Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 51/2025-2084 ze dne 24. února 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. K. Z., nezletilých L. Z., Č. Z., A. Z. a V. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní právo a základní právo nezletilých vedlejších účastníků (děti) zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, stejně jako právo dětí podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
2. Rodiče (stěžovatel a vedlejší účastnice) vedou spor o změnu úpravy asymetrické střídavé péče o děti určené rozsudkem Krajského soudu v Praze z 1. prosince 2021. Stěžovatel (otec) opakovaně uvádí, že vedlejší účastnice (matka) pije. V průběhu řízení se proto již dožadoval napomenutí matky a stanovení dohledu. Okresní soud Praha-východ v řízení zadal zpracování znaleckých posudků.
3. Otec podal 4. listopadu 2024 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým požadoval asistovaný styk matky s dětmi každou sudou neděli za přítomnosti jím určené osoby do doby meritorního rozhodnutí. Matka se měla 2. listopadu 2024 opít tak, že nebyla schopna péče o děti a ležela na chodbě bytu. Její stav zachytila na video jak Policie České republiky, tak současný manžel matky.
4. Okresní soud nařídil usnesením č. j. 30 P 160/2020-1855 ze dne 11. listopadu 2024 předběžné opatření ve znění, že děti se odevzdávají do péče otce a matka je povinna výlučnou péči otce o děti strpět (výrok I). Nařídil předběžné opatření, kterým upravil styk matky s dětmi každý týden jeden den v týdnu ve všední den minimálně v rozsahu dvou hodin a každou lichou sobotu a neděli v rozsahu minimálně tří hodin v termínech a rozsahu určeném Area Fausta pouze formou asistovaného styku za účasti pracovníka této organizace (výrok II). Předání a převzetí stanovil na specializovaném pracovišti Area Fausta s tím, že styk bude probíhat po dobu dle zvážení odborného pracovníka organizace (výrok III). Uložil rodičům povinnost Area Fausta kontaktovat (IV) a s organizací spolupracovat (výrok V). Otci stanovil povinnost službu hradit (výrok VI) a děti na styk připravit (výrok VII). Délku trvání předběžného opatření stanovil na tři měsíce od jeho vykonatelnosti (výrok VIII). Zamítl návrh otce na určení asistovaného styku za přítomnosti jím určené osoby do doby meritorního rozhodnutí o úpravě péče (výrok IX).
5. Okresní soud měl ze záznamů policie za osvědčené zásadní pochybnosti o schopnosti matky o děti pečovat. Stejně tak měl za osvědčené ze spisu, že problém matky s alkoholem je dlouhodobý (incidenty v roce 2020, 2023). K zařazení do léčby v adiktologické ambulanci nakonec nedošlo. Soud neuvěřil vysvětlení matky ani nepovažoval situaci za jednorázový exces. Shledal, že matka nezodpovědně ohrožuje zdraví a život dětí. Předběžné opatření má poskytnout soudu dostatek času k ověření aktuálního stavu matky, posouzení výchovných schopností, a poskytne čas matce si své osobní problémy vyřešit.
6. Proti výrokům I až VIII usnesení okresního soudu se odvolala jak matka, usnesení okresního soudu napadl odvoláním i kolizní opatrovník dětí (městská část Praha 9 - orgán sociálně-právní ochrany dětí). Oba navrhovali zrušení předběžného opatření (přesněji řečeno změnu vyhovujícího usnesení okresního soudu na zamítavé).
7. Krajský soud usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Uzavřel, že otec nesplnil podmínku pro nařízení předběžného opatření; neosvědčil tvrzené skutečnosti. Ani ze spisu takové skutečnosti nebyly zřejmé. Uvedl, že z podkladů od policie bylo zjištěno, že z matky byl silně cítit alkohol, děti byly po celou dobu v bytě s jejím manželem a odjely s otcem podle svého přání. OSPOD neshledal vážné nedostatky v péči matky. Minimalizaci péče matky není podle OSPOD v zájmu zdravého vývoje dětí. Z důkazů nelze osvědčit závislost matky na alkoholu v míře, jak ji popisuje otec. Není proto prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů a není osvědčeno, že by děti byly jednáním matky ohroženy.
8. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění, je formalistické a projevem svévole. Není zřejmé, proč krajský soud nepřihlédl k videonahrávce poskytnuté Policií České republiky, nezohlednil ji v rozhodnutí, tedy i proč nepovažoval jednání matky za ohrožující zdraví a život dětí. Stěžovatel má za to, že závislost matky na alkoholu lze ze spisu zjistit jednoznačně. Děti se kvůli nezodpovědnému jednání matky ocitly ve stavu ohrožujícím jejich život a zdraví, což bylo pro nařízení předběžného opatření podstatné. Zrušení nařízeného předběžného opatření tak vede k další nestabilitě života dětí. Konečně považuje právní názor k principu intencionální efektivity vyslovený ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 202/2016 ze dne 8. března 2017 za nesprávný a Ústavní soud by jej podle stěžovatele měl korigovat. Krajský soud tak měl přihlédnout i k dalším důkazům, které vyšly najevo. Dále stěžovatel namítá, že krajský soud popřel princip nejlepšího zájmu dětí a vůbec se jím v odůvodnění nezabýval. Stejně tak nezjistil názor dětí, především nejstarší dvanáctileté dcery.
9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a přípustná; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.
10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález
sp. zn. I. ÚS 3216/13
ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)].
11. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal by je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález
sp. zn. II. ÚS 221/98
ze dne 10. listopadu 1999 (N 158/16 SbNU 171) či usnesení
sp. zn. I. ÚS 389/23
ze dne 18. dubna 2023,
sp. zn. IV. ÚS 3262/22
ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další).
12. Ústavní soud proto zasahuje pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález
sp. zn. III. ÚS 3363/10
ze dne 13. července 2011 (N 131/62 SbNU 59)].
13. K takovému zásahu do práv stěžovatele v souzené věci nedošlo.
14. Ústavní soud zjistil (z databáze infoSoud a telefonickým dotazem na krajský soud), že matce, respektive jejímu právnímu zástupci, bylo usnesení okresního soudu doručeno 12. listopadu 2024. Matka podala odvolání 27. listopadu 2024 a věc byla krajskému soudu předložena (spis odeslán) s odvoláním matky a kolizního opatrovníka až 13. února 2025 (krajský soud pak o nich rozhodl napadeným usnesením dne 24. února 2025).
15. V době, kdy rozhodoval krajský soud, respektive když okresní soud věc předkládal krajskému soudu, předběžné opatření nařízené usnesením, které krajský soud přezkoumával ve věci sp. zn. 101 Co 51/2025, již netrvalo. Jinak řečeno, okresním soudem dne 11. listopadu 2024 nařízené předběžné opatření trvalo po celou svou dobu. To, že pak krajský soud usnesení okresního soudu změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, na práva otce žádný dopad nemělo.
16. Nařízené předběžné opatření působilo po celou dobu tří měsíců. O jeho prodloužení rozhodl okresní soud samostatným usnesením, které nebylo předmětem posuzování krajského soudu ve věci zde řešené.
17. Současně Ústavní soud nepřehlédl, že okresní soud nenařídil předběžné opatření k návrhu otce, ten naopak zamítl (výrok IX), ale rozhodl z moci úřední. Takže zde ani není ve hře případná odpovědnost navrhovatele za újmu podle § 78g občanského soudního řádu ve spojení s § 1 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních.
18. Výše uvedeným Ústavní soud netvrdí, že veškeré námitky otce jsou neopodstatněné, pozoruhodných okolností je zde několik, ale žádná z nich nemůže zvrátit závěr o zjevné neopodstatněnosti stížnosti. Takto má své opodstatnění námitka proti principu intencionální efektivity vyslovenému ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 202/2016, která se může dostat do kolize se zásadou nejlepšího zájmu dítěte. Ústavní soud se již v minulosti vyjádřil (srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 91/16
ze dne 9. února 2016), že je nutno brát v úvahu, že "procesní čistota" je významnou hodnotou, která však může kolidovat s tzv. nejlepším zájmem dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, tedy se závazkem státu zajistit, aby byl zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Stejně pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že krajský soud nepostupoval podle § 16 zákona o zvláštních řízeních soudních ve spojení s § 220a občanského soudního řádu, nic z toho však nemůže založit důvodnost stížnosti.
19. Závěrem pak považuje Ústavní soud za důležité poznamenat, že namítá-li stěžovatel zásah do participačních práv dětí, bylo zejména úkolem okresního soudu při posuzování podmínek pro další trvání předběžného opatření respektovat participační práva dětí a zjistit jejich názor na omezení péče (styku) matky. A to jednak proto, že okresní soud měl před odesláním spisu dostatečný prostor stanoviska zjistit, a jednak proto, že pro samotné nařízení předběžného opatření bylo stanovisko dětí k péči matky známo a tři děti si přály spíše rovnoměrnou péči rodičů. Rovněž nelze přisvědčit stěžovateli, že by se krajský soud nezabýval policií poskytnutými záznamy a jejich obsahem. Nedovodil z nich však ohrožení dětí, a to i z důvodu, že s dětmi vyjma matky byla další dospělá osoba, její současný manžel. Druhým z důvodů převzetí dětí otcem v den incidentu bylo podle soudu i přání dětí. Skutečnost, že krajský soud hodnotil důkazy a obsah spisu jinak než okresní soud, neústavnost bez dalšího nezakládá.
20. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. dubna 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu