Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MVM TECHNIK, s. r. o., sídlem Chebská 38/5, Karlovy Vary, zastoupené Mgr. Lenkou Šrámkovou, advokátkou, sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 57/2025-2222 ze dne 21. února 2025, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti AMT s.r.o. Příbram, sídlem U Nikolajky 382/30, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a v čl. 6 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 3 280 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé jí v důsledku zrušení zadávacího řízení k zakázce na služby s názvem "Komplexní projektová činnost" a za porušení předsmluvní povinnosti vedlejší účastnice spočívající v neuzavření smlouvy na plnění stěžovatelkou vysoutěžené zakázky.
3. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. 21 C 19/2015-1572 ze dne 3. prosince 2020 žalobu zamítl. Rozsudek obvodního soudu byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 200/2021-1680 ze dne 20. ledna 2022. Proti rozhodnutí městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud usnesením č. j. 23 Cdo 2619/2022-1757 ze dne 28. listopadu 2023 odmítl. Ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 565/24 ze dne 24. dubna 2024.
4. Stěžovatelka podala 12. června 2024 žalobu na obnovu řízení a následně požádala 18. června 2024 o osvobození od soudního poplatku. Jako důvod pro obnovu řízení uvedla, že se její jednatel 13. března 2024 z výroční zprávy vedlejší účastnice za rok 2011 dozvěděl, že vedlejší účastnice vyrobila a prodala v roce 2011 největší množství upravených skleněných střepů ve své historii. Tato skutečnost je v rozporu s tvrzeními, kterými vedlejší účastnice v řízení před soudem vysvětlovala zrušení výběrového řízení (že přišla o generálního odběratele, kterému dodávala téměř celou produkci svého výrobku).
5. Obvodní soud usnesením z 14. srpna 2024 stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal a po nabytí právní moci tohoto usnesení řízení pro nezaplacení soudního poplatku 9. září 2024 zastavil. Dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když nový stěžovatelkou předložený důkaz nemění nic na závěru, ke kterému dospěly soudy ve věci samé, totiž že stěžovatelka nemohla legitimně očekávat, že smlouva bude za všech okolností uzavřena, když si vedlejší účastnice jak v zadávací dokumentaci, tak v oznámení o vyhlášení výběrového řízení vyhradila právo zrušit výběrové řízení bez udání důvodů, a tohoto svého práva ještě před uzavřením smlouvy využila.
6. Dne 14. listopadu 2024 podala stěžovatelka novou žalobu na obnovu řízení. Jako důvod uvedla, že si její jednatel zakoupil publikaci Přehled judikatury Evropského soudu pro lidská práva z roku 2006, na základě jejíhož prostudování dospěl k zásadnímu novému poznatku, že obvodní soud v odůvodnění svého rozsudku ze dne 3. prosince 2020 zcela popřel práva stěžovatelky vyplývající z čl. 6 a 13 Úmluvy, když došel k závěru, že při výběrovém řízení i při jeho zrušení vedlejší účastnice neporušila žádnou svou smluvní ani zákonnou povinnost.
7. Po výzvě k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč stěžovatelka podala opětovně návrh na osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud usnesením č. j. 21 C 19/2015-1995 ze dne 8. ledna 2025 osvobození stěžovatelce nepřiznal s odůvodněním, že i tato druhá žaloba na obnovu řízení představuje zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Uvedl, že jádrem obsáhlé žaloby je opět otázka zrušení výběrového řízení, ke kterému podle stěžovatelky došlo v rozporu s tehdy účinným zákonem o veřejných zakázkách. Obvodní soud zopakoval závěry obecných soudů, ke kterým dospěly v původním řízení, že vedlejší účastnice zrušila výběrové řízení v souladu s § 287 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého je vyhlašovatel soutěže oprávněn odmítnout všechny předložené návrhy, jestliže si toto právo vyhradil v podmínkách soutěže. Pro úplnost dodal, že stěžovatelka doložila své majetkové poměry, které by osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly, s ohledem na nesplnění druhé kumulativní podmínky (nesmí jít o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva) jí však nelze (ani zčásti) osvobození od soudního poplatku přiznat.
8. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Městský soud napadeným usnesením usnesení obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že žaloba stěžovatelky na obnovu řízení představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Na rozdíl od obvodního soudu neshledal ani majetkové poměry stěžovatelky odůvodňujícími osvobození od soudního poplatku. Uvedl, že je-li žádáno o osvobození od soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, musí být prokázána existence zvlášť závažných důvodů ve smyslu § 138 odst. 1 občanského soudního řádu, což ztráta z podnikání rozhodně není. Pro stěžovatelku tedy není zahájení řízení finančně nedostupné a nemůže proto vést k odepření práva na přístup k soudu.
9. Stěžovatelka podstatnou část své argumentace směřuje proti závěru obecných soudů, které ve zrušení výběrového řízení bez uvedení důvodu nespatřovaly nezákonné jednání vedlejší účastnice (str. 2 až 13 ústavní stížnosti). Pouze zbylá část ústavní stížnosti (str. 14 až 20) se týká otázky osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, výhradně však ve vztahu k majetkovým poměrům stěžovatelky. Stěžovatelka má za to, že předložila městskému soudu dostatek důkazů o tom, že není schopna soudní poplatek ve výši 5 000 Kč uhradit, a to zejména z důvodu exekučního příkazu vydaného na základě rozhodnutí vydaných v původním řízení. Městský soud při rozhodování o osvobození stěžovatelky od soudních poplatků také nevzal v úvahu, že její jediný jednatel a společník byl z důvodu svého dlouhodobého závažného zdravotního stavu nucen ukončit podnikatelskou činnost. Městský soud rezignoval na svou povinnost posoudit mimořádnou zdravotní, sociální a majetkovou situaci stěžovatelky jakožto právnické osoby tvořené jediným společníkem (a jediným jednatelem), a paušálně, formalisticky a diskriminačně ji staví do nerovného postavení vůči fyzickým osobám. Stěžovatelce se sice posléze podařilo zajistit finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, po jeho úhradě však došlo k přerušení řízení o žalobě na obnovu řízení z důvodu zjištění úpadku vedlejší účastnice (stěžovatelka poté podala návrh na pokračování přerušeného řízení).
10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.
11. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v posuzované věci nebylo.
12. Při rozhodování o žádosti účastníka řízení o přiznání osvobození od soudních poplatků jsou obecné soudy povinny zkoumat dvě kumulativní podmínky, a to, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování (nebo bránění) práva, a dále, zda to odůvodňují poměry účastníka (§ 138 odst. 1 věty první občanského soudního řádu), přičemž první podmínka má přednost před zkoumáním poměrů žadatele. V předmětné věci dospěly obvodní soud i městský soud k závěru, že uvedené podmínky nebyly kumulativně splněny. Předně se shodly na tom, že žaloba stěžovatelky na obnovu řízení, jíž se rozhodování o osvobození stěžovatelky od soudních poplatků týká, je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Městský soud pak neshledal splněnou ani druhou podmínku (že poměry stěžovatelky odůvodňují osvobození od soudních poplatků).
13. Závěr obvodního soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva stěžovatelkou je v jeho usnesení ze dne 8. ledna 2025 podrobně a srozumitelně odůvodněn a městský soud se s tímto závěrem obvodního soudu ztotožnil a v napadeném usnesení na jeho odůvodnění odkázal.
14. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tento závěr obecných soudů nenapadá a uplatňuje námitky (mimo polemiku s odůvodněním rozhodnutí vydaných v původním řízení) pouze proti závěru městského soudu, že majetkové poměry stěžovatelky neodůvodňují její osvobození od soudních poplatků. Činí tak za situace, kdy z usnesení obvodního soudu je zřejmé, že svůj závěr o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelce založil na tom, že jde v její věci o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pouze "pro úplnost" dodal, že majetkové poměry stěžovatelky by její osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly. Městský soud se otázkou majetkových poměrů stěžovatelky zabýval proto, že se závěrem obvodního soudu o tom, že odůvodňují osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, nesouhlasil. To však nemění nic na tom, že již nesplnění první podmínky (na kterém se oba soudy shodly) vede bez dalšího k závěru o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Bylo tedy věcí stěžovatelky, aby tvrdila, že předložila takové důkazy, které by odůvodňovaly obnovení řízení ve věci náhrady škody a zpochybnila tak závěr obecných soudů, že její nesouhlas s rozhodnutím soudu v původním řízení (založený na vědomostech, které získala po nastudování odborné publikace) není důvodem pro obnovu řízení a je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
15. To však neučinila, a sám Ústavní soud žádná pochybení v závěrech obecných soudů neshledal. Obvodní soud vysvětlil s odkazem na § 228 odst. 1 občanského soudního řádu, na základě jakých skutečností nebo důkazů, které nemohly být v původním řízení bez viny účastníka použity či provedeny, lze žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, a odůvodnil, proč stěžovatelkou uváděné skutečnosti mezi ně nepatří. Tento jeho závěr, kterému nelze z pohledu ústavnosti nic vytknout, předurčuje závěr soudů o tom, že stěžovatelkou podaná žaloba na obnovu řízení je opravným prostředkem, který nemohl být úspěšný, a jde tedy o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. V tom případě nebylo možné (bez ohledu na majetkové poměry stěžovatelky) osvobození od soudního poplatku za žalobu na obnovu řízení stěžovatelce přiznat.
16. Řízení před obecnými soudy posuzuje Ústavní soud jako celek. Obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z důvodů, který již sám o sobě vedl k nepřiznání osvobození od soudních poplatků (zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), je nadbytečné se zabývat argumentací, jež směřuje proti ústavnosti jiného samostatného důvodu (otázce majetkových poměrů stěžovatelky); v opačném případě by šlo pouze o tzv. akademické rozhodnutí bez přímého dopadu do právní sféry účastníků (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1467/15 ze dne 18. října 2016, bod 13).
17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů v napadeném rozhodnutí porušení základních práv stěžovatelky neshledal a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 20. května 2025
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu