Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti S. R., zastoupené JUDr. Janem Ondřejem Wilsdorfem, advokátem, se sídlem Belgická 642/15, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 19. prosince 2024, č. j. 18 Co 352/2024-1739, a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 24. října 2024, č. j. 0 P 246/2021-1691, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách, jako účastníků řízení, D. Š. a nezletilého O. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Nezletilý byl rozsudkem okresního soudu ze dne 10. 2. 2021, č. j. 0 Nc 388/2020-465, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. 9. 2021, č. j. 22 Co 92/21-885, svěřen do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po týdnu a s místem předání v bydlišti toho rodiče, jehož péče končí. O tři roky později se stěžovatelka domáhala vydání předběžného opatření, kterým by soud rozšířil podíl její péče o nezletilého na úkor podílu péče otce, a to tak, že by o nezletilého stěžovatelka pečovala od neděle lichého týdne do středy sudého týdne a od pátku sudého týdne do pátku lichého týdne, ve zbytku by o nezletilého pečoval otec. Svůj návrh odůvodnila tím, že nezletilého traumatizuje, pokud má být u otce celý týden. Dne 11. 10. 2024 se nezletilý bránil předání do péče otce, což stěžovatelka doložila videozáznamem.
2. Napadeným usnesením okresní soud návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření zamítl. Zjistil, že nezletilý je při týdenním pobytu u otce spokojený a v péči otce nejsou žádné nedostatky. Jeho psychická nepohoda je způsobena konfliktem rodičů. Při předání dne 11. 10. 2024 nezletilý péči otce sice odmítal, ale není zřejmé, co jeho odmítavému postoji předcházelo. I přes emočně vypjatou situaci otec reagoval klidně, trpělivě a podařilo se mu nezletilého zklidnit. Při následném šetření orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 16. 11. 2024 bylo zjištěno, že nezletilý péči otce bezproblémově zvládá. Na základě těchto zjištění dospěl okresní soud k závěru, že změna dosavadní úpravy péče předběžným opatřením není potřebná.
3. K odvolání stěžovatelky krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil. Ve shodě s okresním soudem uzavřel, že v řízení nebyly osvědčeny skutečnosti, pro které by bylo nutné fungující střídavou péči rodičů o nezletilého měnit. K námitce stěžovatelky, že okresní soud provedl neúplné dokazování, uvedl, že v řízení o předběžném opatření není možné pro nutnost naléhavého vyřízení věci provádět rozsáhlejší dokazování. Pohovor s nezletilým by vzhledem k nízkému věku nezletilého nemohl do věci vnést relevantní zjištění. Zpráva psycholožky Mgr. Konopáčové, na kterou stěžovatelka odkazuje, nemá vypovídací hodnotu, neboť je zpracována na základě informací dodaných stěžovatelkou, případně nezletilým, u kterého nelze vyloučit manipulaci stěžovatelkou.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným usnesením ústavní stížnost, neboť podle ní porušují její základní práva podle čl. 95 Ústavy, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte.
5. Namítá, že se obecné soudy nevypořádaly s jejími námitkami a nerozhodovaly v souladu s nejlepším zájmem nezletilého. Okresní soud nevyvodil žádné závěry z videozáznamu ze dne 11. 10. 2024, na kterém je zachyceno, jak nezletilý otce odmítá. Ještě dva dny po této události se nezletilému po stěžovatelce stýskalo. Následně již nevydržel klást péči otce odpor a dne 16. 10. 2024 vypadal v péči otce spokojeně. Šetření ze dne 16. 10. 2024 proto nemá výpovědní hodnotu. Navíc toto šetření bylo ohlášené a provedené jiným orgánem sociálně-právní ochrany děti, než který nezletilého v této věci zastupuje. Nezletilý se nemohl k péči otce vyjádřit. Šetření v domácnosti stěžovatelky naproti tomu vůbec neproběhlo. Okresní soud dále nesprávně interpretoval zprávu psycholožky Mgr. Konopáčové. Ta uvedla, že nezletilý je traumatizován, vadí mu chování otce a jeho partnerky a opakuje přání být méně s otcem. Psycholožka naopak neuvedla, že by traumatizace nezletilého byla důsledkem konfliktu a špatné komunikace rodičů. Navíc je rodičovský konflikt způsoben chováním otce. Okresní soud měl též provést pohovor s nezletilým, což neučinil. V srpnu 2023 přitom kolizní opatrovník s nezletilým hovořil. Nyní je nezletilý ještě vyspělejší a o to víc schopnější formulovat svůj názor.
6. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
7. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je proto v kombinaci s omezeným přezkumem předběžného opatření (včetně zamítnutí návrhu na jeho vydání) jako rozhodnutí zatímní povahy velmi zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc soustředí pouze na posouzení toho, zda nejde o extrémní rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli či svévoli, případně které by jinak zasáhlo do práva účastníka řízení na soudní ochranu. Žádné takové pochybení Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
8. Stěžovatelka především polemizuje se skutkovým zjištěním obecných soudů, že nezletilý je v týdenní péči otce spokojený a otec péči o něj zvládá. K tomu je třeba upozornit, že Ústavní soud by mohl do procesu dokazování zasáhnout pouze tehdy, pokud by obecné soudy překročily hranice dané zásadou volného hodnocení důkazů (nálezy
sp. zn. III. ÚS 84/94
a
sp. zn. III. ÚS 446/22
). To se v projednávané věci nestalo. Skutkový stav zjištěný obecnými soudy je řádně podložen provedenými důkazy (zprávami OSPOD uvedenými v bodech 5 a 7 usnesení okresního soudu - zpráva v bodě 7 neztrácí na hodnotě jen proto, že byla sepsána místně jinak příslušným orgánem). Naproti tomu skutková verze stěžovatelky, podle které nezletilý týdenní péči otce odmítá, se v řízení neprokázala. Odmítavý postoj nezletilého neosvědčuje zpráva psycholožky, neboť není založena na informacích poskytnutých oběma rodiči, a tudíž není věrohodná (bod 20 usnesení krajského soudu). Neosvědčuje jej ani videozáznam, na kterém je zachycen krátkodobý stesk nezletilého po stěžovatelce, který ve věku nezletilého není ničím neobvyklým. Obecné soudy nemusely provést pohovor s nezletilým, vzhledem k nízkému věku je možné akceptovat zjištění jeho postoje k péči otce prostřednictvím kolizního opatrovníka (bod 7 usnesení okresního soudu). S ohledem na důvody návrhu na vydání předběžného opatření (odmítání otce nezletilým), nebylo potřebné provádět šetření péče stěžovatelky.
9. Ani stěžovatelčino tvrzení, že za nedostatečnou komunikaci rodičů a jejich konflikt může otec, neodpovídá v řízení provedeným důkazům. Z nich naopak plyne, že otec se snaží řešit emočně vypjaté situace trpělivě a s respektem k zájmu nezletilého na zachování klidného rodinného prostředí (bod 5 usnesení okresního soudu).
10. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, to zcela dostatečné reaguje na stěžovatelčiny námitky (např. bod 18 usnesení krajského soudu k námitce nesprávného hodnocení důkazů nebo body 20 a 22 usnesení krajského soudu k hodnocení videozáznamu a zprávy psycholožky).
11. Nad rámec vymezeného předmětu řízení lze obecným soudům na příští úpravu poměrů nezletilého doporučit, aby předávání nezletilého upravily tak, že k němu bude docházet prostřednictvím předškolního či školního zařízení, bude-li to možné. Pro nezletilého by takový způsob předávání mohl být méně traumatizující, neboť by při něm nebyl vystaven intenzivnímu rodičovskému konfliktu.
12. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatelky, a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu