8 Tvo 19/2024-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 o stížnosti obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Litoměřice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 1 Ntm 16/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, pod sp. zn. 103 Tm 4/2024, takto:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého AAAAA zamítá.
1. Usnesením Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 1 Ntm 16/2024, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba mladistvého AAAAA prodlužuje o šest měsíců, tj. do 13. 3. 2025.
2. Proti tomuto usnesení podal mladistvý AAAAA (dále též jen „mladistvý“) prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě stížnost. V odůvodnění stížnosti uvedl, že dané trestní řízení mohlo probíhat rychleji, a pokud se tak nestalo, nelze toto vykládat k jeho tíži, stejně jako skutečnost, že soudem nebylo dostatečně přihlédnuto k jeho postoji k předmětnému jednání, kdy projevil hlubokou lítost nad svým jednáním, soudu vysvětlil, co předmětným incidentům předcházelo a že svého jednání velmi lituje. Dále uvedl, že se doposud neomluvil poškozenému P., avšak stalo se tak jen proto, že doposud k tomuto kroku nenašel odvahu, ale má v plánu se mu osobně omluvit. Závěrem konstatoval, že za rok vazby vyzrál, dospěl a přehodnotil životní priority, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a propustil jej z vazby na svobodu.
3. Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
4. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podala dne 21. 6. 2024 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, obžalobu na mladistvého AAAAA pro skutek kvalifikovaný jako pokus provinění ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 6 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, skutek kvalifikovaný jednak jako pokus provinění vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr.
zákoníku, jednak jako provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako provinění poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, vše za užití § 6 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, když uvedených provinění se dopustil tak, že a) dne 13. září 2023 v době kolem 15.30 hod. v bydlišti mladistvého, v bytové jednotce č. XY, v XY č. p. XY, v XY, po předchozí slovní rozepři ohledně jejich rozchodu s poškozenou A. B., nar. XY, tuto nechtěl nechat odejít z bytu a zezadu jí chytil rukama do tzv. kravaty, kdy jí po dobu asi osmi až deseti sekund silně zmáčknul její krk, v důsledku čehož měla poškozená mžitky před očima a jevila tak známky nedostatku kyslíku a b) dne 13.
září 2023 v době kolem 17.00 hod. až 17.23 hod., ačkoliv si musel být vědom nebezpečnosti svého jednání pro zdraví a život poškozeného, u schodiště před bytovým domem č. p. XY, ul. XY v XY, po předchozí slovní komunikaci ohledně navrácení klíčů poškozené A. B., nar. XY, fyzicky napadl v její přítomnosti poškozeného O. P., nar. XY, který poškozenou A. B. doprovázel, a to tak, že ihned poté, co poškozený vystoupil z vozidla, přistoupil beze slov k poškozenému O. P., svou pravou rukou mu přiložil k levé části krku svůj otevřený skládací nůž s délkou čepele 9,5 cm, jehož čepelí silně tlačil vůči krku poškozeného, přičemž došlo k protlačení čepele nože do podkoží krku, kdy se poškozený O.
P. začal bránit tím, že plnou silou své levé ruky odtlačil pravou ruku mladistvého, čímž zamezil dalšímu proniknutí nože do struktur krku a poté si mladistvý přendal nůž do své levé ruky, napřáhl svou ruku směrem vůči břichu poškozeného P., přičemž na obranu poškozeného O. P. v tuto dobu chytla ruku mladistvého s nožem poškozená A. B. a zamezila tak dalším výpadům nožem proti tělu poškozeného O. P., ačkoliv při tomto utrpěla řeznou ránu mezi ukazovákem a prostředníkem pravé ruky délky téměř 2 cm, hloubkou 1,5 cm, a následovalo další přetlačování a údery mezi poškozeným O.
P. a mladistvým, který stále držel nůž v ruce, přičemž mladistvý během útoku křičel, že poškozeného zabije, a poškozený O. P.
při napadení utrpěl povrchní řeznou ránu na levé straně krku délky 5 cm se sousedící bodnořeznou ránou v délce 2 cm pronikající do podkoží, řeznou ránu v dolní části levé paže tvaru písmene „T“ s dučejí do hloubky asi 4 cm, povrchní řeznou ránu délky 5 cm na malíkové straně levého předloktí, bodnořeznou ránu délky 2,5 cm mezi placem a ukazovákem pravé ruky s dučejí do hloubky asi 3 cm, povrchní nářez kůže nad levou lopatkou délky 5,5 cm, s tím, že z úrazového mechanismu, lokalizace a charakteru poranění potenciálně hrozilo ohrožení života poškozeného, když se v krku člověka nacházejí životně důležité orgány uložené nepříliš hluboko pod kůží a k vážnějšímu následku nedošlo jen náhodou, a posléze na místo přijela dvojčlenná hlídka policie ve složení J.
H. a Z. P., po jejichž výzvách došlo k ustání fyzického útoku mladistvého a tento ještě po chvíli na uvedeném místě přistoupil k zaparkovanému vozidlu zn. Mercedes E350, registrační značky XY, kterým na místo přijel poškozený O. P., a začal kopat nohou do předního levého světlometu uvedeného vozidla, čímž mu způsobil škodu spočívající v poškození vozidla ve výši 15 400 Kč.
5. Do vazby byl mladistvý vzat usnesením soudce Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 9. 2023, č.j. 6 Ntm 2201/2023-9, z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř. s tím, že jeho vazba započala dne 13. 9. 2023 od 17.23 hodin. Usnesením soudkyně Okresního soudu v Mostě, soudu pro mládež, ze dne 23. 2. 2024, č. j. 5 Ntm 2601/2024-10, byla ještě v přípravném řízení vazba prodloužena do 13. 9. 2024.
6. Dne 21. 6. 2024 byla u Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu pro mládež na mladistvého podána obžaloba. Hlavní líčení se u tohoto soudu konalo již dne 31. 7. 2024 a následně bylo odročeno na 10. 9. 2024. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta trvání vazby mladistvého ve smyslu § 47 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., z. s. m., končí dne 13. 9. 2024, podala předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 47 odst. 3 z. s. m., návrh Vrchnímu soudu v Praze, aby rozhodl o prodloužení lhůty jejího trvání, neboť důvod vazby ve smyslu § 67 písm. c) tr. ř. podle ní i nadále trvá a vazbu nelze nahradit jiným opatřením.
7. Rozhodl-li napadeným usnesením Vrchní soud v Praze o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle § 47 odst. 1, 3 z. s. m. prodloužil vazbu mladistvého do 13. 3. 2025, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil. Podle § 47 odst. 1 z. s. m. vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1 tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle § 47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce soudu pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
8. Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu krajského soudu na prodloužení vazby mladistvého, na který plně odkázal, a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebního důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
9. Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že důvod vazby podle 67 písm. c) tr. ř., který byl u mladistvého shledán již při jeho vzetí do vazby a dále pak i v průběhu celého řízení proti němu dosud vedenému, trval i v době rozhodování o prodloužení vazby. Ztotožnil se s argumentací předestřenou předsedkyní senátu krajského soudu, podle níž důvodnost obavy z chování mladistvého způsobem uvedeným v ustanovení 67 písm. c) tr. ř. existuje s ohledem na závažnost a charakter trestné činnosti, pro kterou je mladistvý stíhán, ve spojení s jeho dlouhodobými psychickými problémy a konfliktním vztahem s poškozenou A. B. a návazně s poškozeným O. P., když pro uvedený závěr svědčí i závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, konstatující, že mladistvý trpěl vývojovými psychickými problémy, jeho osobnost se vyvíjela disharmonicky se zhoršenou adaptabilitou, sníženou frustrační tolerancí a slabou sebekontrolou. Tyto psychické problémy pak vyústily do emočně nestabilní poruchy osobnosti, kdy k aktuálnímu zhoršení psychického stavu vedly vztahové problémy, přičemž nelze vyloučit určitý vliv vysazení antidepresivní medikace po předchozím předávkování. Dle znalců se mladistvý v rámci své emočně nestabilní poruchy osobnosti může dopustit nekontrolovatelného jednání.
10. Vrchní soud ve svém usnesení (viz bod 9) připustil, že vazba mladistvého je mimořádným zajišťovacím prostředkem za situace, kdy účelu vazby nelze dosáhnout jinak (§ 46 odst. 1 z. s. m.), nicméně naznal, že v případě mladistvého je závěr o nezbytnosti vazby zcela namístě. Poznamenal, že z obsahu spisu vyplynulo, že otázka náhrady vazby jiným opatřením (§ 49 z. s. m.) byla v průběhu řízení již zkoumána, přičemž bylo zjištěno, že u mladistvého nepřicházela v úvahu, a to s ohledem na závažnost stíhaného jednání, jakož i osobu mladistvého. Vrchní soud posuzoval rovněž nahrazení vazby ve smyslu ustanovení § 50 z. s. m., avšak s ohledem na objektivní zjištění, tj. že byl v péči matky již v době, kdy se měl stíhaného jednání dopustit a tato mu v tom nikterak nezabránila, nejsou dány podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení.
11. Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení se rovněž vyjádřil k otázce soustředěnosti orgánů činných v trestním řízení při projednávání předmětné trestní věci a konstatoval, že v průběhu celého trestního řízení nezjistil žádné nedůvodné průtahy. Konstatoval, že s ohledem na skutečnosti, které odůvodňují existenci zjištěného vazebního důvodu, je zjevné, že propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jak to požaduje ustanovení § 47 odst. 1 z. s. m. Tento účel vyplývá i z § 1 odst. 2 z. s. m. Prodloužení vazby o šest měsíců považoval za odůvodněné nutností vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před soudem prvního stupně, ale i pro provedení případného odvolacího řízení, za situace, kdy v současném stadiu řízení před soudem lze vazbu prodloužit pouze jedenkrát. Současně podotkl, že není vyloučeno, aby v závislosti na dalším vývoji ve věci vazba mladistvého skončila ještě před datem jejího prodloužení.
12. Nejvyšší soud se shora rozvedenými závěry vrchního soudu souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a další provinění zjevně zpochybňovala.
13. S ohledem na skutečnosti shora uvedené nesdílí Nejvyšší soud přesvědčení mladistvého o tom, že by měl být z vazby propuštěn na svobodu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že mladistvý se uvedených provinění měl dopustit v souvislosti s dlouhodobými problémy, které se týkají jeho psychického stavu, kdy podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, mladistvý trpěl vývojovými psychickými problémy, jeho osobnost se vyvíjela disharmonicky se zhoršenou adaptabilitou, sníženou frustrační tolerancí a slabou sebekontrolou. Tyto psychické problémy pak vyústily do emočně nestabilní poruchy osobnosti, kdy k aktuálnímu zhoršení psychického stavu vedly vztahové problémy, přičemž nelze vyloučit určitý vliv vysazení antidepresivní medikace po předchozím předávkování. Dle znalců se mladistvý v rámci své emočně nestabilní poruchy osobnosti může dopustit nekontrolovatelného jednání.
14. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že vrchní soud nepochybil, deklaroval-li existenci uvedeného vazebního důvodu a dovodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle § 47 odst. 1 z. s. m. Soud vyložil, proč podle něj nebylo možné trestní stíhání ve lhůtě uvedené v § 47 odst. 1 citovaného zákona skončit, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí je zjevné, že se jedná o jiné závažné důvody nemající svůj původ v nedůvodných průtazích řízení, ale v běžném nutném postupu ve věci, spočívajícím v postupném, avšak nikoliv nedůvodně protahovaném opatřování důkazů, nesoustředěném a liknavém přístupu k vyřizování věci ze strany orgánů činných v trestním řízení či nedostatečném dozoru státního zástupce a jeho nečinností (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 1997, sp. zn. 2 Tvno 24/97), naopak obsah spisového materiálu dokládá plynulost vyřizování věci. Vysvětlil také, proč propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, přičemž Nejvyšší soud se s jeho argumentací ztotožňuje.
15. Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců, tj. o maximální možnou dobu, do 13. 3. 2025. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno vytvořit dostatečný časový prostor pro provedení nejen řízení před soudem prvního stupně (hlavní líčení nařízeno na 4. 10. 2024), ale i pro provedení případného odvolacího řízení, a to za situace, kdy další opětovné prodloužení vazby mladistvého není s ohledem na ustanovení § 47 odst. 2 z. s. m. již možné.
16. Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2024 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu