Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavních stížnostech stěžovatelky obchodní společnosti SAZKA a. s., sídlem Evropská 866/69, Praha 6 - Vokovice, zastoupené Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. března 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-23, ve znění opravného usnesení ze dne 19. dubna 2023 č. j. 7 Afs 323/2022-28, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.
listopadu 2022 č. j. 10 Af 15/2021-29 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. května 2021 č. j. 20668/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. dubna 2023 č. j. 7 Afs 283/2022-22, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 21/2021-33 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30516/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-32, ve znění opravného usnesení ze dne 25.
září 2023 č. j. 8 Afs 225/2022-39, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 19/2021-31 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30384/21/5000-10611-712195, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. září 2023 č. j. 8 Afs 224/2022-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2022 č. j. 17 Af 20/2021-27 a rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 9. srpna 2021 č. j. 30825/21/5000-10611-712195, spojených s návrhy na zrušení ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění do 31.
prosince 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti a návrhy s nimi spojené se odmítají.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a rozhodnutí správního orgánu. Podle stěžovatelky vydaná rozhodnutí porušila její právo vlastnit majetek a princip rovnosti jeho ochrany dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále došlo k porušení principu, že zdanění je možné pouze na základě zákona v materiálním slova smyslu. Ústavní stížnosti stěžovatelka spojila s návrhy na zrušení § 4 písm. a) zákona č. 187/2016 Sb., o dani z hazardních her, ve znění do 31. prosince 2023 (dále jen "zákon o dani z hazardních her").
2. Ústavní stížnosti byly vedeny pod sp. zn. III. ÚS 1377/23 ,
I. ÚS 1522/23 ,
11. Ústavní soud napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu posoudil a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná. Námitky stěžovatelky směřují především proti ústavnosti napadeného ustanovení, přičemž Ústavní soud sdílí názor obecných soudů, že v ústavní stížnosti obsažené argumenty byly již Ústavním soudem vyřešeny. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že překážka věci rozhodnuté "je dána vždy, kdy bylo nálezem věcně rozhodnuto o souladu právního předpisu nebo jeho ustanovení s ústavním pořádkem, avšak pouze ve vztahu k těm hlediskům ústavněprávního přezkumu, jimiž se Ústavní soud zabýval v odůvodnění tohoto nálezu." [Usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2020 sp. zn. I. ÚS 375/20 ; a dále srov. nález ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 23/09
(N 101/65 SbNU 345; 245/2012 Sb.), body 34 až 36; nález ze dne 27. listopadu 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12
(N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.), body 321 a 327; nález ze dne 25. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS 43/13
(N 39/72 SbNU 439; 77/2014 Sb.), bod 48; nález ze dne 12. prosince 2017 sp. zn. Pl. ÚS 26/16
(N 227/87 SbNU 597; 8/2018 Sb.), bod 122]. Jakkoliv tedy abstraktní kontrola norem nezakládá překážku věci rozhodnuté vždy a ve všech případech, pro možnost opětovného věcného přezkumu je třeba nových hledisek, které Ústavní soud již dříve nezohlednil. Ústavní stížnosti nové argumenty, které by zakládaly důvod se od nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 odchýlit, neobsahují.
12. Ústavní soud si je vědom, že v mezidobí bylo napadené ustanovení novelizováno zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů, s nabytím účinnosti od 1. ledna 2024, nicméně tato skutečnost na dříve vyslovených závěrech Ústavního soudu nic nemění.
13. Pokud jde o názor stěžovatelky, že napadená právní úprava je v rozporu s principem rovnosti z důvodu, že stěžovatelka provozuje 95 % loterijního trhu v České republice, pak Ústavní soud tento názor nesdílí. Ústavní soud se koneckonců konformitou skutečnosti, že stěžovatelka ovládá většinový loterijní trh, s ústavním pořádkem, zabýval v souvislosti s posouzením obecnosti normy (srov. bod 150 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 ). Tyto závěry se uplatní i pro posouzení rozporu s principem rovnosti. K opačnému závěru by bylo možné dospět, zejm.
pokud by stanovený rozlišovací znak byl tzv. podezřelým kritériem. Pokud se naopak jedná o kritérium v určité oblasti běžně se vyskytující, bude intenzita přezkumu nízká. V takových případech "bude ústavně souladná taková právní úprava, která není projevem libovůle, tj. postačí, že sleduje nějaký legitimní cíl a je s to jej dosáhnout [Pl. ÚS 32/17 ze dne 22. 1. 2019 (N 9/92 SbNU 86; 71/2019 Sb.), bod 69], resp. musí být v nějakém racionálním vztahu k účelu zákona, tj. může-li nějakým způsobem dosažení tohoto účelu ovlivnit či k jeho dosažení přispět [Pl.
ÚS 7/03, Pl. ÚS 8/07 ze dne 23. 3. 2010 (N 61/56 SbNU 653; 135/2010 Sb.), bod 86], přičemž nemusí jít o řešení nutně nejlepší, nejvhodnější, nejúčinnější či nejmoudřejší ( Pl. ÚS 24/19 , bod 59)" (bod 106 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 ).
14. Stejně tak se Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 zabýval i konformitou odlišného výpočtu, která má podle stěžovatelky konfiskační efekt. Ústavní soud akceptoval zdůvodnění vlády, že odlišný způsob výpočtu je stanoven za účelem jednoduchosti zdanění pro poplatníky a v důsledku i lepšího výběru daní ze strany státu (srov. bod 144 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 ). Z těchto důvodů ústavní stížnosti nic nemění na závěru Ústavního soudu, že napadené ustanovení není v rozporu s principem rovnosti, resp. zákazu libovůle, neboť rozdílnost je zdůvodnitelná (srov. 146 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 87/20 ).
15. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy ji nelze věcně projednat, nelze též projednat návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení, neboť akcesorický návrh podle § 74 zákona o Ústavním soudu sdílí osud ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud tento návrh odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. února 2024
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu