8 Tz 10/2025-86
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. V. proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32
byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákoníku.
Pravomocné usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Nymburce se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, byl obviněný L. V. podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 81/2021 ze dne 14. 2. 2022 v trvání 18 měsíců, rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 47/2022 ze dne 28. 4. 2022 v trvání 12 měsíců a rozhodnutím Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 44 T 64/2022 ze dne 15. 7. 2022 v trvání 10 měsíců, a podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovil soud obviněnému zkušební dobu v trvání 7 let za současného dohledu probačního úředníka. Podle § 89 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby se ve zkušební době podmíněného propuštění v rámci dohledu probačního úředníka podroboval namátkovým kontrolám na OPL, dokladoval legálnost svých příjmů a dále, aby se podrobil léčení závislosti na návykových látkách, které není léčením podle trestního zákoníku. Obviněný po poradě se svým obhájcem a státní zástupce se po vyhlášení rozhodnutí vzdali u veřejného zasedání opravného prostředku a shora uvedené rozhodnutí nabylo právní moci.
2. Proti výše uvedenému usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, podal ve prospěch obviněného ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které po rekapitulaci předchozích odsouzení, která se stala předmětem rozhodování o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu, poukázal na skutečnost, pro kterou byla stížnost pro porušení zákona podána, a to zjištění, že obviněnému byla v rozporu s ustanovením § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání sedmi let. Ministr spravedlnosti konstatoval, že všechna odsouzení, kterých se podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody týkala, byla odsouzení pro přečiny, tudíž okresní soud mohl obviněnému uložit maximální zkušební dobu v trvání tří roků. Tím, že Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání sedmi let, porušil zákon v neprospěch obviněného. S ohledem na shora uvedenou skutečnost navrhl v závěru stížnosti pro porušení zákona, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
3. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona včetně závěrečného návrhu.
4. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Z předloženého spisu Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, Nejvyšší soud zjistil, že dne 7. 8. 2024 podal obviněný, který v té době vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Jiřice, prostřednictvím zvoleného obhájce, žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (součástí žádosti byly také další písemnosti, kterými dokladoval důvodnost své žádosti). Dále z předloženého spisu vyplývá, že soud prvního stupně si před svým rozhodnutím připojil rozhodnutí o předchozích odsouzeních obviněného, ke kterým se vztahovala jeho žádost (viz č. l.
28). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 2. 2022, č. j. 50 T 81/2021-1090, vyplývá, že jím byl obviněný uznán vinným pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a za tyto přečiny a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 1 T 26/2021, který nabyl právní moci dne 10. 8. 2021, za sbíhající přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 5. 2020, sp. zn. 3 T 46/2020, který nabyl právní moci dne 22. 10. 2020, a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 1 T 92/2020, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2020, mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání šesti let [podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků (trestních příkazů) dřívějších (shora uvedených)]. Z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 3 T 47/2022-317, vyplývá, že jím byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 ods. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku a přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto přečiny byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 45 tr.
zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 15. 7. 2022 č. j. 44 T 64/2022-215, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, který spáchal ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dále přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a za tyto přečiny a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2021, č. j. 37 T 42/2021-157, který nabyl právní moci dne 27. 7. 2021, a za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 5. 2021, č. j.
50 T 68/2021-43, který nabyl právní moci dne 22. 7. 2021, byl obviněnému podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2021, č. j. 37 T 42/2021-157, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5.
5. 2021, sp. zn. 50 T 68/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Po provedeném veřejném zasedání vydal Okresní soud v Nymburce dne 3. 9. 2024 pod č. j. 2 PP 48/2024-32, usnesení, kterým podle § 88 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodl o žádosti obviněného o jeho podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 50 T 81/2021 ze dne 14. 2. 2022 v trvání 18 měsíců, rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 47/2022 ze dne 28. 4. 2022 v trvání 12 měsíců a rozhodnutím Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 44 T 64/2022 ze dne 15. 7. 2022 v trvání 10 měsíců.
8. V předmětné trestní věci se Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Nelze než konstatovat, že všechna odsouzení, ve vztahu k nimž bylo rozhodováno (viz též bod 6) o podmíněném propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody, byla odsouzení pro přečiny. Ustanovení § 89 odst. 1 věty první tr. ř. přitom konstatuje, že „při podmíněném propuštění stanoví soud zkušební dobu u osob odsouzených za přečin až na tři roky a u odsouzených za zločin na jeden rok až sedm let; zkušební doba počíná podmíněným propuštěním odsouzeného na svobodu“. Za situace, kdy soud sice vyhověl žádosti obviněného a rozhodl o jeho podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a přitom stanovil zkušební dobu v trvání sedmi let, což neodpovídá zkušební době v případě podmíněného propuštění osoby odsouzené za přečiny, nezbylo Nejvyššímu soudu než vyslovit porušení zákona v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákona, neboť Okresní soud v Nymburce stanovil zkušební dobu obviněnému v rozporu se zákonem.
9. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud zrušit pravomocné usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 3. 9. 2024, č. j. 2 PP 48/2024-32, neboť došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného, a to v ustanovení § 89 odst. 1 tr. zákoníku, které bylo soudem nesprávně použito ve vazbě na ukládanou zkušební dobu za spáchané přečiny. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Nymburce přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu