Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti S T A Z co., s. r. o., se sídlem Pražská 108/10, Beroun, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem, se sídlem Míru 231, Rokycany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. února 2025, č. j. 22 Cdo 1/2025-150, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2024, č. j. 55 Co 71/2024-120, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. listopadu 2023, č. j. 19 C 256/2022-95, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. září 2024, č. j. 19 C 256/2022-127, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a Letiště Praha, a. s., se sídlem K Letišti 1019/6, Praha 6, a Aleše Štolcbarta, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Exekuční titul uložil Aleši Štolcbartovi povinnost vyklidit několik pozemků ve vlastnictví vedlejší účastnice. Na těchto pozemcích se nachází i halda zeminy a stavebního materiálu.
2. Stěžovatelka se žalobou domáhala určení, že je vlastnicí této haldy. Obecné soudy jí nevyhověly, protože podle nich nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Sporná halda je podle soudů movitou věcí a stěžovatelka neprokázala, že by její přesun na jiné místo - či jakákoli jiná z namítaných skutečností - mohla ohrozit či porušit stěžovatelčino tvrzené vlastnické právo. Obvodní soud proto její žalobu zamítl, městský soud toto rozhodnutí potvrdil a Nejvyšší soud odmítl její dovolání jako nepřípustné. Stěžovatelka podala proti všem třem rozhodnutím ústavní stížnost.
3. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
4. Stěžovatelka považuje za protiústavní závěr, že nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Vlastnictví k haldě dosud nebylo žádným rozhodnutím pravomocně určeno. Stavební úřad jí již dříve nařídil haldu odstranit - a to aniž by pochyboval, že je vlastnicí haldy. Vyklizením haldy by došlo k jejímu zničení a zániku stěžovatelčina vlastnického práva. Soudy jí znemožnily uplatnit její právo, ačkoli by výsledek řízení mohl odstranit pochybnosti o vlastnictví haldy a ačkoli stěžovatelka oprávněně očekávala, že se soudy budou touto otázkou řádně zabývat.
5. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že stěžovatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
6. Posouzení existence naléhavého právního zájmu je otázkou výkladu podústavního práva - konkrétně § 80 občanského soudního řádu. Tento úkol přitom náleží především obecným soudům. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení není zatíženo natolik závažnou vadou, která by byla způsobilá porušit stěžovatelčino ústavně zaručené právo či svobodu [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená základní práva či svobody porušena nebyla.
8. Obecné soudy stěžovatelce řádně vysvětlily, proč nemá na určení vlastnického práva k haldě naléhavý právní zájem - a to i s vědomím toho, že má být halda exekučně vyklizena (body 10 až 11 rozhodnutí Nejvyššího soudu, body 8 až 9 rozhodnutí krajského soudu a body 18 až 20 rozhodnutí okresního soudu).
9. Pro rozhodnutí obecných soudů bylo klíčové, že spornou haldu posoudily jako movitou věc. Její exekuční odstranění z pozemku tedy bude spočívat pouze v přesunu zeminy a stavebního materiálu na jiné místo. Takový způsob provedení exekuce podle soudů nijak neohrožuje vlastnické právo k této věci a nemá na něj ani jiný negativní vliv. Při vyklizení může dojít ke zmenšení haldy či změně jejího tvaru. Proti zmenšení haldy se však stěžovatelka může následně bránit jinými právními nástroji a změna tvaru haldy nemění nic na její podstatě. Stěžovatelka přitom podle soudů neprokazovala, že by exekuce mohla být provedena jiným než řádným způsobem, a neprokázala ani nic jiného, co by svědčilo o jejím naléhavém právním zájmu na určení vlastnictví k haldě.
10. Ústavní soud uvádí, že stěžovatelka na popsané odůvodnění napadených rozhodnutí relevantně nereaguje (na což ji v bodě 11 svého rozhodnutí upozornil již Nejvyšší soud). Nezpochybňuje východisko napadených rozhodnutí, podle něhož je sporná halda movitou věcí, a neuvádí ani žádné další skutečnosti, které by prokazovaly její právní zájem na určení vlastnictví k haldě nebo protiústavnost napadených rozhodnutí.
11. Ústavní soud proto jen stručně konstatuje, že napadená rozhodnutí za protiústavní nepovažuje. Obecné soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, podpořily je svými dřívějšími rozhodnutími a reagovaly i na stěžovatelčiny námitky. Závěry jejich rozhodnutí přitom nejsou svévolné, nepřiměřeně restriktivní a ani žádným jiným způsobem protiústavní.
12. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu