Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavních stížností stěžovatelů I. L., t. č. ve Vazební věznici, P.O.BOX 5, Praha-Pankrác, zastoupené Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem Wenzigova 14, Praha 2, a V. L., t. č. ve Vazební věznici, P.O.BOX 5, Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Ing. Petrou Bělicovou, advokátkou se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2022 č. j. 8T 41/2021-791 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023 sp. zn. 8 To 16/2023, takto:
Ústavní stížnosti se odmítají.
1. Výše označení stěžovatelé podali v zákonné lhůtě prostřednictvím advokátů a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnosti. Ústavní soud usnesením ze dne 2. 5. 2023
sp. zn. III. ÚS 1057/23
,
IV. ÚS 1058/23
(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) rozhodl o spojení věcí obou stěžovatelů ke společnému řízení pod
sp. zn. III. ÚS 1057/23
. Posuzovanými ústavními stížnostmi se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byla porušena jejich práva podle čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplynulo z ústavních stížností a přiložených listin, státní zástupkyně podala dne 14. 5. 2021 pod sp. zn. 2 ZT 103/2019 obžalobu na oba stěžovatele pro skutky kvalifikované jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a další přečiny podvodu. Obvodní soud chtěl nařídit hlavní líčení. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli nekontaktní, vydal obvodní soud dne 5. 1. 2022 příkaz k zatčení na oba stěžovatele. Když nebyl delší čas realizován a bylo zjevné, že oba obvinění jsou v Německu a jsou pro soud nekontaktní, vydal dne 16. 8. 2022 evropský zatýkací rozkaz. Ten byl realizován v Německu a oba stěžovatelé byli dne 14. 12. 2022 v 11:00 hod. předáni na hraničním přechodu Waidhaus orgánům Policie ČR a tyto je převezli k obvodnímu soudu. Výše citovaným usnesením rozhodl obvodní soud ve vazebním zasedání konaném dne 14. 12. 2022 tak, že podle § 68 odst. 1 trestního řádu se oba stěžovatelé berou do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu. Stížnosti podané proti usnesení obvodního soudu městský soud výše citovaným usnesením zamítl.
3. Stěžovatelé ve svých stížnostech namítají především nesouhlas s postupem soudu, který rozhodl o uvalení vazby bez přítomnosti jejich obhájců, čímž měl porušit jejich právo na obhajobu. K vazebnímu důvodu § 67 písm. a) trestního řádu namítají, že závěr o tom, že jsou stěžovatelé nekontaktní, je toliko hypotetický a jednoznačně nemá podklad v provedeném dokazování, neboť stěžovatelé se po celou dobu trestního stíhání nacházeli v téže obci (Freudenstadt) na území Německa a před orgány činnými v trestním řízení se žádným způsobem neskrývali. K vazebnímu důvodu dle § 67 písm. c) trestního řádu stěžovatelé namítají, že závěr soudu o tom, že nemají finanční prostředky, neodpovídá skutečnosti, neboť v okamžiku jejich zadržení měli k dispozici částku 1 000 EUR.
4. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k argumentaci stěžovatelů v ústavních stížnostech nutno zejména připomenout, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku; viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005
sp. zn. IV. ÚS 689/05
.
5. V daném případě stěžovatelé Ústavní soud v zásadě žádají, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatelů do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. Oba stěžovatelé byli pro soud dlouhodobě nekontaktní, nemají bydliště v České republice a v případě uznání viny jim hrozí vysoké tresty. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení, jak je vysloveno již výše. V dané věci soudy konstatovaly, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchali obvinění, a s ohledem na osoby obviněné, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
6. Soudy podrobně popsaly, proč stále existuje důvodná obava, že stěžovatelé po propuštění na svobodu uprchnou nebo se bude skrývat či pokračovat v trestné činnosti. Tyto argumenty není třeba jen poněkud jinými slovy opakovat. Nepřítomností obhájců při vazebním zasedání, která dle § 73f odst. 2 trestního řádu není povinná, se dostatečně podrobně, i s odkazy na literaturu a judikaturu, zabýval městský soud v bodech 19 a 20 odůvodnění usnesení. Skutečnost, že se stěžovatelé se závěry soudů neztotožňují, není sama o sobě důvodem k tomu, aby je Ústavní soud přehodnocoval.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. července 2023
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu