9 Azs 173/2024- 16 - text
9 Azs 173/2024 - 18 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: A. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2024, č. j. OAM 41824
25/ZM
2023, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 20 A 14/2024 48,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2024, č. j. 20 A 14/2024 48, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Předmětem projednávané věci je otázka, zda žalovaný dostatečně posoudil přiměřenost svého rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu (zaměstnanecké karty) z hlediska dopadů tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, tedy zda je jeho rozhodnutí v tomto ohledu přezkoumatelné.
[2] Výše nadepsaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobce o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a platnost zaměstnanecké karty neprodloužil podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 2 písm. a), v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), jelikož je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu na území závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Podkladem rozhodnutí byla utajovaná informace Policie České republiky.
[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, které městský soud vyhověl nyní napadeným rozsudkem, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Utajovaná informace sice dle městského soudu postačuje pro závěr o existenci důvodného nebezpeční, že by žalobce mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu. Žalovaný však nedostatečně posoudil přiměřenost zásahu svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. V napadeném rozhodnutí neuvedl ničeho k zaměstnání žalobce, přestože ztráta tohoto zaměstnání může představovat vážný zásah do ekonomické sféry žalobce, jenž by zůstal bez možnosti obživy. Vzhledem k absenci důvodů napadeného rozhodnutí městský soud nemohl k námitce žalobce ohledně ztráty zaměstnání a výdělku přezkoumat správnost a dostatečnost závěrů žalovaného stran přiměřenosti napadeného rozhodnutí. II. Obsah kasační stížnosti
[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterého požadoval napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel považoval kasační stížnost za přijatelnou dle § 104a s. ř. s., jelikož městský soud se značně odchýlil od ustálené judikatury stran posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti pobytového oprávnění cizince.
[6] Stěžovatel nesouhlasil s názorem městského soudu, že se nedostatečně zabýval negativními dopady napadeného rozhodnutí, konkrétně ztrátou zaměstnání a výdělku žalobce. Měl za to, že přiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce posoudil dostatečně. Ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců obsahuje jen demonstrativní výčet kritérií, což stěžovatel podpořil judikaturou Nejvyššího správního soudu, dle které správní orgán není povinen posoudit vždy všechna kritéria. Stěžovatel upozornil, že žalobce ve správním řízení nevznesl žádnou námitku stran případného dopadu rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života, konzistentní argumentaci neobsahuje ani žaloba.
[7] Stěžovatel připomněl omezenou platnost zaměstnanecké karty a nutnost při žádosti o její prodloužení zkoumat podmínky pro toto prodloužení. V případě žalobce podmínky pro prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty splněny nejsou a ztráta zaměstnání a výdělku jsou logickým důsledkem. Stěžovatel v napadeném rozhodnutí poukázal na to, že výdělečné činnosti „dělník v oblasti výstavby budov“ se žalobce může věnovat i mimo ČR. Důvod neprodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty přitom způsobil žalobce sám svým chováním a v jeho případě veřejný zájem, aby se na území ČR nezdržovali cizinci, kteří představují ohrožení veřejného pořádku, odůvodní i případný zásah do soukromého a rodinného života žalobce. Stěžovatel měl tedy za to, že dopady svého rozhodnutí včetně ekonomických poměrů žalobce dostatečně zvážil, a napadené rozhodnutí není nepřiměřené.
[8] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná pověřený zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 102 a násl. s. ř. s.).
[10] Nejvyšší správní soud se dále zabýval přijatelností kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před městským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.).
[11] K obsahu neurčitého pojmu přesah vlastních zájmů stěžovatele kasační soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém se nepřijatelností podrobně zabýval. Ve vztahu k přijatelnosti kasační stížnosti žalovaného (správního orgánu) Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006
59, č. 1143/2007 Sb. NSS, konstatoval, že kasační stížnost lze považovat za přijatelnou, pokud je shledáno zásadní pochybení krajského (městského) soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva, případně pokud by krajský (městský) soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 14. 10. 2021, č. j. 9 Azs 157/2021 29, odst. [16]).
[12] Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že jeho kasační stížnost je přijatelná. Městský soud se v projednávané věci dopustil zásadního pochybení při výkladu práva a jeho aplikaci na případ žalobce a odchýlil se od ustálené judikatury. Nejvyšší správní soud tedy přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[13] Kasační stížnost je důvodná.
[14] Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží, […] je li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty (§ 46e) […].
[15] Podle § 46e odst. 1 zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37 […].
[16] Podle § 37 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců [m]inisterstvo dále zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže nastal některý z důvodů uvedených v § 56 odst. 1 písm. a), c), d), g), h) a j) až l) nebo v § 56 odst. 2.
[17] Podle § 56 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců [d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže […] jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. a), b), g), h), i) nebo j).
[18] Podle § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců [p]olicie odepře cizinci vstup na území, jestliže […] je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.
[19] Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců [p]ři posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí.
[20] Podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců [p]řiměřenost dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to tento zákon výslovně stanoví.
[21] Nejvyšší správní soud ustáleně judikuje, že správní orgány standardně posuzují přiměřenost jen těch rozhodnutí, u nichž to zákon o pobytu cizinců výslovně stanoví, jak ostatně vyplývá z § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců (srov. např. rozsudky NSS ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 Azs 226/2015 27, odst. [11], ze dne 14. 3. 2018, č. j. 5 Azs 214/2017 37, odst. [21], nebo ze dne 14. 3. 2024, č. j. 9 Azs 148/2023
25, odst.
[19]). V případě rozhodnutí o neprodloužení zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1, § 37 odst. 2 písm. a), § 56 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců tento zákon nepředpokládá posuzování přiměřenosti. Judikatura kasačního soudu u těchto typů rozhodnutí dovodila, že správní orgány jsou povinny se takovým posouzením zabývat ke konkrétní námitce účastníka řízení, případně je-li nepřiměřenost zřejmá na první pohled (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020 33, odst.
[10], ze dne 10. 8. 2023, č. j. 2 Azs 135/2023 33, odst.
[16] a tam citovanou judikaturu, ze dne 14. 8. 2024, č. j. 10 Azs 107/2024–49, odst.
[22], nebo ze dne 21. 11. 2024, č. j. 1 Azs 168/2024 30, odst.
[47]).
[22] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že žalobce skutečně žádnou námitku stran přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do svého soukromého a rodinného života nevznesl. V žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty neuvedl žádnou manželku ani děti. Uvedl pouze, že je svobodný, má otce s bydlištěm v Rusku, tedy zemi původu žalobce, a že matka již zemřela. Ve vyjádření k podkladům před vydáním rozhodnutím se žalobce prostřednictvím svého obecného zmocněnce toliko ohradil proti tvrzenému bezpečnostnímu riziku, k případným dopadům rozhodnutí stěžovatele do soukromého a rodinného života žalobce nic nenamítal.
[23] Stěžovatel tedy posouzení přiměřenosti provedl v rozsahu jím shromážděných a zjištěných skutečností. Jak podotkl již městský soud v bodě 44. napadeného rozsudku, stěžovatel zohlednil jednání žalobce, délku jeho pobytu, jeho věk a zdravotní stav a rodinné vztahy. Uvedl, že žalobce pobývá na území 4 roky, avšak sám, nemá manželku ani žádné děti, naopak má otce v Rusku. Dle stěžovatele dále nemohlo dojít ke zpřetrhání vazeb v zemi původu, žalobce netrpí nepříznivým zdravotním stavem, v rámci povahy jeho výdělečné činnosti se této může věnovat i mimo území ČR, na území nedisponuje platným živnostenským oprávněním a nebyly zjištěny významné ekonomické a majetkové vazby na území (viz str. 7 a 8 napadeného rozhodnutí). Vzhledem k neuplatnění výslovné a konkrétní námitky žalobce ve správním řízení považuje Nejvyšší správní soud takové posouzení na rozdíl od městského soudu za zcela dostačující, tedy přezkoumatelné.
[24] Zároveň platí, jak správně namítl stěžovatel, že výčet kritérií v § 174a je demonstrativní a není nutné vždy výslovně hodnotit všechna kritéria a v úvahu připadající aspekty dopadů daného správního rozhodnutí (srov. stěžovatelem citované rozsudky NSS ze dne 26. 2. 2014, č. j. 8 As 109/2013 34, odst.
[16], č. j. 6 Azs 226/2015 27, ze dne 23. 3. 2017, č. j. 10 Azs 249/2016 47, odst.
[16], ze dne 26. 11. 2020, č. j. 8 Azs 36/2019 42, odst.
[17], a ze dne 20. 12. 2022, č. j. 5 Azs 286/2022 42, odst.
[32]; obdobně např. ze dne 30. 4. 2020, č. j. 1 Azs 23/2020 36, odst.
[27], nebo ze dne 24. 10. 2024, č. j. 7 Azs 62/2024
61, odst. [27]). Není proto vadou, že stěžovatel bez konkrétního tvrzení žalobce podrobně nehodnotil ekonomické poměry žalobce s ohledem na ztrátu zaměstnání a výdělku v důsledku napadeného rozhodnutí, resp. pouze stručně uvedl, že žalobce může výdělečnou činnost vykonávat i mimo území ČR.
[25] Nejvyšší správní soud tedy přisvědčil stěžovateli, že městský soud otázku dostatečnosti posouzení přiměřenosti napadeného rozhodnutí ze strany stěžovatele posoudil nesprávně, v rozporu s ustálenou judikaturou tohoto soudu, a proto napadený rozsudek neobstojí.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu zde uvedeným (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[27] O náhradě nákladů řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3, věta první, s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. července 2025
JUDr. Radan Malík předseda senátu