páchání trestné činnosti (viz č. l. 128 a násl. spisu). Všechna zjištění soudy nižších stupňů učiněná plně opodstatňují závěr, že důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. i v této době trvá, protože stále hrozí obava, že by mladistvý v případě propuštění z vazby navázal na předchozí způsob života a zejména násilnou, ale i majetkovou trestnou činnost opakoval.

29. Nejvyšší soud při tomto závěru posuzoval splnění podmínek § 47 odst. 1 z. s. m. pro prodloužení vazby na další dobu, kterou soud v přezkoumávaném rozhodnutí ohraničil dalšími šesti měsíci, tzn. do 19. 2. 2026. Pro tento účel poukazuje na to, že bral do úvahy zásadu, že vazba je institutem výjimečným, a že může trvat jen po nezbytně nutnou dobu (viz čl. 8 Listiny), protože obzvláště u mladistvých má pobyt ve vazbě zásadně nepříznivý vliv. S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti, mimo jiné i to, že ani předchozí mírnější možnosti nápravy u mladistvého nevedly k žádné sebereflexi nebo snaze po nápravě, naopak jím užívané fyzické násilí gradovalo až k nejtěžšímu život ohrožujícímu jednání, je zjevné, že v této věci existují specifické indikace skutečné potřeby veřejného zájmu, které, nehledě na presumpci neviny, převáží nad principem respektování osobní svobody (srov. rozhodnutí ve věci Letellier proti Francii ze dne 26. 6. 1991, stížnost č. 12369/86 a další). Měl na paměti i tzv. doktrínu zesílených důvodů, podle které musejí obecné soudy respektovat požadavek nezbytné existence zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody, a v posuzované věci i z hlediska této doktríny dospěl k závěru, že shledal, že zde stále existují důvody, pro které soudy rozhodly o nutnosti mladistvého ponechat i na další dobu ve vazbě, protože stále nepominulo nebezpečí, že když by byl mladistvý propuštěn z vazby na svobodu, by hrozilo, že by jednání z doby před vzetím do vazby opakoval, protože dosud nic ze zjištěných skutečností nesvědčí pro to, že by takové nebezpečí pominulo. Je sice podle zprávy Vězeňské služby (kterou si Nejvyšší soud vyžádal, viz č. l. 20 spisu sp. zn. 8 Tvo 14/2025) zjevné, že se mladistvý na výkon vazby adaptoval a jeho vystupování je na požadované úrovni, ani nebyl kázeňsky trestán, avšak toto zjištění je třeba hodnotit nikoliv osamoceně, ale s ohledem na jeho osobnostní strukturu se špatnou prognózou. Podle znalců je schopen se přizpůsobovat prostředí, kde má řád určený daným pořádkem, avšak mimo něj se u něj projevuje jeho impulzivní chování živené vztekem a frustrací. Jde u něj o promyšlenou agresi, které se dopouští bez pocitu viny a výčitek. K tomu je třeba zdůraznit, že by se vrátil do stejného prostředí, k matce, která na jeho výchovu nestačí, a nebyla by tedy schopna mu zajistit potřebný pevný řád.

30. Nejvyšší soud nezjistil, že by ve věci došlo k neodůvodněným nebo zbytečným průtahům s ohledem na poměrně obsáhlé dokazování, citlivost projednávané problematiky i nutnost vyslýchat řadu svědků a provádět znalecká posouzení. Se zřetelem na závažnost věci i povahu spáchané trestné činnosti, jakož i osobu mladistvého, posuzoval všechna pro toto rozhodnutí nezbytná zjištění komplexně. Soudy dosud činné ve věci věnovaly náležitou pozornost jak vazebnímu důvodu, tak i délce řízení, v němž neshledaly žádné zbytečné průtahy, a celkovou dobu, po kterou je mladistvý vazebné stíhán, je nutno považovat za přiměřenou i se zřetelem na povahu mu za vinu kladených provinění.

31. Stížností napadené rozhodnutí je proto podle Nejvyššího soudu správné. Vrchní soud nepochybil, jestliže shledal, že je stále dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. a že jsou splněny i další podmínky pro to, aby mladistvý ve vazbě i nadále setrval, když trestní stíhání v době, kdy byl do vazby vzat, bylo teprve na počátku. Vazba započala 19. 2. 2025, když usnesení o zahájení jeho trestního stíhání pro mírněji trestný skutek ad 1) bylo vydáno dne 24. 9. 2024 (viz č. l. 1 spisu). Pro skutek ad 2), jenž je z hlediska rozhodování o vazbě jakožto zvlášť závažné provinění, jež je v něm spatřováno, určující, bylo trestní stíhání mladistvého zahájeno dne 19. 2. 2025 (č. l. 11 spisu). Obžaloba byla podána okresnímu soudu dne 20. 6. 2025 a vzhledem ke změně věcné příslušnosti soudů bude nyní celé řízení probíhat u Krajského soudu v Hradci Králové jako před soudem prvního stupně, kde bude koncentrováno celé dokazování, jehož výsledkem bude rozhodnutí o vině mladistvého.

32. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že je třeba mladistvého nadále ponechat ve vazbě, a tedy závěr o nutnosti vazbu prodloužit z rozvedených důvodů považoval za důvodný.

33. Při závěru o existenci předstižné vazby a nutnosti ve vazebním řízení pokračovat, bylo třeba se zabývat možností nahradit vazbu jiným opatřením ve smyslu § 49 z. s. m. Náhradou vazby jinými opatřeními podle § 49 odst. 1 z. s. m. se zabýval především vrchní soud, jenž své úvahy k tomu, proč žádné z opatření v daném případě nepřichází do úvahy, rozvedl v bodě 15. přezkoumávaného usnesení, kde vysvětlil, z jakých důvodů žádné z v úvahy přicházejících opatření by nesplnilo vazbou předpokládaný účel. Nejvyšší soud se uvedenými závěry tohoto soudu ztotožňuje, protože lze v souladu s ním zdůraznit, že z chování mladistvého v době před vzetím do vazby zjevně selhávaly jakékoli z nabízejících se možností, jimiž lze vazbu jako krajní prostředek nahradit. Nepřichází do úvahy peněžitá záruka, protože mladistvý nikde nepracoval, a toliko uvažovaná možnost, že by byl zaměstnán, pro toto náhradní opatření nepostačuje. Z již výše uvedeného je zřejmé, že důvěryhodná osoba ve smyslu § 50 z. s. m. v daném případě nebyla zjištěna, protože takovou osobou by mohla být toliko matka mladistvého, která však dosud ve svém výchovném vlivu selhávala a nebyla schopna na něj pozitivně v požadovaném směru působit po celou dobu působit.

34. S ohledem na povahu trestné činnosti mladistvým spáchané, jeho osobnost i rodinné poměry, z nichž pochází, by se sice nabízela jako možnost náhrady za vazbu dohled probačního úředníka [viz § 49 odst. 1 z. s. m., § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř.], jež spočívá v povinnosti mladistvého se ve stanovených lhůtách dostavovat k probačnímu úředníkovi, změnit místo pobytu lze jen s jeho souhlasem, a podrobit se dalším omezením stanoveným ve výroku rozhodnutí o vazbě, která směřují k tomu, aby se nedopustil trestné činnosti (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 809). Toto opatření by však mělo smysl a mohlo by nahradit vazbu, jen kdyby mladistvý byl schopen plnit podmínky dohledu, tzn. spolupracovat s probačním úředníkem, dostavovat se k němu ve stanovených lhůtách, informovat o svých poměrech (viz §§ 2, 4, 5 zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě, ve znění pozdějších předpisů). Nejvyšší soud však ve shodě se soudy obou stupňů shledal, že v případě mladistvého ani tento institut nemůže být využit, neboť vazbu jím nelze nahradit, protože mladistvý svým dosavadním způsobem života, chováním a osobnostní strukturou není schopen splnit z dohledu pro něj vyplývající povinnosti. Významným pro tento závěr je i to, že dohled probačního úředníka již v předchozí fázi trestního řízení selhal, o čemž svědčí zjištění ze střediska výchovné péče, který byl neúspěšný, stejně jako činnost Probační a mediační služby (viz zprávy č. l. 323, 325). Je nutné v této souvislosti poukázat na to, že byl před vzetím do vazby pravidelným konzumentem alkoholu a drog, po jejichž požití vzrostla agresivita jeho chování. O jeho postoji a odmítání se podrobit případným stanoveným povinnostem vypovídá i jeho neochota týkající se dřívější snahy o spolupráci s ním. Rovněž na tento závěr lze usuzovat i ze znalci zjištěné jeho neochoty podřizovat se autoritám, které je schopen respektovat v zásadě toliko při omezení osobní svobody, když má pevně stanovený rámec pro své chování s režimovými opatřeními. Má-li možnost volby, uchyluje se ke vzorci chování, jehož motivací je uspokojování vlastních zájmů a dosahování vlastních cílů na úkor druhých, za cenu jejich manipulace a obelhávání, včetně násilí.

35. Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i v tomto stádiu trestního řízení nic nesvědčí o tom, že by bylo možné dojít k přesvědčení, že obava z opakování trestné činnosti by mohla být řešena cestou jiného náhradního opatření, protože peněžitá záruka u mladistvého, který nikde nepracuje, rovněž nepřichází do úvahy.

36. To se týká i mladistvým předloženého písemného slibu. K němu je možné uvést, že respektoval formální podmínky § 49 odst. 1 z. s. m. a § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož musí slib obsahovat, že povede řádný život, zejména se nedopustí trestné činnosti, na vyzvání se dostaví k soudu, státnímu zástupci, policejnímu orgánu, vždy předem oznámí vzdálení se z místa pobytu a splní povinnosti a dodrží omezení, která mu soud uloží, a protože jej sepsal sám, splnil po obsahové i formální stránce náležitosti, které zákon předepisuje. To však k tomu, aby byl slib přijat, nepostačuje, protože jde o fakultativní postup a soud při rozhodování o tom, zda jej přijme či nikoliv, musí zvažovat i další skutečnosti, a to osobu obviněného, kterou hodnotí zejména s ohledem na jeho dosavadní způsob života, vztahy v rodině i ostatní poměry obviněného, mimo jiné pracovní možnosti a jeho chování k plnění povinnosti, a rovněž povahu spáchaného trestného jednání, jeho následky, způsob provedení, pohnutku k němu. Všechna tato zjištění jsou rozhodná pro to, zda může být slib obviněného jako náhrada vazby dostačující (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1-156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 868). V daných souvislostech je třeba posuzovat i konkrétní důvody, pro které vazba trvá, a pokud jde o obavu z opakování trestné činnosti [§ 67 písm. c) tr. ř.], je třeba obsah slibu se všemi další uvedenými zjištěními vztahovat právě k tomu, zda je uvedený slib dostatečnou zárukou, že k páchání další obdobné (zde zejména násilné trestné činnosti) nedojde.

37. Obsah slibu, jejž mladistvý vyjádřil písemně (viz č. l. 47 spisu sp. zn. 8 Tvo 14/2025) a jejž Nejvyšší soud bral do úvahy a zvažoval jej ve všech výše rozvedených souvislostech, nelze považovat za vážně míněný, a to nejen vzhledem k posuzované trestné činnosti, ale i podle dosavadního způsobu života mladistvého. Jak je již shora opakovaně zdůrazněno, je zřejmé, že nic nesvědčí o tom, že by mu bylo možné uvěřit, že jsou jím uváděné skutečnosti vážně a akceptovatelně míněny [srov. § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Z popsaných důvodů a vzhledem ke zjištěné nebezpečnosti jeho osoby pro zdraví a život občanů a stoupající intenzitě jím užívaného násilí Nejvyšší soud složený slib nepřijal.

38. Považuje též za potřebné doplnit, že uvedený závěr je podložen zjištěnými skutečnostmi, především že mladistvý svým dosavadním způsobem života neprokázal, že by byl schopen respektovat a dodržet slíbený závazek, že se nedopustí trestné činnosti, a to zejména s ohledem na závěry znalců, podle nichž u něj do popředí vystupují rysy egocentrismu, bezcitnosti, nezdrženlivosti, disociality a agrese, bez zjevné snahy o změnu svých životních hodnot a preferencí, jakož i tendence ke zneužívání návykových látek, přičemž alkohol si kupoval z kapesného od matky, marihuanu mu obstarávali známí. Všechna alternativní vazbu nahrazující opatření, včetně posuzovaného slibu, totiž předpokládají, že v rámci nich se u mladistvého projeví snaha o jejich akceptaci a jistou spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, Probační a mediační službou, čehož mladistvý podle všech dostupných zjištění a informací nebyl schopen, a ani od posledního rozhodování o vazbě se nic zásadního nezměnilo. Kladné hodnocení mladistvého z věznice, v níž v současnosti vykonává vazbu, jak již Nejvyšší soud výše poznamenal, nelze v daných souvislostech přeceňovat. Z jejího obsahu je zřejmé a zcela s osobnostním nastavením mladistvého korespondující, že nemá-li jinou možnost a má pevně nastaveny hranice pro své chování, autority respektuje. Nečiní tak však dobrovolně, nýbrž je k této dočasné změně postoje donucen okolnostmi, nyní omezením osobní svobody a ve výkonu vazby přísným nastavením pravidel chování. Takové podmínky při návratu do své rodiny mít nebude. Dostal by se bezprostředně do stejného prostředí, z něhož vzešel, a bez potřebné autority a stanoveného řádu mu nebude nic bránit se vrátit ke stejnému vzorci chování a jednání, a tedy i k páchání obdobné trestné činnosti, což odůvodňuje i obavu z jeho dalšího selhání, zvláště v důsledku užití návykových látek (alkohol, marihuana). S přihlédnutím k tomu, že jeho závadové chování vykazuje stupňující se tendenci ve směru k páchání závažnějších trestných jednání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dosáhnout účelu vazby jiným opatřením přímo nespojeným s omezením osobní svobody mladistvého dosáhnout nelze. Ostatně tato skutečnost je zřejmá i z jím zaslaného písemného slibu, v němž kromě obecných proklamací neuvádí žádný konkrétní způsob, jakým chce nápravy své vlastní i odčinění způsobeného následku dosáhnout.

39. Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, že stížnost mladistvého proti rozhodnutí, že se vazba podle § 47 odst. 1 z. s. m. prodlužuje, není důvodná, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, a též, že se jím učiněný slib ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 49 odst. 1 z. s. m. nepřijímá. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 8. 10. 2025

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu