8 Tz 98/2021-1018
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 v řízení o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. K., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, o návrhu ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu rozhodnutí podle § 275 odst. 4 tr. ř., takto:
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. se zamítá návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému P. K. v trvání 36 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020.
Ministryně spravedlnosti České republiky (dále jen „ministryně spravedlnosti“) v rámci stížnosti pro porušení zákona č. j. MSP-706/2021-ODKA-SPZ/5 podané ve prospěch obviněného P. K. směřující proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, učinila též návrh podle § 275 odst. 4 tr. ř. na přerušení výkonu napadeného rozsudku uvedeného soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020.
Důvodem uvedené žádosti podle obsahu podané stížnosti pro porušení zákona byly skutečnosti uvedené ministryní spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, podle které byl obviněný napadeným rozsudkem uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1 trestního zákoníku, za které byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Uvedený výrok o vině ministryně spravedlnosti považovala za učiněný v rozporu se zákonem s odkazem na podstatné závěry rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, i navazující nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, jimiž byla řešena problematika kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tak, že musí být pro takovou právní kvalifikaci mj. dána tzv. věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V předmětné věci však tato podmínka splněna nebyla. Proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem soudu prvního stupně byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil, jakož i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Sokolově věc znovu projednat a rozhodnout.
Podle § 275 odst. 4 tr. ř. může Nejvyšší soud před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona. Navrhl-li odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud rozhodne o takovém návrhu usnesením nejpozději do čtrnácti dnů po obdržení spisu.
K tomu, aby bylo možné návrhu vyhovět, musí být tento opřen o takové skutečnosti, které vyvolávají pochybnost o vhodnosti dalšího výkonu napadeného rozhodnutí, zejména lze-li s vyšší mírou pravděpodobnosti předpokládat úspěšnost podané stížnosti pro porušení zákona s ohledem na argumenty stěžovatelky a obsah napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud se na základě citovaného ustanovení zabýval návrhem ministryně spravedlnosti podle § 275 odst. 4 tr. ř., jemuž nepřisvědčil, resp. o tomto návrhu nemohl rozhodnout, protože obviněný v současné době vykonává trest, jenž nebyl uložen rozsudkem, proti němuž stížnost pro porušení zákona směřuje.
Podle obsahu spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 7 T 50/2020, byl obviněný uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, přičemž za tuto trestnou činnost a za sbíhající se trestnou činnost, pro niž byl uznán vinným stížnosti pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020 mu byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 40 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Z uvedených důvodů je stížnost ministryně spravedlnosti přípustná ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému výroku o vině výše označeného rozsudku Okresního soudu v Sokolově, který zůstal i po uložení souhrnného trestu odnětí svobody ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 50/2020 v právní moci a nezměněn. Byl však zrušen výrok o trestu, a to v rámci souhrnného trestu, a tedy trest, který obviněný nyní vykonává, mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 7 T 50/2020, proti němuž stížnost pro porušení zákona nesměřuje.
Nejvyšší soud na základě těchto skutečností rozhodl podle § 275 odst. 4 tr. ř. tak, že návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth
4. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl skutečně napadeným rozhodnutím soudu ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného porušen, byť se tak nestalo v rozsahu celého výroku o vině.
III. Vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přítomný u veřejného zasedání se zcela ztotožnil s argumentací stěžovatelky stran porušení zákona v neprospěch obviněného, včetně závěru o vadně použité právní kvalifikaci skutku. Ve vztahu k Nejvyššímu soudu pak učinil i obsahově shodný návrh na jeho rozhodnutí.
6. Rovněž obviněný se prostřednictvím obhájkyně u veřejného zasedání připojil k argumentaci stěžovatelky a jejím návrhu.
IV. Dosavadní průběh řízení
7. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, byl obviněný P. K. (dále také „obviněný“) uznán vinným: pod body 1), 2), 3), 5 a 6) pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 6) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 1) ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem 1) též přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 2), 3), 5) a 6) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pod bodem 4) přečinem zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř.). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 26. 11. 2020.
8. Podle tzv. skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku se obviněný označeného zločinu a přečinů dopustil tím, že (stručně vyjádřeno):
1) v XY, okr. XY, v nočních hodinách dne 3. 9. 2019 po překročení plotu vnikl na zahradu restaurace, poté skalpelem rozřízl síť proti hmyzu a tuto vytrhl z rámu, následně pootevřeným oknem vnikl do místnosti skladu restaurace, kde nic neodcizil, a stejným způsobem restauraci opustil, poté po předchozí domluvě s dosud neustaveným spolupachatelem tento spolupachatel stejným způsobem vnikl otevřeným oknem do místnosti skladu, obviněný na něj čekal venku, spolupachatel v restauraci odcizil 13 000 Kč, následně od něj obviněný převzal částku ve výši 400 Kč a klíčky od osobního motorového vozidla, které bez souhlasu a vědomí majitele užíval až do 17:30 hod. dne 4. 9. 2019, kdy byl zadržen policejním orgánem, tímto jednáním způsobil poškozenému O. E. škodu odcizením finanční hotovosti ve výši 13 000 Kč a škodu poškozením ve výši 1 378 Kč, motorové vozidlo bylo nepoškozené vráceno zpět majiteli,
2) v XY, okr. XY, v nočních hodinách dne 9. 10. 2019 za pomoci majzlíku rozlomil zámek garážových vrat a z garáže odcizil elektrokolo, tímto jednáním způsobil poškozenému R. Ch. škodu odcizením ve výši 34 000 Kč a škodu poškozením lankového zámku ve výši 200 Kč a dále způsobil škodu poškozením kování, vložky FAB a laťkoví ve výši 600 Kč poškozeným R. Ch. a T. Č.,
3) v XY, část XY, okr. XY, v období od 14. 10. 2019 do 15. 10. 2019 vnikl na oplocený pozemek domu, poté vylomil cylindrickou vložku uzamčených dveří garáže, do které vnikl a odcizil z ní sladkosti a nápoje a tímto jednáním způsobil poškozené S. S. škodu odcizením ve výši 14 832 Kč a škodu poškozením ve výši 200 Kč,
4) v XY, část XY, okr. XY, dne 14. 10. 2019 v době kolem 22:00 hod. u světelného železničního přejezdu číslo XY nalezl v příkopu volně odložené elektrické jízdní kolo v hodnotě 10 000 Kč, toto užil bez svolení poškozené a dne 15. 10. 2019 v 01:15 hod. je zanechal na pozemku u pečovatelského domu, kde bylo nalezeno policejní hlídkou a vráceno majitelce A. N.,
5) v XY, okr. XY, v době kolem 02:00 hod. dne 2. 1. 2020 si nezjištěným způsobem sjednal přístup do domu, kde vylomil petlici sklepní kóje, vnikl do ní a odcizil jízdní kolo, čímž způsobil poškozené A. Z. škodu odcizením ve výši 19 000 Kč a M. N. S. škodu poškozením ve výši 40 Kč,
6) v XY, část XY, okr. XY, dne 5. 4. 2020 v době kolem 03:00 hod. vnikl neuzamčenou brankou na pozemek, následně po rozmotání vázacího drátu, kterým byly zajištěny dveře do kůlny, do ní vnikl, prohledal ji a chtěl z ní odcizit nejrůznější drobné věci v celkové hodnotě 6 680 Kč, přičemž byl i s věcmi zadržen policejní hlídkou na místě činu, tohoto jednání se dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12. 3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na dobu 30 dnů od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020.
9. Okresní soud v Sokolově vzhledem k tomu, že se po vyhlášení rozsudku obviněný i státní zástupce vzdali odvolání a oba prohlásili, že netrvají na vyhotovení odůvodnění, a obviněný současně prohlásil, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby, výroky o vině a trestu ve svém rozhodnutí neodůvodňoval (§ 129 odst. 2 tr. ř.). Jakákoliv argumentace soudu nižšího stupně stran naplnění zákonných znaků stíhaného zločinu krádeže, tj. i kvalifikované skutkové podstaty a zvlášť přitěžující okolností uvedené v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tudíž v odůvodnění rozsudku není obsažena.
V. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
10. Nejvyšší soud v kontextu se stížností pro porušení zákona nastolené problematiky předesílá, že obecně nelze souhlasit s úvahou, že nouzový stav je třeba považovat za událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. „Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020.
Na tuto událost reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření. Jestliže tedy k dílčímu útoku obviněným spáchaného pokračujícího zločinu krádeže došlo ve dne 5. 4. 2020 [viz bod 6)], stalo se tak formálně skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku. V souladu s rozsudkem velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (dále též jen „rozsudek Nejvyššího soudu“), však nutno dodat, že nouzový stav nelze považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí.
Velký senát trestního kolegia v této souvislosti zdůraznil, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen.
Rozhodující je jen existence takové jiné události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít podle názoru velkého senátu trestního kolegia jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (např.
v daném případě šlo o výskyt koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího nemoc COVID-19 v pandemickém rozsahu), byť – jak již bylo shora uvedeno – existence takové události, a tím ani naplnění citované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nejsou podmíněny vyhlášením nouzového stavu. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 17 písm. b) tr.
zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu. Nicméně ani zde se nelze omezit jen na vědomost pachatele o samotném vyhlášeném nouzovém stavu, ale jeho zavinění je třeba zjišťovat právě ve vztahu k té události, která vedla k jeho vyhlášení a která odpovídá jejímu charakteru podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (body 25., 26., 28. rozsudku Nejvyššího soudu).
11. Ze zevrubného odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu také zřetelně vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nestačí, že byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát vyjádřil přesvědčení, že k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§ 205 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Nejvyšší soud v označeném rozsudku dospěl k závěru, že možnost naplnění zákonného znaku podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu jeho pachatelem.
Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním).
Není nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu (body 29., 34. rozsudku Nejvyššího soudu).
12. V trestní věci obviněného P. K. ovšem žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného zločinu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu nelze shledat. Nutno souhlasit se stěžovatelkou, že naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo zřejmě dovozeno z pouhé časové souvislosti činu s vyhlášeným nouzovým stavem, poněvadž podle tzv. skutkové věty výroku o vině [viz bod 6)] se obviněný tam popsaného pokusu krádeže dopustil v době, kdy byl usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12.
3. 2020, v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na dobu 30 dnů od 14:00 hod. dne 12. 3. 2020. Z celkového popisu trestné činnosti a časových souvislostí s tzv. vyhlášením nouzového stavu je zřejmé, že stížností napadená právní kvalifikace se týká pouze jednání obviněného pod bodem 6).
13. Obviněný se inkriminovaného jednání dopustil tím, že v brzkých ranních hodinách vnikl na soukromý pozemek a následně se vloupal do kůlny, která se na tomto pozemku nacházela, přičemž z této kůlny se pokusil odcizit v ní uskladněné předměty v podobě nožů, náušnic, řetízků, hodinek, zapalovačů, budíku, peněženky a dalších věcí v celkové hodnotě 6680 Kč. Okolnosti činu, předmět útoku a pohnutky jednání obviněného nesvědčí o tom, že by s nemocí COVID-19 nebo opatřeními proti jejímu šíření měly jakkoliv souviset.
Stěžovatelka správně poznamenala, že způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – běžné vloupání do objektu s cílem získat věci vhodné k následnému zpeněžení – nesvědčí o tom, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Takovou argumentaci nelze než označit za správnou a přesvědčivou a pouze pro úplnost lze doplnit, že obviněný své protiprávní jednání nerealizoval ani na místě, které by bylo v důsledku nastalé krizové situace uzavřeno.
Jeho jednání tak nebylo nouzovým stavem nikterak ovlivněno. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Okresní soud v Sokolově porušil v neprospěch obviněného zákon, pokud u něj dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku evidentně v zásadě pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti jím spáchaného činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného popsané pod body 1), 2), 3), 5) a 6), mělo být kvalifikováno pouze jako pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr.
zákoníku, pod bodem 6) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, při zachování ve zbytku správné právní kvalifikace pod bodem 1) též jako přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2), 3), 5) a 6) jako přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
14. Nejvyšší soud tedy s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, ve výroku o vině pod body 1), 2), 3), 5) a 6), kterými byl obviněný P. K. uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 6) ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 1) formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, pod bodem 1) též přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného P. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil v této části výroku o vině [tedy v celém rozsahu vyjma popsaným pochybením nepostižený skutek pod bodem 4)], v souvisejících výrocích o trestu a o náhradě škody a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zejména pak zrušil výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 7 T 50/2020, týkající se obviněného P. K., poněvadž výrokem o tomto trestu bylo podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku rozhodnuto o trestu nejen za sbíhající se trestnou činnost, pro niž byl obviněný uznán vinným ve věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 7 T 50/2020 (přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku spáchaný dne 27. 10. 2019), nýbrž i za trestnou činnost řešenou ve věci napadeného rozsudku Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 98/2020, který byl stižen výše popsanou vadou právní kvalifikace.
15. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud porušení zákona shledal ve vadném hmotněprávním posouzení, mohl po zrušení uvedené části přezkoumávaného rozsudku sám podle § 271 odst. 1 tr. ř. znovu ve věci rozhodnout na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Obviněný byl tedy tímto rozsudkem uznán vinným pod body 1), 2), 3), 5) a 6) pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, pod bodem 6) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 1) přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2), 3), 5) a 6) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil na výše uvedeném skutkovém základě. Při popisu skutků převzal dovolací soud skutková zjištění vyjádřená v rozsudku soudu prvního stupně, která jen v případě bodu 6) stylisticky upravil tak, aby vyjadřovala všechny potřebné zákonné znaky obou přečinů, avšak bez nadbytečného skutkového
vyjádření toho, co v daném případě nemá význam pro právní posouzení trestného činu krádeže, tj. že obviněný spáchal čin v době, kdy byl příslušným usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 vyhlášen na dobu 30 dnů nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví výskytem koronaviru SARS CoV-2.
16. K právní kvalifikaci skutků lze uvést, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, že obviněný svým jednáním pod body 1), 2), 3), 5), 6) naplnil znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, pod bodem 1) též přečinu neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 2), 3), 5), 6) přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pokud byly stěžovatelkou vzneseny právně relevantní argumenty proti právní kvalifikaci podle § 205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, byly Nejvyšším soudem v plném rozsahu argumentovány výše.
17. Na základě nového (pro obviněného příznivějšího) posouzení skutků bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu. Nutno předeslat, že trest byl ukládán jako souhrnný podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku za trestnou činnost, kterou byl obviněný tímto rozsudkem opakovaně uznán vinným, jakož i za přečin zatajení věci podle § 219 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl pod bodem 4) uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, ohledně něhož zůstal uvedený napadený rozsudek nezměněn, a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. 7 T 50/2020, neboť veškerá tato trestná činnost byla spáchán předtím, než byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 19 T 98/2020. Obviněný byl ohrožen podle nejpřísnější trestní sazby podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku trestem odnětí svobody jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem.
18. K osobě obviněného bylo především zjištěno, že má v opise z evidence Rejstříku trestů (vyjma nyní posuzované trestní věci) celkem 24 záznamů o odsouzeních převážně pro majetkovou trestnou činnost v průběhu období od roku 1995 do roku 2016, kdy byl až na výjimky sankcionován nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Z posledního z nich byl propuštěn dne 17. 5. 2019, tedy velmi krátce (necelé 4 měsíce) před spácháním projednávané trestné činnosti. Obviněnému tedy výrazně přitěžuje jeho speciální recidiva [§ 42 písm. p) tr. zákoníku], kdy ani postupný výkon mnoha nepodmíněných trestů odnětí svobody neměl dostatečně motivační účinek, aby trestné činnosti zanechal. Je třeba v neprospěch obviněného též zohlednit, že se trestné činnosti dopouštěl sériovým způsobem, tedy vícero útoky, a delší dobu několika měsíců [§ 42 písm. m) tr. zákoníku] a že spáchal více trestných činů [§ 42 písm. n) tr. zákoníku]. Jako polehčující okolnost lze zohlednit pouze doznání obviněného [§ 41 písm. l) tr. zákoníku]. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že všem zákonným kritériím vymezeným ustanoveními §§ 39 – 42 tr. zákoníku odpovídajícím bude trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Ačkoli se v projednávané věci jedná ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 tr. zákoníku o trestné činy, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevyšuje pět let, není v případě obviněného možno ukládat jiný, než nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť jeho výrazná speciální recidiva a opakované páchání trestné činnosti navzdory postupnému výkonu mnoha nepodmíněných trestů předchozích, neumožňují reálný předpoklad, že povede řádný život a že by účel trestu mohl splnit trest odnětí svobody s přímým výkonem nespojený, popř. některý z trestů alternativních. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému rozhodnutí v tomto směru nebyl žádný důvod.
19. Ve věci se řádně a včas připojili se svými nároky na náhradu škody poškození O. E. v částce 13 000 Kč, R. Ch. v částce 2 200 Kč, T. Č. v částce 600 Kč, S. S. v částce 8 909 Kč a M. N. S. v částce 500 Kč. Je zjevné, že škoda způsobená trestnou činností (sestávající z hodnoty odcizených věcí, příp. též z rozsahu poškození věcí jiných, oplocení objektů apod.) vznikla v příčinné souvislost s jednáním obviněného jako pachatele, který byl za tuto trestnou činnost odsouzen. Proto podle § 228 odst. 1 tr. ř. je i dovolací soud povinen v souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně pozitivně rozhodnout o nárocích poškozených na náhradu škody způsobené trestnou činností. Učinit tak mohl v rozsahu, který je uveden ve skutkové větě tohoto rozsudku. Pakliže poškození uplatnili nárok na náhradu škody vyšší, než jaký jim byl přiznán, muselo být rozhodnuto o jejich odkazu na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. ř. Obecně pak povinnost obviněného k náhradě škody plyne z ustanovení § 2894 odst. 1, § 2910 a § 2951 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle zmíněných ustanovení povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Jelikož obviněný nerespektoval vlastnické právo poškozených a způsobil jim újmu na majetku jednáním, které naplňuje veškeré zákonné znaky shora specifikovaných přečinů, je výrok o jeho povinnosti k náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. plně odůvodněn, jak již dříve rozhodl nalézací soud.
20. Nejvyšší soud doplňuje, že návrh ministryně spravedlnosti na přerušení výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému P. K. v trvání třiceti šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 19 T 98/2020, usnesením ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 8 Tz 98/2021, podle § 275 odst. 4 tr. ř. zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 12. 2021
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu
Vypracoval: Mgr. Pavel Göth