8 Tz 80/2011
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Bláhy a soudkyň JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného Ing. M. K., proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 1 KZT 312/2010, a rozhodl t a k t o :
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 1 KZT 312/2010, byl porušen zákon v ustanoveních § 146a odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. M. K.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Policejní komisařka Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK (dále jen „policejní orgán“) usnesením ze dne 24. 5. 2010, č.j. KRPS-28125/TČ-2009-010081- ODKL, zahájila podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání (mimo jiné) obviněného Ing. M. K. pro účastenství formou pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) k pokračujícímu trestnému činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr.
zák., jehož se měl dopustit (v součinnosti se spoluobviněnými D. Č. a D. Š.) tím, že v období od měsíce dubna 2009 do měsíce června 2009 D. Š. a D. Č. svým společným jednáním úmyslně uvedly v omyl L. P., v K., trvale bytem T., a to tak, že se dne 7. 4. 2009 D. Š. ze svého podnětu na základě telefonického kontaktu setkala v blíže nezjištěnou hodinu na parkovišti před hypermarketem T. v K. ul. A., s L. P. a sdělila mu, že s D. Č. vyhrály ve sportce částku přesahující 26.000.000,- Kč a třetina z této částky patří D.
Š., neboť se finančně podílela na třetině vkladu za vsazený tiket, a dále mu sdělila, že D. Č. potřebuje od L. P. půjčit částku ve výši 2.000.000,- Kč na vyplacení exekuce, kdy následně dne 8. 4. 2009 v místě trvalého bydliště D. Č. v T. předložila D. Č. L. P. bez přítomnosti dalších osob k nahlédnutí údajný originál potvrzení o sázce na výhru 26.922.737,- Kč a dále dopis o uplatnění této výhry ze dne 26. 3. 2009 od společnosti S., jako doložení pravdivého potvrzení o společné výhře D. Č. a D. Š., kdy uvedené předložené listiny byly falešné a k uvedení v omyl L.
P. svojí pomocí pomohl M. K., který v místě svého trvalého bydliště v blíže nezjištěné době před oslovením L. P. ze strany D. Š., ale až po oficiálním výherním tahu ve sportce, úmyslně zfalšoval a vytvořil výherní tiket, a to za přítomnosti osoby I. N. (roz. J.), v K., trvale bytem N., na který vlastnoručně vepsal výherní čísla 4, 6, 7, 36, 44, 48, která byla jako výherní ve sportce již tažena, přičemž informaci o konkrétních tažených číslech si zjistil z příslušných webových stránek, kdy na základě těchto skutečností poté L.
P. půjčil D. Č. v několika částkách finanční hotovost ve výši 3.550.000,- Kč, a to konkrétně: - dne 8. 4. 2009 na náměstí v N. S. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 550.000,- Kč, - dne 9. 4. 2009 na parkovišti před OD T. v K. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 450.000,- Kč, - dne 16. 4. 2009 v bytě L. P. v N. S., ul. R., předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 1.000.000,- Kč, kdy D. Č. po převzetí hotovosti vypsala 10 ks směnek - každou na částku 370.000,- Kč datovaných dny 5.
2. 2009, 12. 2. 2009, 25. 2. 2009, 18. 3. 2009, 24. 3. 2009, 3. 4. 2009, 7. 4. 2009, 15. 4. 2009 a 16. 4. 2009, - dne 29. 4. 2009 na parkovišti před OD T. v K. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 420.000,- Kč, - dne 6. 5. 2009 na náměstí v N. S. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 450.000,- Kč, - dne 13. 5. 2009 v T., okr.
K., v blízkosti základní školy předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč, - dne 29. 5. 2009 v T. v autě D. Č. předal D. Č. v přítomnosti D. Š., která seděla vzadu v autě, finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč, - dne 29. 5. 2009 v Rakovníku na parkovišti u čerpací stanice B. předal D. Č. v přítomnosti D. Š., která seděla vzadu v autě, finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč,
- dne 9. 6. 2009 na náměstí ve S. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč, - dne 17. 6. 2009 v místě trvalého bydliště L. P. ve T. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 44.000,- Kč, - někdy v období poloviny měsíce května 2009 před Komerční bankou ve S. předal D. Č. bez přítomnosti třetí osoby finanční hotovost ve výši 90.000,- Kč, - někdy na přelomu měsíce května a června 2009 v budově Komerční banky v N. S. předal D. Č. za přítomnosti D.
Š. finanční hotovost ve výši 40.000,- Kč, - a dále půjčil D. Č. v blíže nezjištěné době částky v hotovosti 9.000,- Kč, 4.000,- Kč, 2.000,- Kč a 1.000,- Kč, a to zejména na autobusovém nádraží ve M., okr. R., kdy ve většině konkrétně nezjištěných případů předala D. Č. bez přítomnosti třetí osoby určitou část půjčených peněz D. Š., která si poté následně u L. P. zjišťovala, zda a jakou částku D. Č. půjčil, přičemž L. P. byl ze strany D. Č. i D. Š. ujišťován, že mu půjčené peníze ihned vrátí, jakmile jim bude výhra od společnosti Sazka, a.s., vyplacena, kdy takto vypůjčené peníze v celkové výši 3.550.000,- Kč použila D.
Č. údajně na splacení svých dluhů a D. Š. k blíže nezjištěnému účelu,
a dále v blíže nezjištěné době v jarních měsících roku 2009 v P. na Ž. v restauraci U S. se pokusila sama D. Č. ku škodě D. Č., v P., trvale bytem L., obohatit tím, že si od něj chtěla půjčit finanční hotovost ve výši 150.000,- Kč a v této souvislosti mu jako zástavu za půjčku předložila dopis potvrzující uváděnou výhru od S. a výherní tiket, čímž ho uvedla v omyl, avšak D. Č. tuto zástavu neakceptoval a žádné finanční prostředky D. Č. nepůjčil.
Toto usnesení bylo obviněnému Ing. M. K. doručeno do vlastních rukou dne 7. 6. 2010.
Dalším usnesením ze dne 17. 6. 2010 č.j. KRPS-30245-17/ČJ-2009-010082 policejní orgán se souhlasem státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku ve vztahu k obviněnému Ing. M. K. rozhodl podle § 79f tr. ř. o zajištění náhradní hodnoty, a to následujících konkrétně vypočtených nemovitostí, jejichž je výlučným vlastníkem: Pozemky/parcely: - p. č., ostatní plocha o výměře 517m2 - p. č., zahrada o výměře 100m2 - p. č., zahrada o výměře 160m2 - p. č., ostatní plocha o výměře 2044m2 - p. č., trvalý travní porost o výměře 6568m2 - p. č., orná půda o výměře 39009m2 - p. č., orná půda o výměře 29060m2 - p. č., orná půda o výměře 33953m2 - p. č., orná půda o výměře 5785m2 - p. č., orná půda o výměře 13400m2 - p. č., orná půda o výměře 132m2, vše zapsané na LV pro k.ú. P., obec Ž., okres L., u Katastrálního úřadu pro Ú., Katastrální pracoviště Ž. Obviněnému Ing. M. K. jako vlastníkovi nemovitostí policejní orgán současně zakázal, aby s uvedenými nemovitostmi jakkoliv nakládal, zejména aby tyto převedl na jiného nebo zatěžoval právy třetích osob. Posledně uvedené usnesení policejního orgánu podle § 79f tr. ř. napadl obviněný Ing. M. K. včas podanou stížností, jež pak byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 2010 sp. zn. 1 KZT 312/2010 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta.
Proti naposledy citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Ing. M. K. Uvedl v ní (poté, co citoval ustanovení § 146a odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.), že zásadním důvodem pro podání tohoto mimořádného opravného prostředku je věcná nepříslušnost státního zástupce pro rozhodnutí o stížnosti.
Podle názoru ministra spravedlnosti státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze zjevně přehlédl, že se nejedná o situaci předpokládanou ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož v případě, že policejní orgán vydal usnesení se souhlasem nebo na pokyn státního zástupce, rozhoduje o stížnosti proti takovému usnesení nadřízený státní zástupce, nýbrž o procesní situaci upravenou speciálním ustanovením § 146a odst. 2 tr. ř., podle něhož o stížnosti proti usnesení policejního orgánu (mimo jiné) podle § 79f tr. ř. rozhoduje ve lhůtě uvedené v 146a odst. 1 tr. ř. soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, přičemž věc soudu předkládá k rozhodnutí tento státní zástupce.
Jakkoliv je podle ministra spravedlnosti nepochybné, že vydání nezákonného rozhodnutí se odvíjí od pochybení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku, který měl stížnost obviněného Ing. M.K. předložit k rozhodnutí soudu k tomu příslušnému – tedy Okresnímu soudu v Rakovníku – a nikoli Krajskému státnímu zastupitelství v Praze, bylo toto státní zastupitelství bez ohledu na to povinno otázku své příslušnosti zkoumat, což se nestalo. Trestní řád situaci, kdy je stížnost proti usnesení předložena k rozhodnutí orgánu k tomu nepříslušnému, výslovně neřeší; nabízí se ovšem použití analogie § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř., resp. § 221 odst. 1 tr. ř. Důsledkem tohoto pochybení pak je v konečné bilanci i to, že obviněný Ing. M. K. byl v dané věci odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vzhledem k povaze problému, který je třeba řešit a který spočívá v ryze procesní rovině, jakož i s ohledem na to, že ve věci probíhá řízení před soudem prvního stupně, ministr spravedlnosti k podané stížnosti pro porušení zákona přiložil pouze spisový materiál ve shora uvedeném rozsahu, jenž je pro řešení dané otázky postačující, a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“):
a) podle § 268 odst. 1 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 20l0 sp. zn. 1 KZT 312/20l0, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného Ing. M. K. proti usnesení policejního orgánu ze dne 17. 6. 2010 č.j. KRPS-30245-17/ČJ-2009-0l0082 o zajištění náhradní hodnoty podle § 79f tr. ř., byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních § 146a odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.;
b) podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil;
c) a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle § 266 odst. 1 věty první tr. ř. platí, že proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.
V dané věci tak ministr spravedlnosti učinil proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 2010 sp. zn. 1 KZT 312/2010, s tvrzením, že pokud jím byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněného Ing. M. K. proti usnesení policejního orgánu ze dne 17. 6. 2010 č.j. KRPS-30245-17/ČJ-2009-010082 o zajištění náhradní hodnoty podle § 79f tr. ř., došlo k porušení ustanovení § 146a odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., resp. ustanovení o věcné nepříslušnosti státního zástupce pro rozhodnutí o takové stížnosti.
Pokud ministr spravedlnosti právě citovaná ustanovení trestního řádu v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona zmínil, je třeba uvést, že podle § 146a odst. 2 tr. ř. platí, že o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu podle § 66 odst. 1, § 79a odst. 1 a 3, § 79b, § 79c odst. 4, § 79d odst. 1 a 7, § 79e odst. 1 a 7 nebo § 79f (rozuměno tr. ř.) rozhoduje ve lhůtě uvedené v odstavci 1 soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení. Věc předkládá soudu k rozhodnutí státní zástupce.
Zmínit je třeba i ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř., podle něhož při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li důvodná.
Při aplikaci těchto ustanovení na posuzovaný případ je mimo jakoukoliv pochybnost, že v dané procesní situaci byl podle § 146a odst. 2 tr. ř. k rozhodnutí o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu příslušný soud, v jehož obvodu byl činný státní zástupce, který v té době ve věci vykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení. Jelikož tím byl státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Rakovníku, pak o stížnosti obviněného byl příslušný rozhodovat (a měl pravomoc rozhodovat) Okresní soud v Rakovníku, jemuž měl zmíněný státní zástupce vykonávající dozor v přípravném řízení věc předložit.
Pokud se tak nestalo a tento státní zástupce předložil stížnost obviněného proti usnesení policejního orgánu o zajištění náhradní hodnoty podle § 79f tr. ř. k rozhodnutí státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, šlo již v tomto směru o postup naprosto nesprávný. Tento nesprávný a ve své podstatě nezákonný postup však ještě vygradoval tím, že zmíněný nadřízený státní zástupce o podané stížnosti rozhodl, když zjevně přehlédl, že se nejedná o situaci předpokládanou ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. (podle něho v případě, že policejní orgán vydal usnesení se souhlasem nebo na pokyn státního zástupce, rozhoduje o stížnosti proti takovému usnesení nadřízený státní zástupce), nýbrž o procesní situaci upravenou speciálním ustanovením § 146a odst. 2 tr. ř. [podle něho – jak již bylo shora uvedeno – o stížnosti proti usnesení policejního orgánu (mimo jiné) podle § 79f tr. ř. rozhoduje ve lhůtě uvedené v 146a odst. 1 tr. ř. soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, přičemž věc soudu předkládá k rozhodnutí tento státní zástupce]. Povinností nadřízeného státního zástupce přitom i za této situace bylo, aby ještě předtím, než rozhodnutí o předložené stížnosti učinil, zkoumal nejen otázku své příslušnosti (jak zmínil ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona), ale současně (a především) otázku své pravomoci. Jelikož tak neučinil a o podané stížnosti rozhodl, je důsledkem jeho pochybení v konečné bilanci dokonce to, že obviněný Ing. M. K. byl takovým nesprávným a nezákonným rozhodnutím odňat svému zákonnému soudci (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Nejvyšší soud proto z uvedených podstatných důvodů nejprve podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 8. 2010, sp. zn. 1 KZT 312/2010, byl porušen zákon v ustanoveních § 146a odst. 2, § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného Ing. M. K. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nakonec Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V úvahu sice přicházelo věc přikázat státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství v Rakovníku, který ve věci vykonává dozor nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení, aby ji předložil jmenovanému soudu (srov. poslední větu § 146a odst. 2 tr. ř.), takový postup se však Nejvyššímu soudu v současném stadiu řízení nejevil jako účelný, zvláště když zjistil, ve věci již byla dne 3. 11. 2010 podána obžaloba a Okresní soud v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 118/2010 dokonce již v uplynulých měsících rozhodoval (navíc opakovaně) o žádosti obviněného Ing. M. K. o zrušení zajištění shora uvedených nemovitostí v jeho vlastnictví ve smyslu § 79d odst. 8 tr. ř.
Po tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu se věc vrací do stadia řízení před vyhlášením zrušeného usnesení. Na jmenovaném okresním soudu proto bude, aby o stížnosti obviněného Ing. M. K. rozhodl a přitom respektoval výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu, jímž je vázán (srov. § 270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud v této souvislosti rovněž připomíná, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, neboť tímto rozsudkem vyslovil, že zákon byl porušen v jeho neprospěch (srov. § 273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Jan B l á h a