9 Ads 12/2023- 38 - text
9 Ads 12/2023 - 49
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Bobka, soudce JUDr. Radana Malíka a soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. R. Š., zast. JUDr. Ing. Lukášem Pletichou, advokátem se sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: státní tajemník Ministerstva dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2020, č. j. 35/2020
010
PAM/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2022, č. j. 5 Ad 13/2020
80,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
93. Nebylo proto namístě, aby žalovaný blíže přezkoumával (přechozí, samostatné a pravomocné) rozhodnutí o zařazení žalobce do 13. platové třídy, neboť předmětem odvolacího řízení v nyní projednávané věci bylo jiné rozhodnutí, jímž byl žalobci snížen osobní příplatek. Ačkoli se žalovaný výslovně nezabýval každým jednotlivým tvrzením žalobce ohledně stanovení výše osobního příplatku, v souhrnu jeho námitky vypořádal.
[12] Městský soud dále konstatoval, že ve věci v prvním stupni rozhodoval věcně příslušný služební orgán – generální inspektor Drážní inspekce. Pokud přitom žalobce zpochybňuje zákonnost jmenování konkrétní osoby do této funkce, nemohou uvedené námitky mít jakýkoliv vliv na hodnocení zákonnosti nyní napadeného rozhodnutí. Dotčené výběrové řízení je rovněž samostatným řízením odlišným od právě projednávané věci. Platí přitom presumpce správnosti veřejnoprávních aktů, přičemž takto je nutné hledět na současného generálního inspektora Drážní inspekce jako na řádně jmenovaného, dokud nebude rozhodnuto o opaku. O nicotnosti jeho jmenování by totiž muselo být nejprve rozhodnuto příslušnými orgány, což se však nestalo.
[13] Závěrem městský soud uvedl, že zbylé námitky jsou pouze obecné. Proto též jen v obecnosti uvedl, že tyto zbylé námitky nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, nesprávného právního posouzení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu neshledal jako opodstatněné. Stejně tak městský soud nezjistil, že by správní orgány rozhodly v rozporu s dotčenými právními předpisy, ustálenou judikaturou, překročily meze správního uvážení či vůči žalobci projevovaly šikanózní či jinak negativně zatížený přístup.
[14] Rozhodnutí městského soudu vycházelo z obsahu správního spisu a podání účastníků řízení. Návrhy žalobce na provedení důkazů soud zamítl pro nadbytečnost. Konkrétně se jednalo o důkazní návrhy, jimiž žalobce chtěl prokazovat svá tvrzení o nezákonnosti proběhlých správních řízení týkajících se výběrové komise pověřené výběrem kandidáta na služební místo generálního inspektora Drážní inspekce, samotného tohoto výběrového řízení a řízení o stížnosti žalobce proti služebnímu hodnocení za rok 2018, přezkumného řízení zahájeného ve věci vyřízení stížnosti, řízení o převedení na jiné služební místo a zařazení do 13. platové třídy, jakož i o vystavení silně dehonestujícímu jednání ze strany osoby generálního inspektora Drážní inspekce, se totiž týkaly jiných řízení než předmětu právě projednávané věci. Pro posouzení otázky seznámení se s podklady rozhodnutí poté městský soud považoval za dostačující obsah správního spisu.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[15] Rozsudek městského soudu napadá žalobce (stěžovatel) v celém rozsahu kasační stížností. Její důvody spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) napadený rozsudek zrušil, věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
[16] Stěžovatel na celkem třiceti třech stranách své kasační stížnosti vznáší celou řadu námitek. Jednotlivé námitky lze v obecné rovině shrnout do několika věcných okruhů, které NSS nastíní podrobněji v rámci právního posouzení kasační stížnosti:
93. Nebylo proto namístě, aby žalovaný blíže přezkoumával (přechozí, samostatné a pravomocné) rozhodnutí o zařazení žalobce do 13. platové třídy, neboť předmětem odvolacího řízení v nyní projednávané věci bylo jiné rozhodnutí, jímž byl žalobci snížen osobní příplatek. Ačkoli se žalovaný výslovně nezabýval každým jednotlivým tvrzením žalobce ohledně stanovení výše osobního příplatku, v souhrnu jeho námitky vypořádal.
[12] Městský soud dále konstatoval, že ve věci v prvním stupni rozhodoval věcně příslušný služební orgán – generální inspektor Drážní inspekce. Pokud přitom žalobce zpochybňuje zákonnost jmenování konkrétní osoby do této funkce, nemohou uvedené námitky mít jakýkoliv vliv na hodnocení zákonnosti nyní napadeného rozhodnutí. Dotčené výběrové řízení je rovněž samostatným řízením odlišným od právě projednávané věci. Platí přitom presumpce správnosti veřejnoprávních aktů, přičemž takto je nutné hledět na současného generálního inspektora Drážní inspekce jako na řádně jmenovaného, dokud nebude rozhodnuto o opaku. O nicotnosti jeho jmenování by totiž muselo být nejprve rozhodnuto příslušnými orgány, což se však nestalo.
[13] Závěrem městský soud uvedl, že zbylé námitky jsou pouze obecné. Proto též jen v obecnosti uvedl, že tyto zbylé námitky nepřezkoumatelnosti napadených rozhodnutí, nesprávného právního posouzení a nedostatečně zjištěného skutkového stavu neshledal jako opodstatněné. Stejně tak městský soud nezjistil, že by správní orgány rozhodly v rozporu s dotčenými právními předpisy, ustálenou judikaturou, překročily meze správního uvážení či vůči žalobci projevovaly šikanózní či jinak negativně zatížený přístup.
[14] Rozhodnutí městského soudu vycházelo z obsahu správního spisu a podání účastníků řízení. Návrhy žalobce na provedení důkazů soud zamítl pro nadbytečnost. Konkrétně se jednalo o důkazní návrhy, jimiž žalobce chtěl prokazovat svá tvrzení o nezákonnosti proběhlých správních řízení týkajících se výběrové komise pověřené výběrem kandidáta na služební místo generálního inspektora Drážní inspekce, samotného tohoto výběrového řízení a řízení o stížnosti žalobce proti služebnímu hodnocení za rok 2018, přezkumného řízení zahájeného ve věci vyřízení stížnosti, řízení o převedení na jiné služební místo a zařazení do 13. platové třídy, jakož i o vystavení silně dehonestujícímu jednání ze strany osoby generálního inspektora Drážní inspekce, se totiž týkaly jiných řízení než předmětu právě projednávané věci. Pro posouzení otázky seznámení se s podklady rozhodnutí poté městský soud považoval za dostačující obsah správního spisu.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[15] Rozsudek městského soudu napadá žalobce (stěžovatel) v celém rozsahu kasační stížností. Její důvody spatřuje v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) napadený rozsudek zrušil, věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
[16] Stěžovatel na celkem třiceti třech stranách své kasační stížnosti vznáší celou řadu námitek. Jednotlivé námitky lze v obecné rovině shrnout do několika věcných okruhů, které NSS nastíní podrobněji v rámci právního posouzení kasační stížnosti:
1. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu;
1. nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku městského soudu;
2. nesprávné posouzení otázky (ne)přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného;
3. nicotnost prvostupňového rozhodnutí z důvodu nepříslušnosti prvostupňového orgánu;
4. nesprávné posouzení namítaného postupu správních orgánů v rozporu s § 36 správního řádu z důvodu neposkytnutí žalobci možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí v rámci odvolacího řízení;
5. nesprávné posouzení namítaného zásahu do práv stěžovatele z důvodu nezohlednění projevu vůle žalobce být ve správním řízení zastoupen;
6. nesprávné neprovedení důkazů v řízení před soudem, resp. znemožnění žalobci rozvinout jeho žalobní námitky a tyto opřít o další důkazy;
7. nesprávné posouzení namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí z důvodu nicotnosti aktu jmenování generálního inspektora Drážní inspekce a jím vydávaných rozhodnutí, nezohlednění zákonnosti závazných podkladů pro rozhodnutí prvostupňového orgánu;
8. nesprávné vyhodnocení řízení o stížnosti jako samostatného řízení a vady jejího vyřízení;
9. nesprávné posouzení namítané nezákonnosti služebního hodnocení za rok 2018 z důvodu nedostatečně zjištěného stavu věci v této otázce, účelového postupu vůči stěžovateli, rozporu služebního hodnocení s předpisem Drážní inspekce č. 16, služebním předpisem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 11/2015 a předchozím rozhodnutím v dané věci ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019
010
ORG/3, nedůvodných rozdílů při služebním hodnocení jednotlivých státních zaměstnanců, neschopnosti objektivního a spravedlivého přístupu služebního orgánu prvního stupně (resp. jeho podjatosti);
10. nesprávné posouzení otázky práva na plat a jistotu platu;
10. nesprávné posouzení otázky práva na plat a jistotu platu;
11. nesprávná kvalifikace žalobcem vznesených námitek jako námitek toliko obecných.
[17] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout. Spisová dokumentace dle jeho názoru obsahovala kompletní podklady, jež byly stěžovateli známé a nebyly v odvolacím řízení doplňovány. Některé námitky stěžovatele pak mají být pouze konstatováním jeho myšlenek nebo předestření situací, jež však v rámci řízení nevznikly. Žalovaný upozornil, že proti služebnímu hodnocení za rok 2018 podal stěžovatel stížnost, při jejímž posouzení nebyly shledány žádné závažné nedostatky. Při rozhodování o snížení platu, resp. osobního příplatku poté nebyly zohledňovány podklady, které byly součástí služebního hodnocení; pravomoc tyto podklady vyhodnocovat náleží zcela a pouze hodnotiteli, nikoli nadřízenému orgánu. Vyřízení stížnosti bylo navíc předmětem žádosti o přezkum, přičemž ani zde nebyly shledány žádné důvodné pochybnosti. Řízení o stížnosti je vedle toho samostatným řízením. Svá tvrzení o neobjektivním přístupu poté stěžovatel neopírá o žádné konkrétní situace a důkazy. Námitky týkající se nesprávně stanovené výše osobního příplatku zpochybňují zařazení do platové třídy, což však není předmětem napadeného rozhodnutí. Konečně ke zpochybnění jmenování osoby generálního inspektora Drážní inspekce, a tudíž jeho příslušnosti k vydání rozhodnutí, žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí; pouze připomněl, že výběrové řízení s odvolacím řízením nijak nesouvisí a je odlišné od nyní vedeného řízení.
III. Právní posouzení věci Nejvyšším správním soudem
1. nedostatečně zjištěný stav věci v této otázce;
2. rozpor se služebním předpisem náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 11/2015, předchozím rozhodnutím v dané věci ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019
010
ORG/3, a s požadavky služebního předpisu Drážní inspekce č. 16;
3. neschopnost objektivního a spravedlivého přístupu služebního orgánu prvního stupně a s tím spojený účelový postup vůči stěžovateli;
3. neschopnost objektivního a spravedlivého přístupu služebního orgánu prvního stupně a s tím spojený účelový postup vůči stěžovateli;
4. nedůvodné rozdíly při služebním hodnocení jednotlivých státních zaměstnanců.
[82] Nejvyšší správní soud předně nepřisvědčil námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Sám se ztotožnil se závěrem městského soudu vysloveným v odst. 100. napadeného rozsudku, v němž městský soud popsal, z jakých konkrétních listinných důkazů obsažených ve správním spise hodnotitel čerpal a ze kterých vyplývají jednotlivá pochybení stěžovatele, jež vedla ke snížení bodového hodnocení ve zkoumaných kategoriích oproti předchozímu období. Tyto podklady (závěrečné zprávy o výsledcích šetření mimořádných událostí z odjezdu vlaků z železniční stanice Česká Třebová a v železniční stanici Praha – Vršovice; e
mailové zprávy a další písemná sdělení a korespondence; náhledy spisů Drážní inspekce) podle názoru NSS poskytují dostatečnou oporu pro skutkové závěry obsažených ve služebním hodnocení za rok 2018. Nelze proto přisvědčit námitkám stěžovatele, že z podkladů nevyplývají pochybení, která jsou stěžovateli ve služebním hodnocení za rok 2018 kladena za vinu. Nic navíc nesvědčí ani tomu, že by se jednalo o podklady jednostranné, jak namítá stěžovatel.
[83] Za této situace nelze přisvědčit ani námitkám ohledně rozporu s požadavkem služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu, dle něhož se má vycházet z řádně zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stejně tak jsou nedůvodné námitky rozporu s rozhodnutím žalovaného v předchozí věci ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019
010
ORG/3, jímž žalovaný v prvním kole vrátil věc služebnímu orgánu k doplnění podkladů rozhodnutí. V nyní projednávané věci žalovaný po opětovném rozhodnutí v prvním stupni a následně i městský soud upřednostnili odlišnou skutkovou verzi, než se snaží prosadit stěžovatel. Dospěli k závěru, že skutková zjištění ve služebním hodnocení za rok 2018 (v jeho upravené verzi, jež byla podkladem pro nové rozhodnutí ve věci) mají dostatečnou oporu v listinných podkladech, a tudíž o skutkovém stavu nejsou důvodné pochybnosti. Pouhý odlišný náhled stěžovatele na to, co je a co není skutečným stavem věci, přitom nemůže tyto závěry zpochybnit. Pro NSS je rozhodné, že zjištění služebních orgánů a městského soudu mají oporu ve spise a nejsou s ním v rozporu [srov. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Za této situace tak NSS nespatřuje důvod skutková zjištění zpochybnit. Námitku, podle níž předem sestavenému a pro stěžovatele nepříznivému hodnocení byly dodatečně hledány podklady, konečně považuje NSS ve shodě s městským soudem za ryze spekulativní (srov. odst. 100 napadeného rozsudku). Obsah spisu takovému závěru nenasvědčuje.
[84] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku rozporu služebního hodnocení se služebním předpisem Drážní inspekce č. 16. V doplnění k žalobě stěžovatel na tento předpis poukazoval s ohledem na tam stanovený požadavek provádět služební hodnocení objektivním, nestranným a nezaujatým způsobem. Namítal přitom, že služební orgán prvního stupně vůči němu postupoval zaujatě a nebyl schopen objektivního a nestranného přístupu.
[85] Tyto námitky nicméně městský soud odmítl za pomoci závěru, že stěžovatel ve správním řízení neuplatnil vůči osobě hodnotitele žádnou námitku podjatosti (srov. odst. 101 napadeného rozsudku). Citovaný závěr městského soudu přitom stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje za pomoci argumentace, že s ohledem na jeho předchozí vyjádření ve stížnosti proti služebnímu hodnocení nebo podaném odvolání se materiálně o námitku podjatosti jednalo. Těmto závěrům nicméně NSS nepřisvědčil. Pokud stěžovatel namítá, že jeho námitky obsahově byly námitkou podjatosti, pak je měl uplatnit v řízení před prvostupňovým služebním orgánem před jeho rozhodnutím. V kasační stížnosti však stěžovatel v konkrétní rovině poukazuje na svá vyjádření obsažená ve stížnosti, což je však samostatným odlišným postupem ve služebních věcech podle zákona o státní službě, a dále v odvolání, tedy až poté, co prvostupňový služební orgán ve věci již rozhodl. Za této situace nemohl NSS námitkám stěžovatele přisvědčit.
[86] Stěžovatel dále namítá, že služební hodnocení nedodrželo pravidla stanovená ve služebním předpise Drážní inspekce č. 16, resp. služební hodnocení neodpovídá stanoveným kritériím, a dále, že toto hodnocení není vyvážené. Ani těmto námitkám nicméně NSS nepřisvědčil. Odůvodnění služebního hodnocení ani obsah soudního spisu nenasvědčuje tomu, že by mělo být opomenuto či zjevně nesprávně aplikováno některé z kritérií hodnocení stanovených jak v zákoně o státní službě, tak i ve služebním předpise Drážní inspekce č. 16. Nejvyšší správní soud proto v podrobnostech odkazuje na odst. 94. až 100. napadeného rozsudku, v němž se náležitostmi a obsahem služebního hodnocení městský soud podrobně zabýval. S tam vyslovenými závěry se NSS ztotožňuje. Stejně tak odůvodnění služebního hodnocení ani obsah správního spisu nenasvědčuje tomu, že by toto hodnocení mělo být nevyvážené, jak stěžovatel namítá. NSS ve shodě s městským soudem poukazuje na skutečnost, že služební hodnocení obsahuje rovněž pozitivní pracovní výsledky, přičemž dvě oblasti výslovně zmíněné městským soudem a rozporované stěžovatelem byly zmíněny jen příkladmo (srov. odst. 100. napadeného rozsudku). Nelze navíc přehlédnout, že stěžovatel byl hodnocen stupněm „dobré výsledky“, tedy podle tehdy účinné právní úpravy druhým nejlepším možným hodnocením [srov. § 155 odst. 3 písm. b) zákona o státní službě, ve znění účinném do 28. 2. 2019]. Považován byl navíc nadále za „vynikajícího všeobecně uznávaného odborníka“. To ve výsledku umožnilo stěžovateli (i po snížení) zachovat osobní příplatek ve výši 11.937 Kč, tedy na horní hranici osobního příplatku, kterou právní předpisy pro daný stupeň hodnocení umožňují stanovit. Podle názoru NSS se tudíž nejedná o služební hodnocení, které by bylo nevyvážené, či jinak vůči stěžovateli účelové či nespravedlivé. Optikou výše uvedených mezí soudního přezkumu, pokud jde o přezkoumávání správního uvážení v rovině hodnocení zjištěných skutečností v rámci služebního hodnocení (srov. bod [79] tohoto rozsudku), tak NSS neshledal důvod závěry hodnotitele zpochybňovat.
[87] Nejvyšší správní soud konečně nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se stěžovatelem požadovaného srovnání služebních hodnocení s jinými zaměstnanci. Podle názoru NSS městský soud korektně konstatoval, že tato námitka zůstala v žalobě pouze v ryze obecné rovině, aniž by ji stěžovatel řádně konkretizoval (srov. odst. 101. napadeného rozsudku). Tyto námitky stěžovatele uvedené v žalobě a v doplnění žaloby byly v zásadě pouze jednovětné a zmíněné jako jeden z argumentů pro nepřezkoumatelnost prvostupňového i napadeného rozhodnutí (tj. právě z důvodu, že se služební orgán prvního stupně, resp. žalovaný nezabývali otázkou, zda neexistují nedůvodné rozdíly mezi stěžovatelem a ostatními zaměstnanci, srov. bod 16 na str. 6 žaloby a dále body 5.2 a 6.1 na str. 14 a 15 doplnění žaloby). Stěžovatel nijak nekonkretizoval, jak a v jakých případech mělo ve věcné rovině k nedůvodnému zacházení docházet, aby bylo možné jeho námitky věcně přezkoumat. Pokud přitom stěžovatel namítá, že jako důkaz navrhl služební hodnocení některých jiných zaměstnanců (důkazy č. 20, 21, 22a a 22b v doplnění žaloby), pak tak učinil ve vztahu ke zcela odlišným žalobním tvrzením, jež se srovnáním služebních hodnocení nijak věcně nesouvisela: konkrétně tak učinil k namítanému porušení § 36 správního řádu. Stejně tak poukaz na služební hodnocení samotného hodnotitele (služebního orgánu prvního stupně) stěžovatel učinil jen v kontextu zpochybňování jeho osobní způsobilosti, aniž by věcně namítal nerovné zacházení v rámci služebního hodnocení. Není přitom úkolem správních soudů, aby za stěžovatele jeho námitky domýšlely (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78 a další výše citovaná judikatura). Pokud tedy stěžovatel zamýšlel namítat existenci nedůvodných rozdílů mezi služebním hodnocením v jeho věci a ostatními zaměstnanci, a za tím účelem navrhnout konkrétní důkazy (byť je neměl pochopitelně k dispozici), mohl a měl tak učinit srozumitelným a dostatečně konkrétním způsobem.
III. I. Namítané porušení práva na plat a jistotu
[88] Stěžovatel dále namítá, že byl při převedení na jeho služební místo zařazen do nesprávné platové třídy (13. platová třída namísto 14. platové třídy), což ovlivňuje i výpočet osobního příplatku. Tím došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivou odměnu za práci. Městskému soudu přitom vytýká, že pouze odkázal na napadené rozhodnutí, aniž by přezkoumal, zda osobní příplatek stěžovatel byl vypočten ze správně stanovené platové třídy, čímž dospěl k nesprávnému závěru o správné výši osobního příplatku. Jím odkazovaný rozsudek městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93, se přitom otázkou správnosti platové třídy neměl zabývat.
[89] Ani těmto námitkám nicméně NSS nepřisvědčil. Předně není vadou, pokud se městský soud sám ztotožnil s právním posouzením žalovaného a v podrobnostech pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž považoval za důležité jednou vyřečené znovu opakovat. Především ale nelze dát stěžovateli za pravdu, že městský soud odkázal jen na napadené rozhodnutí a na rozsudek městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
4. nedůvodné rozdíly při služebním hodnocení jednotlivých státních zaměstnanců.
[82] Nejvyšší správní soud předně nepřisvědčil námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Sám se ztotožnil se závěrem městského soudu vysloveným v odst. 100. napadeného rozsudku, v němž městský soud popsal, z jakých konkrétních listinných důkazů obsažených ve správním spise hodnotitel čerpal a ze kterých vyplývají jednotlivá pochybení stěžovatele, jež vedla ke snížení bodového hodnocení ve zkoumaných kategoriích oproti předchozímu období. Tyto podklady (závěrečné zprávy o výsledcích šetření mimořádných událostí z odjezdu vlaků z železniční stanice Česká Třebová a v železniční stanici Praha – Vršovice; e
mailové zprávy a další písemná sdělení a korespondence; náhledy spisů Drážní inspekce) podle názoru NSS poskytují dostatečnou oporu pro skutkové závěry obsažených ve služebním hodnocení za rok 2018. Nelze proto přisvědčit námitkám stěžovatele, že z podkladů nevyplývají pochybení, která jsou stěžovateli ve služebním hodnocení za rok 2018 kladena za vinu. Nic navíc nesvědčí ani tomu, že by se jednalo o podklady jednostranné, jak namítá stěžovatel.
[83] Za této situace nelze přisvědčit ani námitkám ohledně rozporu s požadavkem služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu, dle něhož se má vycházet z řádně zjištěného skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Stejně tak jsou nedůvodné námitky rozporu s rozhodnutím žalovaného v předchozí věci ze dne 16. 7. 2019, č. j. 41/2019
010
ORG/3, jímž žalovaný v prvním kole vrátil věc služebnímu orgánu k doplnění podkladů rozhodnutí. V nyní projednávané věci žalovaný po opětovném rozhodnutí v prvním stupni a následně i městský soud upřednostnili odlišnou skutkovou verzi, než se snaží prosadit stěžovatel. Dospěli k závěru, že skutková zjištění ve služebním hodnocení za rok 2018 (v jeho upravené verzi, jež byla podkladem pro nové rozhodnutí ve věci) mají dostatečnou oporu v listinných podkladech, a tudíž o skutkovém stavu nejsou důvodné pochybnosti. Pouhý odlišný náhled stěžovatele na to, co je a co není skutečným stavem věci, přitom nemůže tyto závěry zpochybnit. Pro NSS je rozhodné, že zjištění služebních orgánů a městského soudu mají oporu ve spise a nejsou s ním v rozporu [srov. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Za této situace tak NSS nespatřuje důvod skutková zjištění zpochybnit. Námitku, podle níž předem sestavenému a pro stěžovatele nepříznivému hodnocení byly dodatečně hledány podklady, konečně považuje NSS ve shodě s městským soudem za ryze spekulativní (srov. odst. 100 napadeného rozsudku). Obsah spisu takovému závěru nenasvědčuje.
[84] Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku rozporu služebního hodnocení se služebním předpisem Drážní inspekce č. 16. V doplnění k žalobě stěžovatel na tento předpis poukazoval s ohledem na tam stanovený požadavek provádět služební hodnocení objektivním, nestranným a nezaujatým způsobem. Namítal přitom, že služební orgán prvního stupně vůči němu postupoval zaujatě a nebyl schopen objektivního a nestranného přístupu.
[85] Tyto námitky nicméně městský soud odmítl za pomoci závěru, že stěžovatel ve správním řízení neuplatnil vůči osobě hodnotitele žádnou námitku podjatosti (srov. odst. 101 napadeného rozsudku). Citovaný závěr městského soudu přitom stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje za pomoci argumentace, že s ohledem na jeho předchozí vyjádření ve stížnosti proti služebnímu hodnocení nebo podaném odvolání se materiálně o námitku podjatosti jednalo. Těmto závěrům nicméně NSS nepřisvědčil. Pokud stěžovatel namítá, že jeho námitky obsahově byly námitkou podjatosti, pak je měl uplatnit v řízení před prvostupňovým služebním orgánem před jeho rozhodnutím. V kasační stížnosti však stěžovatel v konkrétní rovině poukazuje na svá vyjádření obsažená ve stížnosti, což je však samostatným odlišným postupem ve služebních věcech podle zákona o státní službě, a dále v odvolání, tedy až poté, co prvostupňový služební orgán ve věci již rozhodl. Za této situace nemohl NSS námitkám stěžovatele přisvědčit.
[86] Stěžovatel dále namítá, že služební hodnocení nedodrželo pravidla stanovená ve služebním předpise Drážní inspekce č. 16, resp. služební hodnocení neodpovídá stanoveným kritériím, a dále, že toto hodnocení není vyvážené. Ani těmto námitkám nicméně NSS nepřisvědčil. Odůvodnění služebního hodnocení ani obsah soudního spisu nenasvědčuje tomu, že by mělo být opomenuto či zjevně nesprávně aplikováno některé z kritérií hodnocení stanovených jak v zákoně o státní službě, tak i ve služebním předpise Drážní inspekce č. 16. Nejvyšší správní soud proto v podrobnostech odkazuje na odst. 94. až 100. napadeného rozsudku, v němž se náležitostmi a obsahem služebního hodnocení městský soud podrobně zabýval. S tam vyslovenými závěry se NSS ztotožňuje. Stejně tak odůvodnění služebního hodnocení ani obsah správního spisu nenasvědčuje tomu, že by toto hodnocení mělo být nevyvážené, jak stěžovatel namítá. NSS ve shodě s městským soudem poukazuje na skutečnost, že služební hodnocení obsahuje rovněž pozitivní pracovní výsledky, přičemž dvě oblasti výslovně zmíněné městským soudem a rozporované stěžovatelem byly zmíněny jen příkladmo (srov. odst. 100. napadeného rozsudku). Nelze navíc přehlédnout, že stěžovatel byl hodnocen stupněm „dobré výsledky“, tedy podle tehdy účinné právní úpravy druhým nejlepším možným hodnocením [srov. § 155 odst. 3 písm. b) zákona o státní službě, ve znění účinném do 28. 2. 2019]. Považován byl navíc nadále za „vynikajícího všeobecně uznávaného odborníka“. To ve výsledku umožnilo stěžovateli (i po snížení) zachovat osobní příplatek ve výši 11.937 Kč, tedy na horní hranici osobního příplatku, kterou právní předpisy pro daný stupeň hodnocení umožňují stanovit. Podle názoru NSS se tudíž nejedná o služební hodnocení, které by bylo nevyvážené, či jinak vůči stěžovateli účelové či nespravedlivé. Optikou výše uvedených mezí soudního přezkumu, pokud jde o přezkoumávání správního uvážení v rovině hodnocení zjištěných skutečností v rámci služebního hodnocení (srov. bod [79] tohoto rozsudku), tak NSS neshledal důvod závěry hodnotitele zpochybňovat.
[87] Nejvyšší správní soud konečně nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se stěžovatelem požadovaného srovnání služebních hodnocení s jinými zaměstnanci. Podle názoru NSS městský soud korektně konstatoval, že tato námitka zůstala v žalobě pouze v ryze obecné rovině, aniž by ji stěžovatel řádně konkretizoval (srov. odst. 101. napadeného rozsudku). Tyto námitky stěžovatele uvedené v žalobě a v doplnění žaloby byly v zásadě pouze jednovětné a zmíněné jako jeden z argumentů pro nepřezkoumatelnost prvostupňového i napadeného rozhodnutí (tj. právě z důvodu, že se služební orgán prvního stupně, resp. žalovaný nezabývali otázkou, zda neexistují nedůvodné rozdíly mezi stěžovatelem a ostatními zaměstnanci, srov. bod 16 na str. 6 žaloby a dále body 5.2 a 6.1 na str. 14 a 15 doplnění žaloby). Stěžovatel nijak nekonkretizoval, jak a v jakých případech mělo ve věcné rovině k nedůvodnému zacházení docházet, aby bylo možné jeho námitky věcně přezkoumat. Pokud přitom stěžovatel namítá, že jako důkaz navrhl služební hodnocení některých jiných zaměstnanců (důkazy č. 20, 21, 22a a 22b v doplnění žaloby), pak tak učinil ve vztahu ke zcela odlišným žalobním tvrzením, jež se srovnáním služebních hodnocení nijak věcně nesouvisela: konkrétně tak učinil k namítanému porušení § 36 správního řádu. Stejně tak poukaz na služební hodnocení samotného hodnotitele (služebního orgánu prvního stupně) stěžovatel učinil jen v kontextu zpochybňování jeho osobní způsobilosti, aniž by věcně namítal nerovné zacházení v rámci služebního hodnocení. Není přitom úkolem správních soudů, aby za stěžovatele jeho námitky domýšlely (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 78 a další výše citovaná judikatura). Pokud tedy stěžovatel zamýšlel namítat existenci nedůvodných rozdílů mezi služebním hodnocením v jeho věci a ostatními zaměstnanci, a za tím účelem navrhnout konkrétní důkazy (byť je neměl pochopitelně k dispozici), mohl a měl tak učinit srozumitelným a dostatečně konkrétním způsobem.
III. I. Namítané porušení práva na plat a jistotu
[88] Stěžovatel dále namítá, že byl při převedení na jeho služební místo zařazen do nesprávné platové třídy (13. platová třída namísto 14. platové třídy), což ovlivňuje i výpočet osobního příplatku. Tím došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivou odměnu za práci. Městskému soudu přitom vytýká, že pouze odkázal na napadené rozhodnutí, aniž by přezkoumal, zda osobní příplatek stěžovatel byl vypočten ze správně stanovené platové třídy, čímž dospěl k nesprávnému závěru o správné výši osobního příplatku. Jím odkazovaný rozsudek městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93, se přitom otázkou správnosti platové třídy neměl zabývat.
[89] Ani těmto námitkám nicméně NSS nepřisvědčil. Předně není vadou, pokud se městský soud sám ztotožnil s právním posouzením žalovaného a v podrobnostech pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, aniž považoval za důležité jednou vyřečené znovu opakovat. Především ale nelze dát stěžovateli za pravdu, že městský soud odkázal jen na napadené rozhodnutí a na rozsudek městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93. Městský soud v odst. 104. napadeného rozsudku především odkázal na rozhodnutí státního tajemníka ministerstva dopravy ze dne 10. 8. 2017, č. j. 4/2017
600
TAJ/25, jímž byl žalobce s účinností ode dne 1. 9. 2017 zařazen do 13. platové třídy. Proti tomuto rozhodnutí přitom stěžovatel podal žalobu, která byla zamítnuta již zmíněným rozsudkem městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93. Městský soud v odst. 104. napadeného rozsudku především odkázal na rozhodnutí státního tajemníka ministerstva dopravy ze dne 10. 8. 2017, č. j. 4/2017
600
TAJ/25, jímž byl žalobce s účinností ode dne 1. 9. 2017 zařazen do 13. platové třídy. Proti tomuto rozhodnutí přitom stěžovatel podal žalobu, která byla zamítnuta již zmíněným rozsudkem městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku následně zamítl NSS (rozsudek NSS ze dne 26. 7. 2023, č. j. 3 Ads 158/2021
50). Při rozhodování o platu žalobce, resp. o snížení osobního příplatku v návaznosti na služební hodnocení za rok 2018 tudíž služební orgány korektně vycházely z pravomocného rozhodnutí o zařazení stěžovatele do 13. platové třídy, jež obstálo rovněž v rámci soudního přezkumu.
[90] K námitce stěžovatele, že rozsudek městského soudu ze dne 19. 4. 2021, č. j. 5 Ad 3/2018
93, se správností zařazení do 13. platové třídy nezabýval, pak NSS pouze ve stručnosti připomíná, že řízení ve správním soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou. Je tudíž na žalobci (stěžovateli), aby tvrdil, z jakých konkrétních důvodů má být žalobou napadené rozhodnutí nezákonné. Úkolem správních soudů není domýšlet si argumentaci za stěžovatele (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 4 As 3/2008 78, či rozsudky NSS 1 As 132/2021
30 nebo č. j. 8 As 109/2014 70, též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 875/20, či ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. I. ÚS 776/21), pokud nejsou k přezkumu povinny z úřední povinnosti. Správnost zařazení do platové třídy přitom takovým případem není.
[91] Za této situace se NSS ztotožnil s městským soudem a žalovaným v závěru, že stěžovateli byl určen osobní příplatek v zákonné výši, a tudíž nedošlo k porušení jeho práva na spravedlivou odměnu za práci. V podrobnostech NSS odkazuje na str. 7 až 8 napadeného rozhodnutí, v nichž se žalovaný zabýval určením platu stěžovatele po vydání služebního hodnocení za rok 2018, a dále na body 103. a 104. napadeného rozsudku, v nichž městský soud doplnil, že v závislosti na výsledku služebného hodnocení za rok 2018 muselo v souladu s platnou právní úpravou dojít ke snížení výše osobního příplatku stěžovatele. Tento závěr plyne z § 6 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 134/2015 Sb., stejně jako z § 6 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 36/2019 Sb., podle nichž v případě hodnocení „dobré výsledky“, jímž byl stěžovatel hodnocen v projednávané věci, nesmí být osobní příplatek vyšší než 30 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zařazeno služební místo, na kterém státní zaměstnanec vykonává státní službu.
III. J. Zbylé kasační námitky
[92] Stěžovatel konečně zpochybňuje závěr městského soudu, podle něhož byla řada jím uplatněných námitek pouze obecných (srov. odst. 112 napadeného rozsudku). Namítá, že zcela konkrétně uvedl, jak služební orgány pochybily a jaké právní či služební předpisy porušily.
[93] Ani tyto námitky nicméně nejsou důvodné. Po seznámení se s obsahem žaloby a doplnění k žalobě, obsaženými v soudním spise, se NSS i v této otázce ztotožnil s městským soudem, že jím citované zbylé námitky (v míře, jež nebyly městským soudem podrobně vypořádány již v rámci jeho celého odůvodnění) byly pouze obecnými tvrzeními stěžovatele. Městský soud je proto mohl rovněž vypořádat pouze obecným konstatováním uvedeným v odst. 112. napadeného rozsudku. Takový postup je v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž se soud může vypořádat s žalobními námitkami jen v míře, která odpovídá jejich obecnosti (srov. např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008
78).
[94] Zbylé námitky stěžovatele jsou poté jen jeho opětovnou polemikou s otázkami již jednou řešenými. Stěžovatel opětovně představuje svůj odlišný pohled na věc a všechna příkoří, která mu měla být městským soudem a služebními orgány v řízení způsobena (neprovedení důkazů, nedostatečnost podkladů, šikanózní přístup služebních orgánů aj.). Nejvyšší správní soud proto odkazuje na příslušné pasáže tohoto rozsudku (jakož i napadeného rozsudku městského soudu), v nichž byly tyto otázky již jednou podrobně rozebrány. Pouze doplňuje, že kasační stížností napadený rozsudek městského soudu neshledal nespravedlivým, jak stěžovatel dovozuje s ohledem na své kasační námitky. V projednávané věci nedošlo ani k „excesu moci výkonné“ či „přepjatému formalismu“, jenž podle názoru stěžovatele nemá odpovídat principu materiálního právního státu a poslání správního soudnictví.
[95] Pokud konečně stěžovatel namítá, že pokud by pro daná pochybení s ním bylo vedeno kárné řízení, byl by na tom po platové stránce lépe než v důsledku trvalého snížení osobního příplatku na základě služebního hodnocení za rok 2018, NSS připomíná, že osobní příplatek představuje nenárokovou složka platu, jehož výše má být stanovena mimo jiné právě s ohledem na pracovní výsledky. Právě tyto otázky se přitom v režimu výkonu státní služby posuzují na základě pravidelného služebního hodnocení. Ze skutečnosti, že stěžovali byl snížen osobní příplatek v návaznosti na zhoršení výsledku jeho služebního hodnocení oproti předchozímu období, proto nelze dovozovat excesivní přístup služebních orgánů, jak stěžovatel namítá. Jde naopak o zákonem předpokládaný způsob, jímž může a má ke snížení osobního příplatku docházet (§ 149 odst. 1 zákona o státní službě).
[96] Závěrem NSS uvádí, že neshledal žádnou vadu ani ve stěžovatelem namítané nevyváženosti rozsudku, která měla být dána tím, že městský soud citoval pasáže týkající se stěžovatele ze služebního hodnocení, přičemž naopak nerekapituloval obsah jím podané stížnosti. Nejvyšší správní soud připomíná, že podání stížnosti podle zákona o státní službě proti služebnímu hodnocení vede k odlišnému postupu, který není jako takový předmětem přezkumu v nyní projednávané věci (tím je rozhodnutí o platu, resp. o snížení osobního příplatku stěžovateli). Citace ze služebního hodnocení stěžovatele v napadeném rozsudku jsou naopak odůvodněny požadavkem na přezkoumatelnost a řádné odůvodnění soudních rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[97] Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Proto ji podle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).
[98] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení neměl úspěch. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2024
Mgr. Michal Bobek
předseda senátu