8 Tz 12/2024-258
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, byl porušen zákon v neprospěch obviněné A. S. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, byla obviněná A. S. (dále jen obviněná) uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byla podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků s vysloveným dohledem nad obviněnou. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost, směřující k vedení řádného života, aby se zdržela požívání alkoholických nápojů, a to v jakémkoli množství. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 1. 2021.
2. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, podal ministr spravedlnosti ČR s odkazem na ustanovení § 266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné. Podle ministra spravedlnosti byl rozsudkem Městského soudu v Brně porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné, neboť Městský soud v Brně uznal obviněnou vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze na základě skutečnosti, že tato spáchala uvedený zločin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Na podporu svého stanoviska odkázal primárně na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. V souvislosti s předmětnou trestní věcí došlo podle ministra spravedlnosti k naplnění pouze časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nebyla však naplněna věcná souvislost. S ohledem na okolnosti spáchaného trestného činu mělo být podle ministra spravedlnosti jednání obviněné kvalifikováno pouze podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Trest, který byl obviněné uložen za zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byl ministrem spravedlnosti označen za zjevně nezákonný (viz bod 9. stížnosti pro porušení zákona). S ohledem na shora uvedená zjištění ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, byl porušen zákon v neprospěch obviněné v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. věc po zrušení přikázal Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
3. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona. Nad rámec úvah ministra spravedlnosti poukázala na skutečnost, že obviněná u hlavního líčení prohlásila svoji vinu, kterou soud přijal. Ve shodě s ministrem spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl a rozhodl za podmínek § 274 odst. 2, 3 tr. ř. ve shodě se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti.
4. Obviněná prostřednictvím svého obhájce uvedla, že z jejího podnětu byla podána stížnost pro porušení zákona, se kterou se ve shodě se státní zástupkyní shoduje a navrhuje postup shodný s návrhem ministra spravedlnosti.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude potrestán pachatel, spáchá-li takový čin [přisvojí si cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán] za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
7. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, byla obviněná uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku) byla podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku za podmínek § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků s vysloveným dohledem nad obviněnou. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku byla obviněné uložena přiměřená povinnost, směřující k vedení řádného života, aby se zdržela požívání alkoholických nápojů, a to v jakémkoli množství. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 1. 2021.
8. Z výroku rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, je zřejmé, že uvedeného zločinu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se obviněná podle skutkového zjištění dopustila tím, že „ačkoliv byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2020 pod č. j. 11 T 19/2020-34 uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku a byl jí udělen trest obecně prospěšných prací ve výměře 230 hodin, které dosud neodpracovala, dne 10. 10. 2020 v Brně v obchodním domě XY na ulici XY, kolem 14:00 hodin si v prostorách prodejny do své černé plátěné tašky naskládala zboží, a to 1x kartáč na vlasy v hodnotě 199 Kč, 1x sýr eidam v hodnotě 33,39 Kč, 3x zubní pastu Elmex Carries v celkové hodnotě 479,70 Kč, 1x vložky Allways Platinum v hodnotě 89,90 Kč, 1 ks Mango v hodnotě 49,90 Kč, 2x žínku v celkové hodnotě 99,80 Kč, 5x ponožky Belinda v celkové hodnotě 399,50 Kč, 1x ubrousky Baby v hodnotě 64,90 Kč, 1x vepřová plec v hodnotě 146,47 Kč, 1x deodorant FA Panema 150 v hodnotě 39,90 Kč, 2x pampers v celkové hodnotě 79,80 Kč, 1x náramek z křišťálu v hodnotě 249,90 Kč, 1x Jar Pink Jasmine v hodnotě 34,90 Kč, 2x odličovač očí Garnier v celkové hodnotě 205,80 Kč, 1x deodorant FA Island VF v hodnotě 39,90 Kč, 1x Pantene Aqua 300 v hodnotě 119,90 Kč, 1x Ria Sport v hodnotě 49,90 Kč a 1x KSTA Pikant v hodnotě 54,05 Kč, kdy následně s touto taškou přistoupila k pokladně, kdy v ruce držela jedno lahvové pivo a ve chvíli, kdy pokladník pivo namarkoval, řekla, že má u sebe pouze 10 Kč, tedy nemá peníze, pivo nechala na pokladně a s taškou plnou odcizeného zboží, bez jeho řádného zaplacení, prošla pryč za pokladní zónu prodejny a snažila se z prodejny utéct,
čímž poškozené společnosti BILLa, spol. s r. o., IČ: 00685976, se sídlem Modletice č. p. 67, 251 01 Modletice, způsobila celkovou škodu ve výši 2.486,51 Kč, přičemž byla následně zadržena pracovníkem ostrahy, zboží vydala zpět a toto bylo vráceno do prodeje,
a výše uvedeného jednání se dopustila za situace, v rámci které byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 957 ze dne 30. září 2020, publikováno ve Sbírce zákonů pod 391/2020 Sb., v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1198 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro celé území České republiky nouzový stav od 0:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu vysoce nakažlivého koronaviru SARS-CoV-2 způsobující nemoc COVID-19, tedy v době extrémně škodlivého stavu, v rámci kterého je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu“.
9. K námitce ministra spravedlnosti, kterou považoval Nejvyšší soud za relevantní a závěru vyslovenému v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, ke zvolené právní kvalifikaci, tj. kvalifikaci jednání obviněné podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, a to s odkazem na závěry vyslovené velkým senátem trestního kolegia Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (se kterým se následně ztotožnil Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV.
ÚS 767/21), že aplikaci zákonného znaku § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku („jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“) je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak výrazněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud spáchaný čin se týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby atd., v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posuzování bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
10. Ze shora citovaného rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, mj. dále vyplývá, že jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od března 2020, přičemž však za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení naopak směřuje k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm, spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
11. S ohledem nejen na shora uvedené skutečnosti, ale i další závěry vyplývající z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia [rozsudek Nejvyššího soudu dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021], dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, nemůže obstát. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá pouze zjištění nalézacího soudu, že se obviněná dopustila předmětné krádeže v době, kdy byl usnesením vlády České republiky na celém území republiky vyhlášen nouzový stav. Obviněná se běžným způsobem, jak vyplývá ze skutkového zjištění, dopustila krádeže, která nesouvisela s výskytem koronaviru, tudíž lze stěží akceptovat závěr Městského soudu v Brně, který jednání obviněné posoudil jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když s ohledem na skutečnost, že rozsudek byl vyhotoven jako zjednodušený, vzhledem k tomu, že se obviněná i státní zástupce vzdali práva odvolání a prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, neobsahuje tento odůvodnění, ze kterého by mohlo být zjištěno, jaké úvahy vedly městský soud k závěru, že jednání obviněné bylo nutno kvalifikovat podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití kvalifikované skutkové podstaty, a tudíž i vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, byla totiž dle skutkového stavu zjištěného soudem naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněné (alespoň ze skutkového zjištění nevyplývá), tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
13. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné A. S. S ohledem na toto zjištění musel Nejvyšší soud zrušit podle § 269 odst. 2 tr. ř. pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2021, č. j. 90 T 160/2020-74. Za takto vzniklé situace musel Nejvyšší soud současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. vyslovit zrušení také dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Městskému soudu v Brně podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů vyslovených Nejvyšším soudem.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2024
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu