Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem, se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. března 2024 č. j. 0 Nt 1007/2024-32, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu stěžovatel brojí proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 3 v jeho vazebním řízení a domáhá se toho, aby Ústavní soud vydal nález, kterým bude propuštěn z vazby na svobodu.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin Ústavní soud zjistil, že proti stěžovateli bylo dne 3. 8. 2023 zahájeno trestní stíhání pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c), odst. 4 písm. a) trestního zákoníku.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále také "obvodní soud") ze dne 4. 8. 2023 sp. zn. 0 Nt 15/2013 byla na stěžovatele uvalena vazba z důvodu podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2023 sp. zn. 61 To 620/2023 byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí.
4. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 11. 2023 sp. zn. 0 Nt 1013/2023 bylo rozhodnuto podle § 72 odst. 1 trestního řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 1. 2024.
5. Usnesením ze dne 22. 3. 2024 č. j. 0 Nt 1007/2024-32 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 podle § 72 odst. 1 trestního řádu o ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Podle § 71a trestního řádu byla zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu.
6. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, stěžovatel podal proti shora uvedenému usnesení obvodního soudu stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel uvádí, že jeho ústavní stížnost je možná předčasná, nicméně z důvodu právní opatrnosti ji podává již nyní. Za porušení svých ústavně zaručených práv považuje to, že usnesení obvodního soudu ze dne 20. 11. 2023 sp. zn. 0 Nt 1013/2023 bylo jednomu z jeho obhájců doručeno až dne 28. 12. 2023 (s prodlením v délce 28 dnů), čímž došlo k umělému prodloužení intervalu pro přezkum vazby, což je podle něj nepřípustné. Stěžovatel se proto domnívá, že lhůta pro přezkum vazby měla začít plynout ode dne doručení uvedeného usnesení jeho osobě (dne 29. 11. 2023). Lhůta pro přezkum vazby podle něj uplynula dne 29. 2. 2024, a proto se domnívá, že od tohoto data je ve vazbě nezákonně.
7. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje formální náležitosti a další podmínky stanovené pro její projednání zákonem o Ústavním soudu.
8. Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že ačkoliv stěžovatel podle svých slov brojí proti "postupu Obvodního soudu pro Prahu 3", nelze ústavní stížnost posuzovat jako směřující proti "jinému zásahu orgánu veřejné moci". Pojem "jiný zásah orgánu veřejné moci" interpretuje Ústavní soud tak, že jde zpravidla o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok orgánů veřejné moci vůči ústavně zaručeným základním právům nebo svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu. Přitom takový útok sám nesmí být výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se musí vymykat obvyklému přezkumnému či jinému řízení. Podstatné je, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci nelze čelit jinak než ústavní stížností, resp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu [viz nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)]. Tato podmínka tedy není splněna tam, kde se stěžovateli nabízí možnost obrany jinými procesními prostředky [viz LANGÁŠEK, Tomáš. § 72 (Ústavní stížnost, komunální stížnost). In: WAGNEROVÁ, E., DOSTÁL, M., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. Zákon o Ústavním soudu: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-25). Dostupné v Systému ASPI.].
9. V projednávaném případě stěžovatel brojí proti postupu obecných soudů v rámci jeho řízení o vazbě. Jiný zásah orgánu veřejné moci však nelze spatřovat v procesně vadném postupu takového orgánu, jestliže k němu dochází v řízení, které dosud probíhá, a kdy tento postup lze napravit v rámci tohoto řízení samotnými obecnými soudy. Ústavní soud proto posoudil nynější ústavní stížnost jako směřující proti rozhodnutí soudů v řízení o vazbě stěžovatele, konkrétně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 3. 2024 č. j. 0 Nt 1007/2024-32.
10. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Zmíněnými prostředky se ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, dále - vyjma návrhu na obnovu řízení - mimořádné opravné prostředky (včetně takového, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení), a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, když náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
11. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti, proti usnesení obvodního soudu o ponechání stěžovatele ve vazbě a o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby stěžovatel podal stížnost, o které dosud nebylo stížnostním soudem rozhodnuto. Za takové situace je podání ústavní stížnosti předčasné, neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny dostupné prostředky nápravy, čehož si je ostatně sám vědom.
12. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud postupoval podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. dubna 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka