Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje), o ústavní stížnosti R. T., právně zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem, č. osv. ČAK 10243, se sídlem Londýnská 730/59, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1591/2008 ze dne 12. února 2009, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 67/2008-1694 ze dne 11. srpna 2008 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 T 17/2006 ze dne 29. dubna 2008, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel tvrdí, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv dle čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a do práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť v rámci trestního stíhání nebyla dodržena totožnost skutku, byl zaměněn účinek s následkem trestného činu, stěžovatel skutkovou podstatu trestného činu nenaplnil, protože mimojiné "poskytnutí pervitinu" nelze podřadit pod zákonné vymezení "Kdo neoprávněně ... jinak jinému opatří ... omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed," nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, nebyla exaktně (znalecky) zjištěna přesná doba a příčina smrti poškozeného a soudy neprovedly jím navrhované důkazy.
4. Stěžovatel jako obžalovaný vinu popíral, předestřel vlastní průběh událostí a zpochybňoval skutečnosti a závěry tvrzené ostatních stran, zúčastněných na trestním řízení. Jeho obhajoba spočívala kromě jiného v tvrzení, že svědkové neviděli, že si poškozený drogu aplikuje, příp. že mu tuto látku poskytl právě obžalovaný, což má prokázat i znalecký posudek z odvětví toxikologie, který v ostatcích lidského těla přítomnost drogy nepotvrdil; poškozený tak měl (mohl) umřít v důsledku jiných příčin např. kvůli epileptickému záchvatu.
6. Nejvyšší soud datovou zprávou ze dne 30. 11. 2009 odkázal na dosavadní průběh řízení, popsaný ve svém rozhodnutí, a vyjádřil přesvědčení, že obecné soudy včetně Nejvyššího soudu dodržely právní úpravu jak ústavní, tak zákonné právní síly, včetně judikatury Ústavního soudu. Ústavní stížnost navrhl jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
7. Vrchní soud v Praze v datové zprávě ze dne 27. 11. 2009 vyjádřil přesvědčení, že při přezkumu odvolání obžalovaného postupoval dle příslušných ustanovení trestního řádu, nedomnívá se, že by bylo možné dospět k závěru o porušení práv stěžovatele, jak je v ústavní stížnosti namítáno, a navrhl její odmítnutí.
8. Krajský soud v Hradci Králové v přípisu došlém dne 25. 11. 2009 odkázal na své skutkové a právní závěry vyjádřené v rozsudku s tím, že nemá, co by dále podstatného dodal.
9. Vyjádření byla zaslána stěžovateli k replice, který je přípisem došlým dne 22. 12. 2009 označil za nekonkrétní a na svém návrhu setrval.
16. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, a proto o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2010
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu