Vlastník pozemku, jehož se týká místní referendum (zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu), není v řízení ve věcech místního referenda (§ 91a s. ř. s.) osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 s. ř. s.).
Vlastník pozemku, jehož se týká místní referendum (zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu), není v řízení ve věcech místního referenda (§ 91a s. ř. s.) osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 s. ř. s.).
Prejudikatura: č. 2725/2013 Sb.
dvěma dny voleb, v důsledku čehož by den
voleb spojený s místním referendem byl výrazně atraktivnější než ten druhý. Zásadní je
i aspekt informovanosti a připravenosti občanů, pro které je společný termín srozumitelný a příhodný (blíže viz Rigel, F. Zákon
o místním referendu s komentářem a judikaturou, Praha : Leges, 2011, s. 50–51).
[81] Tento názor ostatně potvrdila nejen
ustálená praxe obcí při vyhlašování místních
referend společně s volbami, ale i judikatura
Krajského soudu v Praze, který vyhlásil místní referendum ve městě Milovice na dva dny,
kdy se zároveň konaly obecní volby, a to
v usnesení ze dne 30. 7. 2010, sp. zn. 44 A
62/2010-19, č. 2158/2010 Sb. NSS. Dalším takovým případem bylo vyhlášení místního referenda spolu s volbami do zastupitelstva kraje
ve dnech 12. a 13. 10. 2012 v obci Jíloviště (dosud nepublikované usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 13. 9. 2012, čj. 50 A 15/2012-71).
[82] Z hlediska hospodárnosti, časové organizace referenda a účasti občanů v referendu považuje soud v souladu se zákonnými
podmínkami za vhodné uspořádat místní referendum současně s nejbližšími volbami, tedy v termínu prvního kola prezidentských
voleb v lednu 2013 – tedy v pátek 11. 1. a v sobotu 12. 1. 2013.
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením
ze dne 5. 11. 2012, čj. 57 A 75/2012-101, tak,
že k návrhu navrhovatele vyhlásil místní referendum na území statutárního města Plzně
o otázce: „Souhlasíte s tím, aby město Plzeň
bezodkladně podniklo veškeré kroky v samostatné působnosti, aby nemohlo dojít
k výstavbě obchodního zařízení na místě
Domu kultury Inwest?“ (výrok I.). Místní referendum se mělo konat současně s prvním
kolem první přímé volby prezidenta republiky (výrok II.). Výrokem III. soud zamítl návrh
na vyhlášení místního referenda na území
statutárního města Plzně o otázce: „Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Plzně bezodkladně schválilo změnu územního plánu
pro území ohraničené ulicemi Americká,
Denisovo nábřeží, Pražská a Sirková na plochu urbanistické zeleně?“
Usnesení krajského soudu napadla kasační stížností společnost AMÁDEUS PLZEŇ
(stěžovatelka). Ve velmi obsáhlé kasační stížnosti brojila proti usnesení krajského soudu
pro jeho tvrzenou nezákonnost. Svou aktivní
legitimaci podat kasační stížnost dovodila
z § 102 s. ř. s. a § 106 odst. 2 s. ř. s., a tvrdila, že
je osobou zúčastněnou na řízení. Podle stěžovatelky nezákonným vyhlášením referenda
totiž byla přímo dotčena na svých právech
a povinnostech, jelikož referendum se týká
způsobu užití pozemku, který je v podstatné
části ve vlastnictví stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
odmítl.
Z odůvodnění:
[4] Kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu může podat účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba
zúčastněná na řízení (§ 102 s. ř. s.). Stěžovatelka účastníkem řízení nebyla, tvrdí však, že
je osobou zúčastněnou na řízení.
[5] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. „[o]sobami
zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí
nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zruše-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
ním nebo vydáním podle návrhu výroku
rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva
osob zúčastněných na řízení uplatňovat“.
Procesní práva osoby zúčastněné lze uplatnit
i po vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu, a to třeba i podáním kasační stížností (§ 106 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Předpokladem účasti osoby zúčastněné na řízení podle § 34 odst. 1 s. ř. s. je to, že
takováto osoba byla přímo dotčena na svých
právech a povinnostech 1) vydáním napadeného rozhodnutí nebo 2) tím, že rozhodnutí
nebylo vydáno, nebo 3) jeho zrušením nebo
4) jeho vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu.
[7] Vyhlášení místního referenda podle
zákona o místním referendu nespadá pod varianty 1) až 3). Teoreticky by však mohlo spadat pod variantu 4). Je tedy třeba zvážit, zda je
stěžovatelka osobou, která by byla přímo dotčena vydáním rozhodnutí podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Nutnost zvážit variantu 4) je podložena též nedávným posunem
v judikatuře Nejvyššího správního soudu. Podle ní institut osoby zúčastněné na řízení se
neomezuje jen na řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 násl. s. ř. s.)
a řízení o žalobě proti nečinnosti správního
orgánu (§ 79 násl. s. ř. s.), respektive počínaje
1. 1. 2012 též na řízení o zrušení opatření
obecné povahy (§ 101b odst. 4 s. ř. s.), ale je
analogicky uplatnitelný též na jiná řízení, například na řízení na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s. – k tomu viz
usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne
18. 9. 2012, čj. 2 As 86/2010-76, č. 2725/2013 Sb.,
body 46 a 47, a naproti tomu tímto rozhodnutím překonaný opačný právní názor vyslovený rozsudkem ze dne 2. 10. 2008, čj. 3 Aps
5/2008-282).
[8] Stěžovatelka dovozuje své postavení
v řízení jako osoby zúčastněné z toho, že
vlastní podstatnou část pozemku, kterého se
týká plzeňské referendum. Osobou zúčastněnou by však mohla být jen tehdy, pokud by
byla vyhlášením referenda přímo dotčena na
svých právech. O ničem takovém však nelze
v případě vlastníka pozemku hovořit. Přímo
dotčeno na právech je vyhlášením referenda
rozhodnutím soudu bezesporu statutární
město Plzeň, tedy odpůrce. Majiteli pozemku
nemůže do jeho práv místní referendum přímo nijak zasáhnout. Ostatně i rozhodnutí
v místním referendu je závazné jen pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního
města a orgány obce a statutárního města, nikoliv pro vlastníka pozemku (§ 49 zákona
o místním referendu). K dopadům místního
referenda na soukromoprávní vztahy se
ostatně obšírně vyslovil též Ústavní soud, podle něhož: „Z rozhodování v místním referendu nevznikají či nezanikají bezprostředně žádné soukromoprávní vztahy, podobně
jako např. z odevzdání hlasů ve volbách. Jde
o způsob, jímž občané mohou usměrňovat
v konkrétních otázkách veřejného zájmu
politickou reprezentaci obce a vůči této reprezentaci (tzn. zastupitelstvu a dalším orgánům obce) rozhodnutí v místním referendu ve smyslu § 49 [zákona o místním
referendu] také výhradně směřuje. Výsledek
referenda, spočívající v tom, že občané obce
vyjadřují nesouhlas s realizací určitého developerského či průmyslového projektu na
území obce [...] je nutno interpretovat tak,
že orgány obce jsou zavázány prosazovat
názor občanů těmi prostředky, které jim
právní řád dává k dispozici“ (nález ze dne
9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09). (...)
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 4 / 2 013
Přípravný výbor pro konání místního referenda ve statutárním městě Plzni proti statutárnímu městu Plzeň o návrh na vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti akciové společnosti AMÁDEUS PLZEŇ. stěžovatele z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. tedy je důvodná. [79] Postupem podle § 110 odst. 2 písm. c)
s. ř. s. soud napadené usnesení městského
soudu zrušil a ve věci sám rozhodl. Podle § 57
odst. 3 zákona o místním referendu platí, že
rozhodnutí soudu o návrhu přípravného výboru podle odstavce 1 písm. b) nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva obce nebo zastupitelstva statutárního města. Nejvyšší správní soud
proto vyhlásil místní referendum v městské
části Praha 7, a to o všech navržených otázkách. [80] Podle § 15 zákona o místním referendu se místní referendum musí konat nejpozději do 90 dnů po dni jeho vyhlášení. Co
se týče doby a termínu hlasování v místním
referendu, odborná literatura se přiklonila
k názoru, že je-li místní referendum vyhlášeno společně s volbami, koná se po oba dva
dny voleb. Zatímco jazykový výklad § 5 odst. 1
zákona o místním referendu nevylučuje obě
varianty, teleologický výklad § 5 odst. 1 vede
k jednoznačnému upřednostnění místního
referenda ve dvou dnech. Smysl ustanovení
totiž spočívá v tom, aby voliči, kteří chtějí volit ve volbách i v místním referendu, nemuseli eventuálně vážit do volebního objektu dvojí cestu. Při omezujícím výkladu by však došlo
k naprosto nerovnovážnému rozložení mezi a č. 142/2012 Sb.