Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti V. Č., zastoupené JUDr. Robertem Matasem, advokátem, se sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2025, č. j. 33 Cdo 3401/2022-523, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a UNIQA Österreich Versicherungen AG, sídlem Untere Donaustraße 21, Vídeň, Rakouská republika, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 136 000 EUR s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že pracovala pro společnost A (dále jen "zaměstnavatel"), která působila na českém trhu léčiv jako dceřiná společnost rakouské společnosti B. Na pracovní cestě dne 13. 3. 2006 utrpěla stěžovatelka při dopravní nehodě vážná poranění hlavy, která vyústila v její pracovní neschopnost a plný invalidní důchod. Zaměstnavatel stěžovatelky byl pro případ odpovědnosti za škodu na zdraví pojištěn na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi mateřskou společností zaměstnavatele (dále jen "pojistník") a vedlejší účastnicí, v rámci které byla stěžovatelka jako zaměstnankyně oprávněnou k plnění v případě pojistné události. Podle této smlouvy stěžovatelce náleží pojistné plnění, které po částečném rozšíření a zpětvzetí žaloby činí 135 000 EUR za odškodnění za nejvyšší stupeň invalidity a 1 000 EUR za příspěvek na rehabilitaci. Tuto částku stěžovatelka u vedlejší účastnice uplatnila, ale ta jí nárok nevyplatila.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 26. 10. 2021, č. j. 28 C 226/2015-456, žalobu stěžovatelky zamítl. Protože se strany pojistné smlouvy dohodly, že se budou řídit rakouským právem, posoudil věc podle rakouského práva. Rakouský zákon o pojistných smlouvách v § 75 umožňuje pojištěnému, který není stranou pojistné smlouvy, soudně uplatnit nárok proti pojistiteli pouze v případech, ve kterých disponuje potvrzením o pojištění, pojistitel udělil souhlas k soudnímu uplatnění nároku nebo je zřejmé, že pojistník nebude nárok dále vymáhat. Uvedené ustanovení je v souladu s § 68a rakouského zákona o pojistných smlouvách dispozitivní a umožňuje stranám smlouvy se od něj odchýlit, což v projednávané věci strany smlouvy učinily a dohodly si, že výkon práv z pojistné smlouvy náleží pouze pojistníkovi. Tím vyloučily ze soudního uplatnění nároku jakoukoliv třetí osobu, tedy i stěžovatelku, která není k podání žaloby aktivně věcně legitimována. Tento závěr by se neuplatnil, pokud by pojistník odepřel stěžovatelce při uplatnění jejího nároku podporu (rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora Rakouské republiky sp. zn. 7 Ob 15/94 a sp. zn. 7 Ob 260/05). Odepření podpory pojistníkem ale stěžovatelka neprokázala, pojistníka nevyzvala k uplatnění nároku u vedlejší účastnice. Její nárok nadto soud posoudil jako promlčený.
3. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatelky rozsudek obvodního soudu změnil pouze v nákladovém výroku, ve věci samé jej potvrdil. Ztotožnil se s posouzením obvodního soudu, podle kterého není stěžovatelka k podání žaloby aktivně věcně legitimovaná, jelikož neprokázala, že by pojistníka vyzvala k uplatnění jejího nároku, ani to, že by pojistník nedal souhlas s podáním žaloby nebo by byl jiným způsobem nečinný a uplatnění nároku obstruoval. Promlčením se obvodní soud zabýval nadbytečně.
4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost.
5. Stěžovatelka podává proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Namítá, že obecné soudy nedostatečně zjistily obsah zahraničního práva a nepožádaly Ministerstvo spravedlnosti o výklad rakouského práva. Každý z účastníků předložil v řízení jedno rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora Rakouské republiky. Obecné soudy nezohlednily skutkové rozdíly předložených rozhodnutí a neodůvodnily, proč vyšly z rozhodnutí předloženého vedlejší účastnicí. Stěžovatelku nepovažovaly za slabší stranu a nepřihlédly k tomu, že v období uplatňování nároku byla omezeně svéprávná a nebyla schopna posoudit složité postupy při jednání o nároku z pojistné smlouvy. Stěžovatelce proto neměly vyčítat, že se nebránila proti znaleckému posudku objednanému vedlejší účastnicí. Dále stěžovatelka rozporuje zjištění obecných soudů, že pojistník nebránil stěžovatelce v uplatnění jejích práv. Pojistník pojistnou událost nenahlásil a právní zájmy stěžovatelky nechránil.
7. Procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.
8. S otázkou, jak a v jakém rozsahu má soud zkoumat zahraniční právo, které je potřeba na věc aplikovat, se Nejvyšší soud vypořádal dostatečně (str. 4 a 5 jeho usnesení). Stěžovatelce vysvětlil, že soud si může opatřit znalost zahraničního práva sám, pokud přitom nepoužije jen text právních předpisů, ale zahraniční právo vyloží podle judikatury a komentářové literatury zahraničního státu. Obvodní soud se tímto řídil a sám rakouské právo vyložil za pomocí komentářové literatury, závěrů judikatury a sdělení Spolkového ministerstva spravedlnosti adresovaného Ministerstvu spravedlnosti České republiky. Není zcela jasné, z čeho stěžovatelka dovozuje, že obvodní soud nerozhodoval na podkladě informace Ministerstva spravedlnosti o výkladu rakouského práva. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá opak.
9. Použití závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudního dvora Rakouské republiky sp. zn. 7 Ob 24/09 namísto závěrů rozhodnutí stejného soudu sp. zn. 7 Ob 675/89 je odůvodněno tím, že zatímco první rozhodnutí se alespoň trochu přibližuje skutkové situaci stěžovatelky, která podle soudů nedoručila výzvu pojistníkovi k vymáhání jejího nároku (první rozhodnutí se zabývá doručením výzvy k placení pojistného pojistitelem), druhé rozhodnutí se týká skutkové situace zcela jiné (doručení pozvánky na valnou hromadu společníkovi na jeho adresu ve veřejném rejstříku i výkonu trestu odnětí svobody). I s touto námitkou stěžovatelky se Nejvyšší soud řádně vypořádal (str. 5 jeho usnesení ve spojení s bodem 14 rozsudku městského soudu).
10. Slabší postavení stěžovatelky a její omezená schopnost právně jednat při doručování výzvy pojistníkovi ze skutkových zjištění obecných soudů neplyne. Stěžovatelka v tomto období aktivně spolupracovala s pojišťovnou Kooperativa, a. s., za účelem získání pojistných plnění (bod 44 rozsudku obvodního soudu) a byla schopna udělit plnou moc právnímu zástupci, který následně mohl zvolit takový způsob doručení, který by zajistil doklad o dojití zásilky pojistníkovi (bod 14 rozsudku městského soudu). Stejně tak ze skutkových zjištění obecných soudů neplyne, že by pojistník stěžovatelce v uplatnění jejího nároku bránil (bod 17 rozsudku městského soudu). Zjištěný skutkový stav obecných soudů je řádně podložen provedenými důkazy a Ústavní soud proto nemá důvod do něj zasahovat, neboť není dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěnými skutečnostmi (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94 nebo sp. zn. III. ÚS 446/22 ).
11. S ohledem na uvedené, Ústavní soud neshledal, že by Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím porušil ústavně zaručená práva stěžovatelky a ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. dubna 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu