9 As 76/2023- 21 - text
9 As 76/2023 - 22 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: MDDr. P.L., zast. Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2023, č. j. 41 A 40/2022 35,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Městský úřad Boskovice uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť jel v rozporu s § 18 odst. 4 téhož zákona rychlostí 100 km/h v obci. Uložil žalobci pokutu ve výši 5 000 Kč a zákaz řízení na šest měsíců. Uznal jej rovněž vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, neboť v rozporu s § 6 odst. 7 písm. b) zákona o silničním provozu žalobce neměl v době jízdy u sebe osvědčení o registraci vozidla. Žalovaný rozhodnutí Městského úřadu Boskovice zrušil v části týkající se nepředložení osvědčení o registraci vozidla a řízení o tomto přestupku zastavil. Ve zbytku však rozhodnutí potvrdil.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Podle krajského soudu bylo bez pochyb prokázáno, že k měření rychlosti došlo v obci. Záznam z rychloměru je v řízeních o přestupcích standardním důkazním prostředkem. Ve spojení s úředním záznamem policie, videozáznamem a mapovými podklady šlo o dostatečné podklady pro řádné zjištění skutkového stavu. Další dokazování, jako např. výslechy policistů, již nebylo třeba provádět. Krajský soud zároveň přisvědčil rozhodnutí správních orgánů, že konání ústního jednání za těchto podmínek rovněž nebylo nezbytné. Žalobce se mohl ke všem listinným důkazům vyjádřit. Jeho právo na obhajobu nebylo porušeno.
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Přijatelnost kasační stížnosti dovozuje z okolnosti, že dosavadní judikatura nestanovuje předpoklady, za nichž je ústní jednání v přestupkových řízeních nezbytné. Zákonná formulace „je li to nezbytné k uplatnění práv obviněného“ posiluje pravomoc správních orgánů, které navíc nejsou ochotny reflektovat rozpory v důkazním materiálu. Stěžovatel namítá, že v předchozích řízeních nebylo bez pochybností prokázáno, že k měření rychlosti jeho vozidla došlo v obci. Z fotografie měřícího zařízení navíc nelze s jistotou seznat, že měření proběhlo na tvrzeném místě. Stěžovatel považuje vyhodnocení důkazů mapovými podklady z Google Maps za v právním státě zcela nepřijatelné. Odkazované mapové podklady byly navíc pořízeny několik let před spácháním přestupku, což nasvědčuje pochybnostem ohledně rozdílu ve vzhledu dané části silnice. Při existenci takovýchto pochybností měl krajský soud povinnost se s nimi v odůvodnění dostatečně vypořádat. Stěžovatel dále upozornil, že ze snímku pořízeného při měření rychlosti je patrné, že za jeho vozidlem se nacházelo nákladní vozidlo. Nesprávnost měření tudíž zdůvodňuje možným odrazem laserového paprsku od tohoto vozidla. Nakonec poukázal také na nesrovnalosti v čase na výstupu z rychloměru a čase zachyceném na policejní kameře, jež mohly být vyjasněny výslechem svědků, který však správní orgány neprovedly. Tím zcela vybočily z mezí správního a soudního uvážení.
[4] Nejvyšší správní soud nejdříve posoudil kasační stížnost s ohledem na její přijatelnost. Ve věcech, v nichž rozhodoval před krajským soudem specializovaný samosoudce, je třeba zkoumat, zda je kasační stížnost přijatelná (§ 104a odst. 1 s. ř. s.) a svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. V opačném případě ji Nejvyšší správní soud odmítne. Nepřijatelnost a s tím související neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 28). O přijatelnou kasační stížnost se může jednat, jestliže se kasační stížnost týká a) právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS; b) právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; c) jestliže existuje potřeba učinit judikaturní odklon nebo d) jestliže lze v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledat zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[5] Žádný z uvedených případů přijatelnosti není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[6] K (ne)zbytnosti nařízení ústního jednání v řízení o dopravních přestupcích vedeném před správním orgánem se NSS ve své judikatuře již opakovaně vyjádřil. Nejedná se tudíž o otázku, která by dosud nebyla v judikatuře NSS řešena, jak tvrdí stěžovatel. Obecně podle § 49 odst. 1 správního řádu a § 80 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky správní orgán nařídí ústní jednání, je li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků, případně stanoví li to zákon. NSS již zdůraznil, že „v řízení o správních deliktech správní orgány nemají povinnost vždy nařídit ústní jednání“ (k podrobné argumentaci odůvodňující tento závěr srov. rozsudky NSS ze dne 11. 11. 2004, č. j. 3 As 32/2004 53 a ze dne 17. 3. 2016, č. j. 1 As 166/2015 29). Dokazování je primárně provedeno listinnými důkazy. Správní orgány vedle úředního záznamu či oznámení o přestupku vychází také ze záznamu o přestupku (výstupu z měřicího zařízení včetně fotodokumentace z místa měření), „jenž je v případě přestupků spočívajících v překročení dovolené rychlosti zpravidla podstatným důkazem“ (srov. rozsudek ze dne 28. 4. 2023, č. j. 5 As 87/2021 41). Stěžovatel má v těchto případech dostatečný prostor k uplatnění jeho práv v řízení (viz rozsudky NSS ze dne 16. 3. 2016, č. j. 1 As 277/2015 33, bod 22 a ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1 As 337/2016 45, bod 13).
[7] Judikatura NSS rovněž opakovaně podtrhla, že k dostatečnému prokázání rozhodných skutečností nejsou výslechy policistů nezbytné. V rozsudku ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 As 476/2018 32, NSS uvedl, že „v případě přestupků spočívajících v překročení dovolené rychlosti povětšinou slouží jako podstatný důkaz o vině řidičů záznam z měřícího zařízení obsahující fotografii měřeného vozidla. Pro dokreslení situace správní orgány jako podpůrný podklad využívají úřední záznamy a oznámení o přestupku vyhotovené zasahujícími policisty. Obecně lze říci, že uvedená kombinace podkladů často poskytuje dostatečné množství informací pro to, aby správní orgán dostál požadavkům § 3 s. ř., tedy aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti“ (srov. také rozsudky NSS ze dne 25. 6. 2014, č. j. 3 As 128/2013 36; ze dne 29. 4. 2021, č. j. 4 As 271/2019 25, bod 30 a usnesení ze dne 22. 12. 2022, č. j. 8 As 190/2021
53, bod 18). Lze tedy shrnout, že v situaci, kdy byla vina prokázána výše specifikovanými důkazními prostředky a skutkový stav byl zjištěn dostatečně, nebylo třeba provádět další dokazování. Za těchto okolností by byl výslech policistů zcela nadbytečný (srov. rozsudek ze dne 22. 10. 2015, č. j. 8 As 110/2015 46).
[8] NSS rovněž v řadě svých rozhodnutí již osvětlil, že pokud jde o prokázání místa spáchání přestupku, „nelze vyžadovat, aby bylo ve výroku rozhodnutí o přestupku vymezeno na metr přesně. To u přestupků překročení nejvyšší dovolené rychlosti ani objektivně není možné. V každém individuálním případě je nutno posuzovat, zda je úsek komunikace popsaný ve výroku rozhodnutí o přestupku společně s označením času a způsobu spáchání přestupku vymezen dostatečně konkrétně tak, aby nemohl být skutek zaměněn s jiným“ (srov. rozsudky NSS ze dne 8. 1. 2015, č. j. 9 As 214/2014 48 a ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014
39). Při posuzování konkrétního případu je navíc podstatné posoudit, zda je přesné určení místa rozhodné pro posouzení toho, zda došlo ke spáchání přestupku. Navíc „v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci bude podstatné, zda se […] jedná o velkou obec či město s komplikovanou dopravní situací (křížení více pozemních komunikací, množství dopravních značek stanovících místní úpravu nejvyšší povolené rychlosti apod.).“ (srov. rozsudky ze dne 16. 5. 2015, č. j. 4 As 63/2015 52, bod 31 a ze dne 7. 6. 2016, č. j. 10 As 44/2016 35).
[9] Kasační stížnost se tudíž týká otázek, k nimž existuje ustálená judikatura NSS. Soud tuto judikaturu neshledává rozpornou, rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Nedospěl ani k závěru, že by krajský soud uvedenou judikaturu nerespektoval nebo při posouzení věci jinak zásadním způsobem pochybil, což by mohlo negativně zasáhnout do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.
[10] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu č. j. 8 As 287/2020
33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. června 2023
JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu