Nejvyšší správní soud rozsudek spravni Zelená sbírka

9 Ca 23/2007

ze dne 2009-03-31

Za skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho vlastní úřední činnosti, které mohou být podkladem pro rozhodnutí správního orgánu (§ 50 odst. 1 správního řádu z roku 2004), lze v řízení o žádosti cizince o povolení k trvalému pobytu považovat zjištění o účelovosti manželství cizince učiněná správním orgánem v průběhu řízení o dříve podaných (a obsahově zcela totožných) žádostech téhož cizince, která jsou zachycená v pravomocných rozhodnutích správního orgánu o těchto předchozích žádostech.

Řízení před soudem: označení žalovaného správního orgánu a napadeného rozhodnutí

Pokud žalobce podá žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. až poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího orgánu, a pouze nesprávně označí jakožto žalovaného správní orgán prvního stupně a jako napadené rozhodnutí právě rozhodnutí vydané v prvním stupni, je krajský soud povinen o takovém návrhu rozhodnout meritorně s tím, že v souladu s § 69 s. ř. s. jedná jako s žalovaným právě s odvolacím orgánem. Přezkoumává tudíž v prvé řadě odvolací rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím vydaným v prvním stupni jeden celek.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2009, čj. 1 Afs 88/2009-48)

Prejudikatura: č. 534/2005 Sb. NSS; nálezy č. 11/2000 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 406/99)

Daňové řízení: nepřípustné dodatečné daňové přiznání

k § 41 odst. 1 větě páté a § 41 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve zně-

Podá-li daňový subjekt nepřípustné dodatečné daňové přiznání ve smyslu § 41 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v němž uplatní vyšší daňovou ztrátu, nejedná se o údaj, ke kterému by měl správce daně přihlížet při stanovení daně ve smyslu § 41 odst. 1 téhož zákona.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, čj. 1 Afs 79/2009-133)

*) S účinností od 1. 1. 2011 nahrazen zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád.

2645–2647

a o změně některých zákonů

k § 65 a § 69 soudního řádu správního

a č. 1/2002 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 592/2000).

ní účinném pro zdaňovací období roku 2004*)

Prejudikatura: č. 1264/2007 Sb. NSS.

S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012

k § 4 odst. 1 a § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zá-

konů č. 217/2005 Sb., č. 545/2005 Sb., č. 379/2005 Sb. a č. 575/2006 Sb.

Ustanovení § 66 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je ustanovením speciálním, které rozšiřuje okruh plátců daně z lihu o další skupiny oproti skupinám plátců vymezeným v § 4 odst. 1 téhož zákona. Z formulace § 66 odst. 1 písm. c) citovaného zákona jednoznačně vyplývá, že plátcem daně se stane i fyzická nebo právnická osoba, která pouze skladuje líh, který je předmětem daně z lihu. Dle jazykového výkladu spojka „nebo“ v uvedeném ustanovení nepřipouští jiný výklad, než že plátcem daně z lihu se stane subjekt, který naplní i jen jednu z alternativně uvedených podmínek.

(Podle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2008, čj. 15 Ca 39/2008-23)*)

Spotřebitelské úvěry: náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru

k § 5 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvě-

Ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, nelze vztáhnout na případ, kdy spotřebitel může čerpat úvěr dle svého uvážení v předem stanoveném krátkém časovém intervalu (zde: devět dní).

(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2009, čj. 10 Ca 320/2007-46)

V čísle 4/2012 Sb. NSS byla u judikátu poř. č. 2546 nesprávně uvedena spisová značka, a to 6 Aps 3/2011-63.

Správně má být: Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, čj. 6 As 19/2011-728.

*) Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl rozhodnutím ze dne 12. 2. 2009,

Spotřební daň: plátce daně z lihu

ru a o změně zákona č. 64/1986 Sb.

Tisková oprava

Za chybu se omlouváme.

čj. 7 Afs 81/2008-41.

2648–2649

Redakce

S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 7 – 8 / 2 012