8 Tz 27/2024-27
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného mladistvého AAAAA porušen zákon v § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v České Lípě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
1. Ministr spravedlnosti podal pod č. j. MSP-162/2024-ODKA-SPZ/2 podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného mladistvého AAAAA (dále jen obviněného) stížnost pro porušení zákona, která směřuje proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, kterým byla jako opožděná podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení o zahájení jeho trestního stíhání.
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že uvedený postup státní zástupkyně je vadný, protože stížnost obviněného nebyla podána opožděně. V podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na skutečnost, že obviněný předložil orgánům činným v trestním řízení generální plnou moc, kterou JUDr. Marii Nedvědovou zmocnil, aby jej v daném trestním řízení zastupovala, a proto bylo nutné této obhájkyni také předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného doručit, což se však ve skutečnosti stalo až na základě faktické žádosti obhájkyně, a následně počítat lhůtu k podání stížnosti od data pozdějšího doručení napadeného usnesení všem oprávněným osobám. Ministr spravedlnosti poukázal rovněž na to, že policejní orgán a dozorová státní zástupkyně vycházely z nesprávného svého závěru, že zmocnění obhájkyně snad mělo „zaniknout“ pouze a toliko v návaznosti na vyjádření obviněného, že neví, zda zastoupení trvá. Uvedený závěr považuje ministr spravedlnosti za nesprávný, tím méně za situace, kdy se měl obviněný vyjádřit tak, že důvodem, pro který „neví“, má být informace o tom, že „paní doktorka svou činnost ukončuje ke konci roku“, přičemž sama JUDr. Marie Nedvědová vzápětí policejní orgán kontaktovala s informací o trvajícím zastoupení.
3. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému postupu orgánů činných v trestním řízení, kdy usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, bylo v důsledku tohoto pochybení porušeno právo obviněného na obhajobu, a to ve spojení s právem na spravedlivý proces garantovaný čl. 36 Listiny základních práv a svobod, když v tomto případě převažuje zájem na zákonnosti rozhodnutí a postupu řízení, které řízení předcházelo, nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že stížnost obviněného byla zamítnuta jako opožděná, ačkoliv měla být řádně projednána. Na základě zjištěných skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného AAAAA, nar. XY porušen zákon v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu a § 160 odst. 2 trestního řádu, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že v podaném mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti nejen poukázal na nedostatky stížností pro porušení zákona napadeného usnesení, ale také přesvědčivým způsobem vysvětlil, a to s odkazem na zákonná ustanovení, důvody, pro které musel stížnost pro porušení zákona podat. Státní zástupce považuje stížnost pro porušení zákona z důvodů uvedených ministrem spravedlnosti za důvodnou, a proto navrhl jí vyhovět, a to v souladu s učiněným návrhem.
5. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně uvedl, že s podanou stížností pro porušení zákona a jejím odůvodněním se ztotožňuje, stejně jako s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství, neboť závěry v ní obsažené odpovídají i jeho přípisu, který ve věci zaslal Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl v neveřejném zasedání, a to v souladu s návrhem v této stížnosti učiněným.
6. Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a proto přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, jakož i řízení předcházející vydanému usnesení, v rozsahu a z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených a dospěl k následujícím závěrům.
7. Z předloženého spisu je zřejmé, že usnesením policejního orgánu PČR, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor Česká Lípa, Oddělení obecné kriminality ze dne 6. 12. 2023, č. j. KRPL- 43842-48/TČ-2023-180171, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného (v rozhodnutích policejního orgánu a státní zástupkyně je uváděno ml. obviněného) pro provinění výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo obviněnému doručeno dne 6. 12. 2023, jeho obhájkyni JUDr. Marii Nedvědové, AK Česká Lípa, Jižní 1820/53, dne 4. 1. 2024. Dne 5. 1. 2024 podal obviněný proti tomu rozhodnutí stížnost. V souvislosti s předmětnou trestní věcí je nutno upozornit na skutečnost, že již 29. 9. 2023 do úředního záznamu (č. l. 96, 97) před policejním orgánem obviněný uvedl, že si „advokáta zvolí, vzal bych si paní doktorku Nedvědovou, která mne zastupovala v minulém řízení, s tou bych pak přišel k výslechu“. U následujícího výslechu dne 19. 10. 2023 (viz úřední záznam o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. - č. l. 98, 99) byla od počátku přítomna obhájkyně jmenovaného JUDr. Marie Nedvědová [ke zvolení a přítomnosti obhájkyně obviněný uvedl „jsem si zvolil, neboť mi bylo sděleno, že jsem se trestné činnosti dopustil v době, kdy jsem byl mladistvý, tudíž je nutné, aby mě zastupoval obhájce …“]. Spis rovněž obsahuje plnou moc, kterou udělil obviněný dne 19. 10. 2023 JUDr. Marii Nedvědové (doručena policejnímu orgánu 20. 10. 2023), přičemž tato plná moc kromě jiného obsahuje, že ji „uděluje i v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu …“
8. Obviněný usnesení policejního orgánu Policie ČR, KŘP Libereckého kraje, Územní odbor Česká Lípa, Oddělení obecné kriminality ze dne 6. 12. 2023, č. j. KRPL- 43842-48/TČ-2023-180171, o zahájení trestního stíhání převzal (jak již bylo shora uvedeno) 6. 12. 2023. Policejní orgán učinil na obviněného dotaz, zda jej i nadále zastupuje zvolená obhájkyně, na který obviněný sdělil, že neví, jelikož je známo, že paní doktorka ke konci roku svoji činnost ukončuje, ale tuto skutečnost co nejdříve uvede. Vzhledem k tomu, že do 3. 1. 2024 tuto skutečnost nesdělil, byl opětovně kontaktován policejním orgánem, kterému sdělil, že doposud neví a s JUDr. Nedvědovou vše domluví jeho matka. Dne 4. 1. 2024 sama JUDr. Marie Nedvědová sdělila, že na základě již dříve udělené plné moci bude dále obviněného zastupovat. Všechny shora uvedené skutečnosti byly součástí spisu ještě před vydáním stížností pro porušení zákona napadeného usnesení státní zástupkyní.
9. Státní zástupkyně na podkladě dokladů založených ve spise pak konstatovala, že „předložená plná moc, koncipovaná jako generální, je zcela nekonkrétní, zejména o rozsahu oprávnění zastupovat v podstatě nic nevypovídá, a proto pokud měl policejní orgán o existenci zastoupení pochybnosti, postupoval zcela správně, když u mladistvého dotazem ověřil, v jakém rozsahu je zastupován a zda zastoupení trvá [zde je nutno zmínit § 42a zákona č. 218/2003 Sb., zákona o soudnictví ve věcech mládeže]. Ve vazbě na sdělení obviněného, že neví, zda zastoupení ještě trvá, neboť zvolený advokát ukončuje ke konci roku svoji činnost“ dovodila, že „nelze akceptovat ani přiznání dodatečné lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které bylo obhájci zasláno toliko na vědomí po jeho oznámení ze dne 4. 1. 2024 o existenci nové dohody o zastoupení“.
10. S uvedenými závěry státní zástupkyně se nelze ztotožnit z následujících důvodů. Jak již bylo shora uvedeno, veškeré údaje pro správné rozhodnutí měla tato k dispozici, a to včetně plné moci, přičemž není zřejmé, na základě jaké skutečnosti čerpala informaci „o existenci nové dohody o zastoupení“. Vedle toho je nutno upozornit, že to byl obviněný, kdo dne 29. 9. 2023 (viz shora bod 7) v úředním záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 6 tr. ř. (č. l. 97, 98) mj. uvedl „nyní jsem byl seznámen, že jsem podezřelý z toho, že jsem měl v době od 7. 6. 2022 do 21. 12. 2022 jako uživatel emailové schránky přechovávat ve svém úložišti celkem 9 audiovizuálních souborů zcela zjevně zobrazující dětskou pornografii…“, tomu rozumím advokáta bych si vzal paní doktorku Nedvědovou, s touto bych pak přišel k výslechu“, což také učinil 19. 10. 2023 (viz shora).
11. Obsah udělené plné moci dosvědčuje rozsah zmocnění obhájkyně, protože obviněný udělil „plnou moc k zastupování ve všech právních věcech…podle trestního řádu …“. Podle znění tohoto ujednání je zjevné, že jde o smlouvu o poskytování právních služeb (srov. § 1 až 3 a § 20 a 22 zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii), kterou uzavřel obviněný a jmenovaný advokát. Text tohoto ujednání svědčí o tom, že je právní zastoupení vymezeno pro tutéž trestní věc, v níž bylo podáváno vysvětlení a v níž proti obviněnému bylo následně zahájeno trestní stíhání. Rozsah právního zastoupení byl rovněž stanoven dostatečně zřejmě i pro řízení, které navazovalo po fázi přípravného řízení. K tomu lze pouze zmínit § 41 odst. 5 tr. ř., ze kterého vyplývá, že nebylo-li zmocnění advokáta vymezeno jinak, zaniká při skončení trestního stíhání.
12. Za situace shora popsané, kdy policejní orgán měl k dispozici generální plnou moc udělenou obviněným zvolené obhájkyni pro výše uvedené úkony trestního řízení, nebyl důvod ze strany policejního orgánu tomuto obhájci (obhájkyni) nedoručit usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného, a to pro skutky, ve vztahu ke kterým již byla obhájkyně přítomna výslechu ve smyslu § 158 odst. 6 tr. ř.[srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tz 62/2023].
13. Podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 tr. ř.); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho opatrovníku nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
14. V posuzované věci policejní orgán usnesení o zahájení trestního stíhání doručoval nejprve obviněnému, a až následně po upozornění také v té době stále již zvolené obhájkyni. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. později doručeno obhájkyni, k doručení došlo až dne 4. 1. 2024. Od tohoto data bylo třeba počítat třídenní stížnostní lhůtu, jejíž poslední den připadal na 7. 1. 2024. Stížnost však byla podána již dne 5. 1. 2024, tedy ve lhůtě stanovené zákonem, tedy včas.
15. Nejvyšší soud na podkladě výše uvedených skutečností a úvah přisvědčil stížnosti pro porušení zákona, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 25. 1. 2024, č. j. 2 ZT 272/2023-6, bylo vadně postupováno v řízení předcházejícím jeho vydání a zákon byl porušen v neprospěch obviněného v § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byly nesprávnými shledány úvahy státní zástupkyně, jimiž odůvodnila svůj závěr, že jde o stížnost podanou opožděně.
16. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud přisvědčil stížnosti pro porušení zákona a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
17. Věc se z uvedených důvodů vrací státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství v České Lípě k novému projednání a rozhodnutí, a proto je třeba zmínit, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyjádřil v tomto rozsudku Nejvyšší soud.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu