Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ORGREZ, a. s., sídlem Hudcova 321/76, Brno, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, sídlem Musílkova 1311/5e, Praha 5 - Košíře, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. února 2019 č. j. 8 Nc 5406/2019-31, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Ing. Viléma Vrány, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), neboť jím měl být porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením krajský soud rozhodl k námitce stěžovatelky, že soudce Okresního soudu v Mostě JUDr. Jiří Zelenka není vyloučen z projednávání a rozhodování dané věci, týkající se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru.
3. Stěžovatelka je přesvědčena, že z důvodů podrobně rekapitulovaných v ústavní stížnosti není možno považovat uvedeného soudce za nepodjatého, o čemž ostatně nepřímo svědčí i skutečnost, že v obdobné věci týchž účastníků řízení byl tento soudce krajským soudem z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V posuzovaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejích práv poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v obecném soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
7. Stěžovatelka podala ústavní stížnost v situaci, kdy předmětné soudní řízení (řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru) nebylo dosud skončeno.
8. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, jímž by projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatelka v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jí nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic jí nebude bránit, aby proti takovému rozhodnutí brojila v rámci soustavy soudů opravnými prostředky, jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovatelce i nadále k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud - na základě věcně projednatelné ústavní stížnosti - zasáhl.
9. Ústavní stížnost je tedy podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
10. Současně je namístě poznamenat, že Ústavní soud otevřel přezkum rozhodnutí, jehož předmětem byla otázka (ne)vyloučení ve věci rozhodujícího soudce (senátu), toliko za situace, kdy naopak dosavadnímu soudci (nebo senátu) byla projednávaná věc odejmuta a přikázána k projednání soudci (nebo senátu) jinému, jestliže takovým rozhodnutím, byť učiněným v průběhu řízení, byli jeho účastníci - zde bez možnosti efektivní nápravy - zbaveni práva na to, aby jejich věc projednal zákonný soudce [viz např. nález ze dne 3. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 105/01
(N 98/23 SbNU 11)].
11. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2019
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r. soudce zpravodaj