8 Tz 66/2022-120
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti výroku o trestu pravomocného trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a výroku o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
I. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
Trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl porušen zákon
v neprospěch obviněného v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku.
Rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, se ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
III. Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou se přikazuje, aby v rozsahu zrušení věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 115/2019, a věc vedenou u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 92/2019, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl obviněný L. S., uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „v době trvání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl – na dobu 20 měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 156/2018 ze dne 29. 11. 2018, v právní moci 8.
1. 2019, a – na dobu 2 let uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 19/2019 ze dne 11. 2. 2019, v právní moci 28. 5. 2019, nejméně v době od 23. 7. 2019 do 29. 7. 2019 v okolí obce XY a v obci XY, okres XY, opakovaně řídil osobní automobil tov. zn. Renault Megane, reg. zn. XY, majitele M. S., nar. XY, přičemž byl dne 29. 7. 2019 v obci XY kontrolován hlídkou Obvodního oddělení XY, dne 27. 7. 2019 v blíže nezjištěné době od 13:00 hodin do 22:00 hodin od parkoviště motorestu D.
K. dálnice D1 přes XY, XY, XY a XY do obce XY, okr. XY, řídil osobní automobil Škoda Felicia, registrační značky XY, majitele J. J., nar. XY“. Za shora uvedený přečin mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 tr. zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř., uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 200 Kč (tj. v celkové výši 20 000 Kč) s tím, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 8 (osm) měsíců.
Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 (dvacet čtyři) měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 10. 2019.
2. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl obviněný L. S. uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ačkoliv trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2T 19/2019-72 ze dne 11. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, byl pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 2 roky, dne 22.
7. 2019 ve večerních hodinách řídil z XY do XY, s úmyslem vykonat jízdu do XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane, RZ XY, přičemž byl na ulici XY v XY ve 22:05 hodin zastaven a kontrolován policejními orgány Policie ČR, Obvodní oddělení XY“. Za shora uvedený přečin mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2019.
3. Proti shora uvedenému trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113) a rozsudku Okresního soudu v Třebíči (ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73) podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona, kterou specifikoval proti výrokům o trestech v uvedených rozhodnutích soudů nižších stupňů, když soudům vytkl, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou při svém rozhodování přehlédl existenci trestního příkazu, který byl již v té době vydán Okresním soudem v Jihlavě dne 16.
7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, kterým byl obviněný L. S. odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jednak k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin, jednak k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání tří roků (podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku), a Okresnímu soudu v Třebíči tu skutečnost, že jednání, pro které obviněného rozsudkem odsoudil a které je napadeno stížností pro porušení zákona, se obviněný dopustil před doručením trestního příkazu, vydaného Okresním soudem v Jihlavě dne 16.
7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37 (doručen byl 6. 8. 2019). Tudíž podle ministra spravedlnosti měl správně Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou ukládat souhrnný trest podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37. Ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, vytkl ministr spravedlnosti předmětnému rozhodnutí obdobné pochybení, tedy nejen přehlédnutí skutečnosti, že jednání posuzovaného Okresním soudem v Třebíči se obviněný dopustil před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16.
7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37, ale také před odsouzením (doručením trestního příkazu dne 26. 9. 2019) Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113.
4. Ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona poukázal na to, že Okresní soud v Třebíči i Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou při ukládání trestu nerespektovaly ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku a v důsledku jejich pochybení byly obviněnému namísto jednoho souhrnného trestu uloženy tři samostatné tresty, navíc zcela jiného druhu, přičemž ministr spravedlnosti vyjádřil v podané stížnosti pro porušení zákona i své pochybnosti o zákonnosti těchto trestů, a to z hlediska jejich maximálních zákonných hranic a poukázal na skutečnost, že v rámci ukládaného trestu zákazu činnosti součet takto uložených trestů zákazu činnosti dosáhl 84 měsíců, což považuje při nerespektování ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku za nepřiměřený trest. S ohledem na uvedená pochybení navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. S., a to v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, ve výrocích o trestu, jakož i další rozhodnutí, na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Třebíči věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, případně aby Nejvyšší soud postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř.
5. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnila s podanou stížností pro porušení zákona, shodně s ministrem spravedlnosti konstatovala, že namísto jednoho souhrnného trestu byly obviněnému uloženy tři samostatné tresty, navíc každý zcela jiného druhu, přičemž v případě přeměny peněžitého trestu a trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody, by se jednalo o trest odnětí svobody převyšující sazbu stanovenou pro trestný čin podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku a trest zákazu činnosti by dosahoval ve svém souhrnu osmdesát čtyři měsíce, což považuje za trest nepřiměřený. S ohledem na uvedené skutečnosti navrhla vyhovět stížnosti pro porušení zákona v intencích návrhu ministra spravedlnosti.
6. Obviněný se k podané stížnosti pro porušení zákona nevyjádřil.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným rozhodnutím předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
8. Z předložených spisů Okresního soudu v Třebíči, Žďáru nad Sázavou, ale také spisu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 9 T 97/2019 zjistil Nejvyšší soud následující skutečnosti.
9. Trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 7. 2019, č. j. 9 T 97/2019-37, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to za jednání spočívající v tom, že „dne 31. 5. 2019 kolem 10.00 hod. řídil (ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 29. 11. 2018 sp. zn. 2 T 156/2018, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2019, mj. též za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku v rámci souhrnného trestu uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 20 měsíců) nejméně z XY do XY a poté po XY osobní automobil značky Ford Focus, RZ XY a byl při tom při spáchání přestupku v dopravě kontrolován v 10.05 hod. v ulici XY policií“ a za to byl odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku s použitím § 62 odst. 1 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (tři sta) hodin a podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v řízení všech motorových vozidel v trvání 3 (tří) roků. Předmětný trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2019 a právní moci nabyl dne 15. 8. 2019.
10. Ze spisu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou sp. zn. 1 T 115/2019, Nejvyšší soud zjistil, že trestním příkazem vydaným v předmětné trestní věci dne 27. 8. 2019 pod č. j. 1 T 115/2019-113, byl obviněný L. S., uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „v době trvání trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, který mu byl – na dobu 20 měsíců uložen rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 156/2018 ze dne 29.
11. 2018, v právní moci 8. 1. 2019, a – na dobu 2 let uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, sp. zn. 2 T 19/2019 ze dne 11. 2. 2019, v právní moci 28. 5. 2019, nejméně v době od 23. 7. 2019 do 29. 7. 2019 v okolí obce XY a v obci XY, okres XY, opakovaně řídil osobní automobil tov. zn. Renault Megane, reg. zn. XY, majitele M. S., nar. XY, přičemž byl dne 29. 7. 2019 v obci XY kontrolován hlídkou Obvodního oddělení XY, dne 27. 7. 2019 v blíže nezjištěné době od 13:00 hodin do 22:00 hodin od parkoviště motorestu D.
K. dálnice D1 přes XY, XY, XY a XY do obce XY, okr. XY, řídil osobní automobil Škoda Felicia, registrační značky XY, majitele J. J., nar. XY“. Za shora uvedený přečin mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 67 odst. 2 písm. b), § 68 tr. zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 314e odst. 2 tr. ř., uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 200 Kč (tj. v celkové výši 20 000 Kč) s tím, že podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by uložený peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody na 8 (osm) měsíců.
Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na 24 (dvacet čtyři) měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 10. 2019 (doručen byl obviněnému 26. 9. 2019).
11. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči bylo dále zjištěno, že v předmětné trestní věci vedené proti obviněnému L. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, obviněný uznán vinným spácháním přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro skutek spočívající v tom, že „ačkoliv trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 2T 19/2019-72 ze dne 11. 2. 2019, který nabyl právní moci dne 28. 5. 2019, byl pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků a k trestu zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na 2 roky, dne 22. 7. 2019 ve večerních hodinách řídil z XY do XY, s úmyslem vykonat jízdu do XY, osobní motorové vozidlo tov. zn. Renault Megane, RZ XY, přičemž byl na ulici XY v XY ve 22:05 hodin zastaven a kontrolován policejními orgány Policie ČR, Obvodní oddělení XY“. Za shora uvedený přečin mu byl podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 30 měsíců. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 12. 2019.
12. V souvislosti s uvedenými rozhodnutími je nutno uvést, že jednání, pro které byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 115/2019, se obviněný podle skutkového zjištění dopustil nejpozději dne 29. 7. 2019, tedy před doručením trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Jihlavě pod č. j. 9 T 97/2019-37, který mu byl doručen dne 6. 8. 2019. Obdobná situace nastala také v případě rozsudku vydaného Okresním soudem v Třebíči dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, kterým zmíněný soud odsoudil obviněného za jednání, kterého se podle skutkového zjištění dopustil dne 22. 7. 2019, tedy nejen před doručením shora zmíněného trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Jihlavě dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, který byl obviněnému doručen dne 6. 8. 2019, ale také před vydáním trestního příkazu Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne 27. 8. 2019, sp. zn. 1 T 115/2019 a doručeným dne 26. 9. 2019.
13. Pokud Nejvyšší soud zmiňuje v případě trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 9 T 97/2019, okamžik jeho doručení, nečiní tak samoúčelně, ale činí tak s ohledem na znění § 314e odst. 8 tr. ř., ze kterého vyplývá, že „Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému“. Uvedené ustanovení se ve své podstatě odráží v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, ze kterého vyplývá, že „Soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším …“.
14. Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud rozhodoval Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou dne 27. 8. 2019 pod sp. zn. 1 T 115/2019, o skutku, kterého se obviněný dopustil nejpozději dne 29. 7. 2019, pak měl ukládat souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu, který vydal Okresní soud v Jihlavě sice dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, ale který byl obviněnému doručen až dne 6. 8. 2019. Obdobně vyznívá také situace v případě rozsudku vydaného Okresním soudem v Třebíči, kdy se obviněný dopustil stíhaného jednání dne 22. 7. 2019, tedy nejen před doručením trestního příkazu, který vydal Okresní soud v Jihlavě sice dne 16. 7. 2019 pod č. j. 9 T 97/2019-37, který avšak byl obviněnému doručen až dne 6. 8. 2019, ale i před vydáním trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113. Z výše uvedeného je tedy nesporné, že jak rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, tak i trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, nebyla při jejich rozhodování brána v úvahu shora zmíněná ustanovení trestního řádu (§ 314e odst. 8 tr. ř.) a trestního zákoníku (§ 43 odst. 2 tr. zákoníku), což ve svém důsledku vedlo k tomu, že namísto jednoho souhrnného trestu, v čemž je nutno spatřovat primární porušení zákona, byly obviněnému uloženy tři samostatné tresty, přičemž ve vztahu k nim, jak byly v souhrnu uloženy, lze stěží dovodit jejich přiměřenost, jak mimo jiné uvedl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona či státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k ní.
15. Z důvodů shora uvedených musel proto Nejvyšší soud ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, vyslovit porušení zákona v neprospěch obviněného v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, které sice nebylo použito, ale použito být mělo a zrušit předmětný rozsudek ve výroku o trestu (trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, trestu zákazu činnosti). Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku (ve výroku o trestu) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
16. Přestože obdobný postup navrhl ministr spravedlnosti také v souvislosti se stížností podanou pro porušení zákona také ohledně trestního příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, nemohl tento návrh Nejvyšší soud v rozsahu vymezeném ve stížnosti pro porušení zákona akceptovat, a to z níže uvedených důvodů.
17. Z rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh. tr. vyplývá, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v trestním řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu.
18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že napadeným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 2 tr. zákoníku, a to v neprospěch obviněného, neboť v důsledku nezákonného postupu okresního soudu, mu byl trestním příkazem namísto souhrnného trestu uložen trest samostatný. Poněvadž stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně, Nejvyšší soud výrokem podle § 268 odst. 2 tr.
ř. vyslovil, že zákon byl porušen ve shora uvedeném rozsahu v neprospěch obviněného. Z tohoto důvodu pak podle § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že se napadený trestní příkaz zrušuje. Ačkoliv konstatované porušení zákona má ve zmíněném rozhodnutí důsledky dopadající na správnost výroku o trestu, bylo v daném případě nutno zrušit napadené rozhodnutí v celém rozsahu. Podle ustanovení § 314e odst. 8 tr. ř. (viz shora bod 13) má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. V uvedeném odsuzujícím smyslu tvoří výroky trestního příkazu jednotu a jsou s nimi spojeny účinky předpokládané zákonem (nezaměnitelnost, závaznost a vykonatelnost).
Je-li proti trestnímu příkazu podán odpor (§ 314g tr. ř.), nelze jím dosáhnout zrušení jen některého z výroků trestního příkazu (ani v případě, pokud by podaný odpor proti takovému výroku výlučně směřoval), neboť v důsledku uplatnění tohoto specifického opravného prostředku se trestní příkaz zásadně ruší celý, tj. ve všech výrocích, a samosoudce ve věci nařídí hlavní líčení (§ 314g odst. 2 tr? ř.). Nepřichází tedy v úvahu, aby se trestní příkaz stal částečně pravomocným a další řízení se vedlo např. jen o uložení trestu či náhradě škody.
Podle shora naznačených kritérií postupoval Nejvyšší soud i v projednávané věci (viz rozh. č. 56/2000 Sb. rozh. tr.). Trestní příkaz pro zjištěnou vadu se stal jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku (§ 314e odst. 8 tr. ř.), nezákonným. Proto jej bylo postupem podle § 269 odst. 2 tr. ř. třeba zrušit celý a současně zrušit též další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
19. Přestože ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud po zrušení stížností pro porušení zákona napadených rozhodnutí Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou a Okresního soudu v Třebíči věci přikázal k projednání a rozhodnutí podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Třebíči, neuvedl žádnou skutečnost, která by jím navržený postup odůvodnila. I při zjištění tohoto nedostatku považuje Nejvyšší soud za vhodné uvést následující skutečnosti k jím zvolenému postupu podle § 270 odst. 1 tr.
ř. Ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, je vhodné uvést, že tento byl rozsudkem Nejvyššího soudu zrušen nikoli pouze ve výroku o trestu, jak bylo navrhováno ve stížnosti pro porušení zákona, a to s ohledem na výše uvedené skutečnosti (např. bod 18.), ale byl zrušen v celém rozsahu. Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že i rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 12. 2019, č. j. 1 T 92/2019-73, byl zrušen, ale tento pouze ve výroku o trestu, zvažoval v této souvislosti postup nikoli podle § 270 odst. 1 tr.
ř. zmiňovaný a neodůvodněný ve stížnosti pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 8. 2019, č. j. 1 T 115/2019-113, byl zrušen v celém rozsahu a uvedená trestní věc se tak vrací do stadia řízení po podání návrhu na potrestání, oproti tomu však v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 T 92/2019, zůstal výrok o vině nedotčen, přičemž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou bude rozhodovat v jeho věci nejen o vině, ale také o uložení odpovídajícího souhrnného trestu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zde lze dovodit existenci podmínky, která odůvodňuje přikázání obou zrušených věcí jednomu soudu, nikoli však Okresnímu soudu v Třebíči, jak bylo ve stížnosti pro porušení zákona navrhováno, ale Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou, neboť v případě tohoto soudu bude nutno postupovat podle rozhodnutí č. 56/2000 Sb. rozh.
tr. (nutno pokračovat v trestním řízení), zatímco ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči, kde došlo pouze ke zrušení výroku o trestu, by přicházelo v úvahu rozhodnutí o uložení souhrnného trestu, a proto rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu