8 Tz 66/2021-478
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a Mgr. Pavla Götha stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., nar. XY, na území České republiky bez trvalého pobytu, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, v části, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. K. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o vině tohoto obviněného pod body 1., 2. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 3., 4. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. K.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se uvedený rozsudek v této části a v souvisejících výrocích o trestu a náhradě škody zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že
obviněný
M. K., nar. XY, státní příslušník Slovenské republiky, bez zaměstnání, bez trvalého pobytu na území České republiky, poslední adresa pro doručování XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov,
je vinen, že
1. společně s již odsouzeným D. K., nar. XY, po předchozí vzájemné dohodě v době od 22:00 hodin dne 15. 2. 2020 do 08:00 hodin dne 17. 2. 2020 v XY, po prostříhání vnějšího a vnitřního pletivového oplocení vnikli na pozemek provozovny zemědělské usedlosti, kde z odstaveného nákladního vozidla zn. Tatra, registrační značky XY, po vylomení víčka palivové nádrže za pomoci uříznuté tlakové vzduchové hadice od kompresoru odsáli a odcizili celkem 150 litrů motorové nafty, z odstaveného rypadlo-nakladače zn. Terex-Fermec, registrační značky XY, po vypáčení zámku víčka palivové nádrže stejným způsobem odcizili 80 litrů motorové nafty, naftu odsáli do připravených kanystrů, dále vnikli do nezajištěného příručního skladu, odkud odcizili sadu 4 hliníkových kol o rozměru 215x65x16 s letními pneumatikami zn. Firestone, čímž způsobili poškozenému J. O., nar. XY, škodu odcizením ve výši 13 322 Kč a škodu poškozením ve výši 6 520 Kč,
2. dne 17. 3. 2020 kolem 14:25 hodin v XY, si na prodejní ploše obchodního domu Kaufland do batohu uschoval 3 kusy čokolády Studentská pečeť bílá v hodnotě 63,90 Kč za kus, 3 kusy čokolád Studentská pečeť hořká v hodnotě 63,90 Kč za kus a 4 kusy čokolády Ritter sport bílá v hodnotě 29,90 Kč za kus a následně prošel pokladnou, aniž by zboží uhradil, kdy za pokladnami byl vyzván ostrahou prodejny k vrácení zboží, které nepoškozené vydal, a toto bylo vráceno zpět do prodeje, a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19.
10. 2017, sp. zn. 4 T 162/2017, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 5. 2019, dále rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 2 T 196/2013, který nabyl právní moci dne 12. 3. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 4 To 60/2014, mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr.
zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 20. 3. 2017 se stanovením zkušební doby na 3 roky a s uložením dohledu, tedy: ad 1., 2. si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, ad 1. poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
3. v době od 17:00 hodin dne 21. 3. 2020 do 09:00 hodin dne 23. 3. 2020 v XY, po prostřižení oplocení, vnikl do areálu bývalé provozovny společnosti V., výroba potravinářského zboží, s. r. o.¸ kde z nákladové rampy odcizil několik 25 litrových kanystrů a zahradní hadici, vše bez hodnoty připraveno k likvidaci, dále neuzamčenými dveřmi vnikl do prostoru bývalé expedice, odkud odcizil úhlovou brusku Black&Decker oranžové barvy, kotoučovou pilu zn. Narex modré barvy, gola sadu v černém kufříku a příruční pokladnu s drobnými mincemi, čímž poškozenému J. V., nar. XY, trvale bytem XY, způsobil škodu odcizením ve výši 4 400 Kč, 4. v době od 17:00 hodin dne 21. 3. 2020 do 09:00 hodin dne 23. 3. 2020 v XY, po prostřižení překonal oplocení, vnikl do areálu společnosti A. T., s. r. o., kde následně nezjištěným způsobem otevřel víčko palivové nádrže zde zaparkovaného autobusu zn. SOR, r. z. XY, ze které dále odcizil 180 litrů motorové nafty, čímž poškozené společnosti A. S., a. s., se sídlem v XY, způsobil škodu ve výši 5 238 Kč, a takto jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 4 T 162/2017, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 5. 2019, dále rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 2 T 196/2013, který nabyl právní moci dne 12. 3. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 4 To 60/2014, mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 60 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 20. 3. 2017 se stanovením zkušební doby na 3 roky a s uložením dohledu, tedy: ad 3., 4. přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
čímž spáchal ad 1., 2. přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ad 1. přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku ad 3.,4. přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku,
a odsuzuje se
podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozeným: S. m. T., se sídlem XY, IČ XY, částku 586,63 Kč, A. S., a. s., se sídlem XY, IČ: XY, částku 4 662 Kč, J. V., nar. XY, bytem XY, částku 4 100 Kč, J. O., nar. XY, bytem XY, společně a nerozdílně s již odsouzeným D. K., nar. XY, bytem XY, naposledy bytem XY, částku 19 842 Kč.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená společnost Kaufland Česká republika, v. o. s., se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6, IČ 25110161, odkazuje se nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozený J. O. odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
IV. Ve zbývající části, v níž bylo rozhodnuto podle § 259 odst. 1 tr. ř., že se věc v rozsahu zrušení (tj. skutek pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně ) vrací soudu prvního stupně, zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, nezměněn.
1. Ministryně spravedlnosti (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona, neboť byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
2. V obsahu tohoto mimořádného prostředku poukázala nejprve na okolnosti, za kterých byl čin v této věci spáchán a na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Podle ministryně spravedlnosti však tato podmínka v předmětné věci splněna nebyla. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení několika kusů čokolády z maloobchodní prodejny v plném provozu, dále pracovního nářadí a rovněž nafty z nádrže autobusu – nelze jednoznačně dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Měla za to, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let trestem zjevně excesivním.
3. Ministryně spravedlnosti z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem odvolacího soudu byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek v celém rozsahu zrušil, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Teplicích věc znovu projednat a rozhodnout, popř. aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
II. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
4. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že stížnost pro porušení zákona je přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, a proto přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost tohoto rozsudku v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
III. Vyjádření ke stížnost pro porušení zákona
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání se zcela ztotožnil s argumentací stěžovatelky stran porušení zákona v neprospěch obviněného, pouze navrhl redukovat její návrh, aby bylo vysloveno porušení zákona a byl zrušen stížností pro porušení zákona napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, avšak nikoli ve výroku, jímž byla podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu skutku pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně tomuto soudu vrácena.
6. Obviněný se prostřednictvím obhájce u veřejného zasedání rovněž připojil k argumentaci stěžovatelky i k modifikaci jejího návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterou navrhl státní zástupce.
III. Dosavadní průběh řízení
7. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, byl obviněný M. K. uznán vinným pod bodem 1. přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, pod body 2., 3. přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pod body 4., 5. přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného D. K. a o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř.).
8. Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, podali odvolání obviněný M. K. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích. Obviněný napadl výroky o vině, státní zástupkyně brojila v neprospěch tohoto obviněného proti výrokům o vině a trestu. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje, byl rozsudek soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr.
ř. ohledně obviněného M. K. v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že tento obviněný byl uznán vinným pod body 1., 2. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 1. přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 3., 4. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odsouzen byl podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení (tj. skutek pod bodem 1. rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020) vrácena soudu prvního stupně. Rovněž bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř.).
9. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedeným rozsudkem obviněného uznal na skutkovém základě že: ad 1. společně s již odsouzeným D. K. po předchozí vzájemné dohodě v době od 22:00 hodin dne 15. 2. 2020 do 08:00 hodin dne l7. 2. 2020 v XY, po prostříhání vnějšího a vnitřního pletivového oplocení vnikli na pozemek provozovny zemědělské usedlosti, kde z odstaveného nákladního vozidla zn. Tatra, po vylomení víčka palivové nádrže za pomoci uříznuté tlakové vzduchové hadice od kompresoru odsáli a odcizili celkem 150 litrů motorové nafty, z odstaveného rypadla - nakladače po vypáčení zámku víčka palivové nádrže stejným způsobem odcizili 80 litrů motorové nafty, naftu odsáli do připravených kanystrů, dále vnikli do nezajištěného příručního skladu, odkud odcizili sadu 4 hliníkových kol s pneumatikami, čímž způsobili poškozenému J. O. škodu odcizením ve výši 13 322 Kč a škodu poškozením ve výši 6 520 Kč,
ad 2. dne 17. 3. 2020 kolem 14:25 hodin v XY, si na prodejní ploše obchodního domu Kaufland do batohu uschoval 10 kusů čokolád různých značek a následně prošel pokladnou, aniž by zboží uhradil, kdy za pokladnami byl vyzván ostrahou prodejny k vrácení zboží, které nepoškozené vydal, a toto bylo vráceno zpět do prodeje,
a uvedených jednání se obviněný M. K. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 4 T 162/2017, v právní moci dne 19. 10. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 5. 2019, dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 2 T 196/2013, v právní moci dne 12. 3. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2014, č. j. 4 To 60/2014-329, mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 60 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 20. 3. 2017 se stanovením zkušební doby na 3 roky a s uložením dohledu,
čin spáchal za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, neboť dne 12. března 2020 bylo vyhlášeno usnesení vlády České republiky č. 194, kterým byl podle článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dní,
ad 3. v době od 17:00 hodin dne 21. 3. 2020 do 09:00 hodin dne 23. 3. 2020 v XY, po prostřižení oplocení, vnikl do areálu bývalé provozovny společnosti V., kde z nákladové rampy odcizil věci bez hodnoty připravené k likvidaci, dále neuzamčenými dveřmi vnikl do prostoru bývalé expedice, odkud odcizil úhlovou brusku, kotoučovou pilu, gola sadu a příruční pokladnu s drobnými mincemi, čímž poškozenému J. V. způsobil škodu odcizením ve výši 4 400 Kč,
ad 4. v době od 17:00 hodin dne 21. 3. 2020 do 09:00 hodin dne 23. 3. 2020 v XY, po prostřižení překonal oplocení, vnikl do areálu společnosti A. T., kde následně nezjištěným způsobem otevřel víčko palivové nádrže zde zaparkovaného autobusu, ze které dále odcizil 180 litrů motorové nafty, čímž poškozené společnosti způsobil škodu ve výši 5 238 Kč,
a uvedených jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. 4 T 162/2017, v právní moci dne 19. 10. 2017, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 14. 5. 2019, dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 2 T 196/2013, v právní moci dne 12. 3. 2014, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 3. 2014, č. j. 4 To 60/2014-329, mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně ve výměře 60 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ze kterého byl podmíněně propuštěn dne 20. 3. 2017 se stanovením zkušební doby na 3 roky a s uložením dohledu,
a za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, neboť dne 12. března 2020 bylo vyhlášeno usnesení vlády České republiky č. 194, kterým byl podle článku 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dní.
10. Krajský soud v Ústí nad Labem shledal naplněnou zvlášť přitěžující okolnost podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, v čemž nesouhlasil s Okresním soudem v Teplicích, že obviněný trestné činy nespáchal za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí. Neztotožnil se s argumentací nalézacího soudu, že vyhlášený nouzový stav neměl vliv na činnost poškozených tím, že by tito byli karanténními opatřeními přímo omezeni, že by karanténní opatření měla přímý vliv na jejich možnost disponovat s majetkem a chránit jej, jak by tomu třeba bylo při evakuaci obyvatelstva při povodňovém stavu.
Podle odvolacího soudu nevyvratitelnou skutečností zůstává, že v České republice existoval nouzový stav, který byl dne 12. 3. 2020 vyhlášen usnesením vlády České republiky č. 194 v souladu s články 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (SARS CoV-2) na území České republiky. Tuto situaci vnímali lidé velice citlivě, a pokud se pachatel v uvedeném období dopustí majetkového deliktu, jde o zvlášť zavrženíhodné jednání, které lidem v této oblasti přináší další psychické útrapy.
Obviněný poškozeným odcizil věci, které pro ně měly majetkovou hodnotu, a zvláště v době, kdy řešili záležitosti související s tím, jak zajistit chod provozoven i za této mimořádné situace, spoléhali na to, že s ohledem na situaci, která v době nouzového stavu v České republice panovala, nebude dotčen jejich majetek. Obviněný se navíc jednání pod body 3. až 5. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (tj. body 2. až 4. výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně) dopustil na počátku nouzového stavu, kdy byla v souvislosti s minimalizací rizika nákazy policistů omezena jejich hlídková a dohledová činnost.
Věděl, že byl v České republice vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví a života lidí, neboť jeho vyhlášení bylo publikováno ve veřejných sdělovacích prostředcích, na internetu, a omezení z něho plynoucí byla zejména na jeho počátku patrná všem. Krajský soud v Ústí nad Labem akcentoval, že nelze přehlédnout, že obviněný je speciálním recidivistou a s obdobnou trestnou činností má velice dobré zkušenosti (srov. str. 9, bod 20. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020).
11. Nejvyšší soud tyto argumenty neakceptoval, protože nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12.
3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy obviněný spáchal trestné činy krádeže dne 17. 3. a dále v době od 21. do 23. 3. 2020, stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno také dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např.
v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr.
zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34 rozsudku Nejvyššího soudu).
13. Z uvedených důvodů lze přisvědčit argumentaci nalézacího soudu, jenž v rozsudku ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, na rozdíl od odvolacího soudu nepřisvědčil obžalobě a jednání obviněného, nekvalifikoval i podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť tvrdil, že nelze jít cestou pouhého jazykového výkladu předmětné normy, nýbrž je třeba zabývat se také jejím smyslem a účelem a materiální stránkou věci. Zdůraznil, že jednání obviněného sice časově spadá do období nouzového stavu, pouhá existence nouzového stavu však neovlivnila jak rozhodnutí obviněného toto jednání spáchat, tak ani jeho provedení, povahu a následky. Za krádeže v obchodech byl obviněný v minulosti opakovaně odsuzován, tyto páchal obdobně i v době, kdy nepanoval nouzový stav, jednání bylo pouhým dílčím útokem pokračujícího trestného činu páchaného i mimo období tzv. nouzového stavu. Nouzový stav neměl žádný přímý vliv na provoz obchodu, obviněný se trestné činnosti nedopustil v prodejně z důvodu nouzového stavu zavřené, případně výrazně podzásobené. Rovněž se této trestné činnosti nedopustil v areálech uzavřených v důsledku nastalé krizové situace, ani na osobách karanténními opatřeními přímo omezenými tak, že by karanténní opatření měla přímý vliv na jejich možnost disponovat s majetkem a chránit jej, jak by tomu třeba bylo při evakuaci obyvatelstva při povodňovém stavu (srov. body 26. až 28. rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020).
14. S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožnil, protože v trestní věci obviněného M. K. odvolací soud žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaných trestných činů krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nezjistil. Odvolacímu soudu lze vytknout i to, že dostatečně přesvědčivě nevysvětlil, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže, ani neuvedl žádnou relevantní okolnost, která by dokládala též věcnou souvislost mezi spáchaným jednáním obviněného a zmiňovanou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
15. Nejvyšší soud se z uvedených důvodů tudíž ztotožnil i s ministryní spravedlnosti a v souladu se stížností pro porušení zákona dospěl k závěru, že v posuzované věci nejsou splněny podmínky pro naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak jsou vyjádřeny v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaného pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.). Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil v obchodním domě Kaufland, kde odcizil běžně dostupné zboží - několik kusů čokolád, a rovněž v areálech společností, odkud odcizil motorovou naftu a pracovní nářadí. Předmět útoku, příčina či pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s pandemií nemoci COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset. Z žádných skutečností neplyne, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
16. S ohledem na uvedené závěry Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud porušil v neprospěch obviněného zákon, pokud u něj dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti jím spáchaných činů s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, neboť posuzované jednání mělo být kvalifikováno pouze jako přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, jak správně rozhodl nalézací soud. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, v části, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 T 69/2020, z podnětu podaných odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného M. K. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o vině tohoto obviněného pod body 1., 2. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 3., 4. zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. pak napadený rozsudek v této uvedené části a v souvisejících výrocích o trestu a náhradě škody zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
17. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil přezkoumávaný rozsudek v té části, v níž odvolací soud vyhověl odvolání státní zástupkyně podanému v neprospěch obviněného, a protože porušení zákona shledal ve vadném hmotněprávním posouzení, mohl po zrušení uvedené části přezkoumávaného rozsudku sám podle § 271 odst. 1 tr. ř. znovu ve věci rozhodnout na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Jelikož na základě hmotněprávního posouzení trestné činnosti obviněného v korespondenci s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16.
3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, nebylo možno přisvědčit odvolacím námitkám státní zástupkyně, ale byla shledána správnost právních závěrů vyjádřených v rozsudku Okresního Teplicích, proti němuž bylo odvolání podáno, Nejvyšší soud obviněného uznal vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (body 1., 2.), poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1.) a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (body 3., 4.), jichž se dopustil na výše uvedeném skutkovém základě.
Při popisu skutků převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku odvolacího soudu, která jen stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala všechny potřebné zákonné znaky obou přečinů, avšak bez nadbytečného skutkového vyjádření toho,
co v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný spáchal čin za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, neboť dne 12. 3. 2020 byl příslušným usnesením vlády České republiky vyhlášen nouzový stav.
18. K právní kvalifikaci skutků lze uvést, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním naplnil znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku z důvodů, které v tomto směru celkem správně vyložily soudy nižších stupňů. Pokud byly stěžovatelkou vzneseny právně relevantní argumenty proti právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byly Nejvyšším soudem v plném rozsahu argumentovány výše.
19. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutků bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena za přísněji trestný přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněnému byl v jejím rámci ukládán podle § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest jako právní následek trestní odpovědnosti za celkem tři jím spáchané přečiny.
20. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) celkem 18 záznamů o odsouzeních v průběhu období od roku 1986 do roku 2017 pro zejména majetkovou trestnou činnost, kdy byl vždy sankcionován nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Poslední z těchto trestů vykonal dne 14. 5. 2019, přičemž v jiné trestní věci byl dne 20. 3. 2017 z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání 3 roků, tj. do 20. 3. 2020. Skutky pod body 1. a 2. tedy spáchal ve zmíněné zkušební době a veškerou projednávanou trestnou činnost pak velmi krátce po posledním propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku o trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu mnoha nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Lze zdůraznit, že trestné činnosti (pod body 3., 4.) se dopustil poté, co byl v souvislosti se spácháním skutků pod body 1., 2. zadržen, bylo zahájeno trestní stíhání a následně byl propuštěn na svobodu (což je zároveň důvodem, proč podle § 12 odst. 11 tr. ř. nemohla být kompletní trestná činnost obviněného kvalifikována jako pokračující, nýbrž jako dva samostatné pokračující skutky sestávající jednak z útoků pod body 1. a 2., jednak z útoků pod body 3. a 4.). Protože k předcházejícím odsouzením – s výjimkou těch, které zakládají zpětnost přečinu krádeže (viz skutková věta výroku rozsudku) - je třeba přihlédnout jako k okolnosti přitěžující podle § 42 písm. p) tr. zákoníku, přičemž obviněnému je ukládán úhrnný trest za dva přečiny a částečně mu polehčuje toliko jeho doznání [§ 41 písm. l) tr. zákoníku], dospěl dovolací soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání dvou roků. V této výměře představující 3/5 zákonné trestní sazby pak byla zohledněna skutečnost do jisté míry rovněž svědčící ve prospěch obviněného, a to relativně nízká škoda způsobená trestnou činností na odcizených věcech i na poškození věcí jiných. Při ukládání trestu byly vzaty v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a vyjádřily je i v odůvodnění svých rozhodnutí (viz zejména body 34. - 37. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 27. a 28. usnesení odvolacího soudu). Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
21. Ve věci se řádně a včas připojili se svými nároky na náhradu škody poškození J. O. v částce 33 615 Kč (č. l. 130 – 131), Kaufland ČR, v. o. s., v částce 503 Kč (č. l. 132 – 133), J. V. v částce 4 100 Kč (č. l. 181 – 183), S. m. T. v částce 586,63 Kč (č. l. 176 – 178) a A. S., a. s., v částce 4 662 Kč (č. l. 179 – 180). Je zjevné, že škoda způsobená trestnou činností (sestávající z hodnoty odcizených věcí, příp. též z rozsahu poškození věcí jiných, oplocení objektů apod.) vznikla v příčinné souvislost s jednáním obviněného jako pachatele, který byl za tuto trestnou činnost odsouzen. Proto podle § 228 odst. 1 tr. ř. je i dovolací soud povinen v souladu s rozhodnutím odvolacího soudu pozitivně rozhodnout o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestnou činností. Učinit tak mohl v rozsahu, který je uveden ve skutkové větě tohoto rozsudku, popř. v rozsahu nižším, v jakém byl nárok poškozenými uplatněn v porovnání s výší objektivně způsobené škody, neboť soudy jsou při rozhodování o nároku na náhradu škody vázány výší poškozeným uplatněného nároku (viz rozhodnutí publikované pod č. II/1962 Sb. rozh. tr.). Toliko v případě poškozeného Kaufland ČR, v. o. s., muselo být rozhodnuto o jeho odkazu na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř., neboť zboží obviněným odcizené bylo vráceno do prodeje, fakticky tak škoda nevznikla a podle výsledků dokazování tak pro vyslovení povinnosti k náhradě škody není podklad. Pokud byl poškozený J. O. výrokem o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. uspokojen pouze zčásti, byl podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozhodnutí o povinnosti obviněného k náhradě škody bylo koncipováno u skutku pod bodem 1. jako povinnost obviněného solidární s již odsouzeným D. K., neboť se daného jednání dopustili ve spolupachatelství. Obecně pak povinnost obviněného k náhradě škody plyne z ustanovení § 2894 odst. 1, § 2910 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle zmíněných ustanovení povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Jelikož obviněný nerespektoval vlastnické právo poškozených a způsobil jim újmu na majetku jednáním, které naplňuje veškeré zákonné znaky shora specifikovaných přečinů, je výrok o jeho povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. plně odůvodněn, jak již dříve rozhodly soudy nižších stupňů (viz body 38. – 40. rozsudku soudu prvního stupně a bod 29. rozsudku soudu odvolacího).
22. Ve zbývající části stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto podle § 259 odst. 1 tr. ř., že se věc v rozsahu zrušení (tj. skutek pod bodem 1. napadeného rozsudku) vrací soudu prvního stupně, nedošlo k výše popsanému porušení zákona (pochybení stran právní kvalifikace jednání obviněného), proto tímto rozhodnutím dovolacího soudu zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 5 To 214/2020, v této části nezměněn.
23. Pro úplnost lze jen dodat, že pokud ministryně spravedlnosti navrhovala, aby Nejvyšší soud podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon trestu napadeného rozhodnutí, o tomto návrhu Nejvyšší soud rozhodl v samostatném řízení usnesením ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. 8 Tz 66/2021, tak, že jej podle § 275 odst. 4 tr. ř. jako nedůvodný zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth