8 Tz 41/2024-151
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v Justizvollzugsanstalt Dresden, SRN, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 5 To 431/2022, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70 se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Ministr spravedlnosti podal pod č. j. MSP-635/2023-ODKA-SPZ/4, podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného P. H. (dále jen obviněného) stížnost pro porušení zákona, která směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2022, č. j. 42 T 89/2022-58.
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodoval o odvolání obviněného v době, kdy se tento nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v Drážďanech, SRN. O odvolání obviněného rozhodoval za situace, kdy byl dán důvod nutné obhajoby. Pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že zmíněný soud obviněnému neustanovil obhájce a veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného, aniž by s takovým postupem obviněný vyjádřil svůj souhlas.
3. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je podle ministra spravedlnosti zřejmé, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 4 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil stížností pro porušení zákona napadené usnesení, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že považuje stížnost pro porušení zákona z důvodů uvedených ministrem spravedlnosti za důvodnou, a proto navrhl jí vyhovět, a to v souladu s učiněným návrhem.
5. Obviněný prostřednictvím svého obhájce ve svém vyjádření k podané stížnosti pro porušení zákona uvedl, že se s ní i jejím odůvodněním ztotožňuje, stejně jako s vyjádřením Nejvyššího státního zastupitelství, neboť závěry v ní obsažené odpovídají i jeho přesvědčení, že odvolacím soudem nebylo respektováno ustanovení o nutné obhajobě, neboť v době konání veřejného zasedání se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona vyhověl v neveřejném zasedání, a to v souladu s návrhem v této stížnosti ministrem spravedlnosti učiněným.
6. Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a proto přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, jakož i řízení předcházející vydanému usnesení, v rozsahu a z důvodů ve stížnosti pro porušení zákona uvedených a dospěl k následujícím závěrům.
7. Z předloženého spisu je zřejmé, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 29. 8. 2022, č. j. 42 T 89/3022-58, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti (20) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Z protokolu o hlavním líčení z téhož dne Nejvyšší soud zjistil, že přestože hlavní líčení začalo v nepřítomnosti obviněného (9:30 hodin), obviněný se následně do jednací síně dostavil (v 9:40 hodin), po poučení soudem prohlásil svoji vinu skutkem, který mu byl obžalobou kladen za vinu a soud toto prohlášení viny přijal. Z právní kvalifikace, stejně jako skutečnosti, že se obviněný k hlavnímu líčení dostavil, je zřejmé, že v uvedené době nebyl ve vazbě ani výkonu trestu odnětí svobody, tudíž nebyly dány důvody nutné obhajoby. Obviněný po vyhlášení rozsudku a poučení o opravných prostředcích podal do protokolu odvolání proti výroku o trestu, který považoval za nepřiměřeně přísný.
8. Dále je ze spisového materiálu patrno, že po předložení spisu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k projednání odvolání obviněného, nařídil tento soud veřejné zasedání na 23. 5. 2023 ve 13:00 hodin. U tohoto veřejného zasedání (č. l. 68) předseda senátu konstatoval, že u obviněného, který se k veřejnému zasedání nedostavil byla zachována lhůta k přípravě (fikcí) a následně bylo po provedeném veřejném zasedání odvolání obviněného zamítnuto podle § 256 tr. ř. Na č. l. 80, 99 a 123 spisu jsou pak založeny záznamy (mj. PČR Krajského ředitelství Ústeckého kraje, odbor mezinárodních vztahů), ze kterých je zřejmé, že se obviněný od 16. 2. 2023 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Drážďanech, SRN (předpokládaný termín propuštění 15. 4. 2025).
9. Z ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. vyplývá, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu. Ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. pak konstatuje, že v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
10. Nejvyšší soud na podkladě výše uvedených skutečností a úvah přisvědčil stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obviněný v době, kdy se konalo veřejné zasedání neměl zvoleného ani ustanoveného obhájce, jak pro ten případ stanoví zákon. Nejvyšší soud již nevyslovoval porušení zákona ve smyslu § 263 odst. 4 tr. ř., jak uváděla stížnost pro porušení zákona, neboť primární porušení spočívalo v tom, že obviněný neměl obhájce, přestože ho s ohledem na skutečnost, že byl ve výkonu trestu mít měl. Ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. sice dává obžalovanému právo výslovně prohlásit, že se účasti na veřejném zasedání vzdává, ale ani takové výslovně učiněné prohlášení neumožní konání veřejného zasedání, nemá-li obviněný obhájce, ač ho mít musí. Ustanovení § 263 odst. 3 tr. ř. přitom uvádí, že při veřejném zasedání o odvolání musí mít obžalovaný obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Je to pak zpětně ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., které konstatuje, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody…. Z uvedeného je tedy patrno, že primárně bylo nutno vyslovit porušení zákona v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., které nebylo respektováno.
11. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud přisvědčil stížnosti pro porušení zákona a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tj. podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, byl v neprospěch obviněného P. H. porušen zákon v ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2023, č. j. 5 To 431/2022-70, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Věc se z uvedených důvodů vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 9. 2024 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu