Inspekční zpráva vyhotovená Českou školní inspekcí podle $ 174 odst. 12 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a ji- ném vzdělávání (školský zákon), není rozhodnutím ve smyslu $ 65-a násl. s. ř. s., a nepodléhá tedy samostatnému přezkumu ve správním soudnictví.
Inspekční zpráva vyhotovená Českou školní inspekcí podle $ 174 odst. 12 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a ji- ném vzdělávání (školský zákon), není rozhodnutím ve smyslu $ 65-a násl. s. ř. s., a nepodléhá tedy samostatnému přezkumu ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud při posuzování stě- žejní otázky, zda inspekční zpráva České škol- ní inspekce je samostatně soudně přezkou- matelná ve správním soudnictví, vycházel především z $ 65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je k žalobě ve správním soudnic- tví oprávněn (aktivně legitimován) ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v před- cházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně ur- čují jeho práva nebo povinnosti. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42, č. 906/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru, že $ 65 odst. 1 s. ř. s. nelze „vykládat doslovným ja- zykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny pří- pady, kdy je dotčena právní sféra žalobce (1, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věcí a konkrétním adresátům, závazně a autori- tatívně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a po- vinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se podle tvr- zení žalobce v žalobě — negativně projevil v jeho právní sféře“ Rozhodné pro přezkum proto bude hodnocení, zda inspekční zpráva může zasáhnout do právní sféry stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hod- nocením městského soudu, že inspekční zpráva dle $ 174 odst. 12 písm. a) školského zákona není rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s., nezasahuje sama o sobě do práv- ní sféry stěžovatelky, a není tak způsobilá sa- mostatného přezkumu ve správním soudnic- tví. V rámci inspekční činnosti, která ústí 26 v inspekční zprávu, Česká školní inspekce zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a vý- sledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů, a dále zjiš- ťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávací- ho programu a jeho soulad s právními před- pisy a rámcovým vzdělávacím programem [srov. $ 174 odst. 12 písm. a) školského zákona v návaznosti na $ 174 odst. 2 písm. b) a písm. c) školského zákona]. Inspekční zpráva tak v rám- ci zákonem vymezeného okruhu skutečností, které má zjišťovat a hodnotit, popisuje zjiště- ný skutkový stav, jenž následně také hodnotí. Inspekční zpráva sama o sobě nezakládá stě- Žovatelce práva a povinnosti ani jinak nezasa- huje do její právní sféry. V dané souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správní- ho soudu ze dne 16. 6. 2009, čj. 9 As 28/2009- -30, který se zabýval otázkou, zda rozhodnutí o námitkách proti protokolu vydanému dle $ 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, v rámci provedené veřejnosprávní kontroly dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontro- le ve veřejné správě a o změně některých zá- konů (zákon o finanční kontrole), má povahu rozhodnutí, které by podléhalo přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že: „Pro- tokol o zjištění z provedené kontroly má spí- še charakter dále ověřitelného sdělení, které deklaruje určitá konkrétní zjištěná fakta, na základě nichž si pak správní orgán činí úsu- dek o dalším postupu. Rozhodnutí o námit- kách proti obsahu protokolu tak je možno považovat spíše za podklad, na jehož základě může správní orgán o právech a po- vinnostech stěžovatele rozhodovat ve správ- ním řízení. Teprve v něm může být vydáno meritorní rozhodnutí s dopady do hmot ných práv účastníka“ Obdobný závěr je možno přijmout i v nyní projednávané věci. Inspekční zpráva obsahuje skutková zjištění a jejich hodnocení, která ovšem nepředstavu- jí přímý zásah do právní sféry stěžovatelky. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že v daném případě došlo k zásahu do právní sféry stěžovatelky až odstoupením od smlou- vy o zvýšení dotace učiněným podle $ 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukro- mým školám. Proti tomuto odstoupení se lze po vyčerpání opravných prostředků, po- kud je zákon připouští, bránit žalobou k sou- du. V rámci takového soudního sporu bude možno k námitce posoudit i ty části inspekč- ní zprávy, které tvořily podklad pro odstou- pení od smlouvy. Ani námitka, že posuzovaná inspekční zpráva zakládá právo Magistrátu hl. m. Prahy odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace uzavřené dle $ 5 zákona o poskytová- ní dotací soukromým školám, případně také od smlouvy podle $ 3 zmíněného zákona, ne- vede k závěru, že inspekční zpráva sama o so- bě zasahuje do právní sféry stěžovatelky. Zá- sah do právní sféry stěžovatelky spočívá ve zmiňovaném odstoupení od smlouvy o po- skytnutí zvýšení dotace, příp. od smlouvy po- dle $ 3 zákona o poskytování dotací soukro- mým školám, nikoli v inspekční zprávě. Ani skutečnost, že inspekční zpráva je podkla- dem pro rozhodnutí krajského úřadu, v da- ném případě Magistrátu hl. m. Prahy, nemění nic na skutečnosti, že do právní sféry stěžo- vatelky bylo zasaženo až odstoupením od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, nikoli samotnou inspekční zprávou. (...) Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s hodnocením městského soudu, že inanyní posuzovanou věc lze aplikovat zá- věry výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 3 Aps 2/2005-44. V tomto rozhodnutí dospěl zdejší soud k závěru, že proti inspekční zprávě vyhotovené Českou školní inspekcí podle $ 19 odst. 6 již zrušené- ho zákona o státní správě a samosprávě ve školství se nelze ve správním soudnictví brá- nit žalobou podle $ 65 a násl. s. ř. s. Stěžova- telka poukazuje na skutečnost, že inspekční zpráva ve věci pod sp. zn. 3 Aps 2/2005 neob- sahovala výslovné konstatování, že posuzova- ný subjekt je pro účely zvýšení dotace podle $ 5 zákona o poskytování dotací soukromým školám hodnocen podprůměrně. Avšak in- spekční zpráva v nyní posuzované věci tako- vé hodnocení obsahuje, když je v její závěrečné části uvedeno: „Pro účely zvýšení dotací po- dle ustanovení f 5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve zně- ní pozdějších předpisů je právnická osoba vykonávající činnost školy hodnocena pod- průměrně“. Stěžovatelka uvedla, že na zákla- dě právě citované věty jí byla odňata dotace. Nejvyšší správní soud musí v první řadě kon- statovat, že odstoupení od smlouvy o poskyt- nutí zvýšení dotace uzavřené podle $ 5 záko- ná o poskytování dotací soukromým školám je možné na základě $ 6 odst. 4 zmíněného zákona. Takto odstoupit od smlouvy lze, po- kud jsou v činnosti právnické osoby, která spadá pod vymezení v $ 1 odst. 1 zákona o po- skytování dotací soukromým školám, zjištěny závažné nedostatky. Pro možnost odstoupení od smlouvy tak podprůměrné hodnocení stě- žovatelky v inspekční zprávě nehraje roli, zjištění závažných nedostatků se totiž nemusí nutně překrývat s celkovým podprůměrným hodnocením ze strany České školní inspekce. Výše citovaná věta sama o sobě proto nemoh- la vést k odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, podstatné totiž bylo zjištění závažných nedostatků. V souvislosti s aplikovatelností závěrů rozsudku zdejšího soudu čj. 3 Aps 2/2005-44 je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud ne- shledává zásadní rozdíl mezi povahou in- spekční zprávy vydané na základě již zruše- ného zákona o státní správě a samosprávě ve školství a inspekční zprávou dle školského zá- kona. Podstatou inspekčních zpráv podle obou právních úprav je popis skutkových zjištění a jejich hodnocení bez přímého do- padu do právní sféry kontrolovaného subjek- tu. Stěžovatelka v této souvislosti argumentu- je tím, že výsledný závěr inspekční zprávy v nyní projednávané věci, který v části o pod- průměrném hodnocení stěžovatelky odkazu- je na zákon o poskytování dotací soukromým školám a používá i jeho terminologii, předsta- vuje zásadní odlišnost od inspekční zprávy ve věci pod čj. 3 Aps 2/2005-44. Zdejší soud vy- chází z toho, že pouhá slovní formulace in- spekčních závěrů nemůže zásadně měnit po- vahu inspekční zprávy v tom ohledu, jestli je schopná zasáhnout do právní sféry hodnoce- ného subjektu či ne. Ani skutečnost, že závěry inspekční zprávy dříve vždy přesně nepouží- valy pojmů zákona o poskytování dotací sou- 27 2458 kromým školám, nemohla znamenat nemož- nost využití takové zprávy tam, kde to zmíně- ný zákon předvídal. Inspekční zprávu netvoří pouze výsledný inspekční závěr, ale také dílčí závěry, dílčí hodnocení a konkrétní skutková zjištění, s jejichž využitím lze dosáhnout inter- pretace inspekční zprávy i pro potřeby záko- na o poskytování dotací soukromým školám. V daném ohledu lze také využít porovnání ak- tuální inspekční zprávy se zprávami jinými, a to předešlými zprávami u kontrolovaného subjektu či inspekčními zprávami u jiných subjektů. Z uvedeného tedy vyplývá, že i z in- spekčních zpráv, které doslovně neuváděly pojmy použité v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, tak bylo možno vyčíst závěry rozhodné pro tento zákon. Argumen- taci stěžovatelky o zásadní rozdílnosti proto není možno přisvědčit. Pro otázku soudního přezkumu inspekční zprávy není rozhodný fakt, jestli se slovní vyjádření inspekčního zá- věru přesně drží pojmů použitých v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, nýbrž povaha takové inspekční zprávy, která se změnou právní úpravy nezměnila - stále jde o popis zjištěného skutkového stavu a je- ho hodnocení bez přímého vlivu do právní sféry dotčeného subjektu. (...) Řízení před soudem: nezákonný zásah Hospodářská soutěž: předběžné šetření k $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně ně- kterých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) k $ 82 a násl. soudního řádu správního I. Předběžné šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, je přípustným zá- sahem do autonomní sféry soutěžitelů, jichž se týká, jen v rozsahu, který je nezbyt- ný pro dosažení zákonem vymezeného účelu předběžného šetření a tomuto účelu přiměřený. II. Účelem předběžného šetření je kontrola dodržování povinností, které soutě- žitelům vyplývají ze zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ze sou- těžního práva Evropské unie nebo z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, včetně případného prvotního ověření podnětů či zjištění nasvědčujících možnému porušení těchto povinností. III. Účelem předběžného šetření podle $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, není shromažďování veškerých podkladů pro ko- nečné posouzení otázky, zda došlo ke spáchání soutěžního deliktu a kdo ho spáchal, předběžné šetření tedy nemá nahrazovat správní řízení o tomto deliktu, a zbavovat tak soutěžitele práv, která by jim v tomto řízení příslušela. IV. Pokud předběžné šetření podle $ 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, svým rozsahem a zaměřením překročí zákonem vy- mezený rámec, mohou se dotčení soutěžitelé úspěšně domáhat soudní ochrany ža- lobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle 6 82 a násl. s. ř. s.
Společnost s ručením omezeným Anglicko-české gymnázium AMAZON proti České školní inspekci - Pražský inspektorát o zrušení inspekční zprávy, o kasační stížnosti žalobkyně.
kasační stížnost přípustná, stěžovatelka je v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátkou. Důvod kasační stížnosti odpovídá důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že ji podává z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a písm. e) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení městského soudu, jímž byla žaloba odmítnuta, přichází dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v takovém případě do úvahy jen důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004
98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, všechna citovaná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz), pod který spadají všechny stěžovatelčiny kasační námitky.
Nejvyšší správní soud při posuzování stěžejní otázky, zda inspekční zpráva České školní inspekce je samostatně soudně přezkoumatelná ve správním soudnictví, vycházel především z ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je k žalobě ve správním soudnictví oprávněn (aktivně legitimován) ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002
42, publikovaném pod č. 906/2006 Sb. NSS, dospěl k závěru, že ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze „vykládat doslovným jazykovým výkladem, ale podle jeho smyslu a účelu. Žalobní legitimace podle tohoto ustanovení musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce […], tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se
podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře.“ Rozhodné pro přezkum proto bude hodnocení, zda inspekční zpráva může zasáhnout do právní sféry stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s hodnocením městského soudu, že inspekční zpráva dle § 174 odst. 12 písm. a) školského zákona není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., nezasahuje sama o sobě do právní sféry stěžovatelky, a není tak způsobilá samostatného přezkumu ve správním soudnictví. V rámci inspekční činnosti, která ústí v inspekční zprávu, Česká školní inspekce zjišťuje a hodnotí podmínky, průběh a výsledky vzdělávání, a to podle příslušných školních vzdělávacích programů, a dále zjišťuje a hodnotí naplnění školního vzdělávacího programu a jeho soulad s právními předpisy a rámcovým vzdělávacím programem [srov. § 174 odst. 12 písm. a) školského zákona v návaznosti na § 174 odst. 2 písm. b) a písm. c) školského zákona]. Inspekční zpráva tak v rámci zákonem vymezeného okruhu skutečností, které má zjišťovat a hodnotit, popisuje zjištěný skutkový stav, jenž následně také hodnotí. Inspekční zpráva sama o sobě nezakládá stěžovatelce práva a povinnosti či jinak zasahuje do její právní sféry. V dané souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2009, č. j. 9 As 28/2009
30, který se zabýval otázkou, zda rozhodnutí o námitkách proti protokolu vydanému dle § 18 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, v rámci provedené veřejnosprávní kontroly dle zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), ve znění pozdějších předpisů, má povahu rozhodnutí, které by podléhalo přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že: „Protokol o zjištění z provedené kontroly má spíše charakter dále ověřitelného sdělení, které deklaruje určitá konkrétní zjištěná fakta, na základě nichž si pak správní orgán činí úsudek o dalším postupu. Rozhodnutí o námitkách proti obsahu protokolu tak je možno považovat spíše za podklad, na jehož základě může správní orgán o právech a povinnostech stěžovatele rozhodovat ve správním řízení. Teprve v něm může být vydáno meritorní rozhodnutí s dopady do hmotných práv účastníka…“ Obdobný závěr je možno přijmout i v nyní projednávané věci. Inspekční zpráva obsahuje skutková zjištění a jejich hodnocení, která ovšem nepředstavují přímý zásah do právní sféry stěžovatelky. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že v daném případě došlo k zásahu do právní sféry stěžovatelky až odstoupením od smlouvy o zvýšení dotace učiněným podle § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám. Proti tomuto odstoupení se lze po vyčerpání opravných prostředků, pokud je zákon připouští, bránit žalobou k soudu. V rámci takového soudního sporu bude možno k námitce posoudit i ty části inspekční zprávy, které tvořily podklad pro odstoupení od smlouvy.
Ani námitka, že posuzovaná inspekční zpráva zakládá právo Magistrátu hlavního města Prahy odstoupit od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace uzavřené dle § 5 zákona o poskytování dotací soukromým školám, případně také od smlouvy podle § 3 zmíněného zákona, nevede k závěru, že inspekční zpráva sama o sobě zasahuje do právní sféry stěžovatelky. Zásah do právní sféry stěžovatelky spočívá ve zmiňovaném odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, příp. od smlouvy podle § 3 zákona o poskytování dotací soukromým školám, nikoli v inspekční zprávě. Ani skutečnost, že inspekční zpráva je podkladem pro rozhodnutí krajského úřadu, v daném případě Magistrátu hlavního města Prahy, nemění nic na skutečnosti, že do právní sféry stěžovatelky bylo zasaženo až odstoupením od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, nikoli samotnou inspekční zprávou.
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce stěžovatelky, že obsah inspekční zprávy ve spojení s § 6 odst. 4 zákona o poskytování dotací soukromým školám překračuje ústavní meze, že „pouze zákon je zmocněn k tomu, aby omezoval práva a povinnosti“, přičemž v právě posuzované věci bylo odejmutí dotací realizováno toliko prostřednictvím odstoupení od smlouvy, jakožto úkonu účastníka této smlouvy. Zdejší soud k tomu uvádí, že v této námitce stěžovatelka opět spojuje zásah do svých práv s inspekční zprávou, resp. jejím obsahem. Jak již bylo konstatováno výše, inspekční zpráva nepředstavuje sama o sobě zásah do právní sféry stěžovatelky, není proto namístě namítat, že k takovému zásahu není dostatečný zákonný podklad. Do právní sféry stěžovatelky zasahuje až odstoupení od smlouvy podle § 6 odst. 4 zákona o poskytnutí zvýšení dotace, uvedené ustanovení zákona pro takové odstoupení však představuje dostatečný podklad.
Stěžovatelka v kasační stížnosti vyjádřila nesouhlas s hodnocením městského soudu, že i na nyní posuzovanou věc lze aplikovat závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 3 Aps 2/2005
44. V tomto rozhodnutí dospěl zdejší soud k závěru, že proti inspekční zprávě, vyhotovené Českou školní inspekcí podle § 19 odst. 6 již zrušeného zákona o státní správě a samosprávě ve školství, se nelze ve správním soudnictví bránit žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že inspekční zpráva ve věci pod sp. zn. 3 Aps 2/2005 neobsahovala výslovné konstatování, že posuzovaný subjekt je pro účely zvýšení dotace podle § 5 zákona o poskytování dotací soukromým školám hodnocen podprůměrně. Avšak inspekční zpráva v nyní posuzované věci takové hodnocení obsahuje, když je v její závěrečné části uvedeno: „Pro účely zvýšení dotací podle ustanovení § 5 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů, je právnická osoba vykonávající činnost školy hodnocena podprůměrně.“ Stěžovatelka uvedla, že na základě právě citované věty jí byla odejmuta dotace. Nejvyšší správní soud musí v první řadě konstatovat, že odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace uzavřené podle § 5 zákona o poskytování dotací soukromým školám je možné na základě ust. § 6 odst. 4 zmíněného zákona. Takto odstoupit od smlouvy lze, pokud jsou v činnosti právnické osoby, která spadá pod vymezení v § 1 odst. 1 zákona o poskytování dotací soukromým školám, zjištěny závažné nedostatky. Pro možnost odstoupení od smlouvy tak podprůměrné hodnocení stěžovatelky v inspekční zprávě nehraje roli, zjištění závažných nedostatků se totiž nemusí nutně překrývat s celkovým podprůměrným hodnocením ze strany České školní inspekce. Výše citovaná věta sama o sobě proto nemohla vést k odstoupení od smlouvy o poskytnutí zvýšení dotace, podstatné totiž bylo zjištění závažných nedostatků.
V souvislosti s aplikovatelností závěrů rozsudku zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2006, č. j. 3 Aps 2/2005
44, je nutno uvést, že Nejvyšší správní soud neshledává zásadní rozdíl mezi povahou inspekční zprávy vydané na základě již zrušeného zákona o státní správě a samosprávě ve školství a inspekční zprávou dle školského zákona. Podstatou inspekčních zpráv podle obou právních úprav je popis skutkových zjištění a jejich hodnocení bez přímého dopadu do právní sféry kontrolovaného subjektu. Stěžovatelka v této souvislosti argumentuje tím, že výsledný závěr inspekční zprávy v nyní projednávané věci, který v části o podprůměrném hodnocení stěžovatelky odkazuje na zákon o poskytování dotací soukromým školám a používá i jeho terminologii, představuje zásadní odlišnost od inspekční zprávy ve věci pod č. j. 3 Aps 2/2005
44. Zdejší soud vychází z toho, že pouhá slovní formulace inspekčních závěrů nemůže zásadně měnit povahu inspekční zprávy v tom ohledu, jestli je schopná zasáhnout do právní sféry hodnoceného subjektu či ne. Ani skutečnost, že závěry inspekční zprávy dříve vždy přesně nepoužívaly pojmů zákona o poskytování dotací, nemohla znamenat nemožnost využití takové zprávy tam, kde to zmíněný zákon předvídal. Inspekční zprávu netvoří pouze výsledný inspekční závěr, ale také dílčí závěry, dílčí hodnocení a konkrétní skutková zjištění, s jejichž využitím lze dosáhnout interpretace inspekční zprávy i pro potřeby zákona o poskytování dotací. V daném ohledu lze také využít porovnání aktuální inspekční zprávy se zprávami jinými, a to předešlými zprávami u kontrolovaného subjektu, či inspekčními zprávami u jiných subjektů. Z uvedeného tedy vyplývá, že i z inspekčních zpráv, které doslovně neuváděly pojmy použité v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, tak bylo možno vyčíst závěry rozhodné pro tento zákon. Argumentaci stěžovatelky o zásadní rozdílnosti proto není možno přisvědčit. Pro otázku soudního přezkumu inspekční zprávy není rozhodný fakt, jestli se slovní vyjádření inspekčního závěru přesně drží pojmů použitých v zákoně o poskytování dotací soukromým školám, nýbrž povaha takové inspekční zprávy, která se změnou právní úpravy nezměnila – stále jde o popis zjištěného skutkového stavu a jeho hodnocení bez přímého vlivu do právní sféry dotčeného subjektu.
Nejvyšší správní soud se následně zabýval námitkou, že před městským soudem napadená inspekční zpráva byla vydána po vydání rozhodnutí č. j. ČŠIG-1198/10-G21, kterým byly zamítnuty námitky proti protokolu č. j. ČŠIG-1198/10-G21. Zcela ve shodě se žalovaným je třeba uvést, že zmíněné rozhodnutí se týká námitek proti protokolu, který je dle § 174 odst. 12 písm. b) školského zákona výstupem inspekční činnosti, při níž Česká školní inspekce vykonává státní kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb, a vykonává veřejnosprávní kontrolu dle zákona o finanční kontrole zaměřenou na využívání finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 160 až 163 školského zákona. Protokol ve smyslu § 174 odst. 12 písm. b) školského zákona a inspekční zpráva ve smyslu § 174 odst. 12 písm. a) školského zákona jsou dva oddělené výstupy inspekční činnosti. Předmětem posuzování v právě souzené věci je inspekční zpráva, nikoli protokol či rozhodnutí o námitkách proti tomuto protokolu. Nejvyšší správní soud proto nechává stranou svého posuzování zmínky stěžovatelky o rozhodnutí týkajícím se námitek proti protokolu, jelikož v dané věci nemají souvislost s předmětem přezkumu.
Stěžovatelka v závěru kasační stížnosti uvedla, že u ní proběhly celkem tři kontroly ze strany České školní inspekce, přičemž pouze v nyní posuzované zprávě byla stěžovatelka hodnocena negativně. V nyní projednávané věci je předmětem sporu otázka, zda je možno inspekční zprávu České školní inspekce samostatně přezkoumat ve správním soudnictví, informace o počtu inspekčních kontrol u stěžovatelky není jakkoli schopna ovlivnit takové posuzování. Zdejší soud proto uvedenou námitku považuje za nepřípadnou a konstatuje, že není třeba v této souvislosti ani provádět stěžovatelkou navržený důkaz inspekčními zprávami zveřejněnými na internetové adrese www.csicr.cz. Zdejší soud považuje za irelevantní též námitku, že závěry této inspekční zprávy nemají oporu v provedeném šetření ani v zákoně, a námitku, že inspekční zpráva mohla být ovlivněna rozsáhlou mediální kauzou, která proti stěžovatelce byla počátkem roku 2010 vedena. Těmito námitkami stěžovatelka brojí proti zákonnosti, objektivnosti a správnosti inspekční zprávy, předmětem přezkumu ze strany zdejšího soudu je ovšem zcela jiná otázka, a to možnost samostatného přezkumu inspekční zprávy ve správním soudnictví.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení náklady, které by překračovaly jeho běžnou úřední činnost.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Radan Malík
předseda senátu