Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 130/04
Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu navrhovatele V. Š., takto: Návrh se odmítá.
Dne 4. března 2004 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, označený jako "ústavní stížnost do usnesení Městského soudu v Praze 2 ze dne 31. 10. 2003 ve věci čj.
22 Co 485/2003-178, vedené před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod čj. 14 C 217/99", který navrhovatel původně podal u Městského soudu v Praze. V návrhu navrhovatel zmiňuje, že s odkazem na čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod podává "tuto blanketní ústavní stížnost, kterou odůvodní po poradě se svým právním zástupcem nejpozději do pondělí dne 1. 3. 2004".
Návrh trpěl formálními vadami, které spočívaly v tom, že navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon), k návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 4 zákona), a nebylo z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona).
Formální vady návrhu byly navrhovateli vytknuty výzvou (č. l. 3 spisu Ústavního soudu), kterou převzal dle doručenky 16. dubna 2004, a současně mu byla k odstranění vad návrhu stanovena 30denní lhůta. Ve výzvě Ústavního soudu byl navrhovatel výslovně poučen o následcích neodstranění formálních vad ve stanovené lhůtě.
Za situace, kdy vytknuté formální vady návrhu nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny (lhůta marně uplynula v pondělí dne 17. května 2004), nezbylo Ústavnímu soudu než takto vadně podaný návrh odmítnout pro neodstranění vytknutých vad [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 25. května 2004