8 Tz 62/2000
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 26. ledna 2001 ve věci obviněné M. B., o výši odměny a nákladech hotových výdajů ustanoveného obhájce t a k t o :
Podle § 151 odst. 3 tr. ř. per analogiam, určuji JUDr. P. N., odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., t a k t o :
1) Za převzetí a přípravu obhajoby ...................................................... 1 000 Kč
2) Za studium spisu 1. 12. 2000 ........................................................... 1 000 Kč
3) Za účast u veřejného zasedání dne 15. 12. 2000 .............................. 1 000 Kč
_______
3 000 Kč
Snížení o 10 % (§ 15a vyhl.) ........................................................... - 300 Kč
_______
Odměna ......................................................................... ................... 2 700 Kč
Náhrada hotových výdajů paušální částkou 3x75 Kč ....................... 225 Kč
_______________________________________________________________
Celkem ................................................................................ ............. 2 925 Kč
JUDr. P. N. byl opatřením předsedy senátu ze dne 15. 11. 2000 ustanoven obhájcem obviněné M. B. pro řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněné podal ministr spravedlnosti. Důvodem ustanovení obhájce byla skutečnost, že pobyt obviněné nebyl znám a nepovedlo se jí doručit vyrozumění o veřejném zasedání (§ 275 odst. 2 tr. ř.).
Po skončení řízení o stížnosti pro porušení zákona uplatnil obhájce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za poskytnutou právní službu.
Předseda senátu přezkoumal předložené vyúčtování a zjistil, že odměna i náhrada hotových výdajů jsou účtovány správně. Odměna za jeden úkon právní pomoci činí v tomto případě 1 000 Kč. Počet úkonů právní služby odpovídá skutečně poskytnuté právní službě. Vzhledem k ustanovení § 15a vyhlášky se mimosmluvní odměna za úkony právní služby snižuje o 10 %, tj. za tři úkony náleží 2 700 Kč. Spolu s náhradou nákladů paušální částkou, která je za tři úkony 225 Kč, činí odměna a hotové výdaje advokáta 2 925 Kč.
Tuto částku mu proplatí účtárna Nejvyššího soudu na účet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 8 Tz 62/2000
Datum rozhodnutí: 26.01.2001
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
8 Tz 62/2000
U S N E S E N Í
Předseda senátu Nejvyššího soudu České republiky rozhodl dne 26. ledna 2001 ve věci obviněného J. O., o výši odměny a nákladech hotových výdajů ustanoveného obhájce t a k t o :
Podle § 151 odst. 3 tr. ř. per analogiam, určuji JUDr. P. S., odměnu a náhradu hotových výdajů podle vyhlášky MS ČR č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 235/1997 Sb., t a k t o :
1) Za převzetí a přípravu obhajoby ..................................................... 2 000,-- Kč
2) Za studium spisu 12. 12. 2000 ........................................................ 2 000,-- Kč
3) Za účast na veřejném zasedání dne 15. 12. 2000 ........................... 2 000,-- Kč
_______
6 000,-- Kč
Snížení o 10 % (§ 15a vyhl.) .......................................................... - 600,-- Kč
_______
Odměna ......................................................................... ................. 5 400,-- Kč
Náhrada hotových výdajů § 13 odst. 3 vyhl. 3x75 Kč ................... 225,-- Kč
Náhrada cestovních výdajů § 13 odst. 4 ......................................... 242,20 Kč
Náhrada za promeškaný čas § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3
za dvě hodiny ................................................................................ . 200,-- Kč
_________________________________________________________________
Celkem ................................................................................ .......... 6 067,20 Kč
O d ů v o d n ě n í :
JUDr. P. S. byla opatřením předsedy senátu ze dne 29. 11. 2000 ustanovena obhájkyní obviněného J. O. pro řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného podal ministr spravedlnosti. Důvodem nutné obhajoby byla skutečnost, že v době řízení o stížnosti pro porušení zákona byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody a trestný čin, pro který bylo stíhání vedeno, je ohrožen sazbou odnětí svobody na deset až patnáct let.
Po skončení řízení o stížnosti pro porušení zákona uplatnila obhájkyně nárok na odměnu a náhradu výdajů za poskytnutou právní službu.
Předseda senátu přezkoumal předloženou fakturu a zjistil, že odměna i náhrady jsou účtovány správně a odpovídají skutečně poskytnuté právní službě.
Proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Fakturovanou částku proplatí obhájkyni účtárna Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 26. ledna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění J. O. a J. Š., a dále státní zástupce, jehož odvolání směřovalo proti výroku o vině obviněných M. B. a J. O. a proti výroku o trestu obviněného J. Š.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 3 To 2/98, rozhodl tak, že:
Podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), odst. 2 tr. ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce zrušuje ohledně obžalovaného J. O. ve výroku o vině trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 3 tr. zák. (bod 1 rozsudku) a podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (bod 2 rozsudku), ve výrocích o trestu a o náhradě škody ve vztahu k VZP ČR, zastoupené ředitelem OP B.-m., D. n. č. 3.
Podle § 259 odst. 1 tr. ř. se v tomto rozsahu věc vrací Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. se z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje ve výroku o trestu u obžalovaného J. Š.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že obžalovaný J. Š. se podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody na 14 roků.
Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. se k výkonu uloženého trestu zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných J. O. a J. Š. zamítají.
Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu podal podle § 266 odst. 1, 3 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněných M. B. a J. O.
Uvádí v ní, že z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že se odvolací soud zabýval i odvoláním státního zástupce, podaným v neprospěch obviněné M. B. a že toto odvolání neshledal důvodným. Výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce ohledně obviněné M. B. však napadený rozsudek postrádá.
Odvolací soud současně se zrušením výroku o vině obviněného J. O. trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. a loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. zrušil sice i celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, vztahující se ke skutku pod bodem 2 rozsudku (§ 234 odst. 1 a § 238 odst. 1, 2 tr. zák.), ale nezrušil výrok o náhradě škody ohledně J. O., vztahující se ke skutku pod bodem 1 rozsudku, což ve svém důsledku vedlo k absenci takového výroku v následném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 10 T 5/97.
Citovaným rozsudkem porušil podle názoru ministra spravedlnosti zákon v neprospěch obviněné M. B. v § 256 tr. ř. a v neprospěch obviněného J. O. v § 258 odst. 2 tr. ř.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 1998, sp. zn. 3 To 2/98, byl porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B. a v ustanovení § 258 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. O. Dále aby Nejvyšší soud postupoval podle § 270 odst. 2 tr. ř., tj. aby vrchnímu soudu přikázal, aby o chybějících výrocích rozhodl nebo neúplný výrok doplnil.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, respektujíc omezení plynoucí z ustanovení § 267 odst. 2 tr. ř. Dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná a že zákon byl porušen v tom směru, a z těch důvodů, které rozhodnutí stížnost pro porušení zákona vytýká.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud se zabýval i odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obviněné M. B. a že toto odvolání neshledal důvodným. Z ustanovení 254 odst. 2 tr. ř. plyne, že je povinností odvolacího soudu přezkoumávat pouze tu část rozsudku a předcházejícího řízení, týkající se osoby, ohledně níž bylo odvolání podáno. Z toho logicky plyne, že odvolání podané ohledně kteréhokoliv z obviněných je relativně samostatné bez ohlednu na skutečnost, že bylo písemně vyhotoveno jediným podáním a že bylo takto podáno ohledně všech obviněných ve věci.
Podle § 256 tr. ř. odvolací soud podané odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Státní zástupce podal jedním podáním odvolání vůči všem třem obviněným, přičemž vrchní soud výrokem rozhodl pouze o odvoláních, které směřovaly proti rozsudku nalézacího soudu ohledně obviněných J. O. a J. Š. Za této situace je zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci svým rozhodnutím porušil zákon v ustanovení § 256 tr. ř. v neprospěch obviněné M. B., pokud se o nedůvodnosti odvolání státního zástupce zmínil pouze v odůvodnění napadeného rozsudku, ale jeho závěr o nedůvodnosti tohoto odvolání nenašel své vyjádření ve výroku napadeného rozsudku.
Podle § 258 odst. 2 tr. ř. jestli je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud napadený rozsudek jen v této části. Zruší-li však, byť je z části, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je nepochybné, že výrok o náhradě škody má vždy svůj podklad ve výroku o vině skutkem, jímž měla být škoda způsobena. Tímto ustanovením se vrchní soud dostatečně důsledně neřídil, pokud současně se zrušením výroku o vině skutkem uvedeným pod bodem 1 rozsudku krajského soudu (trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák.), nezrušil i výrok o náhradě škody, který se váže k tomuto skutku, ohledně obviněného J. O. Tím nepochybně porušil zákon v ustanovení § 258 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného J. O.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud především vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněné M. B. v ustanovení § 256 tr. ř. a v neprospěch obviněného J. O. v ustanovení § 258 odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky pro postup podle § 271 odst. 1 tr. ř., tedy podmínky umožňující, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl sám, Nejvyšší soud postupem podle § 270 odst. 2 tr. ř. per analogiam napadený rozsudek doplnil o chybějící výroky tak, že odvolání státního zástupce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, ohledně obviněné M. B. podle § 256 tr. ř. zamítl. Dále postupem podle § 258 odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 1997, sp. zn. 10 T 5/97, zrušil ve výroku, jímž byl obviněný J. O. podle § 228 odst. 2 tr. ř. uznán povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozené J. B. náhradu škody ve výši 1 264 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 15. prosince 2000
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman