Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Gabriely Šlampové, zastoupené Mgr. Milanem Hadravou, advokátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. ledna 2025 č. j. 12 Ksz 1/2024-107, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo podle čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu Nejvyššího správního soudu vyplývá, že stěžovatelka byla kárným senátem Nejvyššího správního soudu uznána vinnou z kárného provinění podle § 28 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), a za to jí bylo uloženo kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 6 měsíců podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství. Kárného provinění se stěžovatelka jako dozorová státní zástupkyně dopustila ve věci vedené u Okresního státního zastupitelství v Chomutově pod sp. zn. 2 ZT 113/2023.
Obviněný byl dne 22. 4. 2023 obviněn ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 238 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a pokusu přečinu krádeže podle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b) odst. 2 trestního zákoníku a ode dne 22. 4. 2024 byl vazebně stíhán. Stěžovatelka (stručně řečeno) řádně nepřezkoumala usnesení policejního orgánu, jímž bylo sděleno obvinění, které jí bylo předáno dne 25. 4. 2023, a nezjistila jeho nezákonnost.
Její pochybení je popsáno ve skutkových větách rozhodnutí. Stěžovatelka svým nedbalým a neodborným postupem způsobila nezákonné vazební stíhání obviněného trvající po dobu 4 měsíce 19 dnů, neboť obviněný měl být z vazby v souvislosti s možnou právní kvalifikací jednání, které mu bylo kladeno za vinu usnesením o zahájení trestního stíhání (podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku), propuštěn nejpozději dne 24. 8. 2023. V podrobnostech odkazuje Ústavní soud na znění rozhodnutí kárného senátu.
3. Stěžovatelka namítá, že výkon dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení převzala až v průběhu trestního stíhání a vzetí obviněného do vazby, tudíž nemohla z povahy věci od počátku účinně a v souladu se svými zákonnými oprávněními usměrnit postup policejního orgánu v době zadržení.
4. Podle stěžovatelky je napadené rozhodnutí založeno nikoli na výsledcích dokazování provedeného v rámci kárného řízení, nýbrž na odlišném právním posouzení protiprávního jednání obviněného popsaného policejním orgánem v usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu ze dne 22. 4. 2023 a s tím spojené nesprávně stanovené nejvyšší přípustné doby trvání vazby v přípravném řízení za podmínek vyplývajících z § 72a odst. 1, 2 trestního řádu. Kárný soud pochybil, když při svých skutkových a právních závěrech vycházel z nepřípustného směšování a nedůsledného rozlišování mezi pojmy "skutek", "popis skutku" a "totožnost skutku".
5. Stěžovatelka namítá, že kárný soud učinil své rozhodnutí bez příslušného vyšetřovacího (trestního) spisu a současně na základě neúplného dozorového spisu sp. zn. 1 ZT 113/2023, což představuje podle názoru stěžovatelky neakceptovatelný exces.
6. Stěžovatelka také konstatuje, že trestní věc, která nebyla skutkově ani právně jednoduchá, skončila v důsledku jejího aktivního zákonného a odborného postupu odsouzením obou obviněných zcela v souladu s jí podanou obžalobou, včetně jí stanovené právní kvalifikace.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Podání ústavní stížnosti stěžovatelkou je návrhem na zahájení nového speciálního soudního řízení, jehož přezkum je prováděn v omezeném rozsahu, a to z hlediska ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Nejde tedy o instanční přezkum v rámci kárného řízení.
9. V souladu s judikaturou Ústavního soudu, přestože se v kárném řízení se státními zástupci postupuje přiměřeně podle trestního řádu, nejde o řízení o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 Úmluvy, ale jde o řízení disciplinární (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/09 , bod 55, týkající se kárného řízení se soudci, přičemž kárné řízení se státními zástupci se nijak neliší).
10. Námitky stěžovatelky jsou polemikou s jednotlivými důvody napadeného rozhodnutí kárného senátu. Nejvyšší správní soud po provedeném dokazování uzavřel, že stěžovatelka řádně nevykonávala dozor ve věci vedené pod sp. zn. 2 ZT 113/2023 v době od 25. 4. 2023 do 12. 1. 2024, neboť nepřezkoumala předložené usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 trestního řádu, které trpělo vadami. Popis jednání, jehož se měl obviněný dopustit a které mělo naplňovat znaky kvalifikované skutkové podstaty přečinu krádeže, neobsahovalo veškeré znaky uvedené v § 205 odst. 1 trestního zákoníku, chyběl v něm i popis úmyslu pachatelů přisvojit si cizí věc, označení takové věci a dále tvrzená zpětnost byla nesprávně dovozována z označeného rozsudku, jímž byl obviněný odsouzen v době delší než tří let.
Stejně vadně přitom došlo k dovození zpětnosti i v případě jednání, které mělo naplňovat znaky kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Za této situace je nejvýše přípustná doba trvání vazby za přečin podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku jeden rok, a z této doby podle § 72a odst. 2 trestního řádu připadají čtyři měsíce na přípravné řízení. Pokud by stěžovatelka řádně vykonávala dozor, mohla již na počátku dozoru (nejpozději při vyřizování stížnosti obviněného proti usnesení o trestním stíhání, o kterých stěžovatelka rozhodla dne 11.
5. 2023) zjistit nezákonnost v usnesení o zahájení trestního stíhání a adekvátně reagovat vůči policejnímu orgánu. Stěžovatelka tvrdí, že jednání obviněného splňovalo kvalifikaci skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, pročež délka vazby obviněného nebyla nezákonná. Její nynější tvrzení je v rozporu mj. s jejím předchozím jednáním, kdy po zjištění absence kvalifikace podle § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se tuto chybu pokusila napravit a po poradě s okresní státní zástupkyní dne 12.
1. 2024 okamžitě obviněného propustila z vazby (s odkazem na § 72a odst. 2 trestního řádu). Ústavní soud neshledal námitky uvedené v ústavní stížnosti za opodstatněné, neboť kárný senát se náležitým způsobem vypořádal s obhajobou stěžovatelky.
11. Přestože stěžovatelce nepřísluší, aby svou odpovědnost přenášela na státní zástupkyni, která podávala návrh na vzetí do vazby, a na soud, který vzal obviněného do vazby a následně také rozhodoval o trvání vazby, s poukazem na to, že vady usnesení také aprobovaly, kárný senát tyto polehčující okolnosti zohlednil při stanovení kárného trestu (stejně jako snahu stěžovatelky své pochybení napravit).
12. Stěžovatelka namítá dokazování nekompletním dozorovým spisem 1 TZ 112/2023, avšak z protokolu o jednání ze dne 29. 1. 2025 vyplývá, že předseda senátu provedl důkaz dozorovým spisem sp. zn. 1 TZ 112/2023 (č. l. 77) a spisem sp. zn. 2 ZT 113/2023 (č. l. 80). Stěžovatelka byla v průběhu jednání s obsahem spisů seznámena a měla možnost se k jednotlivým důkazům vyjádřit. Stěžovatelka ani její obhájce nepodali návrhy na další doplnění dokazování (č. l. 89). Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny měl proces vedený před kárným soudem kontradiktorní charakter a zajišťoval rovnost zbraní mezi stranami, což zahrnovalo možnost každé strany seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim.
Ústavní soud je toho názoru, že v posuzované věci byly stěžovatelce v řádně vedeném a spravedlivém řízení dány veškeré možnosti k uplatnění jejích práv, když ani závěry kárného senátu nevykazují vady. Nejvyšší správní soud v posuzované věci rozhodl po provedeném dokazování velmi podrobně odůvodněným soudním rozhodnutím, kterému z hlediska ústavnosti není co vytknout.
13. Skutková zjištění a o ně se opírající právní závěry kárného soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení. V podrobnostech lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění Nejvyššího správního soudu, z něhož je zřejmé, že rozhodovací činnost uplatnil v mezích a způsobem, který stanoví zákon a při úvaze o druhu a výměře kárného opatření přihlédl k závažnosti kárného provinění a osobě kárně obviněné stěžovatelky. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatelky.
14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 11. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu