8 Tz 123/2021-305
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců Mgr. Pavla Götha a JUDr. Věry Kůrkové stížnosti pro porušení zákona podané jednak ministryní a jednak ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., nar. XY v XY, trvale XY bytem XY, proti pravomocným rozsudkům Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, a Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 91/2020, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Mostě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 91/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl v neprospěch obviněného M. K. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Nejvyšší soud postupně obdržel dvě stížnosti pro porušení zákona podané ve prospěch obviněného M. K. První ze dne 1. 12. 2021 podala ministryně spravedlnosti pod sp. zn. MSP-853/2021-ODKA-SPZ/2 proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020 (vedená pod sp. zn. 8 Tz 123/2021) a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 91/2020, na něj navazujícímu z důvodu ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Druhou ze dne 14. 1. 2022 podal ministr spravedlnosti pod sp. zn. MSP-1027/2021-ODKA-SPZ/2 proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 91/2020 (původně vedená pod sp. zn. 8 Tz 10/2022).
2. Nejvyšší soud takto odděleně podané stížnosti pro porušení zákona usnesením ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tz 10/2022 spojil ke společnému řízení, a proto o nich rozhoduje současně.
3. Z obsahu podaných stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil stručně tím, že 1/ dne 3. 4. 2020 v 1.50 hod. v XY, ulice XY, vnikl po vylomení vstupních dveří do prodejny Rossmann a následně zde odcizil 4 balení tablet do myčky, 3 balení soli do myčky a 3 gely do myčky, vše v celkové hodnotě 1.284,50 Kč a poškozením dveří způsobil škodu ve výši 6.737,20 K, oboje ke škodě společnosti ROSSMANN, 2/ dne 14. 4. 2020 ve 3.40 hod. tamtéž, s úmyslem něco odcizit se pokusil vykopnutím vstupních dveří vniknout do prodejny Rossmann, což se mu nepodařilo, a poškozením dveří způsobil škodu ve výši 9.551,70 Kč ke škodě společnosti ROSSMANN, 3/ dne 18. 4. 2020 ve 21.50 hod. v XY, ulice XY, vnikl po vypáčení dveří do prodejny Auto Kelly, kde odcizil různou autokosmetiku v hodnotě 11.775 Kč ke škodě společnosti Auto Kelly, a poškozením dveří způsobil škodu ve výši 5.505,50 Kč společnosti Focus Mall Most, 4/ dne 29. 4. 2020 přibližně v 15.30 hod. v XY, ulice XY, v prodejně Kaufland, uschoval do tašky šampony na vlasy, prací kapsle a prošel přes pokladny bez zaplacení, čímž společnosti Kaufland, způsobil škodu v celkové výši 739,50 Kč, přičemž byl následně zadržen policejní hlídkou a zboží bylo vráceno nepoškozené na prodejnu, a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 61 T 81/2017, který nabyl právní moci téhož dne, mj. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 8. 3. 2020, a rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 6. 2015, sp. zn. 42 T 227/204, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2015, mj. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zákoníku, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 26. 8. 2017, přičemž uvedených dílčích útoků se dopustil poté, co vláda České republiky usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194 a publikovaným ve sbírce zákonů pod č. 69/2020 Sb. vyhlásila pro území České republiky nouzový stav v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaným jako SARS CoV-2).
4. Odsouzen byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených.
5. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 3 T 91/2020, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně tak, že dne 19. 3. 2020 kolem 14.00 hod. v XY, XY ulici, na parkovišti vedle prodejny COOP č. p. XY z tam zaparkovaného neuzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. Peugeot 407, šedé metalické barvy, RZ XY, s pootevřeným oknem u levých předních dveří, ve vlastnictví R. S., nar. XY, které na místě zaparkoval její přítel – poškozený O. V., nar. XY, odcizil volně odložený mobilní telefon se SIM kartou a paměťovou kartou v celkové hodnotě 3.250 Kč ke škodě O. V., a ze zadního sedadla volně odloženou dámskou koženkovou kabelku červené barvy s popruhem přes rameno v hodnotě 200 Kč obsahující dámský růžový svetr, dioptrické brýle, mobilní telefon zn. Samsung se SIM kartou a paměťovou kartou 550 Kč, 2 svazky klíčů a doklady na jméno J. V., nar. XY, které způsobil škodu v celkové výši 3.170 Kč, a to přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 61 T 81/2017, pravomocným téhož dne, mj. za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 dílem písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, jejž vykonal dne 8. 3. 2020, a v době, kdy byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS Co-V-2) na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020, který byl následně dvakrát prodloužen (usneseními č. 396 a 485), takže trval do 17. 5. 2020.
6. Tímto rozsudkem byl obviněný odsouzen za uvedený zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za sbíhající se zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020 (shora uvedeným), který nabyl právní moci dne 3. 8. 2020, podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let a dvou měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Předmětem obou stížností pro porušení zákona je porušení ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, a to s ohledem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Ministři spravedlnosti ani v jedné z obou trestních věcí uvedené podmínky neshledali splněnými a za přiléhavou a správnou považovali právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinů krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, včetně uložení odpovídajících trestů. Ministři spravedlnosti (Nejvyšší soud již rozhodl o dílčím návrhu ministryně spravedlnosti o přerušení výkonu napadeného rozhodnutí) v právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku shledali porušení zákona a navrhli, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými rozsudky Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, a Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 3 T 91/2020, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. obě tato rozhodnutí, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbydou podkladu, zrušil. Dále navrhli, aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. věci přikázal Okresnímu soudu v Mostě a Okresnímu soudu v Táboře k novému projednání a rozhodnutí, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
II.
8. Nejvyšší soud k pobytu obviněného shledal, že v současné době poté, co byl dne 14. 12. 2021 propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody na základě příkazu Nejvyššího soudu z téhož dne s uvedením adresy jednak XY, XY (číslo popisné nesdělil) a jednak adresy trvalého bydliště XY, XY, není známo, kde se nachází, neboť ani za spolupráce Policie České republiky či Probační a mediační služby v místě trvalého bydliště obviněného se na žádnou z jím uváděných adres nepodařilo doručit podklady zasílané Nejvyšším soudem. Obviněný tudíž ani neučinil žádné vyjádření či prohlášení k nim se vztahující. Neučinila tak dosud ani Nejvyšším soudem (§ 275 odst. 2 tr. ř.) ustanovená obhájkyně, jíž byla stížnost pro porušení zákona doručena.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství shodně k oběma podaným stížnostem pro porušení zákona konstatoval, že se s jejich obsahem ztotožňuje, neboť je zřejmé, že zvolená kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ani v jedné z posuzovaných věcí neodpovídala hlediskům prezentovaným v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr., protože trestné činy krádeže bližším způsobem nesouvisely s vyhlášeným nouzovým stavem, resp. s výskytem koronaviru či se zvýšeným ohrožením života nebo zdraví lidí apod. Obdobné závěry vztáhnul i k uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl vyměřen s přihlédnutím k vadně přisouzeným skutečnostem. Státní zástupce tedy vyslovil souhlas s návrhem na rozhodnutí zformulovaný ministryní a ministrem spravedlnosti v jimi podaných stížnostech pro porušení zákona.
III.
10. Nejvyšší soud shledal, že obě podané stížnosti pro porušení zákona jsou přípustné podle § 266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jimi napadených rozsudků Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, i Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 1 T 91/2020, v rozsahu a z důvodů v nich uvedených.
11. Z obsahu spisu předložených spisů Okresního soudu v Mostě sp. zn. 3 T 79/2020 a Okresního soudu v Táboře sp. zn. 1 T 91/2020 zjistil, že rozsudky, proti nimž stížnosti pro porušení zákona směřují, byly vyhlášeny dne 3. 8. 2020 a 21. 10. 2020 při hlavních líčeních, jimž byl přítomen obviněný, jeho obhájce i státní zástupce. Vzhledem k tomu, že se v nich obou jak státní zástupce, tak obviněný vzdali práva podat odvolání, přičemž obviněný tak učinil i za osoby oprávněné, rozsudky nabyly téhož dne, tj. 3. 8. 2020 a 21. 10. 2020, právní moci.
IV.
12. Z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 8. 2020, sp. zn. 3 T 79/2020, vyplývá, že obviněný M. K. jím byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil celkem čtyřmi dílčími útoky v době od 3. 4. 2020 do 29. 4. 2020 způsobem popsaným výše v části I. tohoto rozsudku.
13. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 3 T 91/2020, byl obviněný uznán vinným a odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchaný dne 19. 3. 2020 způsobem shora již rozvedeným.
14. Podle uvedených zjištěných skutečností je třeba zmínit, že s ohledem na data spáchaných dílčích útoků a popsaného skutku v obou přezkoumávaných rozhodnutích je nepochybné, že činy byly spáchány v době, kdy došlo v České republice k rozšíření koronaviru a vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v obou těchto věcech bylo v platnosti usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. vláda nařídila podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v této věci došlo k prodloužení nouzového stavu vládním usnesením ze dne 9. 4. 2020 č. 396, a to do dne 30. 4. 2020 (č. 156/2020 Sb.). Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“ a usnesením vlády ze dne 9. 4. 2020 č. 396 byl prodloužen do 30. 4. 2020 (č. 156/2020 Sb.).
15. Z uvedeného lze dovodit, že všechna posuzovaná trestná jednání byla spáchána v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie.
16. Posoudí-li se však okolnosti spáchaných činů, nic nesvědčí o tom, že by měly jakýkoliv vztah k podmínkám, jež zákon vymezuje v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný ve Sbírce rozhodnutí trestních pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Tato souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
17. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).
18. Posoudí-li se jednání obviněného v přezkoumávaných věcech, je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahují okolnosti ani jednání, která by k epidemii či přijatým opatřením měla vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byly popsané činy spáchány, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestných činů krádeže obviněným projevila. Oba dotčené okresní soudy, jak již bylo uvedeno výše, vycházely pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující či ohrožující zdraví člověka.
19. Nejvyšší soud i přes absenci odůvodnění přezkoumávaných rozsudků z výroků o vině shledal, že obviněný M. K. se posuzovaných činů dopustil v případě věci vedené Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 3 T 79/2020 dílčími útoky jednak v prodejně ROSSMANN s převážně drogistickým zbožím, vybranými druhy potravin a papírenského zboží, která nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními v celém rozsahu své činnosti dotčena, a jednak v prodejně Auto Kelly s náhradními autodíly a autodoplňky a jeden dílčí útok spáchal v prodejně Kaufland, tudíž opět v provozovně zabývající se primárně prodejem potravin, případně drobného drogistického a papírenského zboží. Ve věci Okresního soudu v Táboře sp. zn. 1 T 91/2020 čin obviněného směřoval vůči zaparkovanému osobnímu vozidlu, z něhož odcizil tam uložené osobní věci jeho majitelů, resp. provozovatelů. Jak bylo výše uvedeno, na základě citovaných krizových opatření vláda prodej s potravinami, kosmetikou, hygienickým a drogistickým zbožím nezakázala. Odcizil-li obviněný popsanými činy toliko sůl a čisticí prostředky do myčky nádobí, autokosmetiku, šampony a prací kapsle v prodejnách, jejichž provoz nebyl z důvodů uvedených výše omezen, a následně oblečení, dámskou kabelku, včetně jejího obsahu, a mobilní telefony v soukromém osobním vozidle, takové jednání nesouviselo se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen. Jednalo se o spotřební produkty a drobnou elektroniku, a tedy je zřejmé, že nešlo o žádné pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19 nebo ochrany před ní, nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly souviset. Z obsahu opisu Rejstříku trestů i obsahu napadených rozsudků lze dovodit, že uvedenou trestnou činnost páchal bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav, neboť se u něj nejednalo o první trestný čin proti majetku.
20. Soudy všechny uvedené okolnosti nebraly do úvahy, ale namísto toho zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na činy obviněného pouze formálně aplikovaly okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto jsou jejich právní závěry a jimi použité právní kvalifikace nesprávné. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ministryní i ministrem spravedlnosti podané stížnosti pro porušení zákona jsou důvodné. V.
21. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma citovanými pravomocnými rozsudky byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. oba uvedené rozsudky zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě a Okresnímu soudu v Táboře přikázal, aby zmíněné věci v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly.
22. Na okresních soudech, jimž se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, nyní bude, aby správně zjištěná jednání, jak byla popsána ve výrocích o vině napadených rozsudků (vyjma okolností souvisejících s epidemií koronaviru), znovu právně posoudily a v návaznosti na nový výrok o vině rozhodly o trestech, případně o nárocích poškozených (srov. § 269 odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud nevolil v žádné z posuzovaných věcí postup podle § 271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl, protože pro něj nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, zejména pro absenci odůvodnění rozsudků soudů prvního stupně. Oba soudy svá rozhodnutí učiní při vázanosti právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnosti pro porušení zákona byly podány v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu