8 Tz 134/2021-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 12. 2021 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného K. A., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 134/2020, takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se obviněnému K. A. přerušuje až do rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona výkon trestu odnětí svobody, který mu byl v trvání 2 let uložen rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020, byl obviněný K. A. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné I. K., o solidární povinnosti obou obviněných k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. a také o odkázání poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině a tím i všem na něj navazujícím výrokům. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 134/2020, podala ministryně spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. A. V podané stížnosti s odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, vytkla, že v předmětné trestní věci došlo napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 [správně § 205 odst. 1 písm. a)] tr. zákoníku. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti mimo jiné navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon napadeného rozhodnutí. Obviněný vykonává uložený trest od 3. 2. 2021 a existuje riziko, že trest, který by mohl být obviněnému v důsledku podané stížnosti pro porušení zákona vyměřen, by nemusel dosáhnout délky již vykonaného trestu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v neprospěch obviněného K. A. byl porušen zákon rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách pod č. j. 1 T 134/2020-195 v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, č. j. 14 To 349/2020-221, v ustanovení § 256 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách pod č. j. 1 T 134/2020-195 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, č. j. 14 To 349/2020-221, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Svitavách věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
4. Podle § 266 odst. 7 tr. ř. dospěje-li ministr spravedlnosti na podkladě obsahu spisu k závěru, že by měl být odložen nebo přerušen výkon rozhodnutí, navrhne Nejvyššímu soudu takový postup spolu s podáním stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle § 275 odst. 4 věty druhé tr. ř. platí, že navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu. V posuzované věci byla stížnost pro porušení zákona se spisem předložena Nejvyššímu soudu dne 17. 12. 2021.
5. Nejvyšším soudem bylo na Centrální evidenci vězňů ČR v Praze ověřeno, že obviněný K. A. aktuálně vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 roků, který mu byl uložen v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 134/2020.
6. S ohledem na argumentaci obsaženou ve stížnosti pro porušení zákona, aniž by bylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jsou dány důvody pro přerušení výkonu tohoto rozhodnutí, a to až do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona. Proto byl obviněnému přerušen výkon trestu odnětí svobody v trvání 2 roků uložený rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 12. 2021
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu
8. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obvinění K. A. a I. K. se měli dopustit zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku zkráceně řečeno tím, že
v době trvání nouzového stavu, vyhlášeného usnesením vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 na dobu od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, které bylo usnesením vlády České republiky č. 396 ze dne 9. 4. 2020 prodlouženo do 30. 4. 2020 a dále usnesením vlády České republiky č. 485 ze dne 30. 4. 2020 prodlouženo do 17. 5. 2020, a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, uděleného jejím usnesením ze dne 28. dubna 2020 č. 1105, čehož si byli K. A. a I. K. vědomi, dne 14. 5. 2020
1. v přesně nezjištěné době kolem 12:00 hodin v XY vešli do prodejny Second Hand Outlet – Nahoď vohoz, kde K. A. sundal z ramínka vystavené dámské triko šedé barvy velikosti L zn. Calvin Klein Jeans, které po společné domluvě podal I. K., ta ho uschovala do své kabelky, poté oba bez zaplacení prošli pokladnou, svým jednáním způsobili OSVČ R. Š., IČ XY, se sídlem XY č. p. XY, škodu ve výši nejméně 600 KČ (zboží bylo následně policií vráceno poškozenému),
2. následně v přesně nezjištěnou dobu od 14:00 hodin do 14:30 hodin ve XY na ul. XY vešli do prodejny KIK, kde po společné domluvě odcizili vystavené zboží (jednalo se o několik kusů oblečení a bižuterie konkretizovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně), poté oba bez placení opustili prodejnu, svým jednáním tak způsobili společnost KiK textil a Non-Food, spol. s r. o., IČ: 27875288, Českomoravská 930, Praha 9, škodu ve výši 1 118 Kč,
3. následně v přesně nezjištěné době od 15:15 hodin do 15:30 hodin ve XY, na ul. XY, vešli do prodejny Hruška, během nákupu přistoupili k chladicímu pultu, K. A. z něj vyndal 5 ks mraženého kuřecího masa á 500 g v hodnotě 86 Kč, které po společné domluvě podal I. K. a ta je uschovala do své kabelky, zaplatili nákup, aniž by zaplatili uschované zboží a tak prošli pokladnou, svým jednáním způsobili společnosti Hruška, spol. s. r. o., IČ: 19014325, Na Hrázi 3228, Ostrava škodu ve výši 430 Kč,
4. v přesně nezjištěnou dobu kolem 19:00 hodin ve XY, na ul. XY, po předchozí vzájemné dohodě vešel postupně ve třech případech K. A. do prodejny Lidl, kde vyskládal do nákupního košíku vystavené zboží (jednalo se o velké množství zboží konkretizovaného ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, zejména potravin a nářadí), s košíkem nákupu pokaždé přišel ke vstupním dveřím od prodejny, kde čekala a z venkovní strany OD mu dveře otevřela I. K., tak bez zaplacení opustil prodejnu, odcizené zboží pak odvezl do zadní části parkoviště, kde jej naskládali do tašek a při nakládání zboží do přivolaného taxi byli přistiženi hlídkou Policie České republiky, svým jednáním způsobili společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČ 26178541, Nárožní 1359, Praha 5, škodu ve výši 32 452 Kč,
9. Není od věci připomenout, že přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jádrem posuzované trestní věci je přitom otázka naplnění kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku spočívající ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Okresní soud ve Svitavách odůvodnil naplnění tohoto zákonného znaku pouze jednou větou, a to že obvinění „se všech dílčích útoků dopustili v době trvání nouzového stavu vyhlášeného vládou České republiky v souvislosti s pandemií koronaviru, tedy za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí“ (bod 12. rozsudku).
10. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který rozhodoval o odvolání obviněného K. A., nejprve zkritizoval nalézací soud za nedostatečné odůvodnění jím použité právní kvalifikace. Nicméně jeho závěr, že nouzový stav vyhlášený v souvislosti s epidemií koronaviru je jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, považoval za správný. Akcentoval, že „v popisu skutku je naplnění daného znaku přehledným způsobem a výstižně obsaženo“. Dále soud vyzdvihl, že nouzový stav byl vyhlášen vládou České republiky řádným způsobem.
V této souvislosti vyjádřil názor, že se tak stalo zcela důvodně, neboť pandemie virózy představovala „závažnou hrozbu vůči životu a zdraví tuzemské populace“, a to zejména z důvodu, že se jednalo o zcela nový a neznámý virus, se kterým neměla dosavadní lékařská praxe žádné zkušenosti. Odvolací soud připomenul, že přijatá opatření byla mediálně značně prezentována, včetně „zdůrazňování skutečnosti, že za nouzového stavu budou trestné činy posuzovány podle přísnější trestní sazby“. Dále poukázal na nové povinnosti policejního aparátu na poli kontroly dodržování protiepidemických opatření, které by za normálního stavu vykonávat nemusel, což označil za jeden z důvodů, proč bylo „třeba odradit pachatele trestné činnosti od jejího páchání v době nouzového stavu hrozbou zvýšeného postihu“.
Soud rovněž upozornil na zvýšené povinnosti obchodních řetězců i jiných obchodů s potravinami, jejichž úkolem bylo zajistit bezpečnou distribuci potravin v souladu s nově zavedenými hygienickými požadavky. Vyzdvihl zejména skutečnost, že ostraha i další pracovníci obchodů byli ve zvýšené míře zaměstnáni kontrolou přijatých opatření (např. dostatečného odstupu lidí mezi sebou), a nemohli tak věnovat plnou pozornost činnosti směřující k zabránění krádeží. To demonstroval právě na jednání obviněného vůči poškozené společnosti Lidl, jež „bylo takového rozsahu, se kterým se krajský soud rozhodující v této trestní věci ve své praxi dosud nesetkal“.
Připomenul, že obviněný byl zpozorován a zadržen až poté, co několikrát nepozorovaně vyvezl z obchodu plný nákupní košík s potravinami. Proto soud vyslovil domněnku, že pozdní odhalení takto rozsáhlého protiprávního počínání obviněného bylo právě z důvodu zaměření pracovníků ostrahy na kontrolu dodržování hygienických opatření. Ze všech těchto důvodů uzavřel, že kvalifikovaná skutková podstata podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku byla v daném případě naplněna (str. 4 až 6 usnesení).
11. Je tedy patrné, že oba soudy nižších instancí považovaly za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ již samotný nouzový stav přijatý v souvislosti s vypuknutím výše zmiňované epidemie. Jimi deklarovaný právní názor však není v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“). V něm je totiž konstatováno, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
13. V posuzované trestní věci lze tedy dospět k závěru, že obviněný se protiprávního jednání dopustil v době přetrvávající „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterou však nebyl trvající nouzový stav, jak bylo naznačeno v rozhodnutích nižších soudů, nýbrž samotný výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky. Je tudíž možno konstatovat, že časová a místní souvislost trestného činu krádeže a „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ byla v tomto případě dána. Otázkou ovšem je, zda lze shledat i (shora zmiňovanou) věcnou souvislost obou událostí, která je jednou z nutných podmínek naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soud prvního stupně v souladu s aplikační praxí panující před vynesením výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu se danou problematikou nezabýval a příslušnou skutkovou podstatu použil zcela automaticky. Naproti tomu rozhodnutí soudu dovolacího, přestože i ono časově předcházelo vydání rozsudku Nejvyššího soudu, obsahovalo detailní a poměrně kvalifikované úvahy, na jejichž základě by bylo možno věcnou souvislost mezi projednávanou trestnou činností a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ odůvodnit. Přesto se však Nejvyšší soud s názorem soudu druhého stupně neztotožnil a naplnění všech znaků skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku sám neshledal.
14. Lze zopakovat, že obvinění se během jediného dne dopustili celkem čtyř útoků v prostorách různých obchodů (s oblečením či potravinami), kde odcizili běžně dostupné zboží – potraviny (hlavně maso), květiny, alkoholické nápoje, čokolády, dětské pleny, oblečení, bižuterii, nářadí apod. Zadrženi byli až po čtvrtém dílčím útoku, při kterém obviněný K. A. za asistence obviněné I. K. (bez zaplacení) vyvezl ze supermarketu Lidl tři nákupní košíky plně naložené zbožím. Z argumentace odvolacího soudu je patrné, že trestná činnost obviněných měla být podle jeho názoru výrazně usnadněna přijatými vládními opatřeními, díky nimž museli zaměstnanci obchodů (stejně jako např. příslušníci policie) věnovat zvýšenou pozornost kontrole dodržování hygienických požadavků (nošení roušek, povinný odstup), a měli tak méně prostoru k jejich běžné činnosti, tj. ochraně nabízeného zboří před jeho odcizením. Uvedené se pak mělo zcela zřetelně projevit při posledním útoku v prodejně Lidl. Třebaže je s odvolacím soudem možno souhlasit, že rozsah odcizení zboží i způsob provedení krádeže u skutku pod bodem 4. výroku o vině byl poměrně zarážející, nelze v obecné rovině přijmout jeho názor, že úloha pracovníků ostrahy či osob s obdobnou funkcí byla (resp. stále je) v době protiepidemických opatření natolik ztížena, aby nějakým zásadním způsobem ulehčovala krádeže zboží v obchodech.
15. Není od věci připomenout, že tato kontrolní úloha byla v praxi v době nouzového stavu zajištěna především tak, že jeden z pracovníků ostrahy hlídal hned u vstupu do nákupních prostor, tedy ještě před pokladnami a regály se zbožím, zatímco další (prvořadě ti, kteří sledovali kamerové záznamy) se již mohli soustředit na monitorování případných krádeží či jiných nežádoucích jednání uvnitř prodejny. I v případě, že byl k dohledu nad dodržováním vládních opatření přibrán další pracovník ostrahy, který byl přítomen přímo v nákupních prostorách (což se také stávalo), nebyla tato skutečnost pro potenciální zloděje nijak zvláště příznivá, neboť uvedený pracovník si kromě toho, zda má někdo nasazenu roušku či nikoliv, mohl bez větších potíží všimnout i páchání daného trestného činu, popř. přestupku proti majetku.
Vedle toho je potřeba poukázat i na další opatření proti šíření viru, které odvolací soud nezmínil, přestože platilo mimo jiné i v době spáchání činu (v květnu 2020) a spočívalo v omezení počtu osob na určitý počet metrů čtverečních, což ve svém důsledku vedlo k celkovému snížení množství lidí pohybujících se v prodejně, a zároveň i k určitému ztížení pozice pachatelů krádeží, kteří mohli být snadněji zpozorováni. Nelze navíc odhlédnout od faktu, že drtivá většina obyvatel České republiky se v době účinnosti opatření proti šíření nákazy (hlavně na jejich začátku) chovala celkem disciplinovaně a nařízená omezení (zejména ve vnitřních prostorách) dodržovala.
Celkově proto nelze hovořit o tom, že by pracovníci ostrahy, jejichž úkolem stejně (v každé době) je sledovat počínání zákazníků, byli nějak enormně zatíženi dohledem nad dodržováním příslušných bodů vládních nařízení. Nad rámec uvedeného je vhodné ještě doplnit, že ani výše zmiňované předměty útoku nepatří mezi věci, mající zvláštní důležitost pro řešení výskytu koronaviru způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu.
16. Lze proto shrnout, že odvolacím soudem akcentovaná povinnost vybraných osob kontrolovat dodržování zákazů a příkazů sloužících k eliminaci šíření viru, nebyla (alespoň v obecné rovině) natolik výrazná, aby vedla ke zřejmému usnadnění páchání trestných činů krádeže nebo aby se významněji projevila ve prospěch jejich pachatelů. S ohledem na to nelze ani v posuzovaném případě bez důvodných pochybností konstatovat, že větší množství zboží, které se obviněným podařilo odcizit (mimo jiné 12 ks dětského oblečení v bodě 2.
a tři plné nákupní košíky potravin v bodě 4.), anebo fakt, že byli odhaleni až na poslední chvíli, bylo důsledkem koncentrace zaměstnanců poškozených obchodníků na dodržování příslušných opatření. Ani v této trestní věci tudíž není možno bez důvodných pochybností shledat věcnou souvislost mezi spáchanou trestnou činností a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, která je nutnou podmínkou naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Předmětný skutek byl Okresním soudem ve Svitavách i Krajským soudem v Hradci Králové – pobočkou v Pardubicích nesprávně právně hodnocen jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku, zatímco se jednalo toliko o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministryní spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná. Současně však z uvedených důvodů zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně také plyne, že jsou splněny podmínky pro přiměřené použití § 261 tr. ř. pro jeho zrušení i ohledně spoluobviněné I. K., jelikož důvod, z něhož rozhodl Nejvyšší soud ve prospěch obviněného K. A., prospívá rovněž jmenované spoluobviněné, která byla uznán vinnou jako spolupachatelka označeného zločinu.
Na potřebě podmínkami zákona stanovené aplikace ustanovení § 261 tr. ř. o beneficiu cohaesionis nic nemění ani vysvětlení stěžovatelky, že obviněná I. K. „o podání stížnosti pro porušení zákona nikterak neusilovala a byl jí uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu; není tedy zřejmé, že by o znovuotevření svého trestního řízení měla zájem“.
17. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného K. A. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 14 To 349/2020, zrušil a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. zrušil též ohledně spoluobviněné I. K. rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. 1 T 134/2020. Zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Svitavách přikázal, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu