8 Tz 28/2023

8 Tz 28/2023

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné V. Š., nar. XY, trvale bytem XY, proti výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, proti výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, a proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, a rozhodl takto:

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, byl ve výroku o vině v neprospěch obviněné V. Š. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Chomutově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, byl ve výroku o vině v neprospěch obviněné V. Š. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

III. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněné V. Š. ve výroku o souhrnném trestu v § 43 odst. 2 tr. zákoníku ukládaném podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém výroku o trestu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v rozsahu zrušení v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Stížnost pro porušení zákona ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. MSP-627/2021 ODKA-SPZ/5, směřuje jednak proti výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, dále proti výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, a proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, z důvodu navazujícího uloženého souhrnného trestu.

2. Z obsahu podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud shledal, že jejím předmětem je porušení ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné výroky o vině v rozsudcích Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, a v návaznosti na to i výrokem o souhrnném trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, a to s ohledem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.

3. S ohledem na tyto skutečnosti je vhodné uvést, že obviněná V. Š. byla rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, na základě přijatého prohlášení viny (§ 206 a násl. tr. ř.) uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že

1/ dne 13. 3. 2020 kolem 17.30 hod. v prodejně XY v Obchodním centru XY v XY, ul. XY, odcizila dámskou bundu zn. Fiherfield černé barvy v hodnotě 798 Kč a legíny zn. Fiherfield černé barvy v hodnotě 218 Kč ke škodě Hoffman Czech republic, spol. s r.o., IČ 26725789, ze kterých v převlékací kabince odstranila bezpečnostní prvky, přičemž zboží uschovala do své kabelky a poté bez jeho zaplacení z prodejny odešla,

2/ dne 13. 3. 2020 kolem 19.30 hod. v prodejně XY v XY, XY, okres Chomutov, odcizila dámskou bundu zn. Adidas modré barvy v hodnotě 1.250 Kč ke škodě poškozené společnosti A3 Sport, IČ 26350823, kterou si uschovala do své kabelky a z prodejny odešla, aniž by za ni zaplatila, ačkoli byla trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 63 T 154/2019, jenž nabyl právní moci dne 28. 11. 2019, odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s dohledem, jehož výkon jí byl podmíněně doložen na zkušební dobu do 28.

11. 2022, a přesto, že usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky nouzový stav od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů. Odsouzena byla podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozené společnosti.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, byla obviněná na základě schválené dohody o vině a trestu (§ 206b a násl. tr. ř.) uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila s další osobou tak, že dne 22. 3. 2020 v čase okolo 20.00 hod. na ulici XY 6 v hale XY, odcizili z prodejny obuvi XY, toho času uzavřené, zajištěné pouze mříží s velkými oky, provozované obchodní společností M2 SHOES MDV – IMPORT, s.

r. o., Knesslova 3, Brno, IČ 25522388, ke škodě jmenované obchodní společnosti 43 párů obuvi Crocs, tím, že obviněný O. S. obuv vytáhl přes oka mříže mimo prostor prodejny a tyto společně uložili do tašky, kterou si k tomuto účelu předem obstarali, a tím způsobili škodu ve výši 24.622 Kč, a tohoto jednání se dopustila přesto, že byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. 63 T 154/2019, jenž nabyl právní moci dne 28. 11. 2019, pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr.

zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně doložen na zkušební dobu v trvání tří let s dohledem, přičemž v době spáchání činu byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru způsobujícího onemocnění Covid-19, tedy pandemie vážně ohrožující život a zdraví lidí, na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů počínaje od 14.00 hodin dne 12.

3. 2020. Odsouzena byla za tento zločin podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a za sbíhající se zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku podle rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020 (shora uvedeného), který nabyl právní moci dnem vyhlášení, podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, byla obviněná na základě přijatého prohlášení viny uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (proti tomuto výroku o vině stížnost pro porušení zákona nesměřuje) a byla za tento přečin i sbíhající se zločin krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pro který byla odsouzena rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, a zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti devíti měsíců se zařazením podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, jakož i všech dalších výroků na něj obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr.

ř. bylo zároveň rozhodnuto i o náhradě škody.

6. S ohledem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ministr spravedlnosti konstatoval, že v posuzovaných trestních věcech uvedená kritéria splněna nebyla, zejména nebyla dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Poukázal na to, že obviněná se trestné činnosti popsané v obou zmíněných výrocích o vině sice dopustila za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení oblečení a obuvi z volného maloobchodního prodeje – podle něj nelze dospět k závěru, že by obviněná pandemické situace jakkoli využila či zneužila ke spáchání trestného činu nebo že by jí existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Uzavřel proto, že v citovaných dvou trestních věcech došlo k nesprávnému právnímu posouzení předmětných skutků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť soudy vycházely pouze z časové souvislosti těchto činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, ačkoli jednání obviněné ze dne 13. 3. 2020 mělo správně posoudit jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (rozsudek Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 25 T 61/2020) a jednání ze dne 22. 3. 2020 jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku (rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 62 T 138/2020).

7. Dospěl tudíž k závěru, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, a rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, byl ve výroku o vině v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněné V. Š. V návaznosti na to dovodil, že zákon byl porušen v její neprospěch rovněž rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, kterým jí byl uložen souhrnný trest, jenž vzhledem k okolnostem spáchání uvedených skutků nemohl být za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku ukládán podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, a tedy takový trest uložený ve výměře 39 měsíců je trestem excesivním a uloženým mimo zákonný rámec trestní sazby podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož aplikace byla v dané věci namístě.

8. V závěru ministr spravedlnosti pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání, s takovým postupem vyslovil souhlas. Navrhl, aby Nejvyšší soud: 1/ podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, byl porušen zákon ve výroku o vině v neprospěch obviněné V. Š. v § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, 2/ podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, byl porušen zákon ve výroku o vině v neprospěch obviněné V. Š. v § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, 3/ podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, byl porušen zákon ve výroku o trestu v neprospěch obviněné V. Š. v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, 4/ podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené výroky z citovaných rozsudků, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a 5/ podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby v uvedených trestních věcech příslušné okresní soudy o věci znovu jednaly a rozhodly.

II.

9. Na tuto stížnost pro porušení zákona obviněná reagovala prostřednictvím jí ustanoveného obhájce [§ 36a odst. 2 písm. b) tr. ř.] písemným podáním, v němž se s jejím obsahem i závěrečným návrhem ztotožnila a připojila se k němu.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se stížnosti pro porušení zákona vyslovil souhlas u rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, nikoli však u rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, u něhož vzhledem k okolnostem, za nichž byl skutek spáchán, podle něj nemohlo jít o volný maloobchodní prodej, protože žádný takový prodej kvůli epidemii onemocnění COVID-19 neprobíhal. Obvinění v tomto případě využili toho, že maloobchodní prodej byl kvůli šíření koronaviru zakázán, provoz nákupního centra byl podstatně omezen, včetně zkrácené otevírací doby do 20.00 hod. Po této hodině byl již pohyb osob v prostorách centra minimální, čehož právě obvinění ke spáchání skutku využili, stejně jako maskování obličeje ochrannými prostředky k znesnadnění, ne-li znemožnění své identifikace.

11. Z důvodu vadné právní kvalifikace v rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, shledal (dílem ve shodě s obsahem stížnosti pro porušení zákona) vadným i výrok o souhrnném trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, byl v neprospěch obviněné V. Š. porušen zákon v § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby trestní věci u něj vedené pod sp. zn. 62 T 138/2020 a sp. zn. 3 T 97/2020 znovu projednal a rozhodl. Současně udělil svůj výslovný souhlas, aby i jiné, nežli navrhované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo učiněno v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř.).

III.

12. Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jí napadených rozsudků (resp. jejich částí) Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.

IV.

13. Podle rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, Nejvyšší soud shledal, že obviněná V. Š. jím byla uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustila dvěma dílčími útoky spáchanými dne 13. 3. 2020 způsobem popsaným výše v části I. tohoto rozsudku. Rovněž z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, se podává, že obviněná jím byla uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustila dne 22. 3. 2020 způsobem shora v bodě I. již rozvedeným.

14. Ve vztahu k oběma těmto stížností napadeným rozsudkům, jimiž byla obviněná uznána vinnou zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, případně § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, platí, že podaná stížnost směřuje proti kvalifikované skutkové podstatě těchto trestných činů uvedené v odstavci 4 písm. b) cit. ustanovení. V souladu s názory vyslovenými minstrem spravedlnosti lze konstatovat, že s ohledem na data útoků je nepochybné, že byly spáchány v době, kdy došlo v České republice k rozšíření koronaviru a vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného v obou těchto věcech bylo v platnosti usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. vláda nařídila podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb. zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží. Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“.

15. Z uvedeného lze dovodit, že všechna posuzovaná trestná jednání obviněné byla spáchána v době ohrožení života nebo zdraví lidí koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2), v níž hrozba onemocněním tímto virem dosáhla rozsahu pandemie.

16. Posoudí-li se však okolnosti spáchaných činů, nic nesvědčí o tom, že by měly jakýkoliv vztah k podmínkám, jež zákon vymezuje v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (viz rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.

Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.

Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Tato souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.

Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).

17. Uvedený požadavek bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu).

18. Posoudí-li se jednání obviněné v přezkoumávaných věcech (viz rozsudek Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 25 T 61/2020 i rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 62/138/2020), je podle popsaných skutkových zjištění zřejmé, že neobsahují okolnosti ani jednání, která by k epidemii či přijatým opatřením měla vztah. Soudy obou stupňů nezjistily žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byly popsané činy spáchány, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestných činů krádeže obviněnou projevila. Oba dotčené okresní soudy, jak již bylo uvedeno výše, vycházely pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující či ohrožující zdraví člověka.

19. Nejvyšší soud i přes absenci odůvodnění přezkoumávaných rozsudků (všechny oprávněné osoby v obou posuzovaných trestních věcech se vzdaly práva odvolání, případně jde o rozsudek schvalující dohodu o vině a trestu) z výroků o vině shledal, že obviněná se posuzovaných činů dopustila ve všech případech v prodejnách s oblečením a obuví nacházejících se ve velkých nákupních centrech, jejichž provoz byl příslušnými vládními opatřeními toliko omezen na prodej potravin, kosmetiky, hygienického a drogistického zboží.

Vzhledem k tomu, že tato centra však byla, pokud jde o společné prostory, volně přístupná, byť jednotlivé prodejny, v nichž obviněná kradla, byly v důsledku krizových vládních opatření uzavřeny, je zřejmé, že její jednání nesouviselo se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen. Odcizeny byly spotřební produkty, a tedy je zřejmé, že nešlo o žádné zboží či věci, které by měly, byť sebemenší, vazbu na míru ochrany obyvatelstva před šířením koronaviru. Nemůže to tedy být považováno za jednání, které zakládá použití vyšší trestní sazby z důvodu jeho spáchání v čase této mimořádné události.

Pokud jde o výrok o vině uvedený v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, obviněná se v něm popsaného skutku sice dopustila v prodejně, která v dané chvíli byla v důsledku nouzového stavu uzavřená, avšak tuto skutečnost nelze posuzovat bez souvislosti s dalším okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, a bez ohledu na subjektivní stránku [k tomu srov. podmínky § 17 písm. b) tr. zákoníku, § 16 odst. písm. a), b) tr. zákoníku] k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se vztahující.

Podle dosavadního způsobu života obviněné a četnosti jí již dříve v minulosti spáchaných trestných činů, u nichž je zřejmý obdobný způsob provedení (viz opis Rejstříku trestů), je zjevné, že její trestné jednání nebylo vyhlášeným nouzovým stavem podmíněno ani ovlivněno, a tedy na vyhlášení nouzového stavu nemělo žádnou vazbu. Bylo vyvoláno toliko zištnou potřebou opatřit si protiprávním způsobem prostředky k uspokojení svých potřeb (srov. obdobné názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

6. 2021, sp. zn. 4 Tdo 614/2021, ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 4 Tdo 122/2021). Nešlo ani o zcela izolovanou a uzavřenou provozovnu, jejíž uzavření by spáchání činu obviněné usnadnilo, ale šlo o prodejnu ve veřejně přístupných obchodních centrech, v nichž pouze některé provozovny byly ze zákazu prodeje vládním nařízením výslovně vyjmuty. I když byla obviněná kryta rouškou, nebylo prokázáno, že by tím směřovala k tomu, že jí výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti.

Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněné (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly souviset, i když o vyhlášeném nouzovém stavu či vládních opatření přijatých za účelem ochrany před šířením koronavirové nákazy, nesporně věděla a byla si jí při páchání činu vědoma ve smyslu nedbalostního jednání [§ 17 písm. b) tr. zákoníku].

Z obsahu opisu

Rejstříku trestů i obsahu napadených rozsudků lze dovodit, že uvedenou trestnou činnost páchala bez ohledu na to, zda byl či nebyl vyhlášen nouzový stav. V dané souvislosti nelze nezmínit, že obdobný názor již zaujal Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 4 Tz 48/2022, týkajícím se stejné trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020, jímž rozhodoval o dovolání spoluobviněného O. S., s nímž se obviněná posuzovaného činu dopustila, v němž též dospěl závěru, že v této věci se nejednalo o naplnění znaků zvlášť přitěžující okolnosti podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud neztotožnil s názorem, který vyjádřil v návaznosti na podanou stížnost pro porušení zákona ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 62 T 138/2020 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, ale naopak přisvědčil důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona.

20. Z výroků obou přezkoumávaných rozsudků (neobsahujících odůvodnění) je zřejmé, že soudy všechny shora uvedené okolnosti, jak vyplynuly z názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (viz rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), nebraly do úvahy, ale namísto toho zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na činy obviněné ve věcech Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 25 T 61/2020 a Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 62 T 138//2020 pouze formálně aplikovaly okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Jejich právní závěry a jimi použité právní kvalifikace jsou proto nesprávné z důvodu, které rozvedl v podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti.

21. Ke třetímu rozsudku Okresního soud v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, jenž byl stížností pro porušení zákona napaden pouze ve výroku o souhrnném trestu, je třeba uvést, že i v tomto případě lze ministru spravedlnosti přisvědčit, protože tímto rozsudkem byla obviněná sice uznána vinnou pouze přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 2 tr. zákoníku, takže výrok o vině nebyl tímto mimořádným opravným prostředkem napaden, ale trest byl ukládán jako souhrnný za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož, jestliže se ukládá souhrnný trest za sbíhající se trestné činy, soud rozhodující později zároveň s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu, zruší i všechna další rozhodnutí obsahově navazující. Pokud soud znovu ukládá pachateli souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za některé sbíhající se trestné činy, je třeba vyslovit zrušení výroků o trestech obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu.

22. Při splnění těchto kritérií o souhrnném trestu byly posuzovaným rozsudkem zrušeny výroky o trestech, které byly obviněné uloženy v obou výše popsaných trestních věcech, a to podle nejpřísnější trestní sazby u § 205 odst. 4 tr. zákoníku. Jestliže tato právní kvalifikace ze shora uvedených důvodů není správná, nemůže obstát ani rozsudek, jímž byl podle této zpřísněné trestní sazby ukládán souhrnný trest. Z těchto důvodů je nutné zrušit i uvedený rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020, kterým tento soud obviněné ukládal podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře třiceti devíti měsíců, protože byl ukládán i za činy spáchané v pravomocných rozsudcích Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 25 T 61/2020, a Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 62 T 138/2020. Proto Nejvyšší soud vyhověl podané stížnosti pro porušení zákona a zrušil i navazující výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 3 T 97/2020 (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku).

V.

23. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. S ohledem na to, že se jedná o tří různé trestní věci dvou soudů, rozhodl ve vztahu ke každému z rozsudků, jichž se stížnost pro porušení zákona týkala, z důvodu přehlednosti v bodech I., II., III. samostatným výrokem.

24. Na okresních soudech, jimž se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, bude, aby správně zjištěná jednání, jak byla popsána ve výrocích o vině napadených rozsudků (vyjma okolností souvisejících s epidemií koronaviru), znovu právně posoudily a v návaznosti na nový výrok o vině rozhodly případně o nárocích poškozených (srov. § 269 odst. 2 tr. ř.). Nutné bude znovu ukládat trest, a to za splnění podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku jako trest souhrnný, jenž bude vyměřen podle nově přisouzené právní kvalifikace. Nejvyšší soud nevolil v žádné z posuzovaných věcí postup podle § 271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl, protože pro něj nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, zejména pro absenci odůvodnění rozsudků soudů prvního stupně.

25. Soudy svá rozhodnutí učiní při vázanosti právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněné, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v její prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. 6. 2023

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu