8 Tz 20/2022-309
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2022 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného R. R., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 104 T 78/2020, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. R.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. též ohledně spoluobviněné M. K. se zrušují v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020, byl obviněný R. R. uznán vinným jednak přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jednak zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a spoluobviněná M. K. přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl obviněný R. R. podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná M. K. byla podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození J. H. a S. B. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, byla odvolání obviněných R. R. i M. K. podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. R. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon, a to v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
4. Ministr spravedlnosti připomněl zákonné znění ustanovení § 205 odst. 2, § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jakož i § 256 tr. ř. Poukázal na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle kterého platí, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se ztotožnil se citovaným rozhodnutím velkého senátu a upozornil na to, že předmětné porušení zákona má i ústavněprávní rozměr.
5. Posuzovaného jednání se obviněný sice dopustil v době od 29. 3. 2020 do 3. 4. 2020 za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu pandemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – krádež sprchového gelu, spreje na nohy, deodorantu, parfému, světelného řetězu a plynových kamen s propanbutanovou lahví z obytného karavanu – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Z toho vyplývá, že skutek byl nesprávně právně posouzen, neboť nebyla naplněna kvalifikovaná skutková podstata podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a jednání obviněného mělo být právně posouzeno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) [správně § 205 odst. 1 písm. b)], odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let trestem zjevně excesivním, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku. V této souvislosti ministr spravedlnosti navrhl přerušit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen. Tomuto jeho návrhu již Nejvyšší soud vyhověl usnesením ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 8 Tz 20/2022.
6. Ministr spravedlnosti proto (vedle již výše zmíněného návrhu na přerušení výkonu rozhodnutí) navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v neprospěch obviněného R. R. byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil označená rozhodnutí v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona zaslaném Nejvyššímu soudu s obsahem stížnosti pro porušení zákona a argumentací ministra spravedlnosti ztotožnila. Navrhla, aby jí bylo vyhověno, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. R., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc znovu projednat a rozhodnout.
8. Obhájce obviněného se ztotožnil se stížností pro porušení zákona, a to včetně návrhu, který v ní byl obsažen. I on navrhl, aby Nejvyšší soud označená rozhodnutí zrušil, jakož i další na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby sám ve věci rozhodl.
IV. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
9. Nejvyšší soud v souladu s § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím soudu skutečně porušen v neprospěch obviněného.
10. Ze skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020, Nejvyšší soud v souladu s podanou stížností pro porušení zákona zjistil, že obvinění R. R. a M. K. se měli dopustit uvedených trestných činů tím, že:
v přesně nezjištěné době od 29. 3. 2020 do 3. 4. 2020 v XY, na ulici XY, po předchozí vzájemné domluvě se záměrem neoprávněně se obohatit a získat na určitou dobu místo pro přespání po přelezení oplocení o výšce 2 metrů vnikli na oplocený pozemek parcelního čísla 439, kde po vypáčení okna vstupních dveří a vykopnutí uzamčených vstupních dveří vnikli do obytného karavanu sloužícímu k sezonnímu bydlení, ze kterého odcizili sprchový gel značky Axe, sprej na nohy značky Oriflame, deodorant značky Dove, parfém značky Glacier, světelný řetěz a plynová kamna s propanbutanovou lahví, a tímto jednáním způsobili J. H. škodu na odcizených věcech ve výši 4 320 Kč a S. B. škodu poškozením karavanu ve výši 2 000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil obviněný R. R. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 102 T 126/2019, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2019, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který doposud nevykonal,
přičemž skutek spáchali v době nouzového stavu, který byl vyhlášen vládou České republiky dne 12. 3. 2020 podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území celého státu z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky.
11. Není od věci připomenout, že přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním. Přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku spáchá, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, dopustí se zločinu krádeže i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. Jádrem posuzované trestní věci je přitom otázka naplnění kvalifikované skutkové podstaty § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívající ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově odůvodnil naplnění tohoto zákonného znaku akcentem na skutečnost, že obvinění spáchali čin v době, kdy šířící se koronavirus na území České republiky ohrožoval zdraví i život obyvatel, přičemž jejich práva byla výrazně omezena a byly uloženy rovněž povinnosti, mimo jiné povinnost nosit ochranné roušky na veřejnosti.
Takto vyhlášený nouzový stav a s ním spojená navazující krizová opatření se podle soudu prvního stupně dotkla bezprecedentním způsobem života všech obyvatel a ovlivnila fungování celého státu. Z hlediska formálně právního vládou vyhlášený nouzový stav je nutno považovat za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. I krádež spáchaná obviněnými v tomto období podle něj znamenala další zbytečnou zátěž pro policisty pracující ve změněném režimu (bod 8.
rozsudku).
12. Krajský soud v Ostravě, který rozhodoval o odvolání obviněných, přisvědčil závěru soudu prvního stupně o naplnění kvalifikované skutkové podstaty uvedené v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. I on připomněl, že obvinění se činu dopustili v době, kdy byl vládou České republiky dne 12. 3. 2020 podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2, čehož si byli oba obvinění vědomi, neboť do karavanu vnikli právě z důvodu nouzového stavu, který jim znemožnil přespání na ubytovně.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že v důsledku vyhlášení nouzového stavu byla činěna řada opatření, která měla zamezit šíření koronaviru, jež se dotkla způsobu života všech obyvatel. Na celém území České republiky byla výrazně omezena práva občanů, včetně jejich volného pohybu, což samo o sobě omezuje zajištění dozoru nad jejich majetkem ať již jimi samotnými, nebo policejními orgány, které v době nouzového stavu vykonávaly činnost související s ochranou života a zdraví obyvatelstva v návaznosti na výskyt koronaviru.
Obvinění tak využili situace, kdy se na veřejnosti, tedy i v zahradních osadách, pohybovalo méně lidí, ale i policistů a strážníků, kteří museli plnit své úkoly na jiných místech a neměli dostatek času zabývat se ochranou majetku občanů, což jsou ve svém souhrnu skutečnosti, které usnadnili obviněným spáchání trestné činnosti, čehož si byli vědomi (body 17., 18. a 20. usnesení).
13. Je tedy patrné, že oba soudy nižších instancí považovaly za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ především již samotný nouzový stav přijatý v souvislosti s vypuknutím výše zmiňované epidemie. Jimi deklarovaný právní názor však není v souladu s právním názorem vyjádřeným v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, uveřejněným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr. (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“). V něm je totiž konstatováno, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např. v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
14. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu). K právnímu názoru vyslovenému v rozsudku Nejvyššího soudu se přiklonil také Ústavní soud nálezem ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21.
15. V posuzované trestní věci lze tedy dospět k závěru, že obviněný se protiprávního jednání dopustil v době přetrvávající „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, kterou však nebyl trvající nouzový stav, jak bylo naznačeno v rozhodnutích nižších soudů, nýbrž samotný výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky. Je tudíž možno konstatovat, že časová a místní souvislost trestného činu krádeže a „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ byla v tomto případě dána. Otázkou ovšem je, zda lze shledat i (shora zmiňovanou) věcnou souvislost obou událostí, která je jednou z nutných podmínek naplnění skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soud prvního stupně, jakož i odvolací soud v této souvislosti položily důraz na existenci vyhlášení nouzového stavu a z této okolnosti a z ní plynoucích omezení práv občanů, včetně jejich volného pohybu, výskytu menšího počtu lidí na veřejnosti, ale současně i menšího počtu policistů a strážníků, kteří museli plnit úkoly v souvislosti s ochranou života a zdraví lidí, vyvozovaly i věcnou souvislost mezi projednávanou trestnou činností a „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“. Nejvyšší soud se s názorem soudů neztotožnil a naplnění všech znaků skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku sám neshledal.
16. Lze zopakovat, že obvinění se dopustili vloupání do obytného karavanu za okolností, které nesvědčí o spojitosti a provázanosti s nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními. Za takové okolnosti lze jen stěží označit zmínku odvolacího soudu, že do karavanu obvinění vnikli proto, že z důvodu nouzového stavu jim bylo znemožněno přespání na ubytovně. Předmětem útoků obviněného také nebyly předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19, k ochraně před ní nebo se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci, zabránění kontaktu lidí apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Za takové předměty rozhodně nelze označit sprchový gel, sprej na nohy, deodorant, parfém, světelný řetěz či plynová kamna s propanbutanovou lahví. Ze skutkových zjištění tedy nevyplynulo nic, co by svědčilo kupříkladu o tom, že příčina a pohnutky jednání obviněného měly souviset s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření.
17. Stěžovatel proto výstižně shrnul, že s ohledem na způsob a okolnosti páchání trestné činnosti nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoliv využil nebo zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by existující omezení či opatření spáchání trestného činu jemu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Je zřejmé, že soudy všechny uvedené okolnosti nebraly v úvahu, bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pouze formálně aplikovaly okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Předmětný skutek byl Okresním soudem v Karviné – pobočkou v Havířově i Krajským soudem v Ostravě nesprávně právně kvalifikován jako zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, zatímco se jednalo toliko o přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tedy shledal, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná. Současně však z uvedených důvodů zrušení rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně také plyne, že jsou splněny podmínky pro přiměřené použití § 261 tr. ř. (tzv. beneficium cohaesionis) pro jejich zrušení i ohledně spoluobviněné M. K., jelikož důvod, z něhož rozhodl Nejvyšší soud ve prospěch obviněného R. R., prospívá rovněž jmenované spoluobviněné, která byla uznán vinnou jako spolupachatelka označeného zločinu.
18. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020, v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. R. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. a s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. též ohledně spoluobviněné M. K. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 7 To 173/2020, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 22. 6. 2020, sp. zn. 104 T 78/2020. Zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pro úplnost je vhodné dodat, že Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, proto v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu