9 As 73/2022- 48 - text
9 As 73/2022 - 49 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalovanému: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 9 A 136/2021 22,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem ze strany žalovaného, který měl spočívat v udělení plakety „Bene meritus“, jako poděkování za práci odvedenou a odváděnou pro českou justici, bez zákonného podkladu blíže uvedeným osobnostem (viz bod 1. napadeného usnesení).
[2] Městský soud napadeným usnesením žalobu odmítl, neboť shledal, že jednání žalovaného nemůže být vzhledem ke své povaze, původci a okolnostem udělování „zásahem“. Zároveň konstatoval, že nemohlo dojít k přímému zasažení práv žalobce. I proto není aktivně legitimován k podání žaloby. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označené usnesení městského soudu kasační stížností obsahující dvě kasační námitky, na základě kterých požaduje napadené usnesení zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] V první námitce stěžovatel argumentuje, že zásah mířil přímo proti němu. To odvozuje z absence zákonného podkladu pro udělování plaket, což přímo zasahuje do jeho práva na dobrou veřejnou správu a legitimního očekávání, že veřejná moc bude jednat na základě zákona a v mezích zákona. Udělování plakety soudcům a soudkyním zároveň považuje za narušení jejich nezávislosti. Dále spojuje udělení plakety dvěma zaměstnancům Ministerstva spravedlnosti s jejich údajnou činností proti stěžovateli při jeho nejmenování státním zástupcem v roce 2002.
[5] Druhá kasační námitka se týká procesního pochybení městského soudu. To shledává v jeho nepoučení ze strany soudu o náležitostech žaloby a neurčení lhůty k jejímu doplnění.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření setrvává na svém dřívějším stanovisku v řízení před městským soudem, s jehož závěry se ztotožňuje. Odůvodnění přímosti zásahu je přitom novou argumentací stěžovatele, kterou před městským soudem neuplatnil. Žalovaný je zároveň přesvědčen, že neexistuje souvislost mezi oceněním zaměstnanců Ministerstva spravedlnosti a nejmenováním stěžovatele státním zástupcem. Ke druhé námitce uvádí, že podaná žaloba splňovala všechny náležitosti, a proto nebyl důvod stěžovatele poučovat. Kasační stížnost tak navrhuje zamítnout. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti, namítaných důvodů, včetně důvodů, ke kterým přihlíží z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Předně soud poznamenává, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta, je možné uplatnit pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (např. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 98, č. 625/2005 Sb. NSS; nebo nověji ze dne 27. 10. 2021, č. j. 5 Afs 319/2020 42, odst. [11]).
[10] Takový důvod ovšem stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil. Jeho námitky směřují proti přímosti a nezákonnosti zásahu, nikoliv proti závěru městského soudu, že o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. vůbec nemohlo jít. Otázka naplnění podmínek § 82 s. ř. s. je ale relevantní až v případě, že by namítané jednání pojmově zásahem být mohlo (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 160, č. 3687/2018 Sb., odst.
[63]; tento závěr je relevantní i přes zrušení uvedeného usnesení Ústavním soudem – srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019 39, odst.
[115]). V této části kasační soud konstatuje, že stěžovatel neuvedl relevantní námitku proti odmítnutí své žaloby.
[11] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s námitkou procesního pochybení městského soudu ohledně stěžovatelova nepoučení. Jakkoliv je žaloba stručná, považuje ji soud za projednatelnou. Navíc, s ohledem na absenci koncentrace žalobních námitek v tomto typu řízení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 6 As 80/2021
35, odst. [28]), mohl stěžovatel kdykoliv do vydání rozhodnutí ve věci svoje námitky a příslušnou argumentaci rozšířit, což ovšem neudělal. Konečně nelze přehlédnout ani to, že stěžovatel je právním profesionálem, u něhož se předpokládá znalost právních předpisů.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám ze shora uvedených důvodů nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost proto zamítl podle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. ledna 2023
JUDr. Radan Malík předseda senátu