8 Tz 6/2023-132
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. A. P., nar. XY, Polská republika, trvale bytem XY, XY, Polská republika, proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019,
byl porušen zákon
v neprospěch obviněné v ustanovení § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř.
Pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, byla obviněná I. A. P. (dále jen obviněná) uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzena podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že předmětný trestní příkaz nebyl napaden řádným opravným prostředkem (odporem), když obviněná i státní zástupce se vzdali tohoto řádného opravného prostředku, nabyl trestní příkaz dne 30. 3. 2019 právní moci.
2. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, podal ve prospěch obviněné ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona, ve které po rekapitulaci skutkového děje a skutečností podstatných pro odsouzení obviněné poukázal na skutečnost, která byla důvodem pro podání stížnosti pro porušení zákona, a to zjištění, že obviněné byl v rozporu s ustanovením § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř. uložen trestním příkazem trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Ministr spravedlnosti konstatoval, že namítaná nezákonnost spočívá v tom, že v rozporu s jím citovaným ustanovením trestního řádu, které uvádí, že trestním příkazem je možno uložit trest vyhoštění z území České republiky v maximální možné výměře na pět let, byl obviněné uložen trestním příkazem trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Tím, že trestním příkazem ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, Okresní soud Plzeň-město uložil obviněné trest vyhoštění na dobu neurčitou, porušil zákon v neprospěch obviněné. S ohledem na shora uvedenou skutečnost v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné, a to v ustanovení § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Plzeň- město věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
3. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření plně ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona.
4. Obviněná se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřila.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
6. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 9 T 24/2019, vyžádaného Nejvyšším soudem (když s podanou stížností pro porušení zákona byl toliko předložen pouze spis Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, sp. zn. 2 ZK 93/2019), Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň- město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, byla obviněná uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, když znaky uvedeného přečinu naplnila tím, že „se nejméně dne 28. 3. 2019 v 06.30 hod. zdržovala v XY, XY na zastávce autobusu MHD XY, kde byla kontrolována hlídkou policie OOP Plzeň 4, a to i přesto, že si byla vědoma skutečnosti, že jí byl dne 4. 3. 2019 trestním příkazem vydaným Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 6 T 18/2019, uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu čtyř roků (do 1. 7. 2028) s nabytím právní moci dne 4. 3. 2019“, a za to byla odsouzena podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Vzhledem k tomu, že se obviněná (i za osoby ze zákona oprávněné) a státní zástupce vzdali práva podání odporu – řádného opravného prostředku (viz č. l. 38), nabyl zmíněný trestní příkaz dne 30. 3. 2019 právní moci.
7. V předmětné trestní věci se Nejvyšší soud plně ztotožnil s argumentací ministra spravedlnosti uplatněnou v podané stížnosti pro porušení zákona. Nelze než konstatovat, že za situace, kdy Okresní soud Plzeň-město rozhodoval v předmětné trestní věci formou trestního příkazu o uložení obviněné trestu vyhoštění podle § 80 tr. zákoníku, měl vycházet z ustanovení § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř., které stanoví, že „trestním příkazem lze uložit trest vyhoštění do pěti let“. Za situace, kdy Okresní soud Plzeň-město trestním příkazem ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, uložil obviněné trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou, musel Nejvyšší soud vyslovit porušení zákona v ustanovení § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť trest vyhoštění na dobu neurčitou nebylo možno trestním příkazem uložit.
8. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud zrušit pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 3. 2019, sp. zn. 9 T 24/2019, neboť vydáním trestního příkazu při uložení trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné, a to v ustanovení § 314e odst. 2 písm. h) tr. ř., které nebylo soudem správně použito. Současně zrušil Nejvyšší soud také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu Plzeň-město přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu