Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ladislava Rajma, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem, sídlem Bořice 65, proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 6. března 2019 č. j. 8 EXE 3040/2018-31 a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město ze dne 11. února 2019 č. j. 134 EX 12000/18-119, za účasti Okresního soudu v Kutné Hoře a Mgr. Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní korporace Heineken Česká republika, a. s., sídlem U Pivovaru 1, Krušovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z listin k ní přiložených se podává, že Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným usnesením zamítl námitky stěžovatele jako povinného proti v záhlaví citovanému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Soud zjistil, že příkazem k úhradě nákladů exekuce určil soudní exekutor výši nákladů exekuce částkou 79 013 Kč. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce podal stěžovatel námitky a požadoval změnu příkazu z důvodu, že na základě výzvy uhradil před uplynutím třicetidenní lhůty částku 438 757,26 Kč, tedy 95,6 % z částky 458 702,30 Kč, která byla ve výzvě požadována. Vzhledem k tomu, že stěžovatel dobrovolně zaplatil, měl podle svého mínění nárok na padesátiprocentní snížení odměny exekutora podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem (dále jen "vyhláška č. 330/2001 Sb."). Stěžovatel dále ve svých námitkách podle soudu uvedl, že exekutor postihl jeho účet, proto stěžovatel předpokládal, že si exekutor zbývajících 19 945 Kč z jeho účtu odvede sám.
3. Okresní soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatele nejsou důvodné. Soudní exekutor zaslal stěžovateli výzvu ke splnění vymáhané povinnosti ve výši 458 702,30 Kč dne 2. 1. 2019, ta byla povinnému doručena dne 4. 1. 2019. Následně v zákonné třicetidenní lhůtě povinný uhradil částku ve výši 438 757,26 Kč a dne 21. 1. 2019 zaslal pověřenému exekutorovi přípis, ve kterém žádal skončení exekuce a vyčíslení částky zbývající k úhradě. Přípisem ze dne 31. 1. 2019, který byl povinnému doručen dne 2. 2. 2019, tedy stále ještě ve lhůtě stanovené v § 46 odst. 6 exekučního řádu, informoval exekutor stěžovatele, že částka ve výši 20 561,99 Kč nebyla na účet exekutora ještě připsána a nebyly tak splněny podmínky úhrady stanovené v § 46 odst. 6 exekučního řádu.
4. Stěžovatel považuje výši odměny exekutora za nemorální a nespravedlivou. Odměna exekutora měla být vypočtena maximálně z částky 19 945 Kč, nikoliv z něčeho, co exekutor vůbec nevymohl.
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost (viz níže) stěžovatelových námitek, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20.
6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94
(N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelově věci neshledal.
8. Judikatura Ústavního soudu vychází ze závěru [srov. například usnesení sp. zn. I. ÚS 1697/14 ze dne 8. 7. 2014 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)], že podmínky použití § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. (tzn. podmínky, za nichž při dodatečném splnění závazku povinným náleží exekutorovi odměna ve výši 50 % odměny, která by exekutorovi náležela za situace, kdy by povinný své závazky neuhradil ani dodatečně) jsou vykládány poměrně přísně. Ústavní soud tak například dovodil jejich nesplnění za situace, kdy povinná plnila exekutorovi ještě v poslední den stanovené lhůty, ale prostředky byly exekutorovi připsány až po jejím uplynutí. Ústavní soud přitom zdůraznil, že takový přístup není přehnaně formalistický, neboť zákonnou třicetidenní lhůtu pro dodatečné plnění považuje za dostatečně dlouhou.
9. Stěžovatel v zákonné lhůtě přitom exekutorovi předepsanou částku neuhradil (což ani sám nezpochybňuje). Svoje pochybení přitom nenapravil ani přes promptní upozornění exekutorem (okresní soud přitom v ústavní stížností napadeném usnesení vysvětluje, že díky včasné reakci exekutora nemusel stěžovatel zákonem stanovenou lhůtu vůbec zmeškat - k tomu se však v ústavní stížnosti stěžovatel vůbec nevyjadřuje).
10. Za dané situace tedy nelze uvažovat tak, že by soudní exekutor nic nevymohl. Naopak, sám se snažil předejít tomu, aby stěžovatel lhůtu zmeškal. To, že se tak nestalo, nelze vnímat jako jeho pochybení, když stěžovatel v ústavní stížnosti nevysvětluje, proč neuhradil částku celou - zvláště tvrdí-li, že ve zbývajícím rozsahu jde vlastně o zanedbatelný obnos. Stěžovatel rovněž neobjasňuje, na základě čeho se domníval, že chybějící prostředky si exekutor odečte ze stěžovatelova účtu, a to takovým způsobem, aby stěžovatel beneficium § 11 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. neztratil. Přihlédne-li Ústavní soud i k těmto okolnostem, pak okresní soud z ústavního hlediska nepochybil, jestliže odměnu exekutora [např. dle nálezu sp. zn. II. ÚS 3218/10 ze dne 14. 2. 2012 (N 31/64 SbNU 333)] nemoderoval, neboť její výše se nejeví vzhledem k uvedenému jako nespravedlivá.
11. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. května 2019
Josef Fiala v. r. předseda senátu