Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o návrhu Miloše Majnera takto: Návrh se odmítá.
1. Navrhovatel se dne 19. 4. 2024 obrátil na Ústavní soud s podáním, které označil za ústavní stížnost a ve kterém požádal o prodloužení lhůty k doplnění podání.
2. Navrhovatel před podáním tohoto návrhu požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta pro toto řízení. Česká advokátní komora však jeho žádosti nevyhověla (rozhodnutí ze dne 21. 5. 2024, č. j. 10.01-000182/24-0004).
3. Ústavní soud následně navrhovatele vyzval, aby si do 30 dnů zajistil zastoupení advokátem a odstranil vady podání (výzva ze dne 23. 5. 2024).
4. Navrhovatel podal proti rozhodnutí České advokátní komory správní žalobu a požádal Ústavní soud o prodloužení lhůty k odstranění vad podání do alespoň 14 dní od okamžiku konečného soudního rozhodnutí ve věci (žádost ze dne 26. 6. 2024).
5. Ústavní soud následně znovu prodloužil lhůtu k odstranění vad podání, a to do 14 dnů od právní moci rozhodnutí o navrhovatelově žalobě (sdělení ze dne 19. 2. 2025).
6. Městský soud v Praze později tuto žalobu pravomocně zamítl (rozsudek ze dne 16. 10. 2025, č. j. 15 A 2/2025-87).
7. Navrhovatel následně požádal Ústavní soud o to, aby mu opět prodloužil lhůtu k doplnění podání - a to do 14 dní od právní moci rozhodnutí o jeho kasační stížnosti proti zmíněnému rozsudku městského soudu (žádost ze dne 2. 12. 2025).
8. Ústavní soud se může věcně zabývat návrhem pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny formální zákonné podmínky (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Navrhovatel tyto podmínky nesplnil.
9. Jeho návrh nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (které stanoví § 34 zákona o Ústavním soudu). Navrhovatel není zastoupen (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sám není advokátem (díky čemuž by zastoupen být nemusel - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15).
10. Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
11. Ústavní soud ve svém posledním sdělení poučil navrhovatele o tom, že je povinen odstranit vady svého podání do 14 dnů od právní moci rozhodnutí o jeho správní žalobě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 11. 2025. Čtrnáctidenní lhůta tedy začala běžet dne 19. 11. 2025 a skončila v úterý 2. 12. 2025 (§ 57 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu a § 63 zákona o Ústavním soudu). Navrhovatel však vady svého návrhu v této lhůtě neodstranil, a jeho podání tak zůstalo vadné.
12. Ústavní soud dodává, že nevyhověl navrhovatelově žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad do 14 dní od právní moci rozhodnutí o jeho kasační stížnosti (podobně jako této jeho žádosti nevyhověl za obdobných okolností ve věci sp. zn. II. ÚS 276/24
).
13. Navrhovatel měl během řízení dostatek času na zajištění advokáta a byl si této povinnosti vědom již od počátku řízení. Od podání prvotního návrhu i první výzvy k odstranění vad totiž uplynul více než rok a půl. Jeho oběma dřívějším žádostem o prodloužení lhůty přitom Ústavní soud vyhověl. Naposledy byla přitom tato lhůta prodloužena do 14 dnů od právní moci rozhodnutí o jeho správní žalobě. Navrhovatel se přitom proti takto určené lhůtě nijak nevymezil a vady návrhu v této lhůtě neodstranil. Podání kasační stížnosti v této věci přitom samo o sobě nemá vliv na právní moc a vykonatelnost napadeného rozhodnutí (§ 107 soudního řádu správního).
14. Ústavní soud shrnuje, že navrhovatel včas neodstranil vady svého návrhu, a proto jej Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. prosince 2025
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka