8 Tz 5/2025-155
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. P. proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř. v neprospěch obviněného M. P.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Nymburce přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce vydaným dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, byl obviněný M. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 8 měsíců, jehož výkon byl podle § 84 tr. zákoníku podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba na 24 měsíce. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení zdržel užívání omamných a psychotropních látek a alkoholických nápojů a podroboval se namátkovému testování na přítomnost těchto látek probačním úředníkem. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 10. 2022.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Nymburce se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 31. 7. 2022 v 16:40 hod. na vlakovém nádraží v XY na adrese XY na prvním nástupišti, přistoupil zezadu k L. G., které následně vytáhl mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi Note 5A, který měla umístěn pod pravým stehnem, a z místa utekl, přičemž způsobil poškozené L. G. škodu ve výši 1 500 Kč, a uvedeného jednání se dopustil, přestože byl za takový čin odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 7 T 132/2021, který nabyl právní moci dne 28. 2. 2022, k trestu odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 24 měsíců za současného stanovení dohledu, trestu propadnutí věci a dále mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě.
3. Součástí předmětného spisového materiálu, který byl po provedení zkráceného přípravného řízení spolu s návrhem na potrestání podezřelého M. P. doručen Okresnímu soudu v Nymburce, je i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96 (5 P a Nc 427/20195, 5 P a Nc 428/2019), jímž byl M. P. omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý k právním jednáním, jež se týkající hospodaření s finančními prostředky přesahujícími částku 500 Kč týdně, které se dotýkají nakládání s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč, a ve stejném rozsahu se zavazovat, jimiž dochází k realizaci práv vyplývajících z důchodového a nemocenského pojištění, k uzavírání nájemních smluv, darovacích smluv, kupních smluv, smluv o úvěru, finančních produktů, jako je životní úrazové pojištění a stavební spoření, smlouvy o zápůjčce a smlouvy o poskytování bankovních produktů, pořizování pro případ úmrtí do výše svého omezení hospodaření s majetkem, jednat při zakládání, měnění nebo rušení pracovně-právních vztahů, spravovat cizí majetek, vykonávat volenou funkci, jimiž dochází k přijímání a odmítání poskytování zdravotních služeb, o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity. Výrokem pod bodem II. rozsudku byla jeho opatrovníkem jmenována obec XY. Podle výroku pod bodem III. rozsudku toto omezení platilo po dobu 3 let, přičemž označený rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2021.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
4. Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, podal ministr spravedlnosti (dále též jen „stěžovatel“) ve prospěch obviněného M. P. stížnost pro porušení zákona. Podle něj byl z důvodů vyložených v odůvodnění mimořádného opravného prostředku tímto trestním příkazem a v řízení, jež mu předcházelo, porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř.
5. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona stěžovatel nejprve rekapituloval, že na podkladě provedeného zkráceného přípravného řízení byl doručen Okresnímu soudu v Nymburce spolu se spisovým materiálem návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce na potrestání podezřelého M. P. pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku. Ačkoli z obsahu trestního spisu vyplývalo zjištění, že osoba M. P., proti které se trestní řízení vedlo, sdělila policejnímu orgánu konajícímu zkrácené přípravné řízení mimo jiné také to, že je v invalidním důchodu z důvodu onemocnění schizofrenií a že má omezenou svéprávnost a ač byl v této souvislosti do spisu založen v kopii i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18.
2. 2021, sp. zn. 0 Nc 22054/2019, jímž bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti M. P., přesto nebyla těmto podstatným informacím ze strany policejního orgánu a státní zástupkyně věnována žádná pozornost. Údaj o omezení svéprávnosti podezřelého nebyl prověřen, bylo provedeno zkrácené přípravné řízení s osobou podezřelého M. P. a návrh státní zástupkyně OSZ v Nymburce na potrestání jmenovaného podezřelého byl předložen soudu, aniž by měl M. P. v trestním řízení, včetně řízení před soudem, v dané věci zvoleného či ustanoveného obhájce.
6. Dále poukázal na znění čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, § 2 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř. a z této relevantní právní úpravy učinil závěr, že proti M. P. jako osobě, která byla omezena ve svéprávnosti, bylo konáno trestní řízení, aniž by měl zajištěnu nutnou obhajobu. Postupem nejen orgánů činných v přípravném řízení trestním při konání zkráceného přípravného řízení a při podání návrhu na potrestání, ale zejména rozhodnutím soudce Okresního soudu v Nymburce tak došlo k omezení práva obviněného na obhajobu v důsledku porušení zákona v jeho neprospěch, a to v ustanoveních § 2 odst. 1 § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř.
7. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, a v řízení jeho vydání předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1, § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Nymburce věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření s podanou stížností pro porušení zákona ztotožnila. I ona upozornila, že součástí přezkoumávaného spisového materiálu vedeného Krajským státním zastupitelstvím v Praze pod sp. zn. KZZ 5027/2024, je i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021 č. j. 0 Nc 22054/2019-96, jímž byl obviněný M. P. omezen ve svéprávnosti v právních jednáních výslovně ve výroku pod bodem I. specifikovaných. Opatrovníkem obviněného byla jmenována obec XY (výrok pod bodem II.). Uvedené omezení, jak vyplývá z výroku pod bodem III. rozsudku, platilo po dobu tří let, přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2021. Specifikované rozhodnutí o zbavení svéprávnosti bylo orgánům činným ve zkráceném trestním řízení známo, přesto nebylo obviněnému po celou dobu umožněno zvolit si obhájce a ani mu nebyl orgány činnými v trestním řízení ustanoven, stejně jako nebylo ze strany soudu respektováno ustanovení § 314e odst. 7 písm. a) tr. ř.
9. Podanou stížnost pro porušení zákona považovala proto za důvodnou, navrhla jí vyhovět, a to v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti (poznámka: zřejmě nesprávně uvedeno jiné jméno obviněného).
10. Obhájce obviněného se k návrhu stěžovatele, jakož i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství připojil.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, a v řízení, jež mu předcházelo, ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného.
12. Podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. b) tr. ř. platí, že obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li jeho svéprávnost omezena. Podle § 314e odst. 7 tr. ř. nelze vydat trestní příkaz v řízení proti osobě, jejíž svéprávnost je omezena. Pro úplnost je namístě připomenout i čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Podle § 2 odst. 1 tr. ř. nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví trestní řád.
13. Z obsahu Nejvyššímu soudu předloženého spisového materiálu je v daných souvislostech vhodné připomenout, že z něj vyplývají skutečnosti dokládající, že orgány činné v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupkyně stejně jako posléze i soudce Okresního soudu v Nymburce) ignorovaly poznatky svědčící o tom, že M. P. byl v inkriminované době pravomocným rozhodnutím Okresního soudu v Kolíně omezen ve svéprávnosti. Významným poznatkem o této okolnosti je nejen sdělení M. P. policejnímu orgánu konajícímu zkrácené řízení, že je v invalidním důchodu z důvodu onemocnění schizofrenií a že má omezenou svéprávnost, ale především i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96. Tím byl M. P. omezen ve svéprávnosti v právních jednáních specifikovaných ve výroku pod bodem I., která se týkala především hospodaření s finančními prostředky přesahujícími částku 500 Kč týdne, nakládání s majetkem v hodnotě přesahující 500 Kč, jakož i další tam vymezená právní jednání, pro něž nebyl shledán způsobilým, a ve výroku pod bodem II. rozsudku byla jeho opatrovníkem jmenována obec XY. Podle výroku pod bodem III. rozsudku toto omezení platilo po dobu 3 let, přičemž označený rozsudek nabyl právní moci dne 26. 3. 2021.
14. K doplňující žádosti Nejvyššího soudu soudkyně Okresního soudu v Kolíně sdělila, že posuzovaný M. P. je nadále omezen ve svéprávnosti na základě rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2021. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 13. 2. 2024, č. j. 0 P 104/2021-246, bylo totiž před uplynutím 3 let, na kterou byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti (počínaje dnem právní moci rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96), zahájeno řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného. Podle § 59 odst. 2 věta druhá o. z. zahájením řízení o prodloužení omezení svéprávnosti trvají právní účinky původního rozhodnutí až do nového rozhodnutí, nejdéle však jeden rok. To znamená, že právní účinky rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96, trvají až do 26. 3. 2025 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2160/2023).
15. Řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti a opatrovnictví posuzovaného bylo dne 6. 2. 2025 nepravomocně skončeno, přičemž, jak se podává z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 6. 2. 2025, č. j. 0 P 104/2021-316 (5 P a Nc 31/2024, 5 P a Nc 38/2024), nepravomocně bylo rozhodnuto (mimo jiné) tak, že omezení svéprávnosti posuzovaného M. P., stanovené rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 2. 2021, č. j. 0 Nc 22054/2019-96, se prodlužuje na dobu dalších pěti let od právní moci tohoto rozsudku s tím, že se mění částečně tak, že posuzovaný není způsobilý k právním jednáním týkajících se nakládání s finančními prostředky přesahujícími částku 1 000 Kč týdně (výrok I.). Opatrovníkem posuzovaného M. P. se ponechává obec XY (výrok II.).
16. Zmiňované skutečnosti dokládají, že proti obviněnému jako osobě, která byla omezena ve svéprávnosti, bylo konáno trestní řízení, aniž by měl zajištěnu nutnou obhajobu, čímž došlo postupem nejen orgánů činných v přípravném řízení trestním, ale zejména rozhodnutím soudce Okresního soudu v Nymburce k porušení práva obviněného na obhajobu. Proto nelze než souhlasit s argumenty uplatněnými v mimořádném opravném prostředku. Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že zákon byl ve stěžovatelem vytýkaném směru porušen označeným trestním příkazem a v řízení, jež mu předcházelo, především v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř. v neprospěch obviněného. Dozajista došlo i k porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř. a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod směřujících k respektu k zákonnosti trestního řízení a ochraně práva na obhajobu obecně, ale jejich porušení není třeba konkrétně vyslovit pro jejich široký dosah.
17. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 31. 8. 2022, č. j. 3 T 71/2022-82, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 36 odst. 1 písm. b) a § 314e odst. 7 tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a zrušil také další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 270 odst. 4 tr. ř. je soud, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
18. Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 3. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu