Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. října 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Tomáše Moskaly, zastoupeného Mgr. Vladimírem Trnavským, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 6/5, 733 01 Karviná, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2013 č. j. 30 Cdo 3820/2012 - 380, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. března 2012 č. j. 71 Co 231/2011 - 291 a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. března 2011 č. j. 17 C 77/2010-198, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Ostravě a 3) Okresního soudu ve Frýdku - Místku, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 28. března 2011 č. j. 17 C 77/2010-198 zamítl žalobu, jíž se žalobce (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") domáhal určení, že je vlastníkem nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu Moravskoslezského kraje, katastrální pracoviště Frýdek-Místek na LV č. X1 pro k. ú. Ostravice 1, obec Ostravice, a to: budovy rodinné rekreace č. e. X2 na pozemku p. č. X3, budovy rodinné rekreace č. e.
X4 na pozemku p. č. X5, budovy rodinné rekreace č. e. X6 na pozemku p. č. X7, budovy rodinné rekreace č. e. X8 na pozemku p. č. X9, pozemkových parcel st. X9 - zast. pl. a nádvoří o výměře 49 m2, st. X5 - zast. pl. a nádvoří o výměře 50 m2, st. X7 - zast. pl. a nádvoří o výměře 50 m2, st. X10 - zast. pl. a nádvoří o výměře 298 m2, p. č. X11 - ost. pl. o výměře 4796 m2, p. č. X12 - ost. pl. o výměře 9375 m2 (výrok pod bodem I) a dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. března 2012 č. j. 71 Co 231/2011 - 291 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. ledna 2013 č. j. 30 Cdo 3820/2012 - 380 jako nepřípustné odmítl.
sp. zn. II. ÚS 1912/07
.
Nejvyšší soud podle názoru stěžovatele ponechal zcela bez odezvy nedostatky v procesním postupu jak okresního soudu tak i krajského soudu; soudy neprovedly odpovídajícím způsobem hodnocení důkazů, tyto důkazy dílem opomněly hodnotit, resp. je hodnotily zcela protichůdně ve vztahu k jejich obsahu a dále důkazy nehodnotily v jejich souvislostech a dále pak neposoudily důkazy v podobě výslechů osob (který důkazní prostředek je nutno považovat za nejméně věrohodný, pokud není podporován dalšími důkazy, zejména listinnými) z hlediska jejich pravdivosti.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V souzené věci Krajský soud v Ostravě vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, neboť dospěl k závěru, že při dokazování postupoval okresní soud v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ust. § 132 o. s. ř. Důkazní návrhy žalobce odvolací soud zamítl, neboť je posoudil jako nepřípustnou novotu, neboť tyto důkazní návrhy měly a mohly být navrženy již před okresním soudem. Svůj závěr o neprovedení navržených důkazů krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně odůvodnil. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dovodil, že důvod neplatnosti kupní smlouvy ze dne 19. března 2008 nemůže být dán. Těmto závěrům odvolacího soudu nelze vytknout žádná ústavněprávní pochybení. Rovněž dostatečně odůvodněné rozhodnutí dovolacího soudu nevzbuzuje žádné pochybnosti o ústavní konformitě jeho postupu a o dodržení pravidel spravedlivého procesu.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. října 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu