8 Tz 108/2021-174
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného E. T.-K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 20 T 77/2020-126, o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř., takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se zamítá návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků se zařazením do věznice s ostrahou, jenž byl obviněnému E. T.-K. uložen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 20 T 77/2020-126.
1. Ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) v rámci stížnosti pro porušení zákona podané u Nejvyššího soudu dne 10. 11. 2021 ve prospěch obviněného E. T.-K. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 20 T 77/2020 v souladu s § 266 odst. 7 tr. ř. učinila dne 10. 11. 2021 Nejvyššího soudu návrh na postup podle § 275 odst. 4 tr. ř., tj. na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, jímž je v posuzované věci rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 T 77/2020 (č. l. 126 spisu).
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti zrekapitulovala, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o nároku poškozené na náhradu škody. Obviněný i státní zástupce se vzdali u hlavního líčení práva odvolání, obviněný tak učinil i za osoby oprávněné podat odvolání v jeho prospěch, a oba shodně prohlásili, že netrvají ani na písemném odůvodnění rozhodnutí (č. l. 124 spisu), citovaný rozsudek nabyl dne 17. 6. 2020 právní moci.
3. Důvodem stížnosti pro porušení zákona, jak poukázala ministryně spravedlnosti, jsou závěry velkého senátu uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, řešící problematiku kvalifikované skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která v posuzované věci splněna nebyla. Ministryně spravedlnosti proto (vedle již zmíněného návrhu na přerušení výkonu napadeného rozhodnut) navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 20 T 77/2020-126, byl v neprospěch obviněného E. T.-K. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 T 77/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jeho zrušením, pozbydou podkladu, zrušil a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
4. Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. K tomu, aby bylo možné návrhu vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí. O takovou situaci se jedná zejména tehdy, lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti pro porušení zákona s ohledem na argumenty ministryně spravedlnosti a obsah napadeného rozhodnutí.
5. Nejvyšší soud se v přezkoumávané věci ve smyslu podmínek § 275 odst. 4 tr. ř. zabýval návrhem ministryně spravedlnosti s ohledem na konkrétní skutečnosti plynoucí z obsahu spisového materiálu ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně sp. zn. 20 T 77/2020. S ohledem na přezkoumávané rozhodnutí a obsah podané stížnosti pro porušení zákona, při respektu k tomu, že nelze předjímat, jak bude rozhodnuto o stížnosti pro porušení zákona, lze se zřetelem na námitky uplatněné ve stížnosti pro porušení zákona očekávat pozitivní rozhodnutí. Ve vztahu k němu Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit nutnost zohlednit vzájemný poměr mezi dosud vykonanou částí nepodmíněného trestu odnětí svobody (od 25. 3. 2020, tj. 8 měsíců) a trestem, kterým je obviněný reálně ohrožen při případném vyhovění stížnosti pro porušení zákona a na to navazující aplikaci mírnějšího ustanovení § 205 odst. 2 tr. zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody od šesti měsíců do tří let, které svědčí o tom, že obviněný dosud vykonal relativně nevelkou část trestu, jenž mu bude ukládán, a to i se zřetelem na recidivu obviněného, k níž bude nezbytně nutné přihlížet. Podstatné je i to, že o stížnosti pro porušení zákona bude Nejvyšší soud rozhodovat v časovém horizontu dvou týdnů (veřejné zasedání ve věci je u Nejvyššího soudu nařízeno na 8. 12. 2021). Všechny uvedené skutečnosti svědčí pro závěr, že se nejeví účelným v dané fázi řízení pozitivně rozhodnout o návrhu na postup podle § 275 odst. 4 tr. ř. a přerušit obviněnému vykonávaný trest odnětí svobody, ale vhodné se jeví o trestu rozhodnout až při věcném rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona.
6. Nejvyšší soud z těchto důvodů podle § 275 odst. 4 tr. ř. návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu uloženého obviněnému E. T.-K. rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, č. j. 20 T 77/2020-126, zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu
13. Nutno zdůraznit, že poté, co došlo v České republice k rozšíření koronaviru, vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci bylo v platnosti usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. vláda nařídila podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží.
14. Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“, a tedy do tohoto období časově spadají oba dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže, jak byl ve skutkové větě výroku o vině popsán. Lze dovodit, že uvedené útoky byly spáchány v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie. Pro úplnost lze zmínit, že se jedná o stav, kdy se epidemie nějakého infekčního onemocnění objeví v několika zemích na více kontinentech. Na rozdíl od epidemie má tedy pandemie globální charakter. Světová zdravotnická organizace (WHO) nazvala šíření koronaviru globální pandemií dne 11. 3. 2019.
15. Posoudí-li se však okolnosti spáchaných popsaných dvou dílčích útoků, nic nesvědčí o tom, že by měly jakýkoliv vztah k podmínkám, jež zákon vymezuje v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, protože jednak není ve smyslu uvedené ustanovení událost, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí, jednak zdůraznil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale především neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen, a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod.
Tato souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
16. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
17. Posoudí-li se jednání obviněného v přezkoumávané věci, je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahuje jednání, které by k epidemii či přijatým opatřením mělo vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže projevila. Soud, jak již bylo uvedeno výše, vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující či ohrožující zdraví člověka.
18. Nejvyšší soud i přes absenci odůvodnění přezkoumávaného rozsudku z výroku o vině shledal, že obviněný E. T.-K. se posuzovaného činu dopustil dvěma dílčími útoky spáchanými jednak v prodejně dm drogerie markt s převážně drogistickým zbožím a vybranými druhy potravin a papírenského zboží, která nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními v celém rozsahu své činnosti dotčena. Jak bylo výše uvedeno, na základě citovaných krizových opatření vláda prodej s potravinami, kosmetikou, hygienickým a drogistickým zbožím nezakázala. Odcizil-li obviněný popsaným činem toliko pánský parfém v prodejně, její provoz nebyl z důvodů uvedených výše omezen, a následně šperky v soukromém bytě fyzické osoby, spáchání ani v tomto případě nesouviselo se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen. Jednalo se o krádeže v místech zcela obvyklých, o běžné spotřební produkty a šperky, a tedy nešlo o pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19 nebo ochrany před ní, nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření mělo souviset. Z obsahu aktuálního opisu Rejstříku trestů, který si Nejvyšší soud pro své rozhodnutí vyžádal, lze dovodit, že obviněný uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav, neboť se u něj nejednalo o první trestný čin proti majetku.
19. Soud prvního stupně všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní
sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto je nesprávné právní posouzení skutku, pokud tento čin takto kvalifikoval. Dospěl proto k závěru, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
20. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 T 77/2020, byl ve výroku o vině, jímž byl obviněný E. T. –K. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 20 T 77/2020, v celém rozsahu, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a sám ve věci za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, jak je ve výrokové části tohoto rozsudku uvedeno, neboť ohledně právní kvalifikace popsaného jednání obviněného jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku nevznikají pochybnosti. Obviněný byl trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 19 T 117/2019, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, uvedený trest byl přeměněn v trest odnětí svobody, který dosud nevykonal. Nyní posuzovaného jednání se dopustil 16. 3. a 24. 3. 2020, tj. necelých 5 měsíců od právní moci předchozího odsouzení pro skutkově obdobné jednání, čímž byly podmínky pro aplikaci § 205 odst. 2 tr. zákoníku naplněny.
21. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud za podmínek § 271 odst. 1 tr. ř. nově rozhodoval o vině obviněného, musel v návaznosti na to učinit i nový výrok o trestu. Trestní zákoník v § 205 odst. 2 tr. zákoníku stanoví rozpětí trestní sazby od šesti měsíců do tří let odnětí svobody (u § 205 odst. 4 tr. zákoníku je trestní sazba od tří do osmi let).
22. Při ukládání nového trestu, protože stížností napadený rozsudek neobsahuje odůvodnění, Nejvyšší soud vycházel především z obsahu spisu a okolností, za kterých byl skutek spáchán. K osobě obviněného zjistil, že je bez zaměstnání, v místě bydliště byl opakovaně řešen pro přestupky proti majetku, z aktuálního opisu Rejstříku trestů, který si pro své rozhodnutí vyžádal, shledal, že obviněný byl v minulosti v České republice již 16x pravomocně odsouzen pro trestnou činnost převážně majetkového či násilného charakteru a rovněž byl v letech 2012 a 2013 6x odsouzen soudem ve Velké Británii rovněž pro krádeže. Poslední odsouzení tuzemským soudem je datováno do měsíce září 2019, odsouzení cizozemským soudem do července 2013, přičemž v mezidobí byl v České republice pravomocně odsouzen ještě 4x (v letech 2015 a 2016), a to i pro závažnou násilnou trestnou činnost. Z těchto důvodů je zřejmé, že se jedná o osobu, u níž ani předchozí četná odsouzení nevedla k nápravě, a stále páchá trestná jednání obdobné povahy, což jsou okolnosti, které obviněnému přitěžují [§ 42 písm. p) tr. zákoníku]. I když se jednalo o trestnou činnost, která ve svém souhrnu nevedla k vyšší škodě, je třeba v neprospěch obviněného přičíst to, že okradl osobu, jež mu důvěřovala, vzala ho k sobě na návštěvu, čehož obviněný zneužil, zejména však pro svou trestnou činnost využil jejího zrakového postižení, což je okolnost, která škodlivost činu zvyšuje. Z těchto důvodů Nejvyšší soud pokládá za adekvátní obviněnému E. T. –K. uložit trest ve výměře dvou roků a šesti měsíců, tedy v horní polovině zákonné trestní sazby stanovené podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (od šesti měsíců do tří let), jímž jej nově uznal vinným. Pro výkon tohoto trestu jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
23. Nejvyšší soud zrušil jako výrok bezprostředně navazující na výrok o vině i výrok o náhradě škody, a proto musel i o něm znovu rozhodnout. Vycházel z toho, že se poškozená J. Z. již v přípravném řízení podle § 43 odst. 3 tr. ř. s nárokem na náhradu škody připojila k trestnímu řízení a na obviněném požadovala uhradit částku 4.000 Kč. Soud prvního stupně ji s nárokem na náhradu škody podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, což do svého rozsudku převzal i dovolací soud, neboť byl povinen respektovat zásadu zákazu rozhodnutí v neprospěch obviněného podle § 273 tr. ř. Nemohl tudíž vyhovět nároku poškozené na to, aby jiným výrokem rozhodl, aby jí obviněný způsobenou škodu uhradil (§ 228 odst. 1 tr. ř.), ale převzal výrok o náhradě škody, jak o ní soud prvního stupně rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu