Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti obchodní společnosti ISALIS v.o.s., sídlem Jankovcova 1569/2c, Praha 7, insolvenční správce dlužníků - Agroholding Racov a. s., GPIMMO s. r. o., Uzeniny ze statku Mohelnice s. r. o., zastoupené Mgr. Rostislavem Plachým, advokátem, sídlem Jankovcova 1569/2c, Praha 7, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 7 To 45/2023-28124, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2022, sp. zn. 57 T 3/2020, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Ústavní soud se však ústavní stížností nemůže věcně zabývat. Brání mu v tom zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Ta má dvě stránky, a sice formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena, což znamená, že stěžovatelé již nemají žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit případnou protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout za účelem ochrany základních práv a svobod stěžovatelů [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.) ze dne 7. 3. 2023, body 23 až 25; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
2. Jinými slovy vyjádřeno, Ústavní soud zásadně nemůže zasahovat do probíhajícího soudního řízení; nemůže rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud. Probíhá-li tedy souběžně s řízením o ústavní stížnosti jiné soudní řízení, třebas řízení o opravném prostředku, Ústavní soud se musí zdržet bližšího posouzení ústavní stížnosti.
3. V řízení před obecnými soudy stěžovatelka, insolvenční správkyně, vystupovala jako zástupkyně zúčastněných osob (§ 42 trestního řádu), obchodních společností Agroholding Racov, a.s., GPIMMO s.r.o. a Uzeniny ze statku Mohelnice s.r.o. Obecné soudy napadenými rozhodnutími rozhodly o zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Stěžovatelka se neúspěšně bránila odvoláním [§ 246 odst. 1 písm. c) trestního řádu ve spojení s § 246 odst. 1 insolvenčního zákona]. Dále se před obecnými soudy, resp. před Nejvyšším soudem nemohla bránit, protože není oprávněna podat dovolání (a contrario § 265d trestního řádu). Stěžovatelce tak skutečně nezbývalo nic jiného než se obrátit na Ústavní soud.
4. Ústavní soud ovšem upozorňuje, že stěžovatelčina situace není neřešitelná. Pokud totiž některá z oprávněných osob (např. státní zástupce nebo obviněný) podá dovolání a toto dovolání je důvodné, Nejvyšší soud musí ve prospěch dalších osob změnit napadené rozhodnutí, i když samy nepodaly dovolání (§ 265k odst. 2 ve spojení s § 261 trestního řádu).
5. V řízení o ústavní stížnosti podané obchodní společností FADIS OSIVA s.r.o., jež shodně jako shora uvedené obchodní společnosti vystupovala v nyní posuzovaném trestním řízení jako zúčastněná osoba, Ústavní soud ověřil, že jeden z obviněných skutečně podal dovolání (dne 22. 4. 2024). Věc tedy není pro soudy definitivně uzavřena a není tak splněn materiální požadavek zásady subsidiarity ústavní stížnost (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1024/24 ze dne 9. 5. 2024).
6. Nyní tedy souběžně probíhá jiné soudní řízení. Ústavní soud nemůže předjímat, jakým způsobem Nejvyšší soud rozhodne. Ústavní soud tak logicky nemůže rozhodnout o ústavní stížnosti dříve, než se k věci vyjádří sám Nejvyšší soud. Pokud by tak učinil, mohl by tím nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecného soudu. Ať už Nejvyšší soud rozhodne jakkoli, je ústavní stížnost vzhledem k zásadě subsidiarity ústavní stížnosti nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Ústavní soud tím samozřejmě stěžovatelce nezavírá dveře k ústavnímu přezkumu. Stěžovatelka se může obrátit na Ústavní soud poté, co obecné soudy ve věci pravomocně rozhodnou, tj. rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude tedy zachována.
8. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2024
Vojtěch Šimíček v. r. soudce zpravodaj