Má-li posudek předložený účastníkem správního řízení náležitosti znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř., postupuje se při jeho provádění stejně jako při provádění znaleckého posudku znalce ustanoveného správním orgánem podle § 56 správního řádu z roku 2004.
[39] Je tedy na správním orgánu, aby rozhodl o tom, které důkazy v řízení o přestupku provede; tím však nesmí omezit právo osob, které čelí obvinění trestní povahy v širším slova smyslu, vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků v jejich prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě [čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. Odmítnutí návrhu na provedení důkazu musí být dostatečně odůvodněno a vysvětleno. To platí obdobně i pro výslechy znalců, předložení znaleckých posudků apod.
[40] Z uvedeného plyne, že správní orgán není vždy automaticky povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení. Musí však přezkoumatelným způsobem vysvětlit, proč takovéto důkazy nebudou provedeny. V posuzovaném případě žalovaný odmítl provést důkaz znaleckým posudkem Ing. Richarda Čepka s odůvodněním, že není potřebný ke zjištění stavu věci. Zcela dostačujícím shledaly správní orgány znalecký posudek vypracovaný znalcem Tomášem Bendou. Navíc znalecký posudek Ing. Čepka není důkazem ve smyslu § 51 správního řádu z roku 2004, neboť dokazování provádí výlučně správní orgán. Znalecký posudek nebyl zadán správním orgánem I. stupně ani jiným nezávislým orgánem, ale na základě osobní žádosti stěžovatele, který má jako obviněný z přestupku na výsledku projednání přestupku, tedy i na závěru samotného předloženého posudku, předpokládaný zájem. Krajský soud uvedené nevyvrátil, pouze uvedl, že posudek znalce Tomáše Bendy je úplný a objektivní důkazní
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 015
prostředek a správní orgán není ve smyslu § 52 správního řádu z roku 2004 vázán všemi důkazními návrhy účastníků řízení.
[41] V souvislosti s vypořádáním námitek ohledně znaleckých posudků se soud zabýval povahou znaleckého posudku Ing. Čepka, neboť je sporná. V přestupkovém řízení se pro otázky neupravené zákonem o přestupcích použijí obecné předpisy o správním řízení (§ 51 zákona o přestupcích). Otázky dokazování zákon o přestupcích neupravuje, použije se proto správní řád z roku 2004. Ve správním řízení se znaleckých posudků dotýká § 56 správního řádu z roku 2004, který jako důkaz znaleckým posudkem připouští posudek znalce, kterého ustanovil usnesením správní orgán. Tohoto znalce může také vyslechnout. Posudek Ing. Čepka byl však předložen stěžovatelem, tedy účastníkem řízení.
[42] Nejvyšší správní soud se k otázce znaleckých posudků předložených účastníky řízení již vyjadřoval například v rozsudcích ze dne 21. 11. 2013, čj. 6 As 61/2013-36, a ze dne 22. 5. 2013, čj. 6 As 22/2013-27, kde téměř shodně uvedl, že: „Striktně vzato lze ve správním řízení za znalecký posudek označit pouze takový posudek, který podal znalec ustanovený správním orgánem podle § 56 správního řádu [z roku 2004]. Uvedený pojem sice správní praxe běžně užívá i pro posudky vyhotovené soudním znalcem a předložené účastníkem řízení (přičemž např. v občanském soudním řízení se takové označení opírá o výslovnou úpravu v § 127a o. s. ř.), avšak i toto užití je třeba omezit na znalecké posudky splňující náležitosti stanovené v § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.“ Na citované rozsudky pak navázal v rozsudku ze dne 11. 11. 2014, čj. 6 As 207/2014-36, v němž shrnul: „[...] ve správním řízení se za ,znalecký posudek stricto sensu‘ označuje pouze takový posudek, který podal znalec ustanovený správním orgánem podle § 56 správního řádu [z roku 2004]. Správní praxe běžně užívá tento pojem largo sensu i pro posudky vyhotovené soudním znalcem a předložené účastníkem řízení a nakládá s nimi obdobně. Toliko pro přehlednost [...] Nejvyšší
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 015
správní soud označuje posudek Ing. Bukovského, vyhotovený pro žalobcovu předchůdkyni, v předchozím i následujícím textu jako posudek odborný, což však nic nemění na tom, že i tento posudek podal znalec, opatřil jej znaleckou doložkou a v řízení před soudem by se i s takovým posudkem zacházelo jako s plnohodnotným znaleckým posudkem podle výslovné právní úpravy v § 127a občanského soudního řádu.“
[43] I posudek Ing. Čepka lze v souladu s logikou výše citovaných rozsudků Nejvyššího správního soudu označit jako odborný posudek. V nynější věci k tomu soud doplňuje, že však jde o ryze terminologický rozdíl, neboť takový odborný posudek musí být postaven na roveň posudku znaleckému, splňuje-li všechny požadované náležitosti. Tato úvaha vychází z požadavku na nerozpornost a souladnost právního řádu jako takového. Institut znaleckých posudků je upraven primárně v procesních předpisech. V soudním řízení správním se na základě § 64 s. ř. s. přiměřeně použije ustanovení občanského soudního řádu. Tento právní předpis k nastolené problematice v § 127a uvádí: „Jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“
[44] Na základě citovaného ustanovení občanského soudního řádu je tak v řízeních před soudem (i ve správním soudnictví) znalecký posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje stanovené formální požadavky, považován za důkazní prostředek – znalecký posudek, a to bez ohledu na to, zda byl předložen až v řízení před soudem, nebo v rámci správního řízení. Z logiky věci je pak nepřípustné, aby ve správním řízení byla tatáž listina považována za jiný podklad pro
rozhodnutí (důkaz listinou), na který nemusí být nahlíženo jako na znalecký posudek, zatímco v řízení před soudem by takovému dokumentu byla přiznána důkazní síla znaleckého posudku. Proto i v řízení před správním orgánem musí být takový posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje náležitosti uvedené v § 127a o. s. ř., hodnocen stejně jako důkaz znaleckým posudkem. A obdobně znalec, který vypracoval odborný posudek, bude případně vyslechnut jako znalec, tedy k odborným otázkám, nikoliv k okolnostem, které vnímal svými smysly. To platí i ohledně posudku Ing. Čepka předloženého stěžovatelem, neboť uvedené požadavky splňuje. Je potom věcí správního orgánu, zda takový odborný posudek provede, či nikoli, a jak neprovedení případně odůvodní. V situaci jako je ta nynější pak musí platit, že pokud se ve správním řízení objevují posudky dva (nebo více), a tyto posudky jsou vzájemně rozporné, není možné, aby správní orgán vystačil s posudkem, který si opatřil sám, aniž by se s případnými rozpory vypořádal. To platí tím spíše, že posudkům je přiznána stejná důkazní síla.
[45] Pro úplnost soud doplňuje, že rovněž trestní řád se povahou posudku předloženého účastníkem řízení zabývá. V § 110a stanoví obdobné pravidlo jako občanský soudní řád: „Jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Orgán činný v trestním řízení umožní znalci, kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.“
[46] Uvedená ustanovení byla do občanského soudního řádu a trestního řádu, které dříve upravovaly povahu znaleckých posudků předložených účastníkem řízení obdobně jako správní řád, zakotvena z důvodu neefektivnosti a neekonomičnosti dosavadní úpravy a zachování práva na spravedlivý proces.
Z novelizací procesních předpisů plyne jasný záměr zákonodárce připustit do soudních řízení i posudek předložený účastníkem řízení a přiznat mu sílu znaleckého posudku. Obdobně musí být přistupováno i k posudkům předloženým účastníky řízení v rámci řízení správního. Jiný výklad by byl v rozporu se zásadou jednotnosti právního řádu a mohl by vést k absurdním situacím, kdy ve správním řízení by posudek vypracovaný znalcem, splňující náležitosti znaleckého posudku dle § 127a o. s. ř., byl považován za běžný důkaz listinou, zatímco v následném soudním řízení správním by rázem měl postavení znaleckého posudku a soud by ho tak měl posuzovat, včetně posuzování osoby znalce například při výslechu. Z výše uvedených důvodů měl být posudek vypracovaný Ing. Čepkem považován za odborný posudek se sílou znaleckého posudku.
[47] K nynější věci Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel má dle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích právo navrhovat důkazy na svou obhajobu a odborný posudek Ing. Čepka není ničím jiným. Pokud žalovaný vyhodnotil, že takový posudek není potřebný, byl povinen neprovedení důkazu řádně odůvodnit, tj. dostatečně určitě vymezit, proč je posudek vypracovaný znalcem Tomášem Bendou ke zjištění stavu věci dostačující a proč posudek Ing. Čepka nemůže závěry posudku znalce Tomáše Bendy vyvrátit. V napadeném rozhodnutí žalovaného Nejvyšší správní soud neshledal takovéto zdůvodnění. Navíc je nutno konstatovat, že se znalec Tomáš Benda vyjadřoval k otázce technického stavu vozidla a pouze závěrem uvedl, že „[p]odhuštění kol zadní nápravy mělo výrazný negativní vliv na jízdní vlastnosti vozidla a pravděpodobně bylo bezprostřední příčinou uvedené dopravní nehody“. Pouze na základě takto vyjádřeného názoru znalce, který se primárně vyjadřoval k technickému stavu vozidla, nelze učinit jednoznačný závěr o vině stěžovatele (a to navíc za situace, kdy znalec označil jako bezprostřední příčinu vzniku nehody pravděpodobně podhuštění pneumatik a krajský soud se podhuštěním pneumatik odmítl zabývat).
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 11 / 2 015
Stanislav L. proti Krajskému úřadu Ústeckého kraje o uložení pokuty, o kasační stížnosti