Zatímco rozhodnutí 0 nařízení a zajištění umístění týraného zvířete do náhrad- ní péče podle 6 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti tý- rání, je rozhodnutím správního orgánu ve veřejnoprávní věci, rozhodnutí o nákla- dech spojených s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s následnou péčí o něj a o nákladech na léčení zvířete, které bylo týráno a poškozeno tak na svém zdraví, podle $ 28a odst. 3, 4 a 6 téhož zákona, je rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci, neboť se jím rozhoduje o právní věci, která vyplývá z ob- 913 čanskoprávních vztahů, konkrétně z práva vlastnického, resp. o bezdůvodném obo- hacení. Žaloba směřující proti rozhodnutí vydanému podle $ 28a odst. 3, 4 a 6 uve- deného zákona je ve správním soudnictví nepřípustná [$ 68 písm. b) s. ř. s.] a soud rozhodující ve správním soudnictví žalobu postupem podle $ 46 odst. 2 věty první s. ř. s. odmítne. :
Podle $ 103 o. s. ř. ve spojení s $ 64 s. ř. s. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může roz- hodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jednou ze základních podmínek řízení je pra- vomoc a věcná příslušnost soudu. (...) V daném případě je tedy třeba posoudit, zda napadené rozhodnutí žalovaného správ- ního orgánu je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu (o žalobě proti jeho po- rušení jedná a rozhoduje soud ve správním soudnictví), nebo rozhodnutím o věci, která vy- plývá z občanskoprávních, pracovních, rodin- ných a obchodních vztahů, čili rozhodnutím v soukromoprávní věci (o žalobě proti jeho po- rušení jedná a rozhoduje soud v občanském soudním řízení).
Podle $ 28a zákona na ochranu zvířat „[Inla návrh krajské veterinární správy mů- že obecní úřad obce s rozšířenou působností správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče, 914 vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, nebo po- kud je opakovaně týráno“ [odstavec 1 písm. a)]. „Náklady spojené s umístěním týraného zví- řete do náhradní péče a s následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno“ (odstavec 3). „Náklady na léčení zvířete, kte- ré bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdra- ví, ponese osoba, jež tento stav způsobila, i když přesahují hodnotu zvířete“ (odstavec 4).
„O nákladech podle odstavců 3 a 4 rozhodu- Je obecní úřad obce s rozšířenou působností ve správním řízení“ (odstavec 6). Z příloh žalobce a z listin opatřených sou- dem pro posouzení splnění podmínek řízení soud zjistil, že rozhodnutím o zvláštním opat- ření vydaným dne 23. 2. 2009 Magistrát města Karlovy Vary, odbor životního prostředí, naří- dil podle $ 284 odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat zajištění a umístění 17 ks skotu ve vlastnictví žalobce do náhradní péče, která bude zajištěna osobou Farma Fojtov, s.
r. o. (...) Ohledně diferenciace rozhodnutí správ- -ních orgánů na rozhodnutí ve věcech veřej- noprávních a ve věcech soukromoprávních došel Nejvyšší správní soud k tomuto názoru: „Nejspolehlivější je rozlišování soukromého a veřejného práva v závislosti na uplatňující se metodě právního regulování (srov. Macur, J.: Občanské právo procesní v systému práva. UJEP, Brno, 1975, s. III a násl.) Metodou právní úpravy se zde rozumí specifický způ- sob právního regulování, vyjadřující pova- hu a míru působení jednotlivých účastníků právního vztahu na vznik a rozvíjení tohoto vztahu, resp. vyjadřující povahu a míru účasti subjektů právního vztahu na formo- vání jeho obsahu.
Tato teorie vychází z teze, že právní vztahy představují funkční vazby mezi různými objektivními zájmy existující- mi ve struktuře zájmu. Právní vztahy tyto zájmy integrují a umožňují jejich interakci, přičemž dochází k interakci a integraci ob- jektivních zájmů různého druhu a význa- mu. Výrazem povahy těchto funkčních spoje- ní v rámci vnitřní struktury právního vztahu je potom metoda právní regulace. Nelze jednoznačně říci, že by povaha účasti jednotlivých subjektů na vzniku a rozvíjení právního vztahu a formování jeho obsahu byla buď absolutně stejná, nebo maximálně rozdílná, k čemuž tenduje teorie mocenská.
Totéž platí i o míře této účasti, tedy o míře autonomie vůle (dispoziční autonomie) účastníků právního vztahu. Základní dělení na vztahy rovnosti a vztahy subordinace je tedy zjednodušující a představuje pravidlo, z něhož nalezneme v moderním právu četné výjimky. Zpravidla tedy platí, že soukromo- právní metoda právní regulace je metodou rovnosti (srov. f 2 odst. 2 občanského záko- níku): žádný účastník soukromoprávního vztahu nemůže druhému účastníku jedno- stranně ukládat povinnosti, ale ani na něj jednostranně převádět práva; povaha a mí- ra účasti subjektů soukromoprávních vzta- hů na vzniku a rozvíjení tohoto vztahu a na formování jeho obsahu je tedy stejná, zatím- co veřejnoprávní metoda právní regulace je naopak vertikální: jeden ze subjektů právní- ho vztahu vystupuje jako nositel veřejné mo- ci a může jednostranně ukládat povinnosti druhému účastníku právního vztahu, mnohdy nejen bez jeho vůle, ale i proti jeho vůli; povaha a míra účasti subjektů právní- ho vztahu na jeho vzniku, rozvíjení a for- mování jeho obsahu je tedy zcela odlišná“ (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.
10. 2004, čj. 4 As 47/2003-125, č. 448/2005 Sb. NSS). K věci nutno předeslat, že zvíře je v českém právním řádu považováno za věc ve smyslu $ 118 odst. 1 občanského zákoníku, byť právě vzhledem k zákonu na ochranu zvířat za věc poněkud specifickou (viz jeho $ 1 odst. 1: zvíře je živý tvor schopný pociťovat bolest a utrpe- ní, proto je chráněno před týráním, poškozo- váním jeho zdraví či bezdůvodným usmrce- ním ze strany člověka). Právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zahrnuje proto také právo vlastnit zvíře.
Podle čl. 11 odst. 3 Listiny vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chrá- něnými obecnými zájmy. Magistrát města Karlovy Vary, odbor ži- votního prostředí, rozhodl nejprve o nařízení a zajištění umístění týraných zvířat do ná- hradní péče podle $ 284 odst. 1 písm. a) zá- kona na ochranu zvířat (rozhodnutí ze dne 23. 2. 2009) a poté pro období od 1. 6. do 31. 8. 2009 rozhodl o nákladech spojených s umístěním týraných zvířat do náhradní péče a s následnou péčí o ně podle $ 28a odst.3 46 zákona na ochranu zvířat (rozhodnutí ze dne 29.
12. 2009). Umístění týraných zvířat do náhradní pé- če má za následek pouze omezení vlastnické- ho práva (vlastník ztrácí možnost, aby sám to- to zvíře choval) za účelem naplnění smyslu zákona na ochranu zvířat vyjádřeného v jeho $ 1 odst. 1 (srov. též poslední výrok rozhodnutí o zvláštním opatření: „Zvířata budou vráce- na chovateli, pominou-li důvody k umístění do náhradní péče a zajistí-li chovatel potřeb- né podmínky tak, aby byl schopen plnit po- vinnosti dané zákonem“). V důsledku umístění skotu vznikly Farmě Fojtov, s.
r. 0., náklady spojené s následnou péčí o předmětný skot (např. náklady vynalo- žené na krmení, vyhánění skotu na pastvu, mzdové náklady na osoby ošetřující skot apod.). Jde tudíž o náklady, které by v případě řádné péče z titulu vlastnického práva vyna- kládal vlastník skotu, resp. jeho chovatel. Po- vinnost hradit náklady spojené s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s násled- nou péčí o něj nese podle $ 28a odst. 3 záko- na na ochranu zvířat osoba, jíž bylo zvíře ode- bráno. V daném případě osobou, kterou stíhá povinnost uvedené náklady hradit, je žalob- ce.
Farma Fojtov tudíž plnila za žalobce to, co po právu měl plnit sám ($ 454 občanského zákoníku). Na základě shora uvedeného vymezení metody právní regulace lze konstatovat, že 915 2126 ohledně samotného umístění zvířete do ná- hradní péče se uplatňuje veřejnoprávní me- toda právní regulace. Subjekty právního vzta- hu v tomto případě jsou osoba, jíž má být zvíře odebráno, na straně jedné a stát repre- zentovaný správním úřadem na straně druhé. Osoba, jíž má být zvíře odebráno, a správní úřad nevstupují do tohoto právního vztahu v rovném postavení dobrovolně na základě oboustranně shodné vůle směřující k založe- ní tohoto vztahu.
Správní úřad jako nositel ve- řejné moci svou vůli jednostranně vnucuje dotčené osobě, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho obsah, tj. rozhod- ne ve věci umístění zvířete do náhradní péče. Povaha účasti subjektů právního vztahu na je- ho vzniku a na stanovení jeho obsahu je tedy podstatně rozdílná. Rozhodnutí správního orgánu o umístění zvířete do náhradní péče je z těchto příčin veřejnoprávní záležitostí. Naproti tomu otázka hrazení nákladů za náhradní péči je již otázkou soukromoprávní.
Na rozdíl od samotného umístění zvířete do náhradní péče v tomto vztahu totiž již nevy- stupuje stát reprezentovaný správním úřa- dem, ale pouze osoba, jíž bylo zvíře odebráno, a osoba, jež zajišťuje náhradní péči, přičemž tyto subjekty mají v tomto závazkovém práv- ním vztahu rovné postavení. Účelem uvede- ného závazkového právního vztahu je dosa- žení základního smyslu soukromého práva, tj. znovuobnovení narušené rovnováhy zúčast- něných zájmů, tj. v tomto případě opětovné na- stolení majetkové rovnováhy mezi soukromými subjekty.
Právní vztah zde integruje objektivní zájmy stejného druhu a úrovně ve struktuře zá- jmů, a jde tedy o vztah soukromoprávní. 916 To, že žalobce je povinen příslušné částky uhradit nikoliv Farmě Fojtov, s. r. o., nýbrž Ma- gistrátu města Karlovy Vary, resp. městu Karlo- vy Vary, které uhradilo Farmou Fojtov vyfakturované náklady, na vlastní povaze práv- ního vztahu nic nemění, uvedené odráží pouze tu skutečnost, že plnění věřiteli (Farmě Fojtov) poskytla za dlužníka (žalobce) na základě exis- tujícího právního vztahu osoba třetí (město Karlovy Vary), a rozhodnutí o povinnosti uhra- zené náklady zaplatit má tak povahu regresu.
Lze tedy uzavřít, že zatímco rozhodnutí o nařízení a zajištění umístění týraného zvířete do náhradní péče podle $ 28a odst. 1 písm. a) zákona na ochranu zvířat je rozhodnutím správního orgánu ve veřejnoprávní věci, roz- hodnutí o nákladech spojených s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s násled- nou péčí o něj a o nákladech na léčení zvíře- te, které bylo týráno a poškozeno tak na jeho zdraví, podle $ 28a odst. 3, 4 a 6 zákona na ochranu zvířat je podle názoru zdejšího sou- du rozhodnutím správního orgánu v soukro- moprávní věci, neboť se jím rozhoduje o právní věci, která vyplývá z občanskopráv- ních vztahů, konkrétně z práva vlastnického, resp. bezdůvodného obohacení.
Vzhledem k uvedenému má zdejší soud za to, že rozhodnutí (o odvolání proti roz- hodnutí) o nákladech spojených s umístěním týraného zvířete do náhradní péče a s násled- nou péčí o něj podle $ 28a odst. 3 a 6 zákona na ochranu zvířat není rozhodnutím, jímž správní orgán rozhodl ve veřejnoprávní věci, nýbrž rozhodnutím, jímž správní orgán roz- hodl v mezích své zákonné pravomoci v sou- kromoprávní věci. (...) 2127 Stavební řízení: účastenství v řízení občanského sdružení, jehož hlavním posláním je ochrana přírody k $ 109 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) k $ 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonů č. 218/2004 Sb. a č. 186/2006 Sb. Občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, je oprávněno se účastnit stavebního řízení vedeného podle $ 109 a násl. stavebního zákona z roku 2006, pokud mohou být v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a pokud občanské sdružení stavebnímu úřadu svou účast v souladu s $ 70 odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, řádně a včas oznámí.
J. H. proti Krajskému úřadu Karlovarského kraje o úhradu nákladů za umístění týraných