8 Tz 31/2022-187
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, a rozhodl
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, a v řízení mu předcházejícím byl v neprospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek zrušuje v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na tento zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Opavě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Stížnost pro porušení zákona pod sp. zn. MSP-1013/2021-ODKA-SPZ/4 ministrem spravedlnosti podaná ve prospěch obviněného J. S. směřuje proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, jímž byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 5. 4. 2020 v době okolo 15.40 hodin v XY, XY, v supermarketu Terno, v zištném úmyslu odcizil zde volně vystavené zboží, a to 1 kus slunečnicového oleje značky ARO o objemu 1 litr, 1 kus salámu Poličan o hmotnosti 350 g, 1 kus koňského salámu o hmotnosti 1,175 kg, 1 kus salámu suchého obyčejného o váze 1,166 kg, 2 kusy igelitových tašek, 1 kus karvinské klobásy o hmotnosti 2,114 kg, 1 kus kuřecího junioru o hmotnosti 400 g, 1 balení kuřecích prsních řízků o hmotnosti 500 g, 1 krabičku cigaret značky Camel, 1 balení tabáku značky Camel, 1 balení dutinek značky West, 1 balení bramboráků značky Aviko o hmotnosti 900 g, 1 balení rybích prstů značky Nowaco o hmotnosti 450 g, 2 balení rybích prstů značky Tiko o hmotnosti 250 g každé, 2 balení rybích prstů značky Nowaco o hmotnosti 250 g každé a 2 balení obalovaného filé značky Nowaco o hmotnosti 400 g každé, a to tak, že s tímto zbožím přistoupil k pokladně, vyložil je na pokladní pás, a v době, kdy jej pokladní prodejny evidovala do pokladny, naskládal si toto zboží do igelitových tašek, s nimiž, aniž by zboží uhradil, utekl z prodejny ven, byl pronásledován členem ostrahy objektu a tímto dostižen na nedaleko situované benzínové čerpací stanici společnosti Mol, čímž společnosti TEMPO, obchodní družstvo se sídlem v XY, na XY, způsobil škodu ve výši 1.651 Kč, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 3 T 1/2020, pravomocným dne 12. 3. 2020, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který doposud nevykonal, takto jednal v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020 v souladu s článkem 5 a 6 Ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označeného jako SARS CoV-2) na území České republiky v době od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů.
2. Obviněný byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu. Podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů a jiných návykových látek. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 30. 12. 2020.
3. Vadným ministr spravedlnosti s odkazem na zákonné znění § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku shledal použití přísnější právní kvalifikace podle odstavce 4 písm. b) tr. zákoníku, a to s ohledem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
4. Ministr spravedlnosti v posuzované trestní věci s ohledem na způsob a okolnosti spáchané trestné činnosti spočívající v krádeži potravin a jiného zboží v maloobchodní prodejně nedospěl k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli zneužil ke spáchání trestného činu, ani že by mu tato situace umožnila nebo usnadnila takovou činnost spáchat. Jeho trestné jednání nesměřovalo ani proti předmětům, kterém by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou pozornost. Vzhledem ke skutkovým okolnostem případu neshledal vymezené podmínky naplněnými a za přiléhavou a správnou označil právní kvalifikaci podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Uložený trest vyměřený podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku považoval za zjevně excesivní, a proto v použití posuzované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby shledal porušení zákona. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. S. v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento rozsudek v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
II.
5. Obviněný v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona s obdobným odkazem na rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) a závěry z něj plynoucí dospěl ke stejnému závěru jako ministr spravedlnosti a domáhal se i shodného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rovněž na stížnost pro porušení zákona se stejnou argumentací reagoval a ztotožnil se i se závěrečným návrhem ministra spravedlnosti. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2, 3 tr. ř., udělil i pro tento případ svůj výslovný souhlas s rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona v neveřejném zasedání (ve smyslu § 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).
III.
7. Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal ve smyslu § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených.
8. Z obsahu předloženého spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 27 T 38/2020 zjistil, že rozsudek, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl vyhlášen dne 3. 12. 2020 při hlavním líčení, jemuž byl přítomen obviněný, jeho obhájce i státní zástupce. Vzhledem k tomu, že žádná z oprávněných osob nepodala proti tomuto rozsudku odvolání, když obviněný se tohoto svého práva již při hlavním líčení do protokolu výslovně vzdal, a to i za osoby oprávněné (viz č. l. 127 verte), rozsudek nabyl dne 30. 12. 2020 právní moci.
IV.
9. Ze stížností napadeného rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 27 T 38/2020, vyplývá, že obviněný J. S. poté, co prohlásil vinu (§ 206c odst. 1 tr. ř. a soud rozhodl, že prohlášení viny přijímá (§ 206 odst. 6 tr. ř. ), byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustil skutkem popsaným v bodě 1. Čin spočíval v tom, že v prodejně supermarketu odcizil uzeniny, další poživatiny a tabákové výrobky, a byl spáchán dne 5. 4. 2020, tedy v době, kdy došlo v České republice k rozšíření koronaviru a vláda usnesením č. 69/2020 Sb. ze dne 12. 3. 2020 vyhlásila nouzový stav podle článků 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb. Tento nouzový stav byl následně opakovaně prodlužován podle článku 6 odst. 2 cit. zákona. V rozhodné době důležité pro posouzení činu obviněného bylo v platnosti usnesení č. 194 ze dne 12. 3. 2020 (č. 69/2020 Sb.), podle jehož bodu I. vláda nařídila podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 240/2000 Sb.“), pro řešení vzniklé situace krizová opatření s tím, že jejich konkrétní provedení stanoví vláda samostatnými usneseními vlády. Vláda tedy v návaznosti na vyhlášení nouzového stavu nařizovala mnoha usneseními přijetí krizových opatření, která určovala omezení a zákazy. V posuzované věci je určující, že na základě usnesení č. 69/2020 Sb., po prodloužení nouzového stavu na něj navazujícím usnesením č. 84/2020 Sb. v návaznosti na usnesení vlády č. 194 ze dne 12. 3. 2020, pro řešení vzniklé krizové situace rozhodla o přijetí krizových opatření. Tímto ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., zakázala s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. do dne 24. 3. 2020 do 6:00 hod. maloobchodní prodej a prodej služeb v provozovnách s výjimkou – mimo jiné – prodeje potravin a hygienického zboží, kosmetiky a drogistického zboží. Na základě citovaného usnesení ze dne 12. 3. 2020 byl nouzový stav vyhlášen „od 14.00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů“.
10. Z uvedeného lze dovodit, že pokud byl skutek obviněného J. S. spáchán dne 5. 4. 2020, došlo k němu v době pandemie spočívající v ohrožení koronavirem (označovaný jako SARS-CoV-2).
11. Posoudí-li se však okolnosti spáchaného činu, nic nesvědčí o tom, že by měly jakýkoliv vztah k podmínkám, jež zákon vymezuje v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu názoru rozvedeného v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.), podle kterého nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Podle velkého senátu Nejvyššího soudu pro naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Tato souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
Rozhodující je v rozvedeném smyslu existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků (viz body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Z posouzení okolností, za kterých k činu došlo, je zjevné, že nebyl splněn ani požadavek spočívající v tom, že pandemická situace obviněnému spáchání činu usnadnila, či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo že by se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto by zasluhoval zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním) [body 29., 34. téhož rozsudku Nejvyššího soudu].
13. Posoudí-li se jednání obviněného v přezkoumávané věci, je ze skutkových zjištění zřejmé, že neobsahují okolnosti ani jednání, která by k epidemii či přijatým opatřením měla vztah. Soud nezjistil žádnou ze zmíněných věcných souvislostí mezi okolnostmi, za kterých byl popsaný čin spáchán, a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2, tudíž ani nemohlo být uvedeno, v čem se tato událost na spáchání trestného činu krádeže obviněným projevila. Okresní soud totiž vycházel pro použití uvedené přísnější právní kvalifikace podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku jedině a výhradně z existence rozhodnutí o nouzovém stavu (jako okolnosti, pro kterou byl vyhlášen nouzový stav) bez bližšího (věcného) vztahu k vyhlášeným opatřením, případně ke konkrétní skutečnosti narušující či ohrožující zdraví člověka.
14. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud se obviněný J. S. posuzovaného činu dopustil v supermarketu Terno, kde odcizil volně vystavené výše popsané zboží, učinil tak v prodejně s převážně potravinářským, papírenským a drogistickým zbožím, která nebyla nouzovým stavem a vyhlášenými opatřeními v celém rozsahu své činnosti dotčena. Jak bylo výše uvedeno, na základě citovaných krizových opatření vláda prodej s potravinami, kosmetikou, hygienickým a drogistickým zbožím nezakázala. Odcizil-li zmíněné zboží v prodejně, jejíž provoz nebyl z důvodů uvedených výše omezen, takové jednání nesouviselo se situací, pro kterou byl nouzový stav vyhlášen. Jednalo se o spotřební produkty, a nikoli o pomůcky či předměty, které by svou povahou a významem měly vztah k nemoci COVID-19 nebo ochrany před ní, či se jinak dotýkaly jiných opatření vlády ve vztahu k zajištění dostupnosti lékařské péče, zpomalení šíření této nemoci nebo zabránění kontaktu lidí, apod., jež měla proti šíření nemoci sloužit. Rovněž příčina a pohnutky jednání obviněného (srov. rozhodnutí č. 19/2021 Sb. rozh. tr.) nesvědčily o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly souviset. Jen pro úplnost lze zmínit, že podle opisu rejstříku trestu (viz č. l. 151 spisu) se u obviněného nejednalo o první trestný čin proti majetku, které páchal i před pandemií.
15. Soud všechny uvedené okolnosti nebral do úvahy, ale namísto toho zcela bez opory ve výsledcích provedeného dokazování a objektivních zjištěních na čin obviněného pouze formálně aplikoval okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a proto jsou jím učiněné právní závěry i použitá právní kvalifikace v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ministrem spravedlnosti podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
V.
16. S ohledem na tato zjištění Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že citovaným pravomocným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil stížností pro porušení zákona napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Opavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. Na soudu prvního stupně, jemuž se věc vrací k novému projednání a rozhodnutí, nyní bude, aby správně zjištěné jednání, jak bylo popsáno ve výroku o vině napadeného rozsudku (vyjma okolností souvisejících s pandemií koronaviru), znovu právně posoudil a v návaznosti na nový výrok o vině rozhodl o trestu, případně o nárocích na náhradu škody (srov. § 269 odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud z důvodu procesní ekonomie a zejména při respektu k zásadě, že těžiště dokazování leží před soudy prvního, případně druhého stupně, nevolil v posuzované věci postup podle § 271 tr. ř., aby ve věci sám rozhodl. Současně připomíná, že Okresní soud v Opavě učiní své rozhodnutí při vázanosti právním názorem, který výše vyslovil Nejvyšší soud (§ 270 odst. 4 tr. ř.), a ustanovením § 273 tr. ř., podle něhož nemůže v novém řízení dojít ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 4. 2022
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu