Podmínky pro účast občanských sdružení ve správním řízení podle $ 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou dodrženy i v případě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení. Bylo by v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo předmětné ustanovení vykládáno tak, že podmínky pro účast občanského sdružení ve správním řízení mohou být spl- něny pouze tehdy, když žádost o informace předchází zahájení správního řízení, ve kterém mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Podmínky pro účast občanských sdružení ve správním řízení podle $ 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou dodrženy i v případě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení. Bylo by v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo předmětné ustanovení vykládáno tak, že podmínky pro účast občanského sdružení ve správním řízení mohou být spl- něny pouze tehdy, když žádost o informace předchází zahájení správního řízení, ve kterém mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou stěžovatele, že žalobci nebyli po právu řádnými účastníky správního řízení a že se s touto námitkou krajský soud řádně nevypořádal. Zdejší soud přitom vycházel z toho, že kdyby skutečně nebyla dána aktivní legitimace žalobců, musel by k této skuteč- nosti přihlédnout i zdejší soud, a to i z úřední povinnosti, neboť řízení před krajským sou- dem by tak bylo zmatečné (srov. $ 109 odst. 3 s. ř. s.). Podle $ 103 o. s. ř. ve spojení s $ 64 s. ř. s. přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení kdykoliv za řízení. Stěžovatel poukazuje zejména na fakt, že žalobce ad a) podal žádost o informování o všech zahajovaných správních řízeních až poté, co bylo územní řízení zahájeno. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že územní řízení bylo zahájeno dne 25. 8. 2004 podáním žádosti stěžovatele o vydání územního rozhodnutí, přičemž žádost žalob- ce ad a) o informace o zahajovaných správ- ních řízeních byla správnímu orgánu první instance podána dne 29. 9. 2004. Přípis infor- mující žalobce ad a) o zahájeném správním řízení byl doručen dne 6. 10. 2004, přičemž přihlášku do správního řízení podal dne 11. 10. 2004. Osmidenní lhůta pro oznámení účasti ve správním řízení podle $ 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny tedy byla dodržena, neboť její počátek se počítá od okamžiku, kdy občanské sdružení obdrželo od správního orgánu informaci o zahájení ří- zení (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2005, čj. 3 As 10/2004-72, č. 659/2005 Sb. NSS). Zbývá tedy zodpovědět otázku, zda byly podmínky pro účast ve správním řízení dodr- ženy i v případě, kdy žádost o informace o za- hajovaných správních řízeních podle $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny by- la podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení. V rozsudku ze dne 19. 6. 2007, čj. 5 As 19/2006-59, č. 1483/2008 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl „Ze srovnání plyne, že česká vnitrostátní úprava umožňuje prostřednictvím f 70 zákona č. 114/1992 Sb. přístup dotčené veřejnosti k informacím a do příslušných správních řízení velmi širo- ce a stanoví pouhou minimalistickou pod- mínku o tyto informace jednoduchým způ- sobem požádat a do předmětných řízení se po obdržení informace o jejích vedení při- hlásit“ Z toho je třeba dovodit, že podání žá- dosti o informace o zahajovaných správních řízeních ve smyslu $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody je podmínkou pro násled- ný vznik účastenství občanského sdružení ve správním řízení. Přitom $ 70 odst. 2 citované- ho zákona ve znění účinném v době podání žádosti žalobce ad a) výslovně stanovil: „Míst- ně příslušná organizační jednotka občan- ského sdružení, jehož hlavním posláním po- dle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen „občanské sdružení“), je oprávně- na, pokud má právní subjektivitu, požado- vat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšle- ných zásazích a zahajovaných správních ří- zeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.“ Z doslovného znění zákona tedy nevyplývá, že žádost o informace o zaha- jovaných správních řízeních by musela být nutně podána ještě před zahájením řízení. Dikci „aby byla předem informována“ je tře- ba vykládat v souladu s účelem zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým je podle jeho $ 1 přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k še- trnému hospodaření s přírodními zdroji, při- čemž $ 70 zaručuje přímou účast veřejnosti, prostřednictvím občanských sdružení a dob- rovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody. Smyslem toho, že mají být občanská sdružení informována o zahajova- ných řízeních předem, není omezení účasti občanských sdružení v přístupu do správ- ních řízení, při nichž mohou být dotčeny zá- jmy ochrany přírody a krajiny, ale zajištění možnosti efektivní účasti těchto občanských sdružení na celém správním řízení již od jeho počátku. Ostatně kupříkladu u řízení zahajo- vaných na žádost není z povahy věci ani reál- né, aby informace o zahájení řízení byla dána občanskému řízení předem, tj. ještě před za- hájením řízení. Hlavním smyslem žádostí o informace o zahajovaných správních říze- ních ve smyslu $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je zajistit, aby občanská sdružení byla nejprve za podmínek stanove- ných zákonem informována správními orgá- ny o řízeních, ve kterých mohou hájit zájmy ochrany přírody a krajiny, 4 pak se mohla na základě obdržení této informace přihlásit písemným oznámením své účasti podle $ 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, což teprve založí jejich případné účastenství v uvedených správních řízeních. Bylo by tedy v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo předmětné ustanovení vykládáno tak, že pod- mínky pro účast občanského sdružení ve správním řízení mohou být splněny pouze tehdy, když žádost o informace předchází za- hájení správního řízení, ve kterém mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. C...) 353 2546 Nejvyšší správní soud poukazuje na svou předcházející judikaturu, zejména na rozsu- dek ze dne 7. 12. 2005, čj. 3 As 8/2005-118, č. 825/2006 Sb. NSS, ze kterého vyplývá: „Ob- čanskému sdružení přiznává tedy tento zá- kon postavení účastníka řízení, jedná-li se o sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny a jde-li současně o řízení, při němž mohou být do- tčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chrá- něné podle tohoto zákona; tyto dvě podmín- ky musí být kumulativně naplněny, aby se občanské sdružení mohlo stát účastníkem správního řízení. Zda se o takové správní ří- zení jedná, je na posouzení správního orgá- nu, u něhož bylo řízení zahájeno, a který musí zjistit okruh účastníků řízení; posouze- ní přitom závisí vždy na konkrétní věci.“ Z předestřené judikatury je zřejmé, že je na posouzení správního orgánu, který řízení ve- de, zda občanské sdružení splňuje podmínky účasti ve správním řízení. Podle názoru Nej- vyššího správního soudu je tedy zřejmé, že pokud má správní orgán následně posuzovat podmínky pro účastenství občanského sdru- žení ve správním řízení, je na jeho posouzení také to, zda jsou splněny podmínky pro to, aby na základě žádosti podle $ 70 odst. 2 zá- kona informoval občanské sdružení o tom, že řízení je zahajováno. Za situace, kdy zákon vý- slovně nestanoví náležitosti žádosti o infor- mace o zahajovaných správních řízeních, je na správním orgánu, aby před odesláním in- formací o zahajovaných řízeních vyhodnotil, zda subjekt, který žádost podal, splňuje pod- mínky podle $ 70 odst. 2, tedy zda má právní subjektivitu a jeho hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Pokud by správní orgán měl o splnění těchto podmí- nek pochybnosti např. proto, že by mu jejich splnění nebylo již dříve známo z úřední čin- nosti, bylo by třeba je odstranit postupem po- dle $ 19 odst. 3 správního řádu z roku 1967, tedy výzvou k doložení stanov občanského sdružení. Jinými slovy nedoložení stanov ob- čanského sdružení současně se žádostí podle $ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a kraji- ny nemá samo o sobě za důsledek její formál- ní vadu, a nebrání tak další účasti občanské- ho sdružení ve správním řízení. Nejvyšší 354 správní soud tedy uzavírá, že i žalobce ad b) byl aktivně legitimován k podání žaloby ke krajskému soudu. Z výše uvedených zjištění Nejvyššího správního soudu tedy vyplývá, že se jak žalob- ce ad a) tak žalobce ad b) platně stali účastní- ky správního řízení, a byli tak aktivně legiti- mováni k podání žaloby ke krajskému soudu. Řízení před krajským soudem tedy nebylo za- tíženo vadou, ke které by musel Nejvyšší správní soud přihlédnout i bez námitky. (...) Stěžovatel též namítal porušení dispozič- ní zásady v řízení před krajským soudem, resp. vybočení přezkumu provedeného kraj- ským soudem z intencí $ 75 odst. 2 s. ř. s. Z rozsudku krajského soudu přitom vyplývá, žc krajský soud se zabýval nepřezkoumatel- ností napadeného správního rozhodnutí a rozhodnutí orgánu první instance nikoliv k žalobní námitce ale z úřední povinnosti. Krajský soud výslovně uvedl, že se v rámci vý- jimek z dispoziční zásady musel zabývat tím, zda žalované rozhodnutí netrpí vadou zahr- nující nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost [$ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na svou předcházející judikaturu zejména na usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84, č. 2288/2011 Sb. NSS, ze kterého vyplývá, že krajský soud je oprávněn zrušit rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, byť by ne- byly žalobcem výslovně namítány, pokud tyto vady brání přezkoumání rozhodnutí v rozsa- hu žalobních bodů. Dále v odůvodnění toho- to rozhodnutí se uvádí, že výklad v tomto usnesení provedený není oporou názoru, že k vadám podle $ 76 odst. 1 s. ř. s. přihlíží soud vždy z moci úřední, jak dovodil první senát. Soud tak sice může učinit, ale jen za určitých podmínek. Těmi jsou právě případy, kdy roz- hodnutí vůbec není schopno přezkumu z hlediska žalobních námitek. Tato vadnost a nemožnost podrobit rozhodnutí zkoumání musí být zjevná buď ze spisu (Či z jeho absen- ce), nebo z rozhodnutí samého, pokud bude postrádat srozumitelnost či důvody v takové míře, že vylučuje zkoumání důvodnosti žalo- by, anebo ji soud sezná na základě jiných roz- hodných skutečností, jež se dostanou do jeho sféry. Směřují-li tedy žalobní námitky proti vadám podřaditelným pod $ 76 odst. 1 s. ř. s., soud podle tohoto ustanovení rozhodnutí zruší bez jednání. V takovém případě není projednání třeba a je nadbytečné zjišťovat souhlas účastníků s rozhodnutím bez jedná- ní. Nesměřují-li však žalobní námitky proti ta- kovým objektivně existujícím vadám, může tak soud učinit, pouze pokud vady brání pře- zkumu v mezích žalobních bodů, jinak by dis- poziční zásada ztrácela smysl. Bez výslovné žalobní námitky tedy může krajský soud zru- Ššit správní rozhodnutí pro nepřezkoumatel nost, brání-li nepřezkoumatelnost přezkumu v rozsahu žalobních bodů. V projednávané věci se krajský soud zabý- val nepřezkoumatelností obou správních roz- hodnutí bez výslovné žalobní námitky a aniž by nepřezkoumatelnost správních rozhodnu- tí bránila jejich přezkumu v rámci žalobních námitek. Krajský soud tedy pochybil, když nad rámec žalobních námitek vybočil z inten- cí $ 75 odst. 2 s. ř. s., protože za daných okol- ností nebyl k tomuto vybočení dán důvod. Tento postup zvolil krajský soud také v roz- poru s právním názorem Nejvyššího správní- ho soudu vysloveným v předchozím rozsud- ku v dané věci čj. 6 As 42/2008-509, kde se Nejvyšší správní soud podrobně vyjádřil k vý- jimkám z dispoziční zásady, když s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2007, čj. 9 Afs /2007-161, č. 1542/2008 Sb. NSS, a ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS, upozornil, že případy uvedené v $ 76 odst. 1 s. ř. s. jsou důvodem ke zrušení správ- ního rozhodnutí, ale to neznamená, že se ta- kové zrušení může stát bez námitky. Za této situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval námitkou stěžovatele, že krajský soud apliko- val (pravděpodobně omylem) na posouzení přezkoumatelnosti zrušovaných správních rozhodnutí ustanovení nového správního řá- du, když správní řízení v prvním i druhém stupni probíhalo ještě za účinnosti starého správního řádu. V této části je tedy kasační stížnost dů- vodná a Nejvyšší správní soud tak podle $ 110 odst. 1 věta prvá s. ř. s. zrušil kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v části, ve které se vztahoval na zrušení rozhodnutí správního orgánu první instance, protože k němu došlo pouze z důvodu nepřezkouma- telnosti tohoto rozhodnutí, která byla zkou- mána krajským soudem nesprávně bez ná- mitky. Protože však nepřichází v úvahu, aby ve zrušené části rozsudku pokračoval krajský soud v řízení, nebyla věc současně krajskému soudu vrácena k novému řízení. V další části týkající se zrušení rozhodnutí žalovaného rozsudek krajského soudu napa- dený kasační stížností však obstojí, proto v té- to části Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl podle $ 110 odst. 1 poslední věta s. ř. s. 355 2547 2547 Daňové řízení: opožděná žalobní námitka k $ 31 odst. 9 a $ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků“ (v textu jen „daňový řád“) k $ 72 soudního řádu správního** Žalobní námitka vznesená po uplynutí zákonné lhůty, týkající se způsobu stano- vení daně a tvrdící, že daň měla být stanovena pomůckami ($ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je kvalitativně zcela odlišnou od námitky sice včas uplatněné, která se však týkala jednotlivých důkazních prostředků užitých v daňovém řízení při stanovení daňové povinnosti; není proto pouhým rozvinutím argumentace k námitce již dříve uplatněné a soud k ní nepřihlédne.
a) Občanské sdružení Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu a b) občanské sdružení Svoboda zvířat Hradec Králové proti Krajskému úřadu Pardubického kraje, za účasti 1) Ředitelství vodních cest České republiky a 2) města Přelouč, o účastenství v řízení, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení ad 1).
charakter a není stricto sensu rozhodnutím veřejné správy, nutnost možné ochrany proti němu lze podřadit citovanému článku Listiny základních práv a svobod. Ochrana proti takovému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s. pak řeší existující účinky takového zásahu, případně jeho trvající bezprostřední důsledky, nebo odstraňuje hrozbu jeho opakování. Za situace, kdy netrvá zásah ani jeho bezprostřední důsledky, neexistuje právo, kterému by v daném případě měla být poskytnuta ochrana.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou a zamítnul ji v souladu s ust. § 110 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2011
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu